Našli jsme černou kočku O nalezené kočičce si můžete přečíst ve čtvrteční Dumce, případně se ozvat... Adéla

Vím, že už začíná být kapánek neaktuální psát o Vánocích, ale Ježíšek zase nepřinesl kvalitní digitální fotoaparát, a tak obrázky jsou až nyní:

První rok (ještě jsme jako nevěděli, že přijdou) jsme měli nahoře na kuchyňské lince džbán s ozdobenými větvemi. Už tehdy Kazbundy, Sára a v té době ještě Beky se poměrně rychle naučily na kuchyň vyšplhat a o několik málo dnů později jsme přišli odpoledne domů, abychom našli všechny větve pečlivě rozcupované a roztahané po celém bytě. Obě, pak i Ája, byly vždy bezmězně divé po všem zeleném. V životě se nám nepodařilo jim ani vypěstovat trávu, protože ji rozryly a roztahaly dřív, než stačila pořádně vyrašit. (V současné chvíli jim tráva klíčí u domácích, o dvě patra výše.) Také jsme se trochu báli, že se otráví, a tak loni měly se stromečkem utrum.

Je fakt, že stromek má cosi do sebe. Jedlička dokonale provoněla celý byt a většině z nás ani nevadilo, že máme tlapky zapatlané smůlou. Letos poprvé jsme s Petrou také odmítli účast na Štědrých večerech s rodiči, což se ukázalo jako velmi prozřetelné - nic neudělá člověku takovou radost jako svátky obžerství strávené v teplákách.

Samotný večer byl pak plný rodinné pohody - Sára mi snědla půlku porce kapra, Ájík k němu čuchnul, zatřepal pohrdlivě tlapkou a odkráčel zkoumat dárky. Prvně se samozřejmě musely otevírat dárky kotěcí. Ježíšek kočkám přinesl následující:

1. Provázky - exklusivní bavlněné šňůry, jako náhradu za vyhozenou tkaničku z tepláků. Ajík její ztrátu nesl opravdu těžce. Na novou si stále ještě zvyká; na druhou stranu je to lepší než nic.
2. Míčky s péry - v Dumce již zmiňované gumové míčky s pestrobarevnými péry. Sára je miluje, vyžaduje zcela speciální způsob jejich házení. Musela si je ovšem upravit (ukousat brka, ale zase ne všechna), v původní podobě totiž nelétaly podle jejích představ.
3. Česací rukavice - koťátkům letos konečně narostl trochu pořádný kožich a vyvstal problém s česáním - Ája klasické česání kartáčem snáší jen s nějvětším sebezapřením, a to ještě za použití násilí, Sára pak vůbec ne. Rukavice sice není tak účinná jako kartáč, ale prvních 14 dní byla tolerována. Teď už zase ne. Ach jo.
4. Vodní filtr - filtr na bázi aktivního uhlí, nasazuje se na baterii a je prý designovaný na městskou vodu. Na vodovodu děsně překáží, není pořádně vidět na mytí nádobí, filtruje jenom studenou vodu, která navíc teče pomalým čůrkem, nedá se pořádně dotáhnout, takže voda stále prosakuje okolo. Je ale pravda, že od chvíle, kdy ho kočky mají, nevymýváme z jejich misky na vodu šlem, který se v ní po nějakých těch 12-14 hodinách vždycky usazoval na stěnách a dnu.
5. Pingpongové míčky - strakaté, a tudíž totálně neoblíbené. Koťátka radši bílé.

A to je vše. K jídlu nic, protože jídlem se jim snažíme podkuřovat stále. Sára je strašlivě zmlsaný, umíněný vyzáblík, který nás svojí vybíravostí rozčiluje dnes a denně. Odnáší to Ája, která dlabe skoro všechno a při posledním vážení už měla 5,7 kg.