Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
19.1.
Jonášek, Johanka, Eliška, Viktorka a Mášenka - kočičí povídání 21 (Mirka Červenková)
18.1.
O vánocích 99 u Červenků (Ferda)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
19.1.   PAVOUCI A KRÁLÍCI
Setkání s pavoukem * Pozorný divák - králík Albert (Klára Srbová)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Jonášek, Johanka, Eliška, Viktorka a Mášenka
Kočičí povídání 21

Jonáš na šplhadle (10 kB) Koťata se u nás zabydlela a nám začalo dilema. Přihlásila se babička, že by si jedno kotě vzala, když jsme jí loni nedali Melíška, a že by chtěla to nejmazlivější, to jest Jonáška. Jonášek si ale zase zabral manžela a strašně se mu vlichocoval. Jakmile si manžel lehl, Jonášek si na něj vylezl a přitiskl se mu k vousaté tváři. Kdo by tomuhle odolal? Brzy manžel došel k tomu, že Jonáška si necháme. Jenomže Johanka byla na Jonáška strašně fixovaná, téměř se od něj nehnula a ve všem ho napodobovala, a i když babička navrhla, že si vezme oba, přece zase nebudeme od nich trhat chudinku šilhavou Elišku.
Zamyšlená Eliška (8 kB)

Copak jsme je mohli někam odvézt? Když vidím, jak se to zvířátko nejdřív bojí, co s ním bude, co mu uděláme, a potom se na vás upne a začne vám věřit, jak můžu zradit jeho dušičku a dát ho někomu, a tím celý ten proces strachu a zvykání si mu připravit nanovo? Jednou jsem zažila v útulku P.S.O.Z. rodinu, která přinesla vrátit kocourka, kterého si vzali jako malé koťátko. Měli ho doma půl roku a najednou prý někdo z rodiny dostal alergii. A tak odrostlé zvířátko, které už pak nikdo nechce, protože každý chce malé kotě, putovalo zpět do útulku. Viděla jsem jeho strachem rozšířené oči, když se tiskl do náručí holčičky, která ho tam nesla. Je to samozřejmě zase lepší než kdyby skončil na ulici, to je pravda. Snad si ho někdo hodný vzal, nevím.
Pozorující Johanka (10 kB)
Ale abych se vrátila k našim koťatům. Samozřejmě u nás zůstala. Řekli jsme si jestli pět koček nebo osm, to už vyjde nastejno. Ale babičku jsme taky nechtěli znovu zklamat, a tak jsme zajeli do útulku a vybrali jsme jí tam malou kočičku. Taky už měla chudinka nějaké to stěhování za sebou. Do útulku ji dala chovatelka, které se nepodařilo prodat ji, z útulku si ji vzali nějací lidé, kteří už měli doma jednoho kocoura, a protože ten na kočičku syčel a vrčel, což je normální seznamovací rituál, aniž by jim dali nějaký čas, odnesli kočičku asi po třech dnech zpět do útulku.
A tak kočička jela s námi s babičce, a protože celou cestu vřískala, dala jsem jí ještě cestou jméno Viktorka. Byla to chudinečka vyzáblá, ale měla krásný poloangorský kožíšek. U babičky se brzy zabydlela, ale vřískat nepřestala. Jakmile se od ní babička hnula, brečela jak malé dítě.
Znovu jsme tedy ani ne za měsíc jeli do útulku a přivezli jsme jí kamarádku Mášenku. A hned bylo po pláči a babička mohla bez obav odcházet ven.
Tohle všechno se odehrávalo od konce října do půle ledna. Venku tehdy byly kruté mrazy až mínus 18 a malá Mourinka u nás před domem přivedla nové kotě.

Mirka Červenková          

Máša a Viktorka odpočívají(10 kB)