Něco málo o Bobetovi. Je to statný (5,5 kg) chlapák. Chlapáci jsou dle mého manžela bývalí chlapíci, tzn. nyní vykastrovaní kocourci. Bobetko je velmi odvážný, zvědavý. Od doby, kdy se nedopatřením prosmýkl nějakou škvírou ven a musel pobýt sám plačící až do noci v zahradě, je z něj velký světák.

Bratříček Titus je taky chlapák, taky váží 5,5 kg a taky je manželův miláček. Rád strká čumáček k horkým hrncům a proto má neustále zkroucených několik vousků (pak mu říkáme Fintílek). Tím je odlišen od Bobetka, jinak je od sebe nerozeznáme, protože to jsou takoví bratři v triku, jako přes kopírák (když začneme mačkat papír do kuličky, ten kdo se přiřítí, je Bobeto).

Nugetka je nevykastrovaná kočičí slečna, je dlouhá a štíhlá (donedávna hubená) i když žere jak drak. Někdy jí říkáme Lasička podle tvaru těla, někdy Zlodějka, protože krade jako straka. Pokud nějaká drobnost není uklizená na svém místě, Zlodějku určitě upoutá. Krade oplatky, žvýkačky (zásadně celé balení), kávové lžičky, jednou měla v tlamičce kapesní nožík - rybičku a upalovala za jinou kočkou.

Čokína je taky pěkná kočka. Byla vždy tlustší, než Nugetka, má i mnohem tlustší ocas, proto jí říkáme Tlustoocasnice. Má podobné vlastnosti jako její sestra. Kocourům neúspěšně nadbíhá jenom občas. Když byla menší, dost se bála a byl problém ji chytit. Nejhorší to bylo před odjezdem na veterinu, kdy jsme byli objednaní na určitou hodinu, ostatní kočky řvaly a snažily se rozrazit přepravky, Čokína si seděla pod vanou v rozestavěné koupelně a my se ji snažili vypudit.

P.S.: Teď jsou obě holky taky vykastrované, Lasička se zakulatila, loužičky dělají obě pořád stejně :-(... A každodenní šílené příhody zas až někdy jindy.