Julinka
Po smrti Onyxe jsme se, jako později ještě několikrát, rozhodly, že už žádná kočka do domu. A nastalo krmení dravé zvěře. V okolí domu, kde jsme tenkrát s maminkou bydlely, bylo jen několik činžáků, jinak samé vily. A v jejich zahradách bylo vždycky dost kočičích bezdomovců všech barev a velikostí. Velice rychle přišly na to, že se u nás podává oběd nebo večeře, a tak se k nám stahovaly z celého okolí.
Občas se objevila nějaká nová, nebo zmizela některá z obvyklých strávnic. Také se prováděla přehlídka koťat, která nám vodily ukázat. Nebo možná naopak nás těm koťatům jako perspektivní krmičky.
Také v jedné vile měli kocoura. Byl to už starší pán, mazaný všemi mastmi. Co se ten kocour navyváděl, bylo občas až neskutečné. Jeho majitelka měla ještě postaršího psa. Ten si nebyl nikdy jist, kdy se stane terčem jeho vtípků. Jedním z oblíbených bylo to, že se přikradl ke spícímu psovi a pak mu strašlivě zaječel - jinak se to nedalo nazvat - do uší a zmizel. Chudák pes z toho míval šok. Tenhle kocour měl také dost zlodějské choutky. Ale naruby. Ukradené nosil paničce domů. Asi jí chtěl ukázat, že se o sebe dovede postarat. Okolní sousedy ale moc nadšením nenaplnil. Jednou přinesl porci kapra, jindy obalený řízek, připravený ke smažení, párek atd.
Jednou zmizel a už se neukázal, asi mu nějaký pes jeho výpravy zarazil.
Jednou v létě jsme večer seděly v pokoji a dívaly jsme se na televizi, okno bylo otevřené. Najednou se z ulice ozval zoufalý kočičí nářek. Dívaly jsme se z okna, ale nic jsme neviděly. Naproti našemu domu byla taková nízká školička v zahradě. Byly prázdniny a tak byla zahrada zamčená. A z té zahrady se neslo úpěnlivé kotěcí volání o pomoc. Takže jsem vyběhla ven a skrz plot se dívala, jestli něco neuvidím. Byla tma, ale i tak jsem zahlédla pohyb v místě, odkud se ten nářek nesl. No, a tak jsem přelezla plot, vyprostila kotě z růžového trní a skrz vrata ho podala paní, která šla okolo a ten nářek ji také přilákal.
Byl to takový černý drobeček, malinký, okatý a vyplašený. Paní se okamžitě rozhodla, že si kotě vezme, a - k mé lítosti - s ním odešla domů. A já jsem se vracela stejnou cestou zpět. Plot byl dřevěný a dost vysoký, ještě na asi metrové zídce, a já jsem měla na nohách pantofle. Takže to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Když jsem byla nahoře, uklouzl mi ten pantofel, a já
jsem se zřítila dolů. Přeletěla jsem celý chodník (nebyl moc široký) a dopadla na kolena, čímž jsem si na určitý čas zajistila v horkém létě dlouhé kalhoty. Šestnáctiletá slečna přece nebude ukazovat, že má kolena rozbitá, jako nějaké mrně.
Kromě toho jsem hlavou narazila na zaparkované auto tak prudce, že jsem mu udělala důlek ve dveřích. Majiteli se tímto dodatečně omlouvám. Hlavě se nestalo nic. Jen maminka, která to všechno viděla z okna, měla menší šok.
Za několik dní po této události u nás zazvonily nějaké děti z okolí a přinesly nám kočku. Vždycky jsem byla přesvědčena, že kočka je nejkrásnější tvor. Tak tohle byla nejošklivější kočka, jakou jsem kdy viděla. Bylo to velké, tlusté, šedočerné stvoření, postrádající jakýkoli výraz, z profilu pak i čumáček. Mělo kulatou hlavu, která vypadala, že nemá vůbec tlamičku. Podle žravosti ji ale mělo. Tvářilo se silně nepřátelsky a my jsme nevěděly, co s ním. Jenže jsme si řekly, že chudáka číču někdo vyhodil, když zjistil, že bude mít koťata, a že ji přece nemůžeme vyhodit také. A tak u nás zůstala a dostala jméno Julinka.
Nějaké chození na misku zpočátku považovala za urážku, mytí také zrovna neuznávala jako životní nutnost. Nezkrášlila ji ani mašle, kterou jsme se jí naivně pokusily uvázat. Po nějaké době si zvykla na nás i na písek, dala se i pochovat, pokud ji člověk moc neobtěžoval. A koťata stále nebyla.
A tak jsme se rozhodly k odvážnému kroku. Po zkušenostech s vodou a naším Onyxem, který koupání považoval za odměnu, jsme se rozhodly kočičku vykoupat. Z této proceduty by jistě měli radost středověcí lékaři, protože nám Julinka dokonale pustila žilou. Mámě stačila dvakrát prokousnout ruku, já jsem vypadala, jako bych se prodírala kaktusovým houštím. Ale dílo bylo zdárně dokončeno.
Nastalo velké divení, protože jsme zjistily, že Julinka není těhotná kočka, ale tlustý kocour a k tomu černobílý. Ale ani vykoupání mu na kráse nepřidalo a dál to byl dost nepříjemný zástupce kočičího rodu. Maminka si postěžovala kolegovi, cože to máme doma za příšeru, a ten jí navrhl, že ho odveze k příbuzným na statek. Stalo se a Julinka prý se dožil v plné spokojenosti ještě několika let. U nás se brzo objevilo jiné kotě, ale to už je jiná historie.
Ivana Jirková
V patek (24.3.2000) po ranu se nasi kocce "vylihlo"
5 koťat.
Pohlavi je prozatim nezname - prevazujici barva je zrzava po otci :-) ktery prebyva taktez u nas.
No kotat je 5, a tento pocet asi o 70-100% prevysuje puvodni odhady. nehodlam je topit a tudiz tak 2 kotata jsou k mani (nebo presneji k mani budou tak po tech klasickych 8 tydnech). Hledam touto cestou zajemce...
Pokud kotata po otci zdedi nejen barvu ale taky vzhled a povahu, muzu slibit ze to budou statni macci s pomerne utocnym charakterem. Kocek jsme u nas doma uz opravdu meli hodne, ale podobnyho "typka" jeste ne (nas kocour je opravdu schopen zahnat ciziho cloveka na utek). Budete mit o zabavu postarano :-).
|
Podle návodu v únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-) 83 koček a 82 kocourů :-). (A dnešní míry a váha kočičky PTI převážila plichtu zase těsně na stranu koček :-).)
Děkuji všem, kteří délku koček již zaslali, i všem, kteří připojili k rozměrům nějaký mini-příběh či fotku. Těším se na další míry, váhy i obrázky nebo jejich zpřesnění, které postupně, jak se budou objevovat v Dumce, doplním do tabulky na speciální stránce. Kromě první části měření a čtvrtečního komentáře paní Crossette máme také druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý, devátý díl, povídání O Cirdovi, Quincy a Peggy a upřesnění Jak se měří kočky - ve velkém :-), desátý, jedenácty, dvanáctý, speciál 13-ti venkovních koček paní Janelové, čtrnáctý, patnáctý díl, doplněný poznámkami k měření koček, šestnáctý díl, doplněný návodem jak měřit kočky v koutku, sedmnáctý, osmnáctý, devatenáctý, dvacátý, jednadvacátý díl a ve čtvrtek zatím poslední - dvaadvacátý. A spousta dalších bude následovat. Kdo v tabuce nemá ještě svého miláčka, prosím o trpělivost - měr i vah je HODNĚ.
Tabulka měr a vah vašich koček a kocourů.
