Musím napsat, jak moc se mi líbila dnešní (páteční) rubrika s první částí o měření koček !! Doufám, že i těmi ostatními díly se takhle pobavím. Při popisu Lindy BX o jejím "natahovacím" kocourovi jsem se doslova rozchechtala. Už K.Čapek napsal, že smích je solí života, já se moc ráda směju a takovéhle ranní provzdušnění plic hned naladí celý den do růžova.
Jsem velmi ráda, že se tolik kočkomilů zúčastnilo měřící akce a navíc připojili i hezké obrázky. A ty kočičí míry jsou opravdu zajímavé. Já jsem si např. myslela, že naše Dixie má kdovíjak dlouhatánský ocas, a zatím Dumka ho má jen o dva cm kratší a naopak Chlupáček s Matýskem paní Neckářové dokonce o 6cm delší.
Žádné přesné podmínky měření nejsou, prostě tak, jak se to komu podaří, aby to co nejvíce odpovídalo. Já jsem také Dixie několikrát přeměřovala, než jsem se "ustálila" na těch 46 cm. Kočky opravdu hned poznají, jakmile ucítí ten centimetr na hřbetě, že se děje něco jiného - takhle přeci panička normálně nehladí !!! A což teprve měřit ocas, to s ním dokáží tak mrskat, že má člověk pocit, jakoby chtěl měřit úhoře :-).
Paní Minariková se ptá, zda má někdo kočku, která "topí" plyšové myši. Naši přátelé mají kočky tři a jedna z nich také prý hází svoji nejmilejší hračku do misky s vodou. Jestli jí tam ale "máchá" to neříkali. Naše Dixie má už od malička oblíbenou vydří packu (viz obrázek), kterou každé ráno najdeme prsknutou v její misce. Stačí, abychom odešli z domu třeba jen na několik hodin a můžeme se vsadit, že ta packa bude hozená v misce, nebo alespoň ležet vedle ní.
Přesně nevím, co se nám tím snaží říci, ale s žádnou jinou svojí hračkou tohle nedělá. Když si jí dlouho nikdo nevšímá, vezme tu packu a začne si s ní hrát, hází jí do vzduchu, nosí po bytě a cpe nám ji k nohám. Původně měla tyhle packy tři, ale dvě už dávno někam zašantročila a přestože jsem prohledala celý dům, nemohu je najít. Jednou se jí ztratila i tahle její poslední packa. Dixie pak nasledující ráno hodila do misky (asi jako náhradu) zmuchlaný papírový ubrousek, který ležel na stole. Zase jsem prohledala celý byt, ale packu nenašla. Až asi po týdnu jsem z kredence vyndavala džbán, který jsem chtěla použít. A ejhle, byla v něm Dixina packa ! Musela ji tam tehdy nepozorovaně hodit, když jsem džbán naposledy použila a po umytí stál chvíli na lince, než jsem ho uklidila.
Potom packu ztratila ještě jednou a zase jsem ji marně hledala. Vytahala jsem všechny boty v šatně, nakoukla do všech možných skrýší, ale nic. Už jsem tu packu považovala za zcela ztracenou a bylo mi Dixie líto (žádná kožešinová náhražka nezabrala). Až jednou ráno hupsla Dixie na postel a v tlamičce měla tu milovanou packu. Vypadala skoro radostně, že ji zase má. Bůhví, kde ji měla schovanou !!!
A když už jsem psala o tom, že se ráda směju. Já jsem si po čase zase znovu přečetla Jirotkova Saturnina (s filmem se to vůbec nedá srovnat !!). Tak jsem se chechtala při popisu Miloušovy marné snahy sednout si do lehátka, že jsem si tu celou pasáž opsala na papír a magnetem připevnila na lednici. Viselo to tam tak dlouho, dokud jsem se tomu ráno, když jsem si to přečetla, stále smála.
Já jsem Vám posledně zapomněla napsat, kolik teď Dixie váží. Dixie váží 4,10 kg, takže jsou si s Dumkou opravdu velmi podobné, co do velikosti a hmnotnosti.
Marie Crossette, USA
Podle návodu v páteční Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 36 koček a 34 kocourů :-). (A pořád vedou kočky :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření, které vyšlo v pátek, a dnešního komentáře paní Crossette uveřejním zítra pokračování.