Šanta
Milá mladá přítelkyně, Dumko.
Když mi můj páníček kdysi četl ve Tvé rubrice pojednání paní Marie Crossette o květině přinášející nám, kočkám rozkoš, zatoužila jsem také nechat se unést do říše snů a tu Šantu kočičí si pořídit.
Páníček s tím měl sice drobné problémy (těch pár desítek telefonátů, dotazů u zahradníků i chovatelů přeci nestojí za řeč), až mi jednoho jarního dne slavnostně přinesl sazenici od kamarádky, která mu jí vyžebrala v kterési botanické zahradě. Slavnostně ji zasadil do květináče a předával mi jí jako nějakou svátost.
Když jsem si k ní ale, plna očekávání, přičichla, vůbec nic to se mnou neudělalo, vonělo mi to jako spousta jiných kytek.
Holka, na jednu stranu jsem ráda, že ze mne není feťačka, na druhou je mi líto, že asi nikdy nepoznám žádnou větší slast než kus syrového masa v tlamičce a drbání páníčka za ušima (tím myslím, když on drbe mě :-)))).
Když jsme u toho masa, minulý týden jsem v kuchyni šlohla nenápadně tak čtvrt kila kuřecích řízků, když panička odmrazovala ledničku >ü< (takhle označuju náš kočičí smích).
Taky Ti posílám fotku, jak hlídám tu Šantu, aby jí neožírala kdejaká havěť, když to dalo páníčkovi tolik práce mi jí sehnat.
Prosím Tě, když jsi na to Internetu, řekni všem kámoškám aby si od té kytky předem moc neslibovaly, že by mohly být šeredně zklamány, a to snad nestojí za to.
Ahoj, pozdravuj svoje lidi, zdraví Tě
A ještě něco málo k samotné rostlině.
