| |
13.3.
Dumka byla před týdnem na operaci (Ferda)
10.3.
Zrzka krysolov (George Švehla)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
| |
Dumka byla před týdnem na operaci
Prosba
Mám doma 1 a půl roku starou malou rezavou kočku a vůbec se o ni nestíhám starat. Kočka tím trpí a já taky. Kdybyste vy nebo někdo věděl o někom kdo by chtěl kočku, tak se prosím ozvěte. Je to kočka pokojová zvyklá žít v malém bytě a nikdy nebyla venku. Kontakt na igut@sic.cz nebo ivanuska@seznam.cz. Telefon je 0602239752
Ivan Gut
O radu jak zabránit pranicím 8-mi koček prosí Dumka a Tomáš Fiala. Více podrobností najdete zde.
|
Už je to týden, co jsme byli s Dumkou na sterilizaci. Chtěl bych vám teď popsat, jak to alespoň část minulého týdne vypadalo... Pro srovnání doporučuji 8. povídání o kočkách Mirky Červenkové, která sterilizaci popisuje, ale ve větší stručnosti než já. Je to pro nás s Beruškou i po týdnu příliš živá zkušenost...
Protože jsme byli objednáni na pondělí - 13:00, nedostala Dumka od nedělního poledne už najíst. Nesla to wellmi těžce, protože je zvyklá mít v kuchyni neustále nasypány sušené Friskies a pak vždy okolo 18. hodiny večerní dostává Dumka do misky svou denní porci vařené ryby s bramborem. Tu Dumka nedostala a byla z toho velmi rozladěna. Mňoukáním a neustálým chozením do kuchyně připomínala, že jsme na ni zapomněli. Přístup k vodě jsme jí mohli nechat, takže Dumka alespoň pila. Později pak zvolila jinou metodu - třela se o nohy, byla neobyčejně mazlivá a milá. Skoro jsme si až říkali, že by jí občas troška strádání neuškodila. Takového vděku a pozornosti se nám od ní obvykle nedostává. Pro nás však tím začalo asi nejtěžší období - před operací...
Před takovouto operací kočky se člověku honí hlavou různé myšlenky, mnozí čtenáři (hlavně ti, co si pamatují první sterilizaci své kočky) to asi znají... Před devátou ráno volal pan doktor z veteriny - už jsem se lekl, že se operace odkládá. Důvodem ale bylo to, že jim jedna operace odpadla a tak se ptali, jestli nemůžeme přijet už v 11. Aby mi čas rychleji utekl, domluvil jsem si na pondělní dopoledne nějakou práci, kterou jsem už nemohl odvolat. A tak jsme s Dumkou dříve přijet nemohli...
Před půl jednou jsme vpravili Dumku do její proutěné přepravky a vyrazili i s Beruškou na cestu. Na Zlíchov jsme přijeli ve 12:55, zaparkovali nedaleko veteriny a vydali se do ordinace. Tam na mne čekalo zklamaní - myslel jsem si, že operaci bude dělat paní doktorka, ke které jsme se objednali a ke které s Dumkou chodíme, ale místo ní tam byl pan doktor... Musel jsem pak sám vytáhnout Dumku z přepravky, což nebylo jednoduché - paní doktorka ji vyndávala lépe... Dumka byla prohlédnuta, jestli je zdravá, a kvůli narkóze zvážena - měla necelé 4 kg (tento údaj jsem následně opravil do naší tabulky s mírami a váhami koček). Pak dostala uspávací injekci, při které hlasitě vyjekla (stejně ječela, když dostávala před měsícem očkovací injekce - zapomněl jsem to minulý týden ve svém příspěvku uvést).
Dumce bylo dovoleno, aby odešla zpět do bezpečí koše, kde ale do minuty tvrdě usnula. Pan doktor si ji vyndal už sám a řekl nám, ať se stavíme za 40 minut. Mohli jsme si pro ni přijet i déle, ale chtěli jsme, aby se probudila ve svém prostředí - doma. Takže jsme vyrazili s Beruškou na nervózní procházku...
Když jsme se do ordinace vrátili, ležela spící Dumka na stole a měla na sobě košilku, kterou jsme pro větší bezpečnost před infekcí chtěli. Na Zlíchově totiž provádějí sterilizaci bříškem a né bokem, jako třeba Dr. Herčík v případě Červenkových koček. Teď mi připadá, že je to způsob šetrnější, ale s určitostí to tvrdit nemohu. Pan doktor nám ji nasunul do proutěného koše a my se vydali domů. Už cestou začala Dumka trochu reagovat a pokoušela se sledovat okolí, jen se nemohla zatím hýbat.
Doma jsme zjistili, že se nám Dumka v koši počurala. Zasaženo bylo, jak jsme později zjistili, malinko i sedadlo v autě. Jak jsme přepravní koš s Dumkou nesli do obýváku, potřísnil se trochu i koberec... Proto jsem museli Dumku z koše vyndat - dost nám v tom pomáhala v mezích svých omámených možností. Beruška připravila ručník, kus látky a igelit, aby nám Dumka nepročurala koberec v obýváku, a do takového pelíšku jsme ji přenesli.
Pak jsem donesl ještě jeden ručník, protože se Dumka klepala, abychom vyloučili, že je to způsobeno zimou. Chvíli v tomto pelíšku Dumka ležela, ale jen co nabrala síly, začala se drápat pryč. Po asi půlhodině jsme usoudili, že bude lepší, když ji dáme na korkovou podlahu do kuchyně, kde její počurání tolik neuškodí, a hlavně my budeme klidnější a nebude vadit, když se dostane z igelitu... Takže se Dumka stěhovala do kuchyně, kam jsem ji opatrně přenesl a přikryl ručníkem, aby jí bylo teplo. Dumka asi na dvě hodiny usnula a já spal na osušce vedle ní - byl to vyčerpávající den.
Okolo páté jsem se probudil a přemýšlel, co udělat, aby Dumka mohla být s námi a aby se dala lehce přenášet. Vzal jsem proto krabici a do ní nastříhal kus koberce, aby to bylo pro ni příjemné, a nakonec jsme to vystlali ještě látkou a ručníkem. Dumku jsme tam slavnostně přesunuli a posléze přenesli z kuchyně do obýváku.
Naše kočka z nového pelíšku vůbec nadšená nebyla a postupně se z něho vyplazila zpátky na koberec, kde nabírala síly pro další přesuny. Pohled na její pokusy byl dost smutný. Chudinka se chvílemi pokoušela plazit, chvílemi chtěla vstávat. Packy a tělo však měla ještě po narkóze zesláblé, a tak své pohyby vůbec nekoordinovala. Při marných pokusech o vstávání se jen bezmocně převalila tu na jeden, tu na druhý bok (vzhledem k tomuto je zase možná lepší operace bříškem - aspoň nepadala přímo na zašitou ránu). Po půlhodině se už unavila natolik, že opět na delší dobu usnula.
Když se Dumka zase probudila, dostala misku s vodou, aby se mohla napít. Vodu ale pít nechtěla, tak se s ní Beruška rozdělila o svůj smetanový oříškový jogurt - ten zblajzla vleže, stejně jako zbyteček vařené ryby s bramborem. Takto posílená mohla zase nějakou dobu pokračovat v přesunech po pokoji. A tak se přeplazila a převálela ke křeslu, pak k židli, na níž jsem seděl, a nakonec pod můj pracovní stůl k mým nohám.
To už ale nastal čas jít spát - toho jsme se báli nejvíce. Z telefonátu paní Červenkové jsme věděli, že kočka po operaci vyhledává ta místa, kde byla před tím nejraději - doufá totiž, že jí na těch místech přestane působit bolest.
Když jsme ji odpoledne a večer hlídali, nemuseli jsme se bát, že vyskočí a případně pak spadne z křesla, které je Dumčiným oblíbeným místem ke spaní přes den (hlavně se ani nepokoušela tam vyskočit, resp. vylézt). V noci však již sebrala síly a pokoušela se vrávoravým krokem chodit po bytě - chodil jsem tedy s ní a rukama ji zachycoval, když jí tlapičky vypověděly službu, aby nežuchla tvrdě na podlahu...
Protože naši přípravu na spánek Dumka vytušila, dopotácela se s mojí pomocí do ložnice, kde se vydrápala na postel, po které se pak chvíli motala a plazila - asi hledala ideální místo, kde by byla její bolest nejmenší. Byl na ni smutný pohled. Problémem bylo i to, že ve dne za našeho vědomí jsme ji byli schopni uhlídat, ale v noci...
Udělali jsme proto Dumce u postele z peřin a polštářů takové doskočiště či dopadliště. Já jsem se otočil o 180°, takže jsem měl hlavu u nohou Berušky. Měli jsme tak rozdělenou postel na dva sektory, kdyby se Dumka přibližovala moc ke kraji - já hlídal spodní část, Beruška horní.
Nakonec se Dumka (jako téměř každou noc) uložila u mne, ve spodní části postele, kde jsem měl momentálně hlavu, a všichni jsme po vyčerpávajícím dnu usnuli zaslouženým spánkem.
Pokračování o rekonvalescenci Dumky zase příště, ale už teď na ní není vidět, že má za sebou tuhle operaci (samozřejmě kromě jizvy a vyholeného kožíšku).
Podle návodu v páteční Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 65 koček a 65 kocourů :-). (A je to zase plichta :-).) V pátek zaslala paní Zuzana Janelová míry 6-ti koček a 7-mi kocourů, o které se stará venku. Tím vytvořila nový rekord v počtu najednou zaslaných měr.
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý a třetí díl a zatím poslední - čtvrtý. Další budou následovat.
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
|
|
