Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PSI Betynčini přátelé a známí (Pavel Doktor)

26.3.
Jak se chytá šelma (Vlasta)

23.3.
Jak se daří Lízinčině rodince (Ivana Jirková)

Archiv Dumky
1998, 1999 a 2000

Jak se chytá šelma

Chcete vědět, jak vypadal odchyt šelmy... Musím trochu do historie, protože jednoduše se to dá říct jenom slovem hrůůůůůůůůůůůza.

Že to s naším kočourkem nebude úplně jednoduché jsme pochopily, když byl přijit k nám domů (my jsme si ho nesměly přinést, útulek kontroloval naši domácí připravenost). Nejdřív zkameněl pod židlí. Zkameněl absolutně - včetně očí a ani nebylo vidět, že dýchá.

Nerozpohybovala ho ani "útulková" paní. Když jsme ho přestaly oslovovat a vleže prudit u židle, zmizel. A dlouho jen ubývalo z mističky a bezchybně se plnil píseček.
Filípek na okně s teploměrem a UFO (13 kB)

Filípek na okně s teploměrem a UFO (13 kB)

Později jsme ho občas za oboustranného úleku nahmátly ve skříni nebo nám málem podrazil nohy když se schovával v přízemí skříně.

Nakonec začal považovat za nejbezpečnější napresování se pod válendu do asi pěticentimetrové mezery mezi krabicí a válendou. Každého, kdo jen nahlédl, poctil syčením a vyceněnými zoubky...

A paní útulková kontrolovala telefonem a utěšovala nás. Nakonec měla pravdu ve všem kromě trvání odporu k novému bytu i lidem. Opravdu došlo i na vítání u dveří.

Po třech letech dokonce s "žuchnutím" na bok, což jsme dešifrovaly jako nabídku "můžeš mě pohladit".

Ale ještě jsme pod postelí... dcery se zplošťovaly, dolézaly pod postel, vlídně promlouvaly... Až je konečně poctil návštěvou a "svatebním" tancem.

Já jsem se "urazila" a se slovy "když na mě syčí, nebudu se ponižovat", starala jsem se o žrádýlko a pískoviště. Asi po měsíci jsem mu zůstala v jeho bytě jen já a hned to šlo. Dostavil se ke mně s tak dokonalým svatebním tancem až mi ho bylo líto.

Po takové ignoraci mé osoby najednou takhle ztratil hrdost! A aby toho nebylo málo, stala jsem se ten večer i jeho partnerkou do postele. Teď už nás většinou v noci prostřídá, ale mně dělá nohsleda jakmile se chystám do postele, na mě čeká u postele, když to trvá moc dlouho a se mnou usíná.

Čili když došlo k našemu sblížení mohla jsem konečně zkontrolovat jeho zdravotní stav. Dcery tvrdily, že má lysinky. Měl. A my neměly přenosku (její přítomnost útulek nezkontroloval). Řekl, že je nezbytná, nám však pro byto-balkonové zviřátko zbytná připadala. Tak jsem ji zpožděně koupila.

První odchyt jsme obrečely, chudák kočourek, nešikovné paničky... po dobrém to nešlo, resp. jsme se domnívaly, že to neumíme (dneska už vím, že to s ním umět nelze). V přenosce, stejně jako po přínosu do nového bydlení, zkameněl i s očima. U veterináře jsem radila zavřít dveře, okna... - čekala jsem prudký výpad a následný lov. Ani náhodou.

Ten "zrádce" se lékařem nechal vyjmout, spustil motor dosud neslyšené intenzity, zvláčněl, nechal si všechno líbit včetně zpětného umístění do přenosky. Ovšem z ordinovaných pilulek snědl pouze jednu, evidentně omylem. Maskovaly jsme je pod masíčko, do masíčka, nedal se ošálit a vyřešil to hladovkou.

Kontrola byla za týden, vzhledem k odmítnutí léčby lysinky zůstávaly. Zůstávala taky přenoska, pěkně v obýváku, vystlaná, k lenošení vybízející. No občas vešel, udělal kolečko a vyšel. Vypadalo to, že ji nepovažuje za nepřítele. Bylo to zdání.

Druhý odchyt stejná hrůza, zkamenělé zvířátko, uslzené paničky. A stejná "láska" k panu doktorovi (tentokrát aplikoval něco ve spreji). Ovšem docela jiná reakce na sprej v našich rukách. Ještě jsme ho ani neotevřely natož abychom foukly, jen jsme k němu udělaly krok (k tomu spreji) a kočourek byl v prachu. Žádná další návštěva u lékaře se už nekonala, lysinky časem zmizely a tak jsme usoudily, že mu je způsobily "nervy" (pobyt v popelnici, útulek, stěhování...).

Nějak se k té poslední odchytové hrůze nemůžu dostat. Přenoska stále zůstávala a zůstává součástí bytového zařízení, vztah k ní se nemění. Jako že by v ní třeba poležel.
Filípek jako Paša - s keramickou kočkou před televizí (10 kB)

Filípek jako Paša - s keramickou kočkou před televizí (10 kB)

Při našich občasných krátkodobých nepřítomnostech přebírala funkci krmičky - uklízečky moje maminka. Taková to je hodná, obětavá paní. Ve vztahu k lidem. Zvířátka mít nemusí a takové pomuckání s kočourkem jí vůbec nic neříká, údiv v ní vzbuzuje, že to někdo vyhledává.

To náš mazlík okamžitě pochopil a když maminka vstoupí, mění se na ducha. Normálně jí, plní píseček, ale neukáže se.

A tak asi tedy nebyl nejlepší nápad, že při týdenní dovolené zkusíme kočourka dát na návštěvu. Nejen k mamince ale i k tatínkovi, který naopak zviřátka rád (až tak, že kdysi i s morčátkem vycházel na pastvu, aby si užilo vzduch...). Jenže se špatně pohybuje, takže jako docházející krmič - uklízeč fungovat nemůže.

Dcera vymyslela, že kočourka na převoz a návštěvu připraví. Přenoska začala "cestovat" bytem, kočourek byl při braní do náruče k přenosce přinášen, bylo do ní dáváno oblíbené mlsání, vlídný hlas k němu promlouval "půjdeš na návštěvu, budeš cestovat autem...". V klidu pouštěl motorek.

Takto zpracovaný, v momentě kdy nastala hodina H, se změnil (konečně se k tomu dostávám) v šelmu - drápky ven, úprk z náruče, místo mňouku skřek a v koutku do střehu. To už dcera neustála a přes slzy vyhlásila "je mi líto, bude to zase po zlém". Předvedla rychlejší pohyb do kouta než šelma z kouta, drapla, chytla... a místo tradiční rezignace šelma i ve visu drápala, skřehotala a aby dala na vědomí, že to už NIKDY nemáme zkoušet, ozdobila "voňavě" obývák a konečně vpravena do přenosky (kdo vymyslel přenosku s mřížkou vyndavací, tedy bez pantíku????!!!!) nezkameněla - začala se za velmi lítostivého mňoukání jemně dobývat ven pacičkou, čumáčkem.

On "plakal", my plakaly. Návštěva měla sice bezeškodní průběh ale taky stála zato. O tom někdy příště.

Od převozu na návštěvu už nikdy přenoska použita nebyla a doufám, že navždycky zůstane jen bytovým doplňkem.

Jo, a kočourek nás ani po uvedeném zážitku nezavrhl ani jinak neztrestal :-).

Vlasta ze Strašnic

P.S.: Posílám fotky, prosím ale šetřte jimi, víc jich nebude! Filípek je velmi nefotogenický kocourek a navíc spolu zastáváme názor, že fotografování "krade duši". A tak se oba fotíme moc neradi. Při spatření fotoaparátu tuhneme nebo prcháme :-). Ještě, že není nutné posílat moji fotku...

Seznamování psů a koček Prosím má-li někdo zkušenosti se seznamováním psů a koček, dejte mi vědět. Máme 3-letého kastrovaného kocoura, je z útulku ale již od srpna se stal členem naší domácnosti. Do toho však přišlo hravé a velmi živé štěně arabského chrta a zatím se ty uplynulé dva týdny obešly bez krve a zranění ale ozývá se syčení, prskání a sem tam sekání packami...
Fenka by si chtěla hrát, ale kocour chce mít svůj klid..., takže... co máme/nemáme dělat? Prý si na sebe zvyknou časem a kocour se vyrovná s tím že už není jediným miláčkem v domácnosti, ale taková ta idylka že by se spolu tulili dohromady v jednom pelíšku se zatím nekoná... Vašek Hájek

Prosba o radu Nevite jaká značka steliva hrudkuje moč, ale neobsahuje vápenaté sloučeniny (jsem na ně alergická), zatím mám jakýsi Sonnenland z kukuřičných vřeten, je dobrý, ale z kočičí moče hrudku neudělá... :-(. Děkuji za radu Renata Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka

Prosím o radu, máme skoro čtyřletého kocoura a kočičku. Jako koťata se brzy naučila dělat potřebu venku. Je to asi čtrnáct dní, když se začaly objevovat loužičky ve sklepě, kde kočky spí. Loužičky jsou vždy za dveřmi, které vedou do horního patra a obytných místností. Musím ještě dodat, že kočky jsou zvyklé zvláště v zimě být s námi v bytě a skoro celý den tam prospat.
Zkoušeli jsme i místo posypat pepřem. Možná, že se jim nechce ven do zimy. Nevíme už co s nimi. Děkuji za radu A.Smahová
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 12.března 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky