Bardínek, Šintilínek a Bazilínek
Nedalo mi to, ač nejsem přítelem komputérů a používám tuto věc jen proto, že v zaměstnání musím, ale co by jeden neudělal kvůli kočkám - tedy kočouškům, jak se u nás doma říká. V současné době máme tři kocoury kastráty. Nejstarší, dnes devítiletý, pochází z útulku v Sobíně. Byli jsme se tam podívat po smrti předešlého kocoura, kterého nám zbytečně a bezdůvodně zavraždil jeden venkovský primitiv. Samozřejmě rozhodnuti, že už nikdy ... a samozřejmě jsme se vraceli s roztomilým tmavým koťátkem, namlouvajíce sami sobě, že to není pravda, že se nám to jen tak zdá. Celý večer jsme předstírali, že kocourek neexistuje (papat samozřejmě dostal). Kocourek to jistou dobu předstíral také, ale v noci už existoval velmi reálně v mé posteli a od té doby jinde nespí. Dnes je to velký, mohutný kocour, podle veterináře prý možná briťák, černě mramorovaný. V Sobíně se jmenoval Romík, u nás, aby měl nějaké onačejší jméno, byl překřtěn podle svého ponurého zbarvení na Bardo Thödöl (místo, kam podle Tibetské knihy mrtvých přichází duše po smrti). Volá se na něho Bardínku, Bardínečku, Bardoši, Barďulínku, Ničemo, Velkej Tlustej atd. V létě je s námi v domečku u Zbiroha, má k dispozici zahrádku a okolí, kde je svým pánem. Tedy byl, než se k nám před čtyřmi roky přistěhovalo šedobílé koťátko od sousedů a rozhodlo se, že u nás zůstane. Bardínek to nesl těžce, my jsme rozhodně nechtěli kočičí park rozšiřovat, a tak jsme spojenými silami ubohého tvorečka vypuzovali, odnášeli zpět k sousedům, nekrmili, zaříkávali a vůbec se k němu chovali hnusně. Všechno marné, kocourek byv vypuzen dveřmi vletěl oknem nazpátek, zavřen u sousedů večer do chlíva zhmotnil se do rána v mé posteli spolu s Bardínkem, jenž ho uraženě ignoroval. Pro jeho čilost a rychlost jsme mu začali říkat Scintillus (vždyť on je jako jiskřička - scintilla, tedy jakožto kocourek Scintillus, ať se latiníci nezlobí). Z tohoto vznešeného názvu vzápětí vznikl Šintilín, Šintilíneček atd. Původně se jmenoval docela prozaicky Mikeš.

Uchováváte-li někde v archivu ješte míry mých kocourků Bardínka, Šintilínka a Bazilínka, doplňuji váhy posledních dvou - ne zcela přesným způsobem já + kocour - já bez kocoura mi u obou vyšla váha 4 kg, ačkoli se mi zdá, že Bazilich musí mít o pár deka méně, jsa celkově nejmenší. Bohužel nedokážu poslat fotografie, není to v mých technických ani praktických možnostech, takže nemůžu dokumentárně předvést, jak si Bardínek umí otvírat dveře. Druzí dva to neumějí, nebo aspoň nedělají. Otvírání dveří není u koček až takový unikát, ale donesla se mi zvěst, že jistý kocour Šojínek z Šárky si prý umí otevřít i lednici a zásuvky skříní. Možná by takový přehled kočičích schopností a dovedností nebyl bez zajímavosti, stejně jako soutěž o nejkurioznější jméno, přičemž by účastníci byli vázáni svou ctí, aby nehlasovali sami pro sebe.