Jsou to sestřičky a narodily se kočce Měcunce ještě ve sklepech paneláku, říkám jim, že jsou z prvního Měcunčina manželství. Jak se podařilo odlovit Měcunu - je popsáno v příběhu č.4.

Po odlovení matky kočky již soběstačná koťata osiřela. Hodná paní krmička Anička pokračovala v péči o jejich stravu. Protože má problémy s chůzí, obávala se krmení v zimním období. Bylo mi líto, že nejsou se svojí kočkomatkou, ale ona by se už stejně o ně nestarala. Každý den jsem se dotazovala, zda kočky v noci vylezly před dům, jak si hrály, kolik toho sežraly,...

Další den přinesla vyplašené kočky v krabici do práce. Mé srdce zajásalo, z jejího spadl pořádný šutrák. Celá její kočičí rodinka byla před zimou v bezpečí.

Mia je mourovatá kočka, dnes už je taky "horní". Je hodně bojácná, po roce pobytu u nás se teprve od vánoc nechá drbat, musí být přitom v boudičce, dokonce i přede. Taky si začala brát jídlo z ruky. Na volném prostranství se ale pohladit nenechá. Dříve se hodně schovávala po bytě a vyštrachat ji z úkrytu byl těžký problém.

Noční můrou pro mne bylo samotné pomyšlení na její očkování nebo odčervování. Když jsme se jí snažili s manželem nabídnout prášek proti parazitům, začala ukrutně slintat, šla jí z tlamičky pěna, jakoby snědla šumák. Pak se rozzlobila, odrazila se od svého držiče a výsledek stál za to. Manžel měl na břiše pyžamo v cárech, břicho pak jako po nevydařeném harakiri. Všude plno krve, hotová zabíjačka. A to byla Mia nejdříve znehybněna zabalením do deky (viz odborná literatura), jen zlostně prskající hlavička vykukovala.

Další odčervení se odehrálo bez problémů na veterině, kde bylo víc hlav i víc rukou. Při posledním odčevení si už vzala prášek zakuklený v masíčku přímo z ruky. Byla jsem štěstím bez sebe. Pokud leží v boudičce, mohu ji přenášet nebo vymačkat do kožichu antiblešňák, zkrátka pohoda. Už jsem v takovou změnu nedoufala. Chodí za námi na dosah ruky, je na ní vidět, že touží po pohlazení, v poslední chvíli ale vždycky odskočí. Asi to chce ten správný čas.

Když byla "dolní", zdála se mi taková tlusťoučká, vypasená. Teď je dost hubená, i když normálně jí a nemá žádné viditelné problémy. Je odčervená. Tak nevím. Čím víc koček, tím víc radostí ale i starostí, hlavně o jejich zdraví.

Proto je to až tak.

PiKíS          

P.S.: Předchozí (sedmé) povídání o Sindibádovi vyšlo od paní PiKíS v Dumce minulý měsíc. Povídání je ale moc smutné...

Pražský spolek ochranců zvířat Pujmanové 1219, Praha 4, (tel./fax: (02) 692 25 88, e-mail: psoz@asp.cz) pořádá   12. UMISŤOVACÍ VÝSTAVU OPUŠTĚNÝCH KOČEK na Pankráci, Pujmanové 1219, Praha 4 - od stanice metra "C" - Pankrác povedou šipky v neděli 27.5. 2001 od 10.00 do 17.00 hodin vstupné 1 kočičí konzerva (podrobnosti vyšly v pondělí)

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace! Všem moc děkuji, Šárka

Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

---

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 4.května 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.