Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
2.2.
Kočičí kluci (Jitka Nová)
1.2.
Kočky a mléko (Pavel Steiner)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
2.2.   KŘEČCI
Vzpomínka na mého malého přítele (Konstantinos Kalaitzoglou)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Kočičí kluci

Našli jsme černou kočku
Ve středu 19. ledna 2000 odpoledne byla nelezena černá asi 6-ti měsíční kočička, a to v Praze  na rohu ulice Orebitské a Husitské. Kočička byla samozřejmě velice vyplašená, ale celkem v dobrém stavu. Veterinář stanovil její věk přibližně na 6 měsíců a odhadl, že kočce se vede špatně jen pár posledních dní (byla velice dehydrovaná, možná zavřená ve sklepě). Nejspíše se někomu ztratila, nebo ji někdo prostě vyhodil. Normálně se nechá hladit, vrní, nastavuje se, takže na lidi zvyklá je, ale sem tam uskočí, zřejmě ji taky někdo ublížil.
Já mám doma dva kocoury, dva ježky, druhý týden už i pejska (chlupatá černá blecha, samozřejmě nalezená hodným pánem v nějaké vesnici, pak nezvládnutelná pro mojí babičku) a tak další kočička myslím není nejvhodnějším doplňkem do této zvířecí soustavy. Na doporučení veterináře je číča sama v pokoji v izolaci od ostatních zviřátek, kvůli možným zatím neprojeveným nemocím.
Kdyby po ní pátrali původní majitelé, nebo aby si ji vzali nějací hodní lidé a poskytly jí zaslouženou péči a nový domov, volejte: 0602/224667 nebo 02/96342538
Adéla

Před třemi lety projevila dcera přání, že by chtěla nějaké to zvířátko. Po delší rodinné diskusi bylo rozhodnuto, že to bude kočička. V té době nastala euforie,jaká že rasa by to měla být. Po zjištění, že takové koťátko je luxus, začalo naše pátrání po kočičce, kterou by někdo nechtěl. Díky jedné moc hodné paní ze Svazu chovatelů koček, se tak u nás ocitl v té době roční kocour - podle původního majitele, údajně nevhodný pro chov. Když jsme ho přivezli, zalezl do nejvyššího místa v bytě (regál až ke stropu v předsíni) a ven vylézal pravděpodobně jen v naší nepřítomnosti. Asi po třech měsících najednou večer přišel, lehnul si ke mně a od té doby je to můj nerozlučný společník, dceru a manžela bere také na milost, ale syn kterému je teď pět, je pro něj někdo, koho je třeba vychovávat. Najde si nějaké vyvýšené místo kde na něj číhá a při každé vhodné příležitosti mu uštědří packou záhlavec.
Bílý kocour sedící křesle je náš čtyřletý Didouš,
který je u nás už třetí rok (9 kB)

Nedávno jsem na Internetu viděla zprávu, že v Brně je přeplněný útulek a je potřeba umístit nějaké kočičky. Protože jsme na téma kamarád pro Didouše doma už několikrát mluvili, odepsala jsem.
Tak k nám před vánocemi přišel Matýsek. Proti našemu Didouškovi (7 kilový, chlupatý macek) docela maličký, asi čtyřměsíční, neuvěřitelně mazlivý kocourek. Didouš na něj zaprskal a zmizel pod postelí, odkud týden odmítal vylézt a dokonce odmítal i baštit, což mě hodně trápilo a trávila jsem s ním večery pod postelí a vysvětlovala mu, že ho máme pořád stejně rádi a to kotě je přece docela fajn kamarád. Tolik kočičích bonbónků - které miluje - snad za celý život nedostal, jako v téhle podpostelní době. Dalších čtrnáct dnů se Matýskovi vyhýbal velkým obloukem. Pak zjistil, že to snad bude i docela legrace když se trošku poperou a proženou jako smršť po celém bytě. Pak je bylo vidět v jedné chlupaté kouli valící se naším bytem a občas od ní odpadly nějaké ty vytrhané chlupy. Začala jsem uvažovat o Matýskově pobytu u babičky na venkově. A pak před týdnem jsem se v noci vzbudila a uviděla nádhernou scénu. Malý ležel na posteli a velký mu láskyplně olizoval kožíšek. Jen doufán, že těhle krásných chvilek bude časem přibývat. S Matýskem je vůbec legrace.
Pokud s Didoušem v náruči jdeme směrem ke koupelně, okamžitě prchá, aby snad na něj nekápla voda. Asi se tak vyučil v době, kdy ho fascinovali rybičky. Sedával na krytu akvária a několikrát se díky své váze do akvária propadl. Pěkně se zmáchal a na rybičky a vodu zanevřel.
Ve vaně je nalezenec Matýsek - asi pětiměsíční kocourek (10 kB)
To Matýsek jak se otevřou dveře do koupelny a zjistí, že se napouští vana - šup do vody a už se tam čvachtá. Došlo to tak daleko, že pokud se chtějí děti koupat a mít otevřené dveře, napouštíme automaticky škopíček pro Matýska, aby mohl ve vodě také honit kačenku a balónek a neutopil se v plné vaně. O vánocích ho strašně fascinovali ozdoby na stromeček. Ráno jsme pak jen nacházeli po celém bytě kouličky ze stromečku, nerozbité ale vytrhnuté ze závěsu a kocourek s nimi hrál nadšeně fotbal. Naštěstí si neublížil a na příští vánoce pro jistotu plánujeme slaměné ozdoby.
Didoušek se pomazlí jen když chce on , Matýsek je ochotný se mazlit s každým a je neuvěřitelně vděčný za jakoukoliv pozornost, kterou nadšeně oplácí otíráním hlavičkou a žužláním prstů.
Didoušek zůstává pořád důstojný pan kocour ale Matýsek ho přece jen trošku vrací do těch dětských kočičích letech, a to jsme si přáli, aby mu nebylo doma smutno když tam nejsme.

Jitka Nová