Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
25.1.
Kočičí řeč (Marie Crossette)
24.1.
Mourek na rybách (Pavel Steiner)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
25.1.   PSI
O psích babičkách a jiných věcech (Světlana Palátová)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Kočičí řeč

Našli jsme černou kočku
Ve středu 19. ledna 2000 odpoledne byla nelezena černá asi 6-ti měsíční kočička, a to v Praze  na rohu ulice Orebitské a Husitské. Kočička byla samozřejmě velice vyplašená, ale celkem v dobrém stavu. Veterinář stanovil její věk přibližně na 6 měsíců a odhadl, že kočce se vede špatně jen pár posledních dní (byla velice dehydrovaná, možná zavřená ve sklepě). Nejspíše se někomu ztratila, nebo ji někdo prostě vyhodil. Normálně se nechá hladit, vrní, nastavuje se, takže na lidi zvyklá je, ale sem tam uskočí, zřejmě ji taky někdo ublížil.
Já mám doma dva kocoury, dva ježky, druhý týden už i pejska (chlupatá černá blecha, samozřejmě nalezená hodným pánem v nějaké vesnici, pak nezvládnutelná pro mojí babičku) a tak další kočička myslím není nejvhodnějším doplňkem do této zvířecí soustavy. Na doporučení veterináře je číča sama v pokoji v izolaci od ostatních zviřátek, kvůli možným zatím neprojeveným nemocím.
Kdyby po ní pátrali původní majitelé, nebo aby si ji vzali nějací hodní lidé a poskytly jí zaslouženou péči a nový domov, volejte: 0602/224667 nebo 02/96342538
Adéla

O zvířatech se sice říká, že je to němá tvář,ale skoro každý majitel nějakého domácího čtyřnožce je přesvědčen, že ví, co mu chce jeho pes nebo kočka říci a že zvířata mají svoji vlastní řeč.

Já jsem se pokusila upamatovat na slovník naší dřívější kočky Kotěte. S přibývajícími léty, jakoby se stával bohatší. Mňoukání, kterým se s námi domlouvala, mělo jasně rozeznatelné odstíny a každé znamenalo něco jiného. Netrvalo dlouho a já jsem se té "kočičině" také naučila. Dovolím si malý "překlad" možná někteří čtenáři kočičí rubriky zjistí, že jejich mazlíčci mluví pdobně.
    A ty to myslíš vážně (6 kB)
  1. Neutrální mňoukání = či spíše kňourání, které vlastně znamenalo "nevím, co přesně chci, ale vyžaduji pozornost" (jako pohladit nebo pochovat ).
  2. Klasické předení = v různé síle, nejběžnější projev spokojenosti.
  3. Blažené předení = spokojenost dosáhla maxima, kočka předla až vysloveně poškytávala.
  4. Čekání na žrádlo = kočka stála u své misky, kterou jsem zrovna plnila a vydávala směs předení a krátkého povrkávání.
  5. Výzva ku hraní = to bylo krátké, provokující povrknutí, při kterém se kočka ke mne většinou tak "pitomě" bočně stavěla a když jsem ji oslovila, pelášila pryč v naději, že poběžím za ní.
  6. Bolestné mňouknutí = srdceryvné zamňouknutí, když se jí omylem připletl ocas pod něčí botu nebo packa do dveří. To vyžadovalo okamžitou omluvu, pofoukání a chlácholení.
  7. Když se chystala zvracet = naštěstí nás na to včas upozornila takovým hrdelně-břišním a zároveň bolestným hlasem. Kde se tu vzala ta druhá (6 kB)
  8. Když se zlobila = to byla "řeč", kterou měla pro nás připravenou, když jsme jí nechali přes noc či dvě doma samotnou. Sotva jsme vešli do dveří, sice nás radostně vítala, ale pak nám začala krátce a dožraně vyčítat.
  9. Když měla prázdnou misku = případně chtěla někam pustit (ven, do zavřené skříně apod.), sdělovala nám to zřetelným písklavým kňouráním.
  10. Protestní mňoukání = používaní při cestě ke zvěrolékaři. Byl to hluboký hrdelní nářek.
  11. Varovný hlas = patřil cizím kočkám, psům , ale i nám, když jsme ji něčím rozzlobili. Bylo to rozevřené zavrčení. Když patřilo nám a my na něj nereagovali, většinou nám dala ještě 2 varovné signály - prskla (nebo zasyčela) a zvedla packu. Potom už bez pardonu rázně sekla. Naštěstí tohle bývaly velice ojedinělé případy.
  12. A nakonec její nejprotivnějším hlasovým vyjádřením byl zvuk, kterým se dožadovala pozornosti - většinou ráno, když chtěla, abychom už konečně vstali. Bylo to opravdu nepříjemné, krátké a drzé povrkávání. Žádné okřiknutí nepomohlo, musela jsem vstát a ona hned z ložnice zmizela. Sice dosáhla svého, ale vycítila, že se zlobím. Pak ale byla v momentě u mne, ocas nahoře, předla, šmajchlovala se a dělala, jakoby nic.
Vypadám zle, ale spokojeně předu (8 kB) Když k těmto hlasovým projevům připočtu ještě "mluvu" ocasem, ušima a vůbec celým tělem, mohu říci, že se s naší kočkou dalo obstojně komunikovat.
Naše současná kočka Dixie je takový úžasný mazel, že se její slovní zásoba dosud omezuje převážně na nekonečné předení, případně mňoukání č.1.
Viděla jsem v časopise roztomilý obrázek - kočka se rozvaluje v křesle, o něj se opírá pes a říká jí: "Tedy domluveno, ode dneška žádné předení a žádné vrtění ocasem, dokud nedosáhneme svého".
Tenhle slib by naše Dixie při sebevětší snaze nedodržela, u ní je předení součásti dýchání.

Marie Crossette, USA