|
20.3.
Dumka v rekonvalescenci (Ferda)
17.3.
Kočičí operace (Marie Crossette, Jirka Pechar, Irena Šulcová, M. Šmídová)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
| |
Dumka v rekonvalescenci
PROSBA O POMOC !!!
Mé mamince se ve čtvrtek 16.3. ztratila kočička Viktorka. Je určitá možnost, že je někde venku v Praze na Proseku v okolí Varnsdorfské ulice. Udělali jsme všechny pokusy ji najít, ale bezvýsledně. Odměníme toho, kdo nám ji pomůže najít.
|
Před týdnem jsem psal o Dumčině operaci, v pátek jsem pak uveřejnil reakce čtenářů - některé byly i smutné... Dneska bych rád popsal, jak probíhala Dumčina rekonvalescence.
Dumku jsme minulý týden ve vyprávění opustili, když u nás s Beruškou na posteli usnula. Já jsem usnul také, téměř okamžitě, ale Beruška ještě chvíli sledovala, jak se Dumka po posteli přesunuje a hledá optimální místo, kde ji bolest přejde... Takové místo našla v nohách Beruščiny prošívané deky. Podle všeho tam konečně usnula (a Beruška také).
Kolem třetí nastal na posteli zoufalý pohyb. Dumka, jak jsme později zjistili, potřebovala čurat. Nějak se dostala přes dopadliště z ložnice na chodbu a já se tím rachotem, který vydávala, probudil... Na chodbě se pohybovala při zdi, až skončila v rohu, kde se překulila na záda do svíčky a tam se i počurala... Zasáhla přitom zeď a jak jsme pak ráno zjistili, trochu se vyčurala i Berušce do postele - odnesl to kraj deky a povlaku a trochu potřísnila kromě prostěradla i matraci...
Já jsem rychle spěchal Dumce pomoci na nohy a odnesl jsem ji k její bedničce, kde na svých chatrných nožkách ještě dílo dokončila. Pak jsem jí pomohl odejít zase do ložnice, kde zalezla pod záclonu, a spěchal uklidit loužičku v rohu chodby a trochu osušit i počuranou zeď.
Další část noci už proběhla v klidu - Dumka ležela na posteli a spala. Když jsme ráno vstávali, nejevila Dumka zájem jít s námi - buď ji už rána nebolela a chtěla v tom stavu zůstat i nadále, nebo byla příliš unavená... Říkali jsme si, že bude mít asi hlad a žízeň, takže jsme jí donesli nejdřív misku s vodou. Tu odmítla, ale bílý jogurt si ochotně dala a vylízala ho ležíce na posteli celou misku. Protože pořád nejevila zájem nás následovat, nechali jsme ji v klidu na posteli a občas ji chodili kontrolovat, jestli se už nebudí a nechce za námi do obýváku.
Asi za hodinu jsme zaslechli podezřelé zvuky a Dumka se objevila u kuchyně. Pro svůj pohyb ale zvolila zajímavý způsob - couvala!!! Říkali jsme si, že máme kočičku-raka :-). Takto dovrávorala až do obýváku, kde se svalila na koberci. Říkali jsme si, že má asi hlad, a tak jsme jí donesli její oblíbenou rybu s bramborem (k bramborům ale viz páteční komentář), jejíž porci slupla.
Dumka se pak chtěla začít jako skoro po každém jídle umývat, ale díky tomu, že měla na sobě stále ještě košilku, se jí to nedařilo... Napadlo mne, že je čas Dumku osvobodit ze svěrací kazajky, protože košilka ji asi příliš ztahovala. Tím jí asi vadila v pohybu a byla důvodem její nemotornosti. Vzhledem k jejímu nočnímu počurání by bylo navíc dobré, aby se mohla i umýt... Trochu jsem se bál, že budeme s Dumkou "bojovat", ale ochotně mi s vysvlečením košilky pomáhala. Vlastně nás také dost překvapilo, že si košilku sama nezačala vztekle sundávat, jak nás operující veterinář varoval... Chovala se vůči svému stahovadlu dosti odevzdaně.
Se sundanou košilkou se začala Dumka hned pořádně umývat. Získala tím i na pohyblivosti a jistotě, takže se už dokonce před začátkem mytí vydrápala na své oblíbené křeslo. Při mytí jsme se jí snažili bránit v tom, aby si lízala a rozlízala ránu, což se nám zpočátku dařilo... Až ve čtvrtek jsme usoudili, že bude lepší, když si ránu doléčí svým zázračným jazýčkem, a tak jsme ji už neotravovali.
Po vydatném spánku na křesle se Dumka po poledni (asi 24 hodin po operaci) vydala už jen malinko nejistým krokem na svoji první procházku, při které sa snažila všechno očichávat. Asi chtěla zjistit, co se u nás změnilo :-). Později se dokonce došla do bedýnky vyčurat a v podstatě se její režim normalizoval - hodně spala, občas se najedla či napila. Dělala prostě to, co taková trochu unavenější kočka dělává. Nechala se i hladit, ale jen po šíji. Když jsme ji hladili dál, začala mňoukat - asi ji rána a celé bříško ještě bolely. Přesto vylezla neohroženě i na svoji oblíbenou židli v kuchyni.
V úterý Dumka s chutí snědla i kousek šunky, o kterou se s ní podělila beruška, která ji na svačinku... Večer si dokonce začala hrát se staniolovou kuličkou, kterých má spousty po celém bytě. Poslední znak uzdravování, na který jsme netrpělivě čekali, se dostavil ve čtvrtek ráno. To se Dumka konečně i vykakala :-) a pak už jsme byli poměrně klidní a přesvědčení, že je vše v pořádku.
Původně jsme byli pozváni na páteční kontrolu na veterinu, ale protože se rána vizuelně dobře hojila a protože byla Dumka zašita samovstřebávacími stehy, rozhodli jsme se Dumku dále nestresovat a na veterinu ji raději nevozit. Při očkování i před operací byla z tamního prostředí dost vyděšená. Zdálo se nám, že klid doma jí prospěje více. To se nám vlatně i potvrdilo, i když toto rozhodnutí nelze zobecňovat. Kdyby rána hnisala, určitě bychom na vetrinu jeli.
Jizva, kterou má Dumka na bříšku, je asi 2 cm dlouhá. Vyholený prostor na bříšku je však o dost větší - asi 6 cm široký a 5 cm dlouhý. Myslíme si, že důvodem tak velké vyholené plochy je asi to, že Dumka má trochu delší chlupy než "normální" kočka (po mamince - peršance), a veterinář se asi bál, že by mohly zasahovat do rány, nevíme...
Dumka byla už týden po operaci naprosto v pohodě a od té doby se chová stejně jako před operací. Připadá nám jen o něco hravější - častěji totiž prohání po bytě svoje staniolové kuličky :-). Zuby i drápky má však stále stejně ostré a stále stejně je občas ráda používá, když si chce s námi hrát nebo když se jí nelíbí, že ji hladíme. Toto si nechává (v mezích její obvyklé ochoty) líbit asi tak od středy.
Nyní je už rána skoro zahojená a na vyholené ploše začínají rašit nové chloupky. A tak se zdá, že máme s Dumkou všechno úspěšně za sebou a už se nemusíme bát, že na ni u Bruščiných rodičů nebo třeba i u nás doma přijdou zase kočičí touhy - Dumka se už nebude trápit...
Podle návodu v páteční Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 68 koček a 66 kocourů :-). (Kočky těsné vedení zvýšili :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý a šestý díl, ve čtvrtek jsme měli zatím poslední - sedmý. A spousta dalších bude následovat. Kdo v tabuce nemá ještě svého miláčka, prosím o trpělivost - měr i vah je HODNĚ.
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
Tuto šestiměsíční kočičku
nabízím lidem, kteří ji budou mít rádi. Zbyla nám jako poslední, je nejmenší z celého vrhu a velmi málo roste (i když dobře jí). Možná z ní bude rarita - "zakrslá kočka". Zájemci se mohou obrátit na mail vlastale@post.cz.
Vlasta Leporská
Prosba
Mám doma 1 a půl roku starou malou rezavou kočku a vůbec se o ni nestíhám starat. Kočka tím trpí a já taky. Kdybyste vy nebo někdo věděl o někom kdo by chtěl kočku, tak se prosím ozvěte. Je to kočka pokojová zvyklá žít v malém bytě a nikdy nebyla venku. Kontakt na igut@sic.cz nebo ivanuska@seznam.cz. Telefon je 0602239752
Ivan Gut
|
|
|