Soužití mých kocourů
Poněkud mě vyprovokovala ta drastická básnička o koťátkách. Kupodivu, jak si lidová tvořivost libuje v krutosti, a nejen ta, Erbenova Kytice je přece snůška pěkných hororů. Vzpomínám z dětství na různá ještě předválečná čtení pro děti, která se u nás uchovávala, byly to příběhy sice vesměs mravoličné, ale jedna saďárna větší než druhá. Asi to lidem nepřišlo, nebo se tak odreagovávali, čert ví. Proti dnešním hororům to navíc mělo punc věrohodnosti. Vzpomínám, jak mě celým dětstvím provázela bezmocná lítost z knížky Tygřík a Tuláček o absurdním přátelství zdivočelého kocoura (ovšem, lidmi vyhozené koťátko) a králíka, což bylo idylické čtení až k poslední scéně, kdy obě zvířátka přebíhala po krách řeku a s kocourem se ta kra utrhla a uplavala. Králíček běhal zoufale po břehu, lidé na něj házeli kamením, až ho zahnali, a kocour skončil pod koly mlýna. Možná je to příprava na realitu života, nevím, ve mně z toho zůstalo trauma dodnes.
Ale k tomu soužití koček: Myslím, že hodně záleží na povaze obou jedinců,
my jsme zřejmě měli štěstí na relativně snášenlivé kocoury, tedy jmenovitě Bardínka, který ty dva další musel přijmout. Možná kočky nebo nekastrovaní kocouři jsou v tom směru snášenliví méně.
Když se k nám přistěhoval Šintilín, bylo Bardínkovi 6 let a zpočátku to vypadalo z jeho strany na ultimátum. Buď on nebo já. Vrčel, uraženě odcházel od misky, když přišlo kotě, mnohokrát je zfackoval, a objevil-li vetřelce v nejzazším koutku postele svého člověka, zavile odcházel a vracel se až ráno. Atd. atd. A to bylo v létě, měli pro sebe celou zahrádku a okolí, mohli se navzájem vyhnout. Šintilín se ale nevzdával, a jednou jsme spatřili, jak uprostřed trávníku sedí Bardínek, mrská ocasem, na ocas mu skáče Šintilín a Bardínek se tváří, že o ničem neví. Pak, krátce před odjezdem, kdy jsme ještě váhali, zda Bardínek neutrpí příchodem vetřelce psychický šok, vidíme přes zahradu pádit velkého kocoura pronásledovaného kotětem, které mu skočilo na záda. Snesl to. A tak Šintilín odcestoval s námi do Prahy. Tam ovšem byly prostory menší, žádná zahrádka, a Bardínek zase začal trucovat. Ptali jsme se na radu pana doktora Krále, s obavou, zda nebudeme muset koťátko vrátit do původního prostředí (už jsme si na něj příliš zvykli), a pan doktor věštecky prohlásil, že to sice možná bude chvíli trvat, ale že si Bardínek zvykne. Zřejmě to přivolal, den nato mohl být Bardínek viděn, kterak si Šintilínka přidržuje packou a důkladně ho oblizuje. S Baziliškem příští rok to bylo ještě snadnější, Šintilín ho přijal docela samozřejmě jako hračku a Bardínek dělal, že ho nevidí a neslyší, ale zanedlouho rezignoval a od té doby každá příprava krmení kocourků bývá zahajována oblizováním Bazilicha, který už sám nedočkavě chodí strkat hlavu střídavě jednomu a druhému do huby.
Chová se vůbec dodneška poněkud infantilně, a paní sousedka venku, odkud kocourkové přišli, se dala slyšet, že Bazilich zřejmě pokládá Bardínka a Šintilína za své rodiče, což vzbudilo četné dohady, kdože z těch dvou je v jeho očích asi otcem a kdo matkou. Náhradní rodičovskou péči mu ale zřejmě oba kocouři do jisté míry skutečně poskytli, protože Bazilich přišel jako koťátko, které ještě dobře tři týdny mělo být u kočky.
Jinak ovšem existují meze, dané Bardínkem, které není radno překračovat. Při jídle sice dobrotivě odchází, když mu Bazilich vleze do misky, dokonce si dá vzít až z tlamičky kousek masa - zřejmě malého černého pořád bere jako rozmazlené děťátko - ale svá práva nekompromisně uplatňuje v posteli.
Kocouři mají svá vyležená místa a nesou velmi nelibě, jsou-li o ně připravováni. Bardínek od prvního dne u nás spí u mé hlavy, což je zřejmě nejprestižnější místo, Šintilím se po různých peripetiích ubytoval v ohybu kolen, a na Bazilicha zbylo všechno ostatní. Dovolí-li si ovšem lehnout k hlavě, pozoruje to Bardínek napřed s nechápavým úžasem, a pak jde a vyfackuje ho. Někdy mě kocouři rozložení na přikrývce tak přikurtují k posteli, že je umění se zpod deky vysoukat, nechci-li je rušit. Postele se ostatně uklízejí, když vstanou kocourkové.
Jak kocouři přijali k přechodnému pobytu kočičku Lindu, či spíš jak se s tím vyrovnala ona, napíšu někdy příště.
Maxi Marysko
Tuto šestiměsíční kočičku
nabízím lidem, kteří ji budou mít rádi. Zbyla nám jako poslední, je nejmenší z celého vrhu a velmi málo roste (i když dobře jí). Možná z ní bude rarita - "zakrslá kočka". Zájemci se mohou obrátit na mail vlastale@post.cz.
Vlasta Leporská
V patek (24.3.2000) po ranu se nasi kocce "vylihlo"
5 koťat.
Pohlavi je prozatim nezname - prevazujici barva je zrzava po otci :-) ktery prebyva taktez u nas.
No kotat je 5, a tento pocet asi o 70-100% prevysuje puvodni odhady. nehodlam je topit a tudiz tak 2 kotata jsou k mani (nebo presneji k mani budou tak po tech klasickych 8 tydnech). Hledam touto cestou zajemce...
Pokud kotata po otci zdedi nejen barvu ale taky vzhled a povahu, muzu slibit ze to budou statni macci s pomerne utocnym charakterem. Kocek jsme u nas doma uz opravdu meli hodne, ale podobnyho "typka" jeste ne (nas kocour je opravdu schopen zahnat ciziho cloveka na utek). Budete mit o zabavu postarano :-).
|
Podle návodu v únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 81 koček a 79 kocourů :-). (Kočky dnes vedení potvrdily - stále těsně vedou :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý díl, povídání O Cirdovi, Quincy a Peggy a upřesnění Jak se měří kočky - ve velkém :-), desátý, jedenácty, dvanáctý, speciál 13-ti venkovních koček paní Janelové, čtrnáctý, patnáctý díl, doplněný poznámkami k měření koček, šestnáctý díl, doplněný návodem jak měřit kočky v koutku, sedmnáctý díl a ve středu jsme měli zatím poslední - osmnáctý. A spousta dalších bude následovat. Kdo v tabuce nemá ještě svého miláčka, prosím o trpělivost - měr i vah je HODNĚ.
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
