Kočičí hraní
Jak už jsem jednou psala, máme doma kočičku Hamíru. Právě se mi hezky usadila na klíně, aby měla kontrolu nad tím, že nepíšu nic, co by mohlo poškodit její pečlivě střežené kočičí důstojenství. Jsou jí dva roky a z hravé kočičí slečny se nám pozvolna stává kočičí dáma, která ráda využije příležitost hezky si někde dáchnout s možností drbání na bříšku. A právě proto jsem se rozhodla napsat zase jednou Dumce a popsat její hravost, dokud je o čem psát. A možná se mi podaří vylákat z ostatních čtenářů další nápady a osvědčené kočičí hry, které bychom doma mohli zkusit, když už se ty staré hrátky omrzely.
Hry úplně nejoblíbenější
Na úplném vrcholku našeho domácího toptenu se neuvěřitelně dlouho drží hra s pracovním názvem 'Tunelář'. Tunel představuje papírová roura, nejlépe výztuha od balícího papíru. Papírová roura při intenzivním hraní poměrně rychle podléhá zkáze (doslova). Další nutnou pomůckou je kulička, nejlépe se osvědčilo dřevěné 'prasátko' ze hry petanque. Kuličku posílá spoluhráč - člověk tunelem na druhou stranu, kde ji chytá brankář - kočka. Většinou ji ani nenechá dokutálet se ven a tlapkou či oběma ji odrazí na druhý konec tunelu. Když jí kulička uteče ven, zpravidla ji zběsile zadní tlapkou odkopne kamsi do dáli, jen málokdy ji zvládne vrátil zpátky dovnitř. Číhání na kuličku s tlapkou v tunelu se ovšem považuje za fixlování. Hami se při hře často pohodlně rozvalí na podlaze a tváří se naprosto neúnavně. Jak dlouho si takhle vydrží hrát nevíme, protože hra u nás vždycky končí únavou na straně lidské.
Další z evergreenů je hra s 'mávátkem'. Mávátko je kočičí hračka z obchodu, kterou Hami dostala jako odškodnění, když ji pokousal kocour a s otevřenou ránou jí pan doktor zakázal chodit ven. Je to tyčka, která byla původně na jednom konci bohatě barevně opeřená a pravděpodobně něčím hodně přitažlivým naparfémovaná. Dneska už mávátko vypadá jako oškubaná slepice, nicméně kouzlo ještě neztratilo. Přepadnout mávátko, kterým šermujete po podlaze, křesle nebo posteli, je úžasně vzrušující. Ještě když už pohozené mávátko někde bezvládně leží, zalehne ho Hamíra celým svým tělíčkem a vítězoslavně mu ožužlává peříčka.
Míčové hry
Ze všech míčků, které Hami kdy dostala, ji nejvíce přitahují ty malé gumové skákací, zvané hopíky. Správně hodit hopíkem je tak trochu umění - musí se hodně odrážet a vysoko skákat a nejlépe se v závěru ještě odmrštit do vedlejšího pokoje, zkrátka hopík musí působit dráždivě a provokativně. Při správném hodu se chvíli po bytě ozývají dopady míčku a kočičího těla a poté je najdete spolu na jedné hromádce, udýchaná kočka ještě podezíravě sleduje míček, aby se znovu nedal do pohybu. Hopíky se bohužel často ztrácejí a málokdy nacházejí.
Další použitelný druh míčku je v naší domácnosti softballový tenisák, se kterým se dá hrát kočičí odbíjená. Míčkem se hodí tak, aby se asi tak metr před Hamirou odrazil do vzduchu a ona ho pak odpálkuje tlapkou.
Obě uvedené míčové hry hrála Hami spontánně v kotěcím věku, dneska už patří spíše do škatulky her pro rozdováděnou kočku.
Hry pro rozdováděnou kočku
Občas (víceméně každý večer po večeři a troše běhání venku) se Hami dostane do opravdové dovádivé nálady. Pak si spolu hrajeme nejčastěji 'na baf'. Jde o to na toho druhého pokud možno nečekaně udělat baf. Dá se u toho dělat i něco jiného, třeba vařit nebo mýt nádobí. Hami se nenápadně jako indián přikrade na práh do kuchyně, kde na ní někdo udělá baf, Hami úlekem vyletí do vzduchu, se zježeným kožíškem a ocáskem nahoru uteče někam za roh, aby se za chvilku odvážně připlížila znovu. Pokud neuděláte včas baf, zaútočí na nohy. Baf se dá hrát úspěšně i na zahradě kolem širokého kmene topolu. Začít si musí ale vždycky kočka, když na ní jen tak nečekaně udělám baf, většinou se lekne doopravdy.
Hry příležitostné
Být v kuchyni, když se tam něco děje, se vždycky vyplatí! Když se nenajde nic k jídlu, určitě se objeví alespoň něco na hraní. Menší fotbálek se dá hrát třeba s kostičkou nakrájené zeleniny, šlupku z brambor, která spadne na zem, je možno žertovně umístit pod ledničku nebo někam jinam, kde se najde až za hodně dlouho. Kuchyňským hitem jsou rajčatové bubáky. Trošičku se podobají opravdovým pavoukům. Lze je vzít jak do tlapiček tak do tlamičky a v klidu odnést někam, kde nebude při hraní nikdo rušit. Pak se bubák zašoupne pod skříň, za otevřené dveře, pod koberec či jinam a doluje se zpátky. Anebo tam už zůstane zapomenutý.
Opravdovým svátkem je, když se v domácnosti ocitne nějaký hodně malý igelitový pytlík. Nechám ho zvýšky plachtit vzduchem, kočka se přikrčí, skok a přibližně za dva dny najdu při luxování pod kobercem neuvěřitelně ožužlanou igelitovou žvýkačku.
Z domácích prací Hami opravdu miluje stlaní. Ráda se totiž nechává zastlat do postele. Pod peřinou prosím nespí, nýbrž malinkou skulinkou sleduje okolí. Musí si v té své ukryté pozorovatelně připadat naprosto 'cool', protože tam často vydrží i celou hodinu. Pokud ji trošičku provokujete rukou, začnou zpod peřiny útočit kočičí tlapky.
Hravé zlobení
Některé hry, které Hamíře připadají naprosto báječné, se nám lidským spoluhráčům (v tomto případě spíš obětem) zas tolik nezamlouvají. Hlavní roli v nich totiž hrají drápky a zoubky. Já se s Hamírou občas peru, dokud se moc nerozparádí a má zatažené drápky. Problém je, že Hamíru strašně přitahují čerstvě osprchované nohy. Natolik, že na nás často číhá před koupelnou, a my se pak musíme rychle spasit urychleným oponožkováním (nohy v ponožkách jsou nuda) nebo zalezením pod peřinu (na nohy pod peřinou se dá ještě chvilku číhat).
Kočičí hlavolam
Poslední hře říkáme 'kočičí hlavolam'. Je to krabice od kočičích sušenek, do které se malým otvorem umístí kulička. Úkolem kočky je, alespoň teoreticky, dostat kuličku ven. Nejsem si jistá, že naše Hamíra je natolik intektuální, aby úkol pochopila, nicméně s 'hlavolamem' si hraje tak, že na něj útočí, a hlavolam za odměnu chřestí. Je to hračka poměrně hlučná, která nás čas od času probouzí hodně brzy k ránu.
Daniela Swartová
Prosím o radu,
máme skoro čtyřletého kocoura a kočičku. Jako koťata se brzy naučila dělat potřebu venku. Je to asi čtrnáct dní, když se začaly objevovat loužičky ve sklepě, kde kočky spí. Loužičky jsou vždy za dveřmi, které vedou do horního patra a obytných místností. Musím ještě dodat, že kočky jsou zvyklé
zvláště v zimě být s námi v bytě a skoro celý den tam prospat.
Zkoušeli jsme i místo posypat pepřem. Možná, že se jim nechce ven do zimy. Nevíme už co s nimi. Děkuji za radu A.Smahová
|
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
|
|
Čtyři koťata nabízím k odběru!
Nabízím krásná koťata, čtyři kocourci, věk tři měsíce, barva - dva černí, jeden šedý mourovatý a jeden bílošedý. Koťátka jsou čistotná, chodí na písek, hravá a přítulná. Nechci je dát do útulku, ale nechat lidem, kteří je budou mít rádi.
|
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.
|
Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 5.března 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
