Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Zvuky noci - II. Výreček, výr a sova (Lumír O.Hanuš)

11.1.
Micka a Šimulda - další vývoj / Ad Líza a spol. (Ivana Jirková)

10.1.
Lízina rodinka / Vítací rituály mých koček (Ivana Jirková)

Archiv Dumky
1998, 1999 a 2000

Micka a Šimulda - další vývoj

Naposledy o vývoji vztahů Šimíčka a Micky psalo v Dumce loni v prosinci.

Kryštůfek spí (6 kB)

18.12.
Zdá se mi, že nám Micinka začíná pomalu odcházet. Špatně (nebo spíš skoro vůbec) jí, ale zoubky má snad v pořádku. Zhubla, začala kulhat na zadní nohy a stále syčí a vrčí. I jen tak sama pro sebe, přitom je její vrčení v jiné tónině a občas se při tom zakucká.

Přestala do značné míry udržovat hygienu. Jenže na odchycení a odnesení na veterinu nelze ani pomyslet. To bych i já, jako nejoblíbenější člen rodiny, musela napřed vyhledat chirurgické ošetření. Ani pohladit se nechce dát.

Hned kouše a škrábe. Tak nevím, uvidíme, co bude dál. Snažím se jí podstrojovat, ale ona skoro nic nechce. Já vím, že skoro dvanáctiletá kočka už má nárok na nějaké ty stařecké problémy, ale zdá se mi, že přišly moc najednou. No, Vánoce jsou za dveřmi, budeme víc doma a mít víc času, tak se uvidí, jak to s ní bude. Zkusím jí vnutit nějaké bylinky. Třeba se zas dá dohromady. Jinak se pokusím jí odchytit a donést na veterinu. On teď na to nebyl čas a - co si budeme povídat - ani finance nazbyt...

Ten můj lotr (Šimíček) doma si vždycky počká, až si připravím foťák, a pak změní polohu, nebo prostě pláchne. On to snad dělá schválně. Jinak je to pěkný zlodějíček. Soustavně mi krade bačkoru a někam mi jí odnáší. Já každou chvilku jednu nebo druhou hledám. Jen vyjímečně teď spí v noci jinde, než v mé posteli, a i přes den ho tam najdu každou chvilku.

Syn Honza ho pomlouvá, že je tlustý, což tvrdě odmítám, ale musím přiznat, že pod knihovnu už by nevlezl ani náhodou. Prostě zmohutněl (typuju to tak o nejmíň kilo). Taky je, mírně řečeno, velice čilý, což se projevuje zejména v noci, kdy loví kobereček, nebo moje bačkory, nebo prostě cokoli, a to s velkým rachotem a dupáním.

Je to prostě čilý a zdravý kocour, plný síly.

22.12.
Micka se z toho svého problému už vylízala, ale zlá je stejně. No, je už stará a staří lidé taky často změní povahu. Asi to Šimulda jen uspíšil. No, myslela jsem to dobře.

Chtěla jsem, aby se Micka necítila po smrti babičky sama, a taky jsem chtěla jednomu zvířátku pomoct k lepšímu životu. Nic proti útulkům, naopak, ale doma je doma. I pro zvíře.

Uvidíme, co to udělá, když budu teď čtyři dny doma a pak hned zas tři. Snad to trochu pomůže. Zatím Micka vrčí, syčí, prská, ale na kocoura neútočí a on jí taky nechává napokoji.

Kocourovi se nezkracují nožičky (viz Garfield), ale rozšířil se mu hrudník. No, a ten přece nemohl zůstat sám, a tak se mu rozšířilo celé tělíčko. A taky, proč lézt pod knihovnu, že jo? Té si už užil dost, teď začíná podnikat výlety do obýváku, koupelny a kuchyně.

Micka, která se usídlila na botníku, o něm kolikrát ani neví, že jí prošel přímo pod čumáčkem. Jsem zvědavá, co bude Šimulda říkat stromku, Micka už to zná a přesto je vždycky u vytržení.

27.12.
Abych informovala o kočičích událostech. Micindu letos stromeček zrovna moc nezaujal. Přitom máme stromek jen o málo menší, než strom republiky :-))). Co to toho Honzu napadlo, nevím, ale strom je to kapitální. Kolem tří metrů. Mně je vždycky tak krásných stromků líto.
Nemocný Štěpánek (6 kB)

Micka si ho obešla, prohlédla ze všech stran, chvilku si pod ním lehla a pro jistotu si pak vyskočila na sekretář, aby viděla pořádně i vršek. Dárky jí tentokrát byly docela lhostejné. Po zevrubné inventuře i stromek.

Jejím jediným zájmem bylo vysvětlit kocourovi, že u stromku nemá co dělat. Ono dá hroznou práci ohlídat, aby si ten vetřelec moc nedovoloval. Jeden se pořádně ani nevyspí.

Šimíčkovi byl stromek docela fuk. Ten naopak využíval mé přítomnosti k tomu, aby podnikal statečné výlety po bytě. Nakonec "svoje" pokojíky a koupelnu už zná, chodbu taky, tak bylo nutné prohlédnout pořádně obývák (stromek v tomto případě nebyl zas tak důležitý, nakonec žil dost dlouho venku, aby stromy znal), taky se podívat, odkud to ta panička nosí ty dobroty, nebo naopak písek. To všechno opatrně, jeden neví, kde zas je ta protivná kočka. Ještě, že začne vždycky vrčet a tak je kocour varován a v pohotovosti.

V jedné chvilce to vypadalo, že zas budou chlupy lítat, ale oba soupeři si to nakonec rozmysleli a šli si každý po svých. Ale ani Micčino zjevné nepřátelství Šimíčka neodradilo od jeho výzkumných výprav.

Nakonec, ta kočka taky někdy musí spát a Šimulda je tichý, tak jí často prošel přímo pod nosem, aniž by na něco přišla. Je zajímavé, že ačkoli Micka na Šimuldu syčí a vrčí, on jí to nevrací. Jeho jsem syčet neslyšela. A to ani tehdy, když jí třikrát vyprášil kožich.

Jinak i v povídání jsou rozdílní. Micka, ta maximálně mňoukne na pozdrav, hlasitá je jen při kočičích touhách, nebo když na ní někdo dupne, a ve svých filipikách proti kocourovi.

Šimulda naopak je kocour velice upovídaný. Kdykoli k němu přijdu (vzlášť když se večer vrátím z práce), musí mi všechno vypovědět. To se kolem mne točí jako čamrda, poškubává ocáskem a povídá a povídá. Je zajímavé, že on, kdykoli je rozčilený, vždycky tak vzláštně škube ocáskem, trochu jako bičem. Když má hlad, běhá mezi mnou a miskou a řeční. Když chce z pokoje na poznávací vycházky, zírá na kliku a řeční, atd. Prostě nevynechá příležitost k povídání.

Naopak Micka, když má hlad, se posadí k misce a upřeně a bez hnutí do ní zírá. Výsledek je stejný. Ani jedno ani druhé dlouho nevydržím a v miskách se něco urodí.

Mám-li zhodnotit Vánoce z hlediska svých koček, snad se trochu zlepšila situace. Micka se dokonce několikrát nechala pohladit, aniž by se mě pokusila sežrat, dokonce se i trochu mazlila, kocour se hrdinně vydával na výzkumy a ani jeden se nepokusil druhého napadnout.

Šimíček je u nás dva měsíce. Pokud jejich sbližování bude postupovat touto rychlostí, než se mi spřátelí, dostane se Micka do knihy rekordů jako nejdéle žijící kočka a Šimon bude kocouří důchodce. Já ale pořád doufám, že se to zlomí. U koček se stává, že jeden den na Vás syčí a utíkají pryč a druhý by Vás láskou snědly.

Je to nejvíce vidět právě u těch toulavek. Chodíte k nim denně a nic. A najednou přijdete a čička Vás vítá a div se samou kočičí láskou nerozplyne. Nikdy jsem nepřišla na to, v čem to vězí, tenhle "velký zlom".

Štěpánek se předvádí (5 kB)

29.12.
Musím se zmínit o kočičím vývoji. Na Micku přišly touhy. Obvykle si Micinka nenechala před tímto obdobím ujít jedinou příležitost, jak mi vlézt na klín, pomazlit se, nebo jen tak být u mne. Během toho cca týdne pak svou přízní pronásledovala zas kluky, hlavně nejstaršího Honzu.

Tentokrát to je jiné. Nejsou žádné velké projevy, i když je přece jen mazlivější, dokonce mi na chvíli odpustila kocoura a přišla se pomazlit i ke mně.

Na kocoura sice syčí a hlavně vrčí dál, ale nepokouší se jej napadat. Prostě se na něj upřeně dívá a vrčí. Stojí za to pozorovat ty dva, jak dva tři metry od sebe sedí, upřeně se pozorují, ani se nehnou. Micka vrčí, Šimulda ani to ne. Potom se jeden - někdy oba najednou - otočí a odkráčí. Pokud jen jeden, tak ten druhý se považuje za vítěze a jde zkontrolovat, kam až ten druhý couvl. Micka ale pokaždé ještě delší dobu vrčí na všechno živé, co se mihne kolem. Tedy i na nás.

Ale už tak nekouše, ani tolik neškrábe. Občas se po mně ožene dokonce se zataženými drápy, takže škrábance nepřibývají tak často. Tedy od Micky.

Ale od Šimuldy ano. Ten, coby kocour v plné síle, si chce hrát. Takže mi chytí ruku a okusuje mi prsty, přičemž si tu ruku řádně přidrží drápkama. Když ty zoubky příliš stiskne a já cuknu, tak těma drápkama zapracuje, aby si jí přitáhl zpátky. A je to. Jinak pozorně sleduje, co dělám. Jakmile se jen podívám na svůj gauč, už je tam.

Většinou ho musím přesvědčit, aby mě tam pustil. Většinu noci takhle spinká u paničky. Naštěstí se moc neroztahuje, tak se tam vejdu. Micka, ta si vždycky lehla přesně doprostřed. Je zajímavé, že se Šimon nepokouší ani lézt po nábytku, ani mi decimovat kytky.

Ještě musím napsat, jak si ze mne Šimon udělal legraci. Já přes den na svou postel dávám deku a Šimulda na ní rád spí. Včera večer taky. Přikryla jsem ho druhou polovinou, takže mu koukala jen hlava a jedna packa a vypadal tak trochu jako v zavinovačce. Vyjímečně si to nechal líbit, tak jsem si opatrně došla pro foťák, Šimon nic.

Připravila jsem si foťák a Šimulda mě jen sledoval. Až do chvíle, kdy jsem si šla rozsvítit, v té chvíli sebou mrskl jako had a měla jsem po legraci :-(. Pak si spokojeně lehl vedle a tvářil se, jako když vylíže misku smetany :-))). Sisi odpočívá (7 kB)

3.1.2000
Co je u nás nového na kočičí frontě. Celé tři dny volna byly u nás docela vzrušené. Micka vrčí a vrčí - ona snad do konce svého kočičího života nepřestane - a Šimulda se choval víceméně způsobně.

Až na to, že se rozhodl, že moje bačkory jsou nejlepší hračka. Rozhodně lepší, než nějaký hopík, který jsem mu věnovala. Krade mi je při každé příležitosti, včetně toho, že mi je klidně stáhne rovnou z nohy. Pak se s nimi začne válet, kope do nich, kouše do nich - podrážka nese neklamné stopy jeho zoubků - loví je.

Prostě moje pantofle jsou hračka víceúčelová. Zastínily dokonce i kobereček, který teď stěhuje jen občas. Když tak kolem nich začne skákat třeba ve tři v noci, rozhodně to zas tak moc veselé není. Alespoň pro mne. Taky vyzkoušel, jaké to je pod vanou, ale na kouzelnou větu "pojď, dáme papat" byl natošup venku :-))).

Podniká stále častější výlety po celém bytě. Při tom se chtě nechtě musí setkat s naší vrčící dámou. Většinou dělá, že jako nic a odcourá se, ale někdy se ozve ďábelské zařvání a žene jí až do kuchyně. Což se neobejde bez velkého rámusu a dlouhého kočičího vrčení naší uražené vládkyně.

Fakt je, že intenzitu jejího vrčení by jí mohl závidět kdejaký pes. Jakmile je ale Micka třeba jen na židli, nechá jí Šimulda bez povšimnutí. Prostě skáče maximálně na gauč. Jak jsem už psala, ani kytek, které jsou na poličce asi 80 cm vysoké, si ani nevšimne. Pokud vím, žil - než se stal útulkovým kocourem - někde na nějaké boudě a tak si výšek asi užil dost, aby ho přestaly lákat.

Podařilo se mi ho zabalit do deky a vyfotit, tak uvidíme, jak fotky dopadnou.

8.1.
K mým domácím mazlíčkům. Zřejmě se "hlavou" pomalu stává Šimulda. Micka se začíná stahovat, i když si zavrčí a zasyčí, kde se dá. A Šimulda ji nenapadá. Zato si ale šmejdí po bytě. Ale, je-li Micka nahoře na botníku, respektuuje to a nepokouší se tam vyskočit. A ona na něj dolů jen vrčí.

Ale je-li Micka dole, stáhne se někam do bezpečí a vrčí odtud a Šimulda na ní dává velmi bedlivě pozor. Ale zdá se mi, že na něj Micka začíná být tak trochu zvědavá. Uvidíme, třeba to začínají být slabé a vzdálené záblesky na lepší časy :-)...

V neděli si mi Šimon vlezl sám od sebe na klín a chtěl se chovat. Jinak ale mám pocit, že pocit, že mám Šimíčka ochočeného, je poněkud mylný :-). Spíš má Šimulda ochočenou mne :-))).

Večer co večer máme se Šimuldou závody, kdo bude v mé posteli dřív. Zpravidla vyhrává on a svoje vítězství doprovází delším proslovem. Jako ostatně všechno, co spolu děláme.

Neděle byla vůbec nějaká úspěšná. Micka si několikrát přišla ke mně pro pomazlení, vlezla si mi na klín a delší dobu se nechtěla hnout. Jednou si dokonce na chvíli zdřímla. Prostě byla mimořádně přítulná.

Tak se snad naše "kočičí komunikace" zlepší. Nemocná koťata na sluníčku (17 kB)

9.1.
Jinak se musím pochlubit, že se včera zase přišla Micka mazlit, lehla si mi nejdříve na krk, což jsem jí byla nucena zatrhnout, a pak na bok, a spokojeně pustila "přádelnu". Pak si hodila šlofíka a já jsem byla nakonec celá zdřevěnělá, zatímco si ona hověla.

S kocourem se Micka potkala náhodou a nečekaně, tak prskla a utekla, ale za chvíli seděli každý v jednom pokoji a bez syčení a vrčení se nastraženě pozorovali. Ozbrojený konflikt se už neopakoval. Zato kocour je při svých hrách razantnější, chytá mi ruku a okusuje jí.

Vzhledem k ostrosti jeho zoubků, je to docela znát. V noci mi najednou zaútočí na peřinu a po dobytí území se spokojeně na ní uloží. Ale je slušný, zatím mě neomezuje :-).

Chtěla jsem ho změřit, ale nabyl dojmu, že je to útok na jeho zdraví, a nedal se. Tak snad příště... Peťulka a Fanánek se perou (13 kB)

Ad Líza a spol.

Ráda bych reagovala na reakce čtenářů k záchranné akci. Jsem moc ráda, že tolika lidem leží moje kočičky na srdci.

Já pochopitelně vím, že je možné zavolat hasiče. I jsem o té možnosti uvažovala. Ale napřed jsem se chtěla pokusit dostat čičiny odtud méně nákladnou a složitou cestou. Spoléhala jsem při tom také na to, že mě znají a nebojí se mě. Myslím si, že byly i tak dost vyděšené, a nevím, jak to vevnitř vypadá. Mohly nakonec zalézt někam, odkud by pak opravdu nebylo návratu.

Správce objektu i ona ochotná vrátná slíbili, že údržbářům řeknou, co je potřeba. Nevím, co všechno udělali, ale alespoň uvolnili ten otvor, kudy jsem pak čičiny donutila skočit.

S různými organizacemi jsem občas také ve styku, ale pochybuji, že by dostali kočky, které je neznají, otvorem 20x30 cm, čtyři metry vysoko, bez možnosti přístupu zvenčí. Navíc jsem se setkala vždycky spíš se sliby. Navíc jsou v té budově dost prapodivně udělané stropy, když si mi správce stěžoval, že do toho meziprostoru kočky (a prý i kuny) lezou a stropními větráky pak občas znečistí kanceláře. Navíc jedna černobílá kočka (nevím ale, která to mohla být, z "mých" žádná) prý propadla podhledem do kanceláře. A to už zřejmě v době mých záchranných akcí.

Všichni víme, jak neuvěřitelně malým otvorem kočka dokáže proniknout. Myslím si, že tam byla cesta průchozí jen jedním směrem, asi tak, jako je tomu s pastičkami na krtky a pod. A kočky byly všemi těmi výbuchy natolik vyděšené, že hledaly spásu. A mohla se jim stát osudnou.

No, všechno dobře dopadlo, kočindy jsou zase pohromadě, dokonce Šmudlinka je teď přítulnější (je to moc hezká černá kočička), jako by si uvědomovala, že jsme jí zachránili. Podobně Líza.

Včera mě čekaly dva bloky od jejich bydliště všechny čtyři. Vrátily se pak se mnou na krmicí místo. U hotelu stála nějaká dvojice a srdečně se bavila, jak jdou čičiny se mnou :-))). Vedla Šmudlinka, za ní já s Beruškou a Cvrčkem, průvod uzavírala Líza. A Líza mě pak doprovodila až před dům.

Ivana Jirková

P.S.: V dnešní Dumce si prohlížíte zase obrázky s Červenkovic koťaty a jejich kočičí mámou Sisi.

Čtyři koťata nabízím k odběru! Nabízím krásná koťata, čtyři kocourci, věk tři měsíce, barva - dva černí, jeden šedý mourovatý a jeden bílošedý. Koťátka jsou čistotná, chodí na písek, hravá a přítulná. Nechci je dát do útulku, ale nechat lidem, kteří je budou mít rádi.
Dana Lapešová, dana.lapesova@medicon.cz, tel. (02) 6136 3164
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Našla se angorská kočka Už asi týden u nás žije na dvorku spolu s našimi velká asi angorská kočka (kocour-nevím) dlouhosrstá, světlounce rezavá a bílá. Je to zřejmě kočka chovaná doma a asi se zaběhla. Zatím se jí snažím krmit, když mi dovolí se přiblížit. Je asi chudinka v nezvyklém prostředí stresovaná. Praha 4 - Pankrác, blízko parku Jezerka. (18.12.2000).
Ptejte se na adrese MiroslavNemecek@seznam.cz
Ztratil se rezavě plavý kocourek Dne 24. listopadu 2000 se ve Valtířové (obec u Ústí nad Labem) ztratil osmiměsíční evropský kocourek jmenem Ringo. Je rezavě plavý kocourek s bilým límcem, náprsenkou a packami. Je krátkosrstý, ale srst ma hustou a jemnou. Protože jsme ho naštěstí nenašli přejetého, je pořád naděje, že ho někdo odvezl. Je hodně mazlivý. Za jakoukoli zprávu děkuji.
Olivová, tel.: 047/51 45 203
e-MAIL: Olivova@pf.ujep.cz

Dvě koťata do dobrých rukou Je pro ně vhodné umístění někde, kde budou mít výběh a možnost lovit hlodavce. Jedno je kocourek - rezatě moratý s bílou náprsenkou a “bílými bačkorkami” a druhé kočička s normálním barevně obvyklým šedo černým moratým vzorkem, ve kterém ale tu a tam probleskne třetí-rezatá barva, a má též bílou náprsenku a “bílé bačkorky”. Více se můžete dozvědět v mém příspěvku do Dumky. Případní zájemci o Divoščina koťata, pište prosím Dumce.
Miloš Návesník
Ztracený černý kocourek v Praze 4? V Praze 4 na Hájích bydlí od minulého týdne v křoví před našim domem černý kocourek, evidentně dobře živený s krásnou srstí. Zdá se, že se ztratil a v panelákové džungli netrefí domů. Má rád lidi, je důvěřivý, lísá se, ale do domu nejde. Hledáte-li ho či znáte majitele, ozvěte se na helena@cz.ibm.com nebo tel. 7213 1482 (zaměstnání), 7916 982 večer, víkendy.
Helena

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 8.ledna 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky