Moc hezky byla popsán Dumčina operace a usmívala jsem se při popisu snahy připravit Dumce co nejměkčí poležení - jak moc dobře to znám !! Asi máme všichni pocit viny, že jsme našemu miláčkovi tuhle bolest vědomě způsobili a snažíme se jí "omluvit" tím, že jí alespoň v době její rekonvalescence posluhujeme, jak to jen jde. V Americe si lékaři kočku nechávají přes noc, snad aby se ujistili, že zvíře opravdu před
operací nejedlo.
Dixina operace pak byla následující ráno a my jsme si pro ni dopoledne přijeli. Byla už vzhůru, ale malátná a doma se chovala přesně tak, jako Dumka. Posílám fotku, jak Dixie vypadala, když jsme ji přinesli domů. Takovou slušivou košilku, jakou dostala Dumka sice neměla, ale zato její bříško bylo opravdu hlaďoučce vyholeno a jizva kupodivu krásně čistá, nekrvácela. Pan doktor nás upozornil na to, že si Dixie možná bude sama tahat stehy (uprostřed bříška), ale asi jí to bolelo, protože si vytáhla pouze jeden (měla jich myslím 5), ale stále si je olizovala. Ty ostatní jí vyndal až pan doktor po 10 dnech. První noc spala Dixie také v krabici. Sama si do ní přes den vlezla a tak jsme ji na noc položili mezi nás na postel a doufali, že ona z ní nevyleze. Dixie se ale celou noc snad ani nehnula. Následující den už vypadala zcela v pořádku, do té krabice ale ještě několik dnů sama lezla spát. Jistě i Dumka je zase čiperná a na to "bezpráví", kterého se jí dostalo už pomalu zapomíná.
Marie Crossette
Dumka a brambory
Jako Váš vášnivý čtenář a milovník koček musím reagovat na již několikátou zmíňku o kočičí "baště" ve ktaré jsou zmiňovány brambory. V literatuře, kterou mám doma, a není jí málo se pisatelé staví k bramborám velice odmítavě, někde dokonce jsou označeny za stravu pro kočky nevhodnou a zakázanou.Kočka jako "masožravka" nemůže brambory strávit, žaludek to prostě nedokáže. Můj názor je trochu jiný (když jí chutnají, ať si dá), ale přesto jsem se s ohledem na to, že Dumku čte mnoho kočkomilců, ozval.
Jirka Pechar
Zamrazilo me pri cteni kapitoly o pooperacnich problemech Dumky. Vim o cem se tam pise. Zhruba koresponduji s mymy zkusenostmi. Psychicky to bylo k nevydrzeni. Alfíček absolvoval narkozu 2x za svuj zivot. Zoufale na mne pusobilo vsechno to bezmocne potaceni, pootevrene oci, zaplacane gelem aby mu neoschly, a hlavne (meli jste stesti - asi to Duminku nepotkalo) - opakovane pri probouzeni zvracel, nebo mel zvraceci krece. Mela jsem k dispozici spoustu dobrych rad. O dvou napadech se zminim - jde o to, ze jsem si poridila predem balik bunicite vaty, rozstrihala ho na vetsi ctverce a podestylala pod kocku vsude mozne, pokud ji samovolne unikala moc. Pripadalo mi to hygienictejsi jak pro kocku, tak pro me. Dale mi bylo poraděno uvarit slabounky bylinkovy (hermankovy) caj, mirne osladit a namacet vaticku a bezvedome kocicce zvlhcovat prubezne jazyk - NÉ lít do tlamicky, jen zvlhcovat. Moc se mi to osvedcilo, skorobezvedomy Alfíček s dojimavou ulevou pocucaval jakoby dudlika, drzel se víc u me a v klidu.
Irena Šulcová