Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Divočina v Jeruzalémě a v Jeruzalémské vysočině IV. (Lumír O.Hanuš)

24.11.
Ad Šimíček (Ferda, B.Čapek, Alena Hanusová, Zuzana S.Fenclová, Linda BX, M.Šmídová, Ivana Jirková)

23.11.
Začala škola (Ivana Jirková)

Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999

Ad Šimíček

V dnešní Dumce bych chtěl otisknout všechny rady, které čtenáři a čtenářky Dumky adresovali paní Jirkové, v reakci na její problémy se Šimíčkem zalezlým strachy (z nového prostředí) pod skříní. Situace se už ale vyřesila, jak se dozvíte na třikrát v závěru od paní Jirkové.

Dumka je tím pádem dnes poněkud delší (má méně obrázků, ale více textu), ale protože bude víkend, můžete si čast čtení na něj schovat, či případně také vytisknout :-).

Jenom bych chtěl ještě připomenout, že o ochočování kočky a koťat psal také nedávno i pan Miloš Návesník.

Ferda

Přečetl jsem si vyprávění paní Jirkové a myslím si, že není bohužel jiné řešení než čekat. Já sice teď žádnou kočku v Praze nemám ale na chalupě za mnou chodí dost často místní polotoulavé kočky.

Teď naposled jde o čtyři kocourky mourky, tři loňské a jeden letošní. Jejich matka si tedy na lidi nezvykla vůbec nenechala se pohladit ani při žrádle. Nažere se a uteče. Když se k ní přiblížim tak uteče se žrádlem v tlamě.

Kocouři byli zpočátku stejní a postupně si začali zvykat napřed neutíkali tak daleko později už vůbec ne,napřed se dali pohladit jenom při žrádle, pak i normálné. No a teď zvlášť když maji hlad tak neprojdu přes dvůr abych se nebál, že šlápnu na kocoura. Jeden chodí i spát do kuchyně na kanape. A to jsem na chalupě pouze občas, jinak jsou u sousedů kde dostanou nažrat.

Takže myslím že se to podaří zkusil bych jedině postupně různé pamlsky vytahovat na okraj knihovny popř. ven. až bude kocour ochoten vylézt. Jinak to ale nevidím v období dnů ale měsíců. Až vyleze a vletí na něj rozzuřená Micka tak zase zaleze a bude přemýšlet proč si ho ty dvounohé kočky přinesly když je tam taková semetrika.

Takže závěrem radím čekat a hlavně se nepokoušet ho vytáhnout násilím. Musí vylézt sám až si ve svém kočičím mozečku uvědomí že ho mají ty velké dvounohé kočky rádi a že mu neublíží.

B.Čapek

Dumka spí jako profesionální válečník (9 kB)

Reaguji na příspěvek paní Jirkové o Šimíčkovi a jeho vrůstání do rodiny. Jak jsem již psala, mé útulkové Mindě trvalo 15 dní, než se odvážila v mé přítomnosti do pokoje, a pak už tam zůstala. I já jsem trávila chvíle v kleku před vanou a snažila se Mindu přesvědčit, aby vylezla. S krmením a mazlením mám naprosto stejné zkušenosti (akorát že pod vanou). Vy máte o trochu horší situaci, protože máte starousedlici. Ale i ta si zvyká 8-))).

Myslím si, že uplynula dost dlouhá doba, a že byste měla Šimíčkovi rozšířit obzory. To znamená otevřít mu dveře do ostatních částí bytu. Na pokojík si již zvykl a potřebuje se seznámit s dalšími prostory. Stačí mu nechat "nenápadně" pootevřené dveře. Objevovat bude určitě v noci nebo ve vaší nepřítomnosti, a s Micinkou si určitě rychle vyjasní "kompetence". Třeba se i poperou, ale určitě se smíří a nebude to dlouho trvat. Když už Šimíček spává na gauči, je to znamení, že je připravený na prozkoumávání dalších teritorií. Zkuste mu to umožnit :-))).

Rozhodně nedejte na hloupé rady o vysavači a jiných drasťácích. Důvěra budovaná v kocourkovi je křehká a snadno ji můžete ztratit. Moje Mindulka je u mne již tři měsíce (bude v pátek 10.11.), je přítulná, mazlivá, hravá, ale stále ještě občas lekavá. A jak vytáhnu vysavač, konec, bleskurychlý úprk do útočiště pod vanou a tam sedí, dokud zase není klid. Pak přijde, jako by nic.

Musím se pochlubit, už skoro týden na mně odpoledne čeká v předsíni a přijde se pomazlit. Ale nevím, není to posunem na zimní čas a tím pásem chodím domů o hodinu později ? Bříško má hodiny spolehlivější než my lidé se všemi nesmyslnými změnami 8-))).

Několik dní už má podezření, že v předsíni v botníku se skrývá "cosi". Každé ráno podezřívavě obchází a skloněnou hlavičkou "zkoumá". Pak odejde, aby se vrátila...

Přeji vám, aby se Šimíček brzy osmělil, spřátelili se s Micinkou a držím všem palce.

Alena Hanusová a Minda IV, Brno

Povidani paní Jirkové o Šimickovi mi připomíná zabydlování útulkového kocoura Azraela v mé domácnosti. Pod gaučem byl zalezlý déle než měsíc a vylákat se nedal... - prostě jednoho dne vylezl sám. Velmi opatrně a pozvolna potom prozkoumával za naší přítomnosti celý byt - dnes, po půl roce, to už je suverení dryáčník, který vleze všude :-). Takže moje rada zní "trpělivost".

Zuzana S.Fenclová

Poslední dobou se občas objeví příspěvek s tématem "nová plachá kočka v domácnosti"...

Náš Sněhulák byl plachý na entou (viz loňský pětidílný seriál v Dumce), takže zkušeností mám fůru, ale každá kočka je jiná, takže můžu popsat jenom své zážitky. Hlavní zásadou je trpělivost a kočku (kocoura) nelekat, mazlivě na něj promlouvat pokud možno bez sykavek (říkala jsem mu Něhuláku nebo Murmuru - připomíná to předení) a snažit se ho přivyknout na hlazení. Já jsem vsadila na nenásilí, nikdy jsem ho násilím nedržela nebo nevytahovala nebo neplašila z úkrytu, nekoukala přímo do očí. Pomohlo, že jsem měla doma už jednu kočku, Sněhulák nakonec vylezl kvůli ní, protože byl do té doby mnohem zvyklejší na kočky a lidi nebral.

Pozorovala jsem, jak se jí představuje a chce s ní navázat kontakt (sedl si opodál, mhouřil oči a hlasitě předl a mžouráním kolem sebe dával najevo, že nechce útočit a je přítel), jeho praktiky jsem nakonec převzala a namlouvala si ho také tak, no sranda. Ale bral to, sice jsem se ho na volnem prostranstvi nemohla dotknout, ale když jsem se chovala "po kočičím", neutíkal přede mnou. Ze skříně vylezl za denního světla za mé přítomnosti za 2 měsíce, pohladit jinde než ve skříni se nechal snad za 4 měsíce, letmo pochovat se nechal za půl roku, mazlení v náručí si začal trochu vychutnávat za další pár měsíců, ale od té doby se to pořád stupňuje - je nesmírný a čím dále větší mazel - to ale musí chtít, naštěstí chce už asi 10krát denně :-).

Jenže zůstává "na nervy", sotva se ozve nezvyklý nebo náhlý zvuk, strašně to s ním škubne a letí se schovat. Návštěvy nebere. Zůstane-li však návštěva dost dlouho a není příliš hlučno, přijde se na ni zpovzdálí podívat.

Opakuju, že každá kočka je jiná, ale trpělivost přináší růže - je to sladký kocour, hravý, bystrý, podšívka. Lidem s takovými kočkami držím palce a moc jim děkuju, že se jich ujímají. Jsou totiž hůř umístitelné, lidé si dost často myslí, že kočka bude za pár hodin "jejich", a když se to rychle nezdaří, vracejí je do útulku. Ale když člověk vydrží, získá skutečně věrného společníka a přítele, takové kočky dokážou oplácet stonásobně.

Tak už se přestanu rozplývat :-).

Linda BX

Přečetla jsem si příspěvek o kocourkovi Šimíčkovi a uvědomila jsem si, že je to podobné jako s koťátky Azíšky. Jen je na tom zvláštní to, že tato koťátka jsou malá, stará něco přes dva měsíce. S člověkem nemají žádné zkušenosti, tudíž ani špatné. Celou dobu přišla do styku pouze se svou kočičí mámou a nás poprvé spatřila před 12 dny.

Třikrát denně je chodíme krmit. Žijí teď na našem dvoře ve starém přístavku, ve kterém jsme jim udělali pelíšek. Azíška za nimi chodí je zkontrolovat a ještě od ní asi trochu píjí mlíčko. Koťátka jsou překrásná, jedno je dlouhosrsté modrobílé a druhé s krátkou sametovou srstí bílomourovaté. To krátkosrsté je ještě bojácnější. Obě jsou to kočičky. Jsou už pěkně tlusťoučké, krásně baští. V přístavku je okno, na kterém koťátka ráda sedí a pozorují svět za oknem. K oknu se můžeme přiblížit a mluvit na ně. Uvnitř je to horší.

Na jídlo si přijdou a pokud se zaberou do papání, podaří se mi některou jemně pohladit. Vždy u nich nějakou dobu zůstanu a hodně na ně mluvím. Pokud se vůbec nehýbám, běhají mi kolem nohou, hrají si, trhají mi punčochy. Běda však, kdybych se trochu pohnula, nebo po nich vztáhla ruku. Pak jako když střelí, ihned se běží schovat kam se dá. Po chvíli zase jukají ze svého úkrytu a jakmile zjistí že stojím jako sloup, běhají znovu kolem mých nohou.

Ráda bych jim našla nový domov, uvažovala jsem už i o tom, že bych si jedno z nich nechala ale zatím to není možné. Nechci je ještě od sebe rozdělit a nechci je brát jejich kočičí mámě. Také nemám odvahu přinést venkovní kočku domu ke svým pěti hýčkaným domácím mazlíčkům. Musela bych s nimi nejdříve navštívit veterináře a nechat je prohlédnout a očkovat. Toto stejně podniku ale zatím bych je asi příliš stresovala.

Chce to asi hodně trpělivosti a koťátka zvykat na naši přítomnost. S dcerou se u nich střídáme. Po přečtení některých příspěvků a zvláště toho posledního o Šimíčkovi jsem přesvědčená o tom, že kočičky, které tráví určitý čas pod knihovnou nebo třeba za sporákem asi jako úplně malá koťátka nepřišla do styku s člověkem. Chyběla jim ruka, která hladí a laskavá slova. Asi je potřeba vzít koťátko ještě slepé do rukou , hladit a hodně si s ním povídat.

Proto některé kočičky si projdou byt, uznají ho za přijatelný a ihned se v něm zabydlí. Druhým to trvá dlouho než doženou to co jim chybělo v nejrannějším kotěcím věku, styk s člověkem. Myslím si, že to není způsobeno jenom tím, že by jim někdy nějaký člověk ublížil ale přímo vrozenou nedůvěrou k člověku. Asi je toto dáno do vínku venkovním kočkám přírodou. Naše koťata nepřesvědčí ani jejich kočičí máma tím, že sama ke mně před jejich zraky přijde, tře se mi o nohy a nechá se hladit. Stále jim při tom něco pobroukává.

Koťátka se zatím nenechala přemluvit ani od ní ani ode mne. Vlastně nevím co jim stále povídá. Zda to aby se mne nebála a nebo aby si raději dávala před všemi lidmi dobrý pozor. Protože se z Azíšky stala venkovní kočka z její vlastní vůle, možná, že přesvědčuje i své děti o tom, že toto je pro kočičky to nejlepší a člověk je vlastně hrozně falešný tvor.

Ji její původní majitelé zklamali. Nemá ale pravdu, vždyť i ona si k nám ráda přijde pro jídlo a také pro pohlazení. Asi každý, kterému se podařila nelehká věc odchovat koťátko na lahvičku mi určitě potvrdí, že tato koťátka když vyrostou jsou největšími mazlíčky. Vidím to na naší Amádce, která na mně visí a snad mě považuje přímo za svou mámu.

Přesto ale doufám, že se mi podaří koťátka Azíšky přesvědčit o tom, že je dobré a příjemné se nechat lidskou rukou nejenom krmit ale také hladit, Snad se mi pro ně podaří najít i dobrý domov. Asi to chce hodně trpělivosti a hodně času. Koťátka si to ale zaslouží, jsou nádherná.

M.Šmídová

Barunka spí, tak si to Dumka může užít :-))) (11 kB)

Šimíček už pomalu začíná vylézat. Ještě tak rok a bude venku! Včera jsem mu nesla kousek kuřecího řízečku (mimochodem JÁ jsem měla chleba s paštikou :-)))) a div jsem na něj nešlápla. Špacíroval si to po pokojíku... Ale zmizel pod knihovnou jako ještěrka, jen ocásek nechal venku.

Tak jsem na něj promluvila a on vyjel zpod té knihovny, jako čertík z krabičky, otočil se a zacouval zpátky. To si potřeboval nechat v pohotovosti čumáček, kdyby bylo nějaké to ňam.

Musí se mu nechat, že je to kluk čistotný. Neudělal za celou dobu, co je u nás, ani jedinou loužičku, s hromádkami se trefí přesně do mističky (s čímž má naše Micule potíže) a úhledně na to navrší kočkolit. A navíc by se podle jeho hromádek daly málem řídit hodinky :-).

Čím dál víc se mazlí. Aby mohl být pohlazen mezi oušky, raději to riskne a tu hlavu vystrčí ven. I Micka si už zvyká. Myslím, že to nakonec dobře dopadne. A pokud se najde nějaký nenásilný způsob, jako toho fešáka přesvědčit, že mu neublížíme, třeba se i dočkáme toho, že ho budu moct vyfotit. Budu mít nový foťák (neboť ten původní mi byl, spolu se spoustou jiných věcí, "přemístěn"), tak budu moct udělat zas nějaké fotky. Pokud bude u našich drobečků něco nového, hodím to "do stroje".

Ivana Jirková, 8.11.2000

Hlásím: naši zvítěztili!

Kocour je venku a nejen to, když si sednu u něj na gauč a zavolám ho, už je na gauči a nastává přímo super mazlicí akce. To se kroutí, přitahuje mi ruku, strká mi hlavu do dlaně, otírá se o mne, okusuje mě, vrní, prostě si vynahrazuje zameškané :-).

A kluci (synové) mi závidějí :-))).

Takže trpělivost přinesla růže. Nebo spíše kocoura :-).

Začíná už taky opouštět pokojík. Zatím do koupelny, která je vedle, a do mého pokoje. Ten je s jeho propojený dveřmi, tak mu je v noci nechávám otevřené a on si chodí po mém pokoji.

Jen Micka stále vrčí a syčí. Až se mi podaří sehnat nový foťák, místo odcizeného, vyfotím našeho mourka a pošlu ho Dumce :-).

Ivana Jirková, 21.11.2000

O Šimíčkovi ještě něco napíšu. Pokud budu mít čím :-), protože moje ruce vypadají, jako bych proletěla kaktusovým houštím :-(.

On se hrozně chce mazlit, ale neumí to! Vypadá to, že se to musí naučit. Takže je jeho mazlení takové jako křečovité, a má problémy, když si chce přitáhnout mojí ruku. To zapomene, že se drápky zatahují. Já pak vypadám podle toho. Ale to se srovná.

Včera pronikl do obýváku, kde pod židlí spokojeně spinkala Micka. Ta po něm pochopitelně vystartovala, vrčela, syčela, tvářila se silně nepřátelsky. Zdálo se ale, že si kocourek myslí svoje :-). On na něco takového bude asi z útulku a hlavně z doby před ním, zvyklý. Ono se to srovná. Věřím, že ano. Micka holt bude potřebovat víc času. Budiž, má ho.

Ona za chvilku na mne vždycky přestane vrčet. Když se chce pomazlit, jsem jí k dispozici. To je tak, místa i lásky je u nás pro oba dost. Jde jen o to, aby to pochopili. Já jsem ale trpělivý člověk, tak se mi to, doufám, snad podaří.

Ivana Jirková, 22.11.2000

Dvě koťata do dobrých rukou Je pro ně vhodné umístění někde, kde budou mít výběh a možnost lovit hlodavce. Jedno je kocourek - rezatě moratý s bílou náprsenkou a “bílými bačkorkami” a druhé kočička s normálním barevně obvyklým šedo černým moratým vzorkem, ve kterém ale tu a tam probleskne třetí-rezatá barva, a má též bílou náprsenku a “bílé bačkorky”. Více se můžete dozvědět v mém příspěvku do Dumky. Případní zájemci o Divoščina koťata, pište prosím Dumce.
Miloš Návesník
Ztracený černý kocourek v Praze 4? V Praze 4 na Hájích bydlí od minulého týdne v křoví před našim domem černý kocourek, evidentně dobře živený s krásnou srstí. Zdá se, že se ztratil a v panelákové džungli netrefí domů. Má rád lidi, je důvěřivý, lísá se, ale do domu nejde. Hledáte-li ho či znáte majitele, ozvěte se na helena@cz.ibm.com nebo tel. 7213 1482 (zaměstnání), 7916 982 večer, víkendy.
Helena

Prosba o radu Mám prosbu ke Dumčiným dopisovatelům. Potřebuji radu, jak vypudit z bytu blechy. S mým kocourem Koťasem (vulgo Rudou Nerudou) jsme byli půl roku "na návštěvě" u mé maminky a kocourovi se podařilo chytit v paneláku blechy, kterými zamořil celý byt. Teď jsme už zpátky doma, kocour dostal obojek a blech se zbavil, můj byt se mu naštěstí zamořit nepodařilo, ale maminka pořád není schopná blechy zlikvidovat.
Celý byt jsme vysály a vystříkaly Raidem a Difusilem (dokonce jsme rozebraly i postele), ale každý den se někde objeví nový záškodník. Jestli má někdo ze čtenářů Dumky návod, jak tu havěť zničit, budu mu moc vděčná.
Hana Skoumalová

Nabídka strašilek Znovu nabízím strašilky, tentokrát ve stavu vajec. Kdo by měl zájem si je sám vylíhnout? Více se o strašilkách dozvíte ze článků, uveřejněných vloni - Pakobylky a strašilka a Jak se žije... strašilce a pakobylkám. Oba články jsou od Renaty Žaludové.
Míša Hejná

Mám moc velikou prosbu Jsem z Brna, mám docela prostorný byt a rád bych si tam pořídil kočku. Takovýho mazla mazlivýho, ale má to jeden háček. Mám doma několikero zvířat, jako jsou mloci, rybičky, pakobylky a strašilky (několik druhů - rád s někym vyměním, pokud máte něco jiného) a taky pár ptáčků. No a ta kočka by musela být na takové věci flegmatik bez zájmu... Nesměla by mít tendence lovit. Slyšel jsem, že takové jsou angorské či perské kočky...
Poradíte mi někdo, prosím ?
Gloom

Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Našel se Mourovatý kocourek Se zpožděním cca 3 měsíců, kdy byl kocourek před našim domem (Vajdova ul. v Praze) nalezen, resp. se tam nastěhoval, oznamujeme, že by se mohlo jednat o kocourka, kterého hledali formou létáčku na zastávce tramvaje č. 11 ve Strašnicích. Mourovatý je a na jméno "Honzíku" se dívá dost vykuleně!
Kocour je pěkný, má neobvykle silný hlas, a je i hezky zbarvený (žihaný mourek, asi kolem 1-1,5 roční), i když naše "péče" co se týče stravy je dostatečná, (krmí ho několik nájemníků), bohužel mu nemůžeme poskytnout klidnější místo, všichni máme již nějaké to zvěřstvo doma (já např. kočičí tým 2 holky + 1 kocoura).
Kontakt pro dotaz na nalezenečka je tel. 02/24412027
nebo mail irena.vitaskova@cnb.cz

Ztratila se černá kočička (umístěná z jarní výstavy PSOZ) slyšící na jméno TERINKA, a to z adresy: Tryskovická 5, Praha 9, majitelka pí Pavla Motyčková, tel. 0602 54 72 64.
Kočka je dle informace kastrovaná, má v boltci levého ucha cvik (vykrojení) - označení kastrovaných koček, je velmi plachá.
Ztratila se cca před 15.9.2000 - po přestěhování majitelky na uvedenou adresu. Prvních deset dní se na novém místě chovala dobře, dokonce odháněla ze zahrady cizí kočky.
Prosíme každého, kdo by mohl podat nějakou informaci, aby se přihlásil, už s ohledem na nekonečnou práci pracovnic Pražského spolku ochránců zvířat.

Mourovatá koťátka Jsme dvě krásná mourovatá koťátka. Hledáme hodného člověka, který by se s láskou o nás postaral (i jednotlivě). K odběru ihned.
Kontakt Tara: 0603-993-074,
Pavel: 0608-909-089
Ztratil se bílošedý perský kocourek Na sloupu u zastávky před našim ústavem (Brno - Žabovresky - sídliště u Královopolské ulice) se objevil následující inzerát:
V Brně se ztratil bílošedý perský kocourek. Nalezci odměna! Kainarova 72, tel. Brno 757131.
Jiste o něho pláčí, a jestli chcete udělat dobrý skutek a dát to do Dumky, bylo by to fajn, i kdyz ty lidi vubec neznam...
Renata

Matýsek sedící (3 kB) Matýsek ležící (3 kB) Ztratil se zrzavý kocourek Ve stredu 21.6. se v lokalite Prahy 8 - Kobylis (konkretne bydlime Brezineveska 12) ztratil zrzavy kocourek. Matýsek je tri roky stary (23.6. jsme slavili treti narozeniny nasich kocicek, buhuzel uz bez Matyska) zrzavy mourek, zeleno zlute oci, kastrovany, velice dobre ziveny - mel skoro 8 kg.
Jelikoz mame baracek, byl zvykly chodit ven, ale skoro tyden se neukazat to nikdy neudelal! Se svou sestrou Anickou meli sve teritorium na nasi a sousedovic zahradce a dal se jit neodvazili. Byl moc hodny az hloupy a tak mame podezreni, ze ho asi nekdo odnesl.
Kontaktovala jsem vsechny veterinrni stanice, utulky, atd. nic platne. Moc dekuji za pomoc a prosim o zaslani jakekoli informace o Matyskovi.
Marcela, e-mail: marcela.matouskova@mccann.cz
telefon: 0604/51 51 01

Hledá se kocourek !!! Dne 8.června se v Brně na Kraví hoře (Masarykova čtvrť, Žabovřesky) ztratil roční hnědomourovaný, velmi přítulný kastrovaný kocourek. Případnou zprávu o něm prosím podejte na telefonní číslo 05/43249953, nebo e-mail renatazal@atlas.cz
Prosba Ráda bych našla hodné lidi kteří by si vzali dvě dvouměsíční zdravá koťata nebo asi desetiměsíčního černobílého kocourka s delší srstí - více viz čtvrteční Dumka.
Pokud by se někdo hodný našel, zatelefonujte mi kdykoliv domů na tel. číslo (02) 35353561 a já vám zařídím ostatní.
Mirka Červenková

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se specielně vážení a měření najdete 22.listopadu, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky