| |
13.4.
Azíška (M. Šmídová) / Soužití dospělých koček (R.K.)
12.4.
Měření koček - 18. díl: Kačenka a Bleška * Pepíček * Amíček (M. Šmídová)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999
| |
Azíška
O černobílé kočičce Azíškovi jsem už psala v příspěvku, ve kterém jsem se zmiňovala o kočičkách mé kolegyně A. Plasové. Je to kočička, která patří mladé dívce, která bydlí v našem domě a kterou příležitostně krmím.
Nyní si zvykla chodit pravidelně každý večer za naše dveře a očekává svou porci kočičí konzervy a sušenek. Protože našich pět koček dalšího vetřelce nechtějí přijmout a syčí na ni, nepouštím ji do bytu a misky s jídlem a pelíšek jsem jí udělala na chodbě.
Jelikož náš dům je malý a bydlejí tam pouze spoluvlastníci, je to dobře proveditelné. Její majitelka, pokud je doma, ji do bytu samozřejmě pouští ale tam se vyskytl problém, protože našla na vesnici, kde byla u babičky na návštěvě, zatoulanou bílou modrookou kočičku. Kočičku si přinesla domů a Azíšek to má teď trochu těžší, protože malý vetřelec na ni syčí a vrčí. Malá kočička je hluchá, což je dáno její bílou barvou a modrýma očima (viz nedokončený seriál paní Yen Zandlové) a je s ní trochu těžší domluva a proto Azíšek chodí často za naše dveře.
Horší bylo, že Azíšek teď čekala koťátka. Pelíšek měla připraven ale nešťastnou shodou okolností její majitelka doma něco předělávala a Azíšek asi ze strachu před řemeslníky a hlukem někam utekla a včera večer se vrátila již bez bříška a moc se mi snažila něco
povědět. Prohledala jsem půdu, sklep a okolí ale koťátka jsem nikde nenašla.
Azíšek po nějaké době zase zmizela. Večer po návratu její majitelky jsem jí o všem pověděla. Je škoda, že kočičku nenechala včas kastrovat, mohla tomuto předejít. Teď musíme čekat, co udělá Azíšek, zda koťátka odněkud přinese sama.
Kočičí matky to mají většinou těžké. Po této události jsem si vzpomněla na básničku, kterou mi kdysi dávno četla ještě moje babička a kterou jsem si zapamatovala ale asi ne úplně přesně. Básnička se mi moc líbila i když jsem při jejím poslechu vždy ronila slzičky. Slzy mi tečou ještě teď když si na ni vzpomenu. Přesto se pokusím zalovit v paměti a napsat básničku i ať si ji přečtou i čtenáři Dumky.
Kočka
Zvíře díte, myslíte, že Vám po něm nic není
a já pravím, že jest velké ve svém utrpení.
V mlýně měli kočku Lízu, starou ale vzornou,
s myšima se potýkala s vášní neúmornou.
Dnes se ale jenom v staré bedně krčí,
mláďátka tři něžně líže spokojeně vrčí.
Zase nové nadělení, nač jich tolik míti,
postačí když necháme jen jedno mladé žíti.
Aby chudák stará Líza útěchu v něm měla,
na ostatní svoje děti snáze zapomněla.
Ty je Barčo musíš vzíti, nemohu je sama zabíti,
vždyť, můj ty Bože, jsem přece sama také máma.
Barča hrubou rukou první kotě z bedny vzala,
stará kočka udiveně za ním zamňoukala.
Moje kotě, milé kotě, kam tě Barča nese,
divnou úzkostí jí srdce mateřské se třese.
Barča druhé kotě z bedny vzala,
marně po něm kočka žárlivě svou packou sahá.
Vzpomíná jak často dříve, když jí vzali děti,
našla je pak, běda, mrtvé za stodolou v smetí.
Nevyčká až nenasytná bídná lidská ruka,
dovrší své zhoubné dílo, její děsná muka.
Starý hřbet svůj divě zkřiví, hrozivě srst zježí,
skok a její třetí mládě v krvi vlastní leží.
A pak je hrdě nesouc ve špičaté tlamě,
klade svoji vzácnou kořist k nohám panimámě.
Na text básničky jsem si asi úplně přesně nevzpomněla ale smysl zůstává.
S koťátkama Azíška to dobře dopadlo. Azíška si je v noci všechna přinesla do pelíšku, který měla připraven. Jsem moc ráda, protože jsem měla obavu, že pokud je měla někde v okolních dvorech v kůlničce nebo na půdě některého z přístavků, mohla by nastydnout (v noci je ještě pořádná zima) a umřít na zápal plic.
Koťátka jsou čtyři, dvě černobílá a dvě tmavá a teď jenom doufám, že se pro ně časem najdou hodní páníčkové...
M. Šmídová
Soužití dospělých koček
Chtěla bych ještě reagovat na články soužití koček.
Sami vlastníme 15 letou kastrovanou šedobílou kočičku jménem Guliver. Kočičku jsme našli v zuboženém stavu jako malé kotě na ulici. Není krátkosrstá, ale něco jako angorská a perfektně chytá na chatě v létě myši.
Letos v lednu k nám dcerka přivezla její Afriku. Je to krásná černá kočička, rovněž kastrátka. Je ovšem velice plachá a hlavně byla tehdy zcela stresovaná. Dcery přítel je silně alergický na srst a navíc moc to se zvířaty neumí, a tak místo, aby nechal Afriku v míru, neustále ji pošťuchoval a dráždil, až z toho milá kočka naprosto skolabovala. Dcera moc plakala, má Afričku samosebou velice ráda, ale bylo jí jasné, že takhle dál to nepůjde.
Nabídla jsem se jí proto, že zkusím zda by Afrička a Gulíšek spolu mohly bydlet. Také se mi nechtělo dát Afričku pryč.
První dva dny proseděla Afrika pod vanou a za sporákem. Vylezla snad jen v noci na záchod a trochu se nažrat. Vůbec jsme si jí nevšímali, jen když seděla za sporákem, pokusila jsem ji zavolat, měla jsem strach, abych ji náhodou neopařila když jsem vařila, ale má snaha byla zbytečná, tak jsem ji tam nechala být. Po této době vylezla a začala se kontaktovat s námi a Gulíškem.
Gulíšek na ni prskal seč se dalo a tak se uchylovala spíše k nám.
Tak uběhl leden, únor a Afrika se stále obloukem vyhýbala Gulíškovi, ten jak jen mohl syčel na Afriku a hájil tvrdě své teritorium. Nutno podotknout, že náš byt je 1+1, takže teritorium malé. V březnu se ale situace změnila. Afrika převzala vládu. Gulíšek na ni sice syčí nadále, ale Afrika má tzv. výbojné hodiny, tzn. většinou brzy ráno, nebo pozdě v noci vyrazí. Lítá po bytě jak pošuk a pacifikuje Gulivera. Dost ostře ho napadá a ubohý Guliver je celý den někde zalezlý a už téměř neopouští svůj úkryt. Docela i když jde na mističku vykonat potřebu, vrhá se na ní Afrika s velikou razancí. Tato situace se spíše zhoršuje, než zlepšuje a tak zdá se budeme muset přece jen pro Afričku najít hodnou paničku, nebo páníčka.
Guliver je už velice stresovaný a zřejmě ve svém věku nemá už sílu se bránit a zcela rezignoval. Naproti tomu statná 4 letá kočička si vydobyla dominantní postavení v revíru a nehodlá se ho nyní již vzdát.
Domníváme se proto, že u tak rozdílných povah a hlavně stáří obou koček není soužití možné. Prostě už si na sebe nezvyknou. Afrika vycítila své nové postavení a dává je patřičně najevo a Guliver už je natolik stará kočka, že už zcela rezignovala a máme obavy, aby nakonec nechtěla dobrovolně přenechat místo nové kočce a tiše se nám vytratí nadobro steskem.
To je tedy naše zkušenost, možná, že pomůže někomu dalšímu při rozmýšlení se, zda si má ke své kočičce pořídit ještě jednu. Je-li jedna z nich už starší určitě to nedělejte, nezvyknou si na sebe.
R.K.
Tuto šestiměsíční kočičku
nabízím lidem, kteří ji budou mít rádi. Zbyla nám jako poslední, je nejmenší z celého vrhu a velmi málo roste (i když dobře jí). Možná z ní bude rarita - "zakrslá kočka". Zájemci se mohou obrátit na mail vlastale@post.cz.
Vlasta Leporská
V patek (24.3.2000) po ranu se nasi kocce "vylihlo"
5 koťat.
Pohlavi je prozatim nezname - prevazujici barva je zrzava po otci :-) ktery prebyva taktez u nas.
No kotat je 5, a tento pocet asi o 70-100% prevysuje puvodni odhady. nehodlam je topit a tudiz tak 2 kotata jsou k mani (nebo presneji k mani budou tak po tech klasickych 8 tydnech). Hledam touto cestou zajemce...
Pokud kotata po otci zdedi nejen barvu ale taky vzhled a povahu, muzu slibit ze to budou statni macci s pomerne utocnym charakterem. Kocek jsme u nas doma uz opravdu meli hodne, ale podobnyho "typka" jeste ne (nas kocour je opravdu schopen zahnat ciziho cloveka na utek). Budete mit o zabavu postarano :-).
|
Podle návodu v únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 81 koček a 79 kocourů :-). (Kočky dnes vedení potvrdily - stále těsně vedou :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý díl, povídání O Cirdovi, Quincy a Peggy a upřesnění Jak se měří kočky - ve velkém :-), desátý, jedenácty, dvanáctý, speciál 13-ti venkovních koček paní Janelové, čtrnáctý, patnáctý díl, doplněný poznámkami k měření koček, šestnáctý díl, doplněný návodem jak měřit kočky v koutku, sedmnáctý díl a ve středu jsme měli zatím poslední - osmnáctý. A spousta dalších bude následovat. Kdo v tabuce nemá ještě svého miláčka, prosím o trpělivost - měr i vah je HODNĚ.
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
|
|
