Dumka je kočka Dumka - kočičí rubrika
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Jak se Betynka ztratila (Pavel Doktor)
 
10.5.
Měření koček - 21. díl (Lenka Prokešová, Martin Dvořák, Eva)
9.5.
Měření koček - 20. díl (Fridrichovi, Renata Holubová, Bára, Andrea M., Božena Musilová)
Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999


Měření koček - 21. díl

Zasílám do tabulky váhy kocourů, které v minulém příspěvku chyběly. Kiki - 4,75 kg a Mrnísek - 3,75 kg. Přidávám i povídání, jak jsem ke kocourům přišla a obrázky.

Neviditelného psa čtu už dlouho a zavedení kočičí rubriky mě opravdu potěšilo. Teď už nekrmím známé pouze tím, co prováděli moji drazí čvernožci, ale také tím co jsem vyčetla v psovi-kočce. Měření koček mě postrčilo k zaslání příspěvku o mých čičanech.
Pocházím z vesnice a kočky mě provázely celým dětstvím. Už jako mimino jsem byla hlídaná kočkou, která nemohla mít koťata, a tak si to mnou vynahrazovala. Szly jsem si sušila o kočičí kožíšek a do sklepa jsem si nosila sebou kocoura, abych se nebála. Prostě kočka je vždycky můj kamarád.
Mrně a Vrána (7 kB)
Když jsem po pobytu v Praze i Brně přestěhovala s manželem na vesnici. První myšlenka byla, pořídím si kocoura. A tak jsem si zamluvila první kotě, o kterém jsem se dozvěděla.
Kiki (8 kB)
Mrně (10 kB)
První problém zněl, jak vytvořit společné soužití naší tříleté fenky Vrány a kotěte. Vrána, do té doby jedináček, strašně žárlila a prováděla útok na každého psa nebo dítě, ke kterému jsme se jen přilížili. Mimo to honila vše co se pohnulo, jak velí psí přirozenost. Tak jsme si kotě vzali jěště hodně maličké a s obavami nesli domů. Mourovaté kotě jsme položili před Vránu se slovy: "To je tvoje štěnátko, starej se" a pak jsme se od kotěte odtáhli. Vrána kotě hodinu olizovala a postrkovala se značně smíšenými pocity a projevy. Za chvíly bylo kotě celé mokré možná i trochu vyděšené, ale jinak v pořádku. Pak jsme kotě jí kotě sebrali, schovali do tepla a nechali v klidu vyspat. Vrána se o kotě částečně starala a žádné sbližovací problémy nenastaly. Kocour od té doby má Vránu nejraději z celé rodiny a žárlit můžu jenom já. Kotě jsme pro jistotu pojmenovali Kiki, co kdyby se ukázalo, že to není kocour, ale kočka. Kamarádi nám kocoura překřtili z původního Kiki, Kikin na Kinkin. A když je protivný, říkáme mu Hrududu.
Protože jsem manželovi často vyprávěla o svém nejoblíbenějším zrzavém kocourovi z dětství, tak mi u příbuzných našel a přinesl rezavé kotě. Je to ten nejhezší dárek, který jsem kdy dostala.
Kotě bylo nejmenší, nejumazlenější a nejuvřískanější ze všech podzimních koťat. Všichni si mysleli, že nepřežije týden, natož zimu. Podcenili mě i kotě. Po třech měsících bylo kotě největší ze všech. A z původní mrňavosti mu zůstalo jen jméno Mrnísek. Do očkovacího průkazu mu manžel napsal Mr. Nísek, aby to neměl tak jednoduché.
Vrána přijala nového nového kocoura chladně, a on ji má docela rád, někdy si i spolu hrají. Jediný kdo spustil kravál byl Kiki, kterému v té době byl rok a půl. A od té doby je často Hrududu. I když jsme dali Mrníska vykastrovat, aby se neprali, stejně ho Kiki bere alespoň jako soka doma a u misek.
Lenka Prokešová          


Myryho dřívější sídlo v kuchyni - zde měl dokonalý přehled o jídle (8 kB) Jak jsem slíbil, o víkendu jsem trochu potrápil našeho kocoura a zjistil jeho "míry". Hmotnost je asi o něco nižší, než bývá u něho obvyklé, neboť právě minulý týden probíhalo v nejbližším okolí (které on nazývá svým teritoriem) období, kdy z neznámých důvodů všichni kocouři mají snahu utíkat ze svých domovů.

Ač jinak povahy klidné a mírné, svou nevraživost vůči konkurenčním kocourům dává hlasitě najevo, objeví-li se nějaký v jeho rajónu. Ovšem někdy koncem minulého roku si naši sousedé také pořídili kocourka, nyní je z něho teprve odrostlé kotě, již však hbitě prozkoumává naši zahradu a náš kocour se s ní zatím jen očichává. Rozhodující bitva zřejmě přijde někdy letos.
Náš kocour se jmenuje Mury a je mu asi tak osm a půl roku. Vzhledem k tomu, že mu již zřejmě vypadaly malé přední zuby, je možno jej často spatřit s vyplazeným jazykem, což možno nazvati pohledem pro bohy. Až to jednou zase uvidím, musím to vyfotit. Často mu potom vyhrožuji, že jestli si ten jazyk neschová, uvážu mu mašličku.
Je dobře vidět, jaká nezodpovědnost od prodejců banánů je vyrábět tak malé krabice (5 kB)
S jeho jménem Mury to není zase tak jednoduché. Je to pouze jeho "oficiální" jméno, velice často jej však naše rodina častuje nejrůznějšími přezdívkami: Murák, kočičák, darebák, kocour, hnípák, kočička, tygr, kocourek, ocasník, koťátko (když se chce mazlit), krabicovej, ošatkovej (podle toho, kde zrovna chrápe), apod. Jisto však, že na jméno Mury slyší.
Slyší ovšem pouze v rámci možností, neboť před několika lety prodělal ošklivý zánět v uchu, stále jsme tenkrát čekali, že se z toho nějak vylíže, ale spíš se mu to zhoršovalo a když jsme jej vezli na veterinární stanici, činil mu již jakýkoliv pohyb velké bolesti, což dával na jevo chroptěním. Lékař říkal, že je nejvyšší čas něco s tím dělat, napíchal mu nějaké injekce, vyčistil ucho (pod mikroskopem nám ukázal kvasinky) a říkal, že už možná nebude pořádně slyšet. Nechali jsme jej tenkrát doma přes noc, která pro něho měla být kritická, a když jsem se na něho šel druhý den ráno podívat, viděl jsem jej, jak se pokuší vstát z košíku na zesláblé nohy. Pak začal rychle pít a žrát a brzy zněj byl zase pan Kocour. Ještě dodnes, když na něj zavoláme, otočí se kolikrát úplně na opačnou stranu.
To je možná jeden z Muryho potomků s kočkou, která jeden čas chodila k našemu baráku - říkali jsme jí Somrajda (9 kB)
To ovšem nebylo poprvé (a ani naposledy), co již "ležel na lopatě". Jednou se po asi týdenním výletě vrátil s rozpáraným rozkrokem, jindy zase celý orvaný a posekaný. Můžeme se pouze dohadovat, co bylo příčinou těchto poranění. Já s oblibou říkám, že jestli je pravda, že kočka má devět životů, pak Mury si jich už takových pět až šest vybral.
Potvrzuje to však, že kocouři vydrží hodně.
Snad bych měl ještě vysvětlit, proč jsme jej tenkrát "nechali doma". V roce 89 jsme začali stavět rodinný dům a když v roce 91 (nebo 92?) se již stavělo druhé patro, přišel do domu první jeho obyvatel, vyhublý kocourek z továrny, kde jeho matka i potomci byli živi hlavně hlodavci a svačinami sdílných pracovníků. Jednu noc tenkrát jako kotě strávil u nás doma, pak již byl nepřetržitě na baráku. Chodili jsme tam stejně každý den, takže jsme byli pořád s ním. Často radíval, kterou cihlu vzít nebo kolik cementu hodit do míchačky. Zprvu jsme jej na noc zavírali do baráku, avšak brzy si zvykl, že když se do večera nevrátí, zůstává venku přes noc. Ráno pak již na nás vždy čekal (v zimě jsme říkali, že bude zítra "přimrzlý ke dveřím"). Postupem času podnikal i několikadenní výlety (jejichž následky jsme pak museli léčit my).
Že kopec, na kterém jsme stavěli (tak 500 od paneláku), začal považovat za svůj rajón, jsem pochopil, když jsem šel jednou na barák sám, nesa mu nějaké žrádlo. Zapomněl jsem si doma klíče a musel se pro ně domů vrátit. Kocour to stále nechápal, proč hned zase odcházím, běžel za mnou a dožadoval se svého. Na určitém místě si ovšem sedl a už se na mne jen díval - nedovolil si překročit hranici svého teritoria. Když jsem se za pár minut vracel, zavolal jsem na něj a on vyskočil z nedaleké zahrady a šel se mnou zase nahoru.
Když jsme se asi před třemi lety nastěhovali do baráku, byl to pro něj tak trochu šok, ale teď si žije jako prase v žitě - ven chodí kdy chce, domů taky (třeba v půl druhé v noci), žere kdy chce a co chce, dělá si co chce. Těžko uvěřit, že ten statný kolos byl kdysi malým kocourkem, kterému na celý den stačilo olízat jeden trojúhelníček sýra! Źere už prakticky výhradně suché kousky a šťavnaté kousky (vše kupované), obšas si dá zbytky z kuřete. Denně je schopen vychlemtat i půl litru mléka. "Jednou se z toho mlíka ožereš," občas mu říkám, když se valí od misky jako soudek. To ovšem nesmí být žádná vodička! "Dneska nemáš trvanlivý?" kouká mu z očí, když mu naliju obyčejného mléka. Na druhé straně vodu pije také rád.
To bylo zrovna v létě velké parno - co na tom, že barák nemá omítku, hlavně, že vrhá báječný stín! (6 kB)
Ještě jsem chtěl navrhnout, zda by nebylo dobře měřit také výšku koček, i když nevím jak, když jich mají na rozdíl od lidí několik.
Také bych sem snad mohl napsat ty míry: hmotnost - 4,40 kg; hřbet - 48 cm; ocas: 29 cm.
Hmotnost bude pouze nepresná, nebot jsem jej vázil na staré kuchynské váze (!!), na té, co má vyvažovací zobáčky. Všechny packy se mu tam nevešly, tak jsme ho, celého ochrápaného, museli mordovat dva lidi. Pak jen tak pro kontrolu jsme jej postavili na obycejnou váhu a tak nejak se to shodovalo na tech 4,40. Ferdou navrhovaný postup by v mém případě asi nebyl příliš účinný, neboť stupnice váhy stačí stova pro mne :-).
O vánocích většinou Mury dostane nějaké dobroty - zde jsme mu je otevřeli přímo pod stromečkem - a on neodolal! (6 kB)
Martin Dvořák          


Tak jo. Konečně na mě taky došlo, i když jsem velký čtenář, ale velký nepsavec. Ale neodolala jsem zúčastnit se měření. Máme tři kocoury, nalezence, všichni jsou kastrovaní (a vůbec jim to nevadí).

Nejstarší Mourek, 15 let, nalezenec ze psí boudy našeho Ferdy (podvraťáka 16 let, nyní po mozkové mrtvici). Obyčejný mourovatý kocour, velice milý, přítulný, rozvážný. Chodící ven, ale teď k stáru radši doma. Spící v noci na větším kousku mého polštáře (no proč by se neroztáhnul, když panička ochotně uhne. Někdy zase slouží on jako polštář paničce, a to si pak společně vrníme). Po večeři hrozně rádi děláme s paničkou duci, duci, berany, berany.
Mladší 4 letý Jakoubek, černobílý, princátko, od zatoulané kočičky z útulku. Vypiplaný ze zánětů plic, miláček manžela. Nechodící ven, zatrhnuto mu to poté, co pět dní nepřišel domů a manžel měl málem infarkt. Chodíce (my) po Hanspaulce ráno, večer, volajíce, mňoukajíce, sakrujíce i plačíce - nalezen (Jakoubek) pak doma sedící v prostřed pokoje a divící se, kde jsme a proč ho hledáme. V noci spící na boku paničky a ta se pak bojí pohodlně položit nebo se otočit.
Nejmladší Mikeš, Mikýsek, Miki atd. zlatíčko. Přišedší sám při návretu pána z návštěvy ve večerních hodinách před minulými vánoci a vloudivší se do domu. Černý jak noc, nyní asi 2 roky stár. Měl podrápaný čumáček, bouli na boku asi od nakopnutí. A tak je náš, když si nás vybral a je v pořádku. Chodí na návštěvu za Filípkem v naší ulici do bytu, neboť jeho páníček má stále i v zimě otevřené okno od záchoda a udělané díry ve dveřích pro Filípka. Mikešek vyjde ven, jde k plotu, rozhlédne se, jestli někde na něho někdo nečíhá, pak přeběhne ulici a utíká co mu nohy stačí k Filípkovi. Nikdy se nesplete a vždy vskočí do správné branky. Jinak chodí po zahradě a krásně trefí domů, hlavně když se blíží doba večeře. Je opatrný, vždy se nejdřív rozhlédne, jestli není někde nějaký PES, vyjímaje našeho Ferdu. Ten mu chudák stará slouží ke hraní a jako překážka pro přeskakování. V noci spící v nohách paničky, ani mu nevadí, když občas kope.
Záchůdek společný, takže je stále co uklízet, mističky každý svojí, ale při večeři vždy vzájemně zkontrolované (i Ferdova miska), nezbylo-li někde něco. Nezbylo. Takže ještě honem přidat nějaký pamlsek. K pití voda v půllitru, asi je to lepší, k malé misce se museli moc schýbat. Mlíčko jako lahůdku.
Po věčeři odpočinek a koukání na televizní noviny na klíně manžela (jak se tam jen všichni vejdou?). Pak s Mikýskem hraní a se všemi šmajchlování a pusinkování. A pak zhasnout a šup na kutě. Zítra je také zase den. A určitě bude krásný, plný zábavy a nových dojmů. Co asi dělají, když jsem v práci?
A teď míry: Mourek - délka 49 cm, ocas 25 cm, váha 4 kg (a ne a ne přibrat); Jakoubek - délka 45 cm, ocas 25 cm, váha 5 kg (baculáček); Mikýsek - délka 45 cm, ocas 29 cm, váha 5 kg (ale není to vidět).
Eva          
Mury - je dobře vidět, jaká nezodpovědnost od prodejců banánů je vyrábět tak malé krabice (11 kB)

V patek (24.3.2000) po ranu se nasi kocce "vylihlo"
5 koťat.
Pohlavi je prozatim nezname - prevazujici barva je zrzava po otci :-) ktery prebyva taktez u nas.
No kotat je 5, a tento pocet asi o 70-100% prevysuje puvodni odhady. nehodlam je topit a tudiz tak 2 kotata jsou k mani (nebo presneji k mani budou tak po tech klasickych 8 tydnech). Hledam touto cestou zajemce...
Pokud kotata po otci zdedi nejen barvu ale taky vzhled a povahu, muzu slibit ze to budou statni macci s pomerne utocnym charakterem. Kocek jsme u nas doma uz opravdu meli hodne, ale podobnyho "typka" jeste ne (nas kocour je opravdu schopen zahnat ciziho cloveka na utek). Budete mit o zabavu postarano :-).
Honza Gritzbach, Brno


Podle návodu v
únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 82 koček a 82 kocourů :-). (A dneškem je to zase plichta :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý díl, povídání O Cirdovi, Quincy a Peggy a upřesnění Jak se měří kočky - ve velkém :-), desátý, jedenácty, dvanáctý, speciál 13-ti venkovních koček paní Janelové, čtrnáctý, patnáctý díl, doplněný poznámkami k měření koček, šestnáctý díl, doplněný návodem jak měřit kočky v koutku, sedmnáctý, osmnáctý, devatenáctý, dvacátý díl a vzápětí zase zatím poslední - jednadvacátý. A spousta dalších bude následovat. Kdo v tabuce nemá ještě svého miláčka, prosím o trpělivost - měr i vah je HODNĚ.
Ferda          
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.

 
 
Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo

Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci