Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
 
15.2.
Den druhý - kočičí den a třetí - normální - jak koťata do rodiny přišla (Milan Buben)
14.2.
Jak koťata do rodiny přišla - den první, nebo spíš večer a noc (Milan Buben)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
Ve zvířecí rubrice naposled vyšlo:
15.2.   PSI
Malý a velký (Petr K.)
K dispozici je i Zvířecí archiv


Den druhý - kočičí den a třetí - normální
Jak koťata do rodiny přišla

Koťata ve vaně (8 kB) Můžete si přečíst i to, co se dělo první den po příchodu koťat.

Ranní vstávání proběhlo na můj vkus dost divoce. Než jsem stačil otevřít pořádně oči, přehnala se mi před nimi šedivá koule dvou zápasících koťat následovaná kocourem, který vše kontroloval. Takže, oproti předchozímu dni, žádná změna. Ale ne! Jen co jsem se přesunul z polohy ležmo, do polohy stojmo, a slepeckým krokem došel do kuchyně, na jídelním stole, který už od prvního dne vlastní kocour, se vyskytovaly, místo jedné, kočky tři, svorně vedle sebe. A jako jedna kočka vyjadřovali své přání, nebo spíše rozkaz. Dej jíst. Jaká to změna, místo jednoho hladového strávníka, hned tři. Ale stejně jsem měl radost. Pravděpodobně si po dobu mého spánku ti tři ujasnili vzájemné pozice.
Cirrus na škrabadle (12 kB)

Do nabídnuté potravy se tentokrát pustili všichni a bez přemlouvání. Kocour do své porce hovězího a koťata do masa z kočičí konzervy. Po jídle se vystřídaly na písečku, já to uklidil. Umyl po nich nádobí. Připravil jsem kameru a foťák. A čekal co se bude dít. Jenže koťata si pravděpodobně vyhrála dříve než jsem se probudil a nyní se nadlábnutá kočičí parta spokojeně ukládala ke spánku. Koťata neomylně a svorně míří do svého nového pelíšku. Kocour zabírá stabilní křeslo. Takže zklamání. Představení za denního světla se odkládá. Naštěstí ne na dlouho. Klídek vydržel jen necelou hodinku.
Cirrus v boudě (6 kB)
Koťata se nečekaně začala ještě v noclehárně rvát (ne opravdu to byla rvačka, žádné kočkování), a ještě v jednom chumlu doslova vypadla z pelíšku. A tím začalo pravé eldorádo, které jsem jen stěží stačil natáčet. Taky Cirrus se, trochu dotčeně, vyhrnul z křesla na místo odkud je lépe vidět. Oba jsme fascinovaně sledovali něco od kočkování, přes rvačky až po zběsilé honičky. Při všem stačily využít veškerý prostor bytu. Několikrát se ale koťata vzájemně „ztratila", a hned ukázala, že se dokáží pěkně ozvat. Mňoukáním zavolala kolegu nebo „páníčka" aby se dostala zpět do obrazu.
Kočky v práci (25 kB)
Při svých hrách si samozřejmě nebrala servítky a tak jsem poznal, že není radno se motat příliš blízko zápasících mrňousů. Několikrát totiž z důvodu nedostatku vhodných předměntů, použila mé tělo jako vhodné šplhadlo, což zanechalo na mém těle několik malých šrámů.
Rodinka (10 kB)
Ovšem největší radost mi způsobila banda po ukončení svých her. Koťata se znovu nadlábla. Při své cestě do pelíšku narazila na mou maličkost a uvelebila se, jedno na mém rameni a druhé kolem krku, s čumákem u mě pod bradou. K tomu se přifařil Cirrus a uvelebil se mi na klíně. Co víc si přát. Jenže ono to není nic jednoduchého, udržet sebe v klidu, tak aby se kočky mohly spokojeně vychrnět. Asi jsem se na jejich vkus moc hýbal, protože si to koťata během pár minut namířila dál do svého pelíšku.
K tomu pelíšku. Test škrabadla (7 kB) Samozřejmě měla koťata k dispozici, jak jinak, zděděný proutěný košík po kocourovi, který mu s jeho růstem začal být malý. Ale v tom si jen přes den hrála. Jako pelíček si vybrala dosti stísněné místo ve speciálním počítačové stolku. Aby se tam obě vešla, musela nejdříve vystrnadit poskládaná CD. I tak tam jsou namačkáni jako sardinky. Asi je tam teplo od, pod stolkem umístěných, pécéček. Nebo taky ne, netuším. Ale vypadají tam spokojená.
Pozdě odpoledne si koťata opět vyrazila na bojovou procházku. Quincy zlobí (10 kB) Tady jsem zaznamenal ještě jednu potěšující změnu. Většinou, když koťata narazila při hře na Cirruse, byl Quincy jen obezřetný, ale Peggy vždy podrážděně mručela. Při náhodném setkání s Cirrusem se Peggy jen zadívala na kocoura a bez prskání a mručení se usadila poblíž. K večeru již nedůvěra opadla úplně. Sice Cirruse ještě do hry nepouštějí, ale je to otázka spíše jejich velikosti, než čeho jiného.
Takže výsledkem prvních 24-hodin je stav, dalo by říci ideální - plánovaný. Koťata si vzájemně sice vystačí, ale dělají takový bugr, že to nutí k pohybu i Cirruse. Což byl hlavní záměr. A vypadají docela spokojeně.
Koťata spící (12 kB)

Den třetí - normální

Koťata od rána dělají jen samou radost. Baští, perou se, lidí se nebojí, jsou „mazlivá" (nechají se pohladit, když se jim chce - kocour víc, kočka méně), někdy si pro pohlazení i přijdou sama. V noci spí, přes den spí. Dalo by se říct, že vlastně jejich život jsou přestávky na jídlo a hry ve spánku.

Což ovšem znamená, že není vlastně dál o čem psát, protože „válka" se nekoná a vše je jen otázka. Ale to ještě uvidí jestli bude o čem psát.

Milan Buben          

Rodinka (10 kB)