Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
14.1.
Let s kočkou (Marie Crossette)
13.1.
Mafiiny hry (Apolena)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
14.1.   PSI
Kanapový povaleč (Pavel Steiner)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Let s kočkou
(Odpověď na dotaz)

Pokusim se (trochu podrobněji) odpovědět na dotaz pana Hejla: "Potřeboval bych vědět, které aerolinky umožňují mít při letu kočku vedle sebe v přenosce, jak píšete ve Vašem příspěvku."

Pokud jde o aerolinky, má na dopravu zvířat na palubně každá letecká společnost svoje pravidla, musíte si tam předem zavolat a zeptat se, zda je možno vzít si kočku "na palubu - to the cabin". Před léty jsme létali PANAM a pak United Airlines (myslím). Ale např. DELTA, přepravuje zvířata pouze v podpalubí, ale i to se možná změnilo. Mám dojem, že někdo o tom, které aerolinky přepravu povolují už v Dumce před časem psal (právě pani Müllerová) a myslím, že tam bylo řečeno, že české aerolinie kočky berou.

Počet zvířat (tedy jen malých, jako kočka, nebo malý pejsek) je omezen na jedno zvíře na určitý úsek v letadle. Proto je důležité už hodně dopředu si to zajistit (a hlavně zaplatit).
Na přepravu zvířat jsou standartní přepravky, které každá letecká společnost přijme. Posílám její fotku - je to klec naší bývalé Kotě, ještě má nad dvířky nálepku VIP - Very Important Pet z dob jejího "létání". Klec teď podědila naše Dixie. Takhle je Dixie "vybavená" v autě, když s ní někam jedeme, ale ona stále dává přednost jízdě pod sedadlem řidiče. Tyhle klece jsou na přepravu v podpalubí, na to, aby se s nimi mohlo "do kabiny" jsou moc velké. Letecká společnost, která přepravuje kočky, v kabině, vám určitě řekne rozměr povolené přepravky. U malých pejsků snad stačí nějaká pevná tašky, kočky ale mají rády pevné spodky přepravek. Kočka se totiž musí "vejít" pod sedadlo před vámi během vzletu, přistávání a během podávání jídla. Prodávají se sice nižší klece, ale chudák kočka (pokud nedostala nějaký uspávací prášek na cestu) je tam pak celá zmačknutá. Já jsem to vyřešila následovně. Ta klec, jak vidíte, se dá, po rozšroubování, rozebrat na dvě poloviny. Dvířka se vyndají a ty dvě poloviny se do sebe složí. Z pevné síťoviny jsem ušila veliký pytel s kaničkou na stažení, do kterého se celá složená klec (takové veliké umyvadlo) i s kočkou zašoupla. Síťovina proto, aby kočka viděla, ale určitě by to šlo i z jiné pevné látky. Výhoda je v tom, že kočka má přeci jen více prostoru se v tom pytli otočit i když je strčená pod sedadlem.
Dixina výbava na cestu (9 kB)
Když jsme pak přišli na letiště, odevzdali jsme naše zavazadla, na kočičí klec jsme dostali nálepku letecké společnosti, ale kočka zůstala s námi v čekací hale (když kočka letí v podpalubí, odbaví se její klec jako normální zavazadlo a vy si jí pak po přistání vyzvednete na určených místech, tedy tam, kam se vykládají "neskladné" věci, které se nevyndavají na točíci pásy). Když jsme pak vstupovali do letadla, musela jsem letušky upozornit, že klec rozložím, protože mi samozřejmě hned řekli, že s tak velkou klecí tam nemohu. Vždy, když s námi kočka letěla, dostali jsme sedadla vzadu a jen pro dva, takže jsme s ní nikomu nepřekáželi. Zatímco se ostatní cestující usazovali, vyndali jsme kočku (měla řemínek), manžel jí držel v náručí a já jsem klec složila popsaným způsobem. Vyndaná dvířka jsme dali do tašky, kočku strčili do "sítě", zatáhly a před vzletem ji strčili pod sedadlo. Moc se jí to nelíbilo, většinou protestovala a snažila se vylést (dokonce se jí to i jednou povedlo). Ale, když jsme pak vzlétli, kočku jsem vyndala - stále byla na řemínku - a ona celý let (tedy pokud se nepodávalo jídlo a než se přistálo) seděla na mém klíně, nebo mezi námi, na ručníku. Kočka, jakmile byla na klíně, většinou se uklidnila a celou dobu spala. Když jsme přistáli, zase jsem klec smontovala dohromady a bylo to !!! Musím říci, že jsme vždy měli štěstí na moc milé letušky, které se dokonce nabídly, že jestli si chceme zdřímnout, že na kočku dohlídnou a kdyby chtěla utéci, že nás vzbudí. Je pravda, že tahle manipulace s klecí byla poněkud zdlouhavá, ale v našem případě určitě stála za to.

Marie Crossette, USA