Vše začalo koncem října 1997. Bydleli jsme v té době v paneláku na sídlišti většího severomoravského města. Dostavovali jsme nedaleko města domek a tak veškeré volné chvíle patřily stavbě. Domů jsme se jezdili akorát umýt a vyspat (a taky do práce). Po příjezdu se zastrčilo urychleně auto do garáže a rychle nahoru.

Když se kotě probudilo, sledovali jsme, jak se zachová. V případě návštěvy "pískoviště" jsem byla rozhodnuta nechat malého doma a oháněla jsem se tím, že se brzy stejně budeme stěhovat na venkov. V druhém případě jsem měla v úmyslu podstrčit tchýni k jejímu kocourovi venkovnímu ještě jednoho, i když nás mnohokráte varovala, že s další kočkou ani přes práh.

Po přestěhování se zabydlela velmi rychle, ven ale chodila na vodítku s námi. Návštěvy ji obdivovaly, jaká je elegantní a Myšelína si toho byla vědoma.

Před rokem (to už jsme měli několik dalších kočičích nalezenců) začala být Myšela velmi nevrlá, posedávala na divných místech, málokdy se přišla pomazlit a v závěru mě vždycky poškrábala a pokousala. Mysleli jsme si, že trpí stresem z příchodu nových koček. Snažila jsem se jí maximálně věnovat, dostávala jídélko jako první a navíc denně i své oblíbené pamlsky.