Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Úlovky z výletu III. (Petr Mili Habala)

15.12.
Mauglíčkova dobrodružství (Blanka K. a A.Hammerová)

14.12.
Náš život s kočkami III - Jakoubek (Eva)

Archiv kočičí rubriky
Dumka 1998 a 1999

Mauglíčkova dobrodružství

Po návratu Mauglího (viz Mauglí z 30.12.1999) se vše zdálo v pořádku. Kocour u mé kamarádky (Adry H.) byl velmi spokojený, sice byl trochu nemocný, takže jsme občas vyjížděli na veterinu, ale paní doktorka Lukešová ho dala do pořádku. Pořídili jsme mu chip, aby se lépe hledal, víceméně jako pojistku - když má chip, tak se neztratí, jsme si mysleli.

Na jaře moje kamarádka plánovala dovolenou. "Které kočky mám vzít s sebou ?"

Já na to: "Určitě vezmi i Mauglího, ať trochu pookřeje na sluníčku. Víš, že byl nemocný."

Ona: "Jen aby se nám zase neztratil."

Já: "Ten si dá pozor, už má zkušenost, třeba ani nevyleze z chaty."

Bylo rozhodnuto - pojedou zkušení: Rů, Macína, Cikorka, Qída a nováčci: Kulíšek, Rozinka a Mauglí.

O Rozinku byly obavy, když je místní, aby se nechtěla vrátit do svého kraje a zůstat tam.

(Taky tam pak proflámovala každou noc.)
Na pohovce změť koček a pejska (7 kB)

Také o Kulíška obavy byly. Je to nalezenec z pražského nábřeží, ustrašená kočička, která, ač je u nich již třetím rokem, vyskočí při každém prudším pohybu a pláče vždy, když ji chceme pohladit. Když se uklidní, nechá se dokonce i pochovat, pak ale odskočí a vše se opakuje. Proto jede ven až letos i s tím, že riskujeme. Chceme jí ale dopřát trochu slunce a přírody, a věřit v její lásku k nám.

Doma zůstali posledně příchozí: Sisinka, Líza a Budul.

Výpravu jsme naplánovali - 1 Combi Felicie, 1 Combi Forman, 2 řidiči (můj kamarád Mirek a já), Adra, její dcera Dominika, syn Garik, několik zavazadel a hlavně - jedna velká přenoska, ve které jela Qída, Cikorka a Kulíšek, menší přenoska ve které byla Macína s Rozinkou a páni kocouři, každý ve své přenosce - Růra v modré, Mauglí v zelené.

Auta plná až po střechu, vedro - 30 stupňů.

Kočky i rodinku jsme nechali na chatě. Kočky zavřené uvnitř (musejí si zvykat na nové prostředí postupně), ostatní - vysílené - na zahradě.

Odjeli jsme zpátky, já budu každý den chodit krmit zbylé osazenstvo včetně ptáčků, oni si budou zaslouženě užívat trochu pěkného vzduchu a sluníčka.

To byla sobota - prvního července.

Volám tam v pondělí večer. "Tak jak to vypadá ?"

"Je to hrůza, Mauglí se ztratil."

To bylo tak:
Mauglí se ztratil hned v neděli ráno. Blanka se to dozvěděla až v pondělí večer proto, že jsme naivně doufali v zázrak - že se Mauglí najde dřív, než jí tuto, vlastně už tradiční, zprávu budeme muset sdělit. No nenašel se. Nikdy se sám nenajde !

Ještě v sobotu večer bylo všechno v pořádku. Tři nové kočky vyděšené pod postelí, čtyři otrkané spokojeně u oken a v postelích. Probíhala adaptace a tři krásné týdny dovolené byly před námi.

V neděli ráno - děti ještě spaly - slunce, ptáci, květiny, vše nahlíželo oknem do chaloupky. Kočky se všechny chumelily u dveří a čekaly, že se půjde ven. Všechny spokojené, předoucí, klidné ale netrpělivé, žádná vyděšená. A tak jsem otevřela dveře našeho ložnicopokoje, které vedou přímo na louku před chatou. Jsme na samotě, další chataři až v dálce, kolem jen louka a sad v dálce les a vedle dveří stůl a lavice.

Kočky pomalu vyšly ven a posadily se na zápraží a kolem dveří. Mžouraly do slunce a otíraly se mi o nohy. Seděla jsem na lavičce, sluníčko pálilo, kočky se jak hříbečky rozesadily kolem. Mauglího jsem hladila u nohou, dvě další "nové" - Kulíšek a Rozinka se také držely u mne a u vchodu do domu a ostatní kolem v trávě. Tak jsme užívali rána a poklidně spolu rozmlouvali. Po půl hodince mi už bylo horko. Nechtěla jsem ale kočky opustit dokud si nebudu jistá, že se kolem vchodu již orientují. Vzala jsem tedy jen kočičí záchůdek, který je těsně za dveřmi a odnesla pomalu pár kroků k plotu na kompost. Kočičky se na mě spokojeně dívaly a slunily se. Přikročila jsem proto k pár kroků vzdálenému vodovodnímu kohoutku v trávě a misku jem vypláchla. Když jsem zvedla hlavu, všechny kočky byly stále na svých místech a Mauglí mezi nimi nebyl ! Nezaslechla jsem žádný zvuk, ostatní kočky nezměnily polohu. Snad vešel zpět do domu ! Ale ne. Nebyl tam a nebyl už vůbec nikde !
Mauglí - kocour, co se rád ztrácí (7 kB)

Mauglí - kocour, co se rád ztrácí (7 kB)

Zburcovala jsem děti, vše jsme prohledali, dům, louku, koruny stromů, obě přilehlé vesnice pole i les, všude a stále volali. Mauglí byl pryč tak definitivně a okamžitě, jako by ho z té louky odnesl z nebe se spustivší dravý pták.

A ačkoliv mi sousedé vysvětlovali, že se vrátí, jakmile bude mít hlad, uplynul den, noc, další dny, týden a Mauglí nikde. A byl by pryč dodnes, kdybych se o jeho ztrátě beznadějně nezmínila našim nejbližším sousedům, kteří právě přijeli na víkend. "Ale my jsme zrzavou kočku minulý víkend viděli u nás na zahradě v roští ! Určitě to bylo v sobotu!"

"Kdepak," řekli jsme smutně, "ten náš se ztratil až v neděli !".

Navečer ale hodná sousedka přiběhla a už z dálky volá: "Poběžte honem, ten váš kocour je v tom našem roští zas !". Dominika duchapřítomně popadla přenosku a letěly jsme.

Nechtělo se nám věřit, že to je Mauglí. Naše velké zahrady spolu sousedí a tak by musel celý týden slyšet naše volání a tedy by lehko našel směr cesty domů k nám....

Stmívalo se a ve večerním světle nebylo v roští nic vidět, sousedi mají starobylé stavení, samá kůlna, dřevník, samá houština, keře a svahy a nejrůznější ploty, které dělí jednotlivé oblasti velikého pozemku. Na naše volání se však náhle ozvalo mňouknutí a pak jsem za hustou clonou roští zahlédla povědomý světlý kočičí stín. Stín zmizel, mňoukání nám odpovídala tu odtud tu odjinud, ale ze stále stejné vzdálenosti.

Pak se hlásek začal vzdalovat - rozdělily jsme se, každá z nás volala, Mauglí odpovídal, ale nepřibližoval se. Lezly jsme tou změtí větví a klád po břiše, neviděly nic, byla už tma. Nakonec jsem to vzdala. Bála jsem se rezavých hřebíků a vosích hnízd. Hostitelé rozdělali před domem ohníček a čekali jak dopadne náš lov.

Bylo už snad půl desáté v noci. Dominika s pláčem na krajíčku stále opakovala: "Neodejdu bez něj. Bez něj se nevrátím !" Seděla jsem ztracená ve tmě u přenosky a slyšela své zoufalé dítě jak v dáli stále přemlouvá kocoura aby se nebál. Ten udržoval útěkovou vzdálenost. Najednou slyším tichý naléhavý hlas: "Mami rychle přines přenosku."

Popaměti jsem se vrhla do tmy. Klopýtavě jsem lezla do stráně a přes živé ploty. Tam jsem nakonec na paloučku uviděla Dominiku s Mauglím v náručí. Když si už nevěděla rady, protože zvíře, ač ji vidělo se stále nechtělo přiblížit, začala místo volání na kocoura mňoukat. A to ho spletlo tak, že přišel nadosah.

Jakmile se jej dotkla, lehl si na bok a nechal se hladit nataženou rukou. Tak se po kolenou k němu připlazila a konečně jej vzala do náruče. Začal příst jako by se nic nestalo. Následovala poslední nebezpečná etapa. Opatrně jsem postavila a otevřela přenosku tak aby ji neviděl.
Mouglí zase doma (7 kB)

Pak jsme rychle obě najednou kocoura do přenosky nacpaly, ležely jsme přitom na něm a měly obě co dělat abychom jej přepraly. Byly jsme podrápané, kocour se bránil a všemi čtyřmi se od přenosky odrážel, ale už jsme nepovolily, i kdybychom mu měly zlomit nohu.

V kleci řádil jako ďábel, ale my se vznášely. Moc jsme děkovaly sousedům a druhý den to s nimi oslavily. Mauglího jsme odnesli do chaty, po delší době, protože v přenosce pořád brečel, jsme ho pustily a on jedl a pil jako by týden neměl v ústech. Pak se vmáčkl mezi postel a stěnu a tam zůstal natažený jak provázek po celou noc. Ani otočit se tam nemohl.

Druhý den ráno dorazila naše obětavá Blanka a milý Mauglí jel zpět do Prahy. Doma se dnes tváří jako by nic a nebýt u toho, nikomu bych neuvěřila že ten mazlíček, to mimino co se tak rádo chová a nosí s packami kolem vašeho krku, které vám dudá uši a stále si něco spokojeně brouká je to divé zvíře, které se bojí vlastního pána a netrefí domů ač sedí za humny...

Jela jsem tedy (radostně) pro kocoura. Vzala jsem si ku pomoci matku, abych nebyla sama na uklidňování Mauglího na zpáteční cestě.

Stručně řečeno - po vyslechnutí odchytového dobrodružství, jsme vyrazili do Prahy. Naše matka vzadu uklidňovala Mauglího, který ze 70 km cca 50 promňoukal, ale z přenosky se nevyboural (což se klidně může stát - tak pozor) a byl odnesen do 3. patra, kde byl vypuštěn mezi Sisinku, Lízu a Budula (na kterého se vždy vytahuje a který za ním dolejzá) a hned radostně předl, poznal svoje oblíbené teritorium. Zřejmě chtěl z chaty odejít do pražského bytu a nějak zabloudil.

Myslím, že tráva na chatě mu připomněla čas, kdy byl ztracen v Praze a vyskytoval se na Pankráckém sídlišti, což bylo pro něj jistě období přetěžké. Naštěstí se tenkrát našli hodní lidé, kteří nejen že ho krmili, ale i upozornili Pražský spolek ochránců zvířat a tak vše dopadlo dobře. Stejně jako tentokrát. Ale ten nám tedy dává zabrat.

Poučení pro nás všechny, kterým se kočka ztratí a chceme ji nalézt:

Neztrácet naději.
Hledat ji i po 3 - 4 dnech, kdy se vzpamatuje z 1.šoku a má v plánu se někam vydat.
Nejen ji volat, ale pokud je to kočka mluvící (což je lepší varianta), zkusit na ni mňoukat.
Mít s sebou přenosku, kam ji pak člověk strčí.
Mít i kapičku štěstí.

Dle skutečné události sepsaly

Blanka K. (úvodní a závěrečná část),
A.Hammerová (střední část)

Ztratil se rezavě plavý kocourek Dne 24. listopadu 2000 se ve Valtířové (obec u Ústí nad Labem) ztratil osmiměsíční evropský kocourek jmenem Ringo. Je rezavě plavý kocourek s bilým límcem, náprsenkou a packami. Je krátkosrstý, ale srst ma hustou a jemnou. Protože jsme ho naštěstí nenašli přejetého, je pořád naděje, že ho někdo odvezl. Je hodně mazlivý. Za jakoukoli zprávu děkuji.
Olivová, tel.: 047/51 45 203
e-MAIL: Olivova@pf.ujep.cz
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Dvě koťata do dobrých rukou Je pro ně vhodné umístění někde, kde budou mít výběh a možnost lovit hlodavce. Jedno je kocourek - rezatě moratý s bílou náprsenkou a “bílými bačkorkami” a druhé kočička s normálním barevně obvyklým šedo černým moratým vzorkem, ve kterém ale tu a tam probleskne třetí-rezatá barva, a má též bílou náprsenku a “bílé bačkorky”. Více se můžete dozvědět v mém příspěvku do Dumky. Případní zájemci o Divoščina koťata, pište prosím Dumce.
Miloš Návesník
Ztracený černý kocourek v Praze 4? V Praze 4 na Hájích bydlí od minulého týdne v křoví před našim domem černý kocourek, evidentně dobře živený s krásnou srstí. Zdá se, že se ztratil a v panelákové džungli netrefí domů. Má rád lidi, je důvěřivý, lísá se, ale do domu nejde. Hledáte-li ho či znáte majitele, ozvěte se na helena@cz.ibm.com nebo tel. 7213 1482 (zaměstnání), 7916 982 večer, víkendy.
Helena

Našel se Mourovatý kocourek Se zpožděním cca 3 měsíců, kdy byl kocourek před našim domem (Vajdova ul. v Praze) nalezen, resp. se tam nastěhoval, oznamujeme, že by se mohlo jednat o kocourka, kterého hledali formou létáčku na zastávce tramvaje č. 11 ve Strašnicích. Mourovatý je a na jméno "Honzíku" se dívá dost vykuleně!
Kocour je pěkný, má neobvykle silný hlas, a je i hezky zbarvený (žihaný mourek, asi kolem 1-1,5 roční), i když naše "péče" co se týče stravy je dostatečná, (krmí ho několik nájemníků), bohužel mu nemůžeme poskytnout klidnější místo, všichni máme již nějaké to zvěřstvo doma (já např. kočičí tým 2 holky + 1 kocoura).
Kontakt pro dotaz na nalezenečka je tel. 02/24412027
nebo mail irena.vitaskova@cnb.cz

Ztratila se černá kočička (umístěná z jarní výstavy PSOZ) slyšící na jméno TERINKA, a to z adresy: Tryskovická 5, Praha 9, majitelka pí Pavla Motyčková, tel. 0602 54 72 64.
Kočka je dle informace kastrovaná, má v boltci levého ucha cvik (vykrojení) - označení kastrovaných koček, je velmi plachá.
Ztratila se cca před 15.9.2000 - po přestěhování majitelky na uvedenou adresu. Prvních deset dní se na novém místě chovala dobře, dokonce odháněla ze zahrady cizí kočky.
Prosíme každého, kdo by mohl podat nějakou informaci, aby se přihlásil, už s ohledem na nekonečnou práci pracovnic Pražského spolku ochránců zvířat.

Mourovatá koťátka Jsme dvě krásná mourovatá koťátka. Hledáme hodného člověka, který by se s láskou o nás postaral (i jednotlivě). K odběru ihned.
Kontakt Tara: 0603-993-074,
Pavel: 0608-909-089
Ztratil se bílošedý perský kocourek Na sloupu u zastávky před našim ústavem (Brno - Žabovresky - sídliště u Královopolské ulice) se objevil následující inzerát:
V Brně se ztratil bílošedý perský kocourek. Nalezci odměna! Kainarova 72, tel. Brno 757131.
Jiste o něho pláčí, a jestli chcete udělat dobrý skutek a dát to do Dumky, bylo by to fajn, i kdyz ty lidi vubec neznam...
Renata

Matýsek sedící (3 kB) Matýsek ležící (3 kB) Ztratil se zrzavý kocourek Ve stredu 21.6. se v lokalite Prahy 8 - Kobylis (konkretne bydlime Brezineveska 12) ztratil zrzavy kocourek. Matýsek je tri roky stary (23.6. jsme slavili treti narozeniny nasich kocicek, buhuzel uz bez Matyska) zrzavy mourek, zeleno zlute oci, kastrovany, velice dobre ziveny - mel skoro 8 kg.
Jelikoz mame baracek, byl zvykly chodit ven, ale skoro tyden se neukazat to nikdy neudelal! Se svou sestrou Anickou meli sve teritorium na nasi a sousedovic zahradce a dal se jit neodvazili. Byl moc hodny az hloupy a tak mame podezreni, ze ho asi nekdo odnesl.
Kontaktovala jsem vsechny veterinrni stanice, utulky, atd. nic platne. Moc dekuji za pomoc a prosim o zaslani jakekoli informace o Matyskovi.
Marcela, e-mail: marcela.matouskova@mccann.cz
telefon: 0604/51 51 01

Hledá se kocourek !!! Dne 8.června se v Brně na Kraví hoře (Masarykova čtvrť, Žabovřesky) ztratil roční hnědomourovaný, velmi přítulný kastrovaný kocourek. Případnou zprávu o něm prosím podejte na telefonní číslo 05/43249953, nebo e-mail renatazal@atlas.cz
Prosba Ráda bych našla hodné lidi kteří by si vzali dvě dvouměsíční zdravá koťata nebo asi desetiměsíčního černobílého kocourka s delší srstí - více viz čtvrteční Dumka.
Pokud by se někdo hodný našel, zatelefonujte mi kdykoliv domů na tel. číslo (02) 35353561 a já vám zařídím ostatní.
Mirka Červenková

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete 12.prosince, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky