Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PSI: Betynčino překvapení (Pavel Doktor, Ferda)

2.4.
Poznámka k sítím (Petra Ondráčková) / Penelopa se představuje (Penelopa)

30.3.
Proti pádům koček z balkónů (Ferda, Petr Mácha, Dana D., Petr Vobořil)

Archiv Dumky
1998, 1999 a 2000

Poznámka k sítím

Musím reagovat na páteční povídání, které bylo věnované zabezpečení koček proti pádům z balkónů a oken.

Dírou 5x5 cm kotě prostrčí hlavu a dospělá kočka umělohmotnou síť roztrhá - takhle nám vypadla kočka z kanceláře v ulici Pujmanové.

Moje vlastní kočky zamlada a teď různá posbíraná koťata po síti lezou (po rabičce), nedokážu si představit, že by lezly po umělé hmotě (teda dokážu - roztrhaly by ji) a koťátka by se v oku 5x5 cm oběsila...

Bez komentáře nemohu ponechat ani poslední příspěvek v poslední (páteční) Dumce.

Kdyby kočky nebyly schopné roztrhat umělou hmotu, mohly bychom je v útulku mít v umělohmotných klecích a ne v drahých kovových - a to je utopie. Tam se jim podařilo rozervat i rabičku...

Petra Ondráčková, PSOZ

Moje pozorovatelna na okně v kuchyni (11 kB) Moje fotky se již, byť anonymně, v Dumce objevily. Ale jen jako kočky z útulku, která našla nový domov. Takže vám musím popsat, jak to bylo. Dumka má vlastně na tom zásluhu, protože jejím prostřednictvím se má nová paní o mně dověděla.

Z mého předchozího života si nic nepamatuji, a pokud ano, neumím to přemňoukat do lidské řeči. Vím jen, že jsem žila v rodině s malým dítětem, které mě pořád zlobilo. Má tehdejší paní mě prý našla vyhladovělou ve sklepě, ale kvůli dítěti se mě nakonec zřekla a odnesla mě do útulku. Tam mě nechali zbavit možnosti mít koťátka, a mě z toho bolelo bříško a trvalo nějaký čas, než se to zahojilo. Ještě teď mám na bříšku řidší chlupy a kolem růžově zbarvený kožíšek.

V útulku se mi nelíbilo, byly tam všude spousta protivných koček, a ty já nemám ráda. Taky jsem mezi nimi byla jediná dlouhosrstá krasavice. Část mých předků byly zřejmě turecké kočky van, které žily kolem jezera Van. Mám po nich kožíšek, i když skvrny mám trochu tmavší.

Jednoho dne se v útulku objevila paní, která nesla velkou plastovou přenosku. Chvíli si povídala s paními v útulku. Viděla jsem, jak se ji snaží přesvědčit, jaká jsem hodná kočička. Já jsem v té chvíli byla hrozně vzteklá ze všech těch protivných koček kolem, takže jsem na to zrovna nevypadala. Kdokoliv mi přišel na dosah, po tom jsem pro jistotu sekala prackou, a drápky jsem měla vytažené. I když vím, že to lidi nemají rádi.

Nakonec mě vecpaly do té přenosky a tu ještě pro jistotu do pytle, a ta cizí paní mě nesla pryč. Pak jsme ještě jely autobusem dokonce až někam za Prahu. Pamatuji si, že se pan řidič ptal mé nové majitelky, zda si to zavazadlo (tak se mě odvážil nazvat!) nechce dát dolů. Naštěstí kategoricky odmítla s tím, že je tam kočka, a tak je to vyloučeno.

Nakonec jsme se ocitly doma. Paní mě i s přenoskou zvážila, protože dobře tušila, že později by se jí to už nepovedlo, a po odečtení váhy přenosky zjistila, že mám 3 kg. A teď má moji váhu do tabulky měr a vah koček.

Pak mě opatrně vypustila v předsíni, a já začala ještě opatrněji zkoumat nový domov. Napila jsem se a snědla sousto Whiskasu po té hrozné cestě, a pak jsem se raději schovala za sporák v kuchyni. To je jediné místo, kam má paní nemůže. Ale po chvíli mě vyvábila ven, a pořídila i mou první fotku.

Shledala jsem prostor kočkuprostý, a tudíž snad vyhovující, a proto jsem se své nové paní vděčně otřela o nohu, za což mě pohladila. Usoudila jsem, že naše soužití snad nebude nejhorší, ale pro jistotu jsem zmizela na noc a celý příští den za gaučem v obyváku. Teprve večer jsem se šla najíst, a pak si chvíli prohlížela svůj nový příbytek.

Další den jsem se zase schovala za gauč. Ale přišla k nám na návštěvu jiná paní, která mě chtěla vidět, a tak mě podplatily kuřecím řízkem, abych vylezla ze své skrýše. Řízek byl dobrý, a tak mě návštěva směla za odměnu vykartáčovat. To já mám totiž skoro raději než hlazení. Musím si přece svůj krásný kožíšek pěstovat, ne?

Od té doby jsme si na sebe s mou paní zvykly. Já už vím, že nesmím na postel, ale ráno mám za povinnost ji vzbudit. To slezu s křesla, na kterém spávám, a lehnu si na kobereček před postelí. Jakmile se paní trochu pohne, řeknu mňau a položím tlapky na kraj postele. Skoro vždycky natáhne ruku a pohladí mě, ale často to bohužel skončí tak, že řekne "ještě chvilku, Penny" a spí dál. A já musím za chvíli celý postup opakovat, než se konečně dočkám snídaně a vykartáčování.

Pak mi paní řekne "Penny, já musím na lov, abys měla na Whiskas", a odejde. To si pak někdy sednu na okno a pozoruji život venku: ptáky na stromech, lidi se psy a auta na ulici. Ona se vrátí z lovu až večer. To už poznám klapnutí výtahu, a čekám za dveřmi, abych ji přivítala a dostala večeři. Po večeři se kartáčujeme a díváme na televizi, a až jde paní spát, někdy se chvíli proběhnu (to se paní moc nelíbí, prý proletím celým bytem jako kulový blesk) nebo se podívám na zakázaná místa jako jsou stoly. Ale často mám smůlu, ona má špatné spaní, a pak mě uvidí i v té tmě a řekne "Penny fuj, kšššc!"

Ale je to klidný domov, živí a češe mne, a tak si myslím, že spolu snad budeme dlouho a šťastně žít.

Paní mi pořídila vlastní stránku: http://mujweb.cz/www/kocka-Penelopa, na které budou i moje fotky.

kočka Penelopa

Seznamování psů a koček Prosím má-li někdo zkušenosti se seznamováním psů a koček, dejte mi vědět. Máme 3-letého kastrovaného kocoura, je z útulku ale již od srpna se stal členem naší domácnosti. Do toho však přišlo hravé a velmi živé štěně arabského chrta a zatím se ty uplynulé dva týdny obešly bez krve a zranění ale ozývá se syčení, prskání a sem tam sekání packami...
Fenka by si chtěla hrát, ale kocour chce mít svůj klid..., takže... co máme/nemáme dělat? Prý si na sebe zvyknou časem a kocour se vyrovná s tím že už není jediným miláčkem v domácnosti, ale taková ta idylka že by se spolu tulili dohromady v jednom pelíšku se zatím nekoná... Vašek Hájek

Prosba o radu Nevite jaká značka steliva hrudkuje moč, ale neobsahuje vápenaté sloučeniny (jsem na ně alergická), zatím mám jakýsi Sonnenland z kukuřičných vřeten, je dobrý, ale z kočičí moče hrudku neudělá... :-(. Děkuji za radu Renata Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka

Prosím o radu, máme skoro čtyřletého kocoura a kočičku. Jako koťata se brzy naučila dělat potřebu venku. Je to asi čtrnáct dní, když se začaly objevovat loužičky ve sklepě, kde kočky spí. Loužičky jsou vždy za dveřmi, které vedou do horního patra a obytných místností. Musím ještě dodat, že kočky jsou zvyklé zvláště v zimě být s námi v bytě a skoro celý den tam prospat.
Zkoušeli jsme i místo posypat pepřem. Možná, že se jim nechce ven do zimy. Nevíme už co s nimi. Děkuji za radu A.Smahová
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 12.března 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky