Kočička Smoky - část osmá
Z vyprávění o kočičce Smoky zatím vyšly následující části: první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá, šestá a sedmá.
Chudák Smoky !!! Asi jako u lidí, tak i u koček existují společenské typy a pak ty, které si vystačí samy. Smoky byla typ vysloveně družné kočky, která se na hraní a dovádění s jinou kočkou jen třásla.
Zato Dixie byla přesvědčená, že ona kočka není, zásadně s nimi odmítala mít cokoli společného a k úplnému štěstí a spokojenosti jsme jí stačili jen my. A tyhle dva dokonalé kočičí protiklady jsme teď měli doma!
Smoky jsem pouštěla každé ráno asi na dvě až tři hodiny do domu, kde se ona ve svém neutuchajícím nadšení snažila přinutit Dixie, aby si s ní hrála. Dělala to tak, že se rozhodla stát se Dixiným stínem - kam šla Dixie, šla i Smoky. Dixie se nemohla v klidu ani vykakat. Jakmile Smoky zaslechla hrabání v bedýnce, běžela se akce zůčastnit a pak u bedýnky seděla a Dixie s velkým zájmem pozorovala (takže Dixie kakala a mručela!).
Většinou pak Smoky bedýnku použila hned po ní.
V garáži měla přesně stejnou se stejným obsahem, ale ona si svoji potřebu schovávala až pro tu Dixinu. Samozřejmě jsem to po ní hned čistila, protože bych velice nerada, aby se Dixie rozhodla chodit jinam. Té to ale kupodivu nevadilo, stejně jako nechala Smoky jíst ze svých misek.
Jasně se jí to nelíbilo, ale seděla jen někde nablízku, mručela a nechala Smoky nažrat. Až teprve, když jí Smoky začala "otravovat", došlo na vrčení, syčení a boxování. Smoky už si brzy celý dům "zmapovala", znala všechny zkratky a chudák Dixie neměla šanci. Ať se vydala kterýmkoli směrem, ta malá si jí rychle nadeběhla, stočila ocásek do otazníku, vyskočila do výšky, roztáhla přední packy a jeden měl dojem, že jí chce obejmout.
Dixie, která se kolikrát opravdově lekla, uskočila, zavrčela, dala Smoky pár pohlavků a snažila se utéci. Když se jí to nepodařilo a Smoky běžela za ní, zastavila se a chvilku se spolu boxovaly...
Naštěstí se Dixie na Smoky nevrhala a opravdově se s ní neprala, většinou zůstalo u toho boxování a vrčení. Už jsem věděla, že jakékoli zasahování nemá cenu a snažila jsem se dělat, že je nevidím. Ovšem bedlivě jsem naslouchala případným zvukům zlé pranice, abych mohla zakročit.
Kočky se často spolu honily krkolomnou rychlostí přes celou chodbu domu, někdy běžela první Dixie, jindy Smoky, nevím kdo koho honil a kdo utíkal. Ráda bych věřila, že z toho Dixie měla alespoň trochu povyražení, protože pak obě byly dost udýchané. Ozýval se při tom dusot, jako když pádí stádo splašených bůvolů. Je to zvláštní, ale čím je kočka menší, tím více při běhu dupe a čím je starší, tím běhá tišeji.
Dříve Dixie měla vchod do garáže zakázaný, protože jsme se báli, aby nevyběhla až na silnici. Teď při zavřených garážových dveřích jsem jí nechala, aby tam mohla vběhnout za Smoky. To také udělala a nejprve za stálého mručení celou garáž prošmejdila a očichala. Jednou jsem ji tam vysadila do krabice, kde Smoky spala přes noc a ve které měla péřový polštář.
Jakmile ale Dixie na polštáři ucítila Smoky, vyprskla tak hrozně, že mne div nepoplivala, vytrhla se mi z náručí a rozezleně utekla do domu. Pak už do garáže běhala častěji a obě kočky se honily po autech. Moc radost jsme z toho neměli, ale naše auta nejsou "poslední model" a jakékoli jejich přikrývání se neosvědčilo. Tak jsme jen před každým výjezdem alespoň myli skla od kočičích ťápot a kdekoli jsme venku parkovali, každý musel při prvním pohledu na auto poznat, že máme v garáži kočky.
P.S. Nedaleko od nás má obchod jedna paní u které kupujeme cementové lavice, kašničky pro ptáky apod. Trpaslíci na zahradu zde v modě nejsou a ani se neprodávají. Velice oblíbenou ozdobou zahrad jsou ale různá cementová zvířátka, která pak někdy ta paní s láskou sama maluje. Je to velice milá a družná paní, my k ní rádi chodíme nakupovat a často si přineseme "zbytečnosti" jen proto, že jí chceme udělat radost. Když jsme jí poznali, žádnou "živou" kočku jsme v té době doma neměli a tak jsme si koupili alespoň dvě její cementové kočky - černobílou a šedivou. Bylo to asi rok před tím, než jsme se ujali Dixie a teď se k ní přidala ještě Smoky. Z toho množství barevných kombinací koček, my jsme skončili přávě s těmito !! No tak řekněte, jestli nám tyhle dvě kočky nebyly předurčeny?
Marie Crossette, USA
Pokračování si přečtete zítra.
Pražský spolek ochranců zvířat
Pujmanové 1219, Praha 4, (tel./fax: (02) 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz)
pořádá 12. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK
na Pankráci, Pujmanové 1219, Praha 4 - od stanice metra "C" - Pankrác povedou šipky
v neděli 27.5. 2001 od 10.00 do 17.00 hodin
vstupné 1 kočičí konzerva
|
|
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
|
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.
|
Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 4.dubna 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
