Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PSI: V Jiříkově vidění (Jana Gelnarová)

2.7.
Jak se vede kočičkám Dixie a Smoky (Marie Crossette)

29.6.
Šimon a Micinka v květnu a červnu / Ještě krátce o Lízince (Ivana Jirková)

Archiv Dumky
1998, 1999 a 2000

Jak se vede kočičkám Dixie a Smoky

Teprve teď dostala k tomu, napsat alespoň začátek o soužítí našich chlupatých slečinek. Mezitím jsem si ale přečetla povídání paní Jirkové a mohu poctivě říci, že ty její problémy "vidím přímo před očima". Určitě je to tím, že její kočka je už "starší dáma" a Šimíček prostě "puberťák" a o to tvrdošíjněji ho odmítá. Zajímavé je, že se říká, že stárnoucího psa nebo takového, kterému zemřel psí kamarád, dokáže nové štěně vzpružit, u koček to ale asi neplatí.

Paní Jirkové držím všechny palce, určitě i v její domácnosti jednou nastane "kočičí soulad". Já jsem také v době, kdy Dixina nenávist byla nejhorší uvažovala nad tím, jestli jsme udělali dobře, že jsme si Smoky vzaly (i když nám vlastně nic jiného nezbývalo) - ale teď jsem do ní stejný blázen, jako do Dixie a té nezbývá nic jiného, než se s tím vyrovnat - o což se ona statečně snaží...

Pozorovat obě kočky je velká legrace a myslím, že přestože Smoky někdy Dixie vyslověně drásá nery, přeci jen už často sama vyhledává její společnost i když to většinou znamená "pojďme se prát"!!!

Dixie a Smoky na zahradě (10 kB) Úvodem malá meditace:
Dříve jsem snila o tom, jaká to musí být slast, ležet v posteli, nebo si na kanapi číst a být zcela "obložená" předoucími kočkami! V životě jsem se nakonec musela spokojit vždy jen s jednou kočkou a tiše závidět těm, kteří jich měli víc. Maminka mne dodnes podezírá z toho, že jsem se na ZDŠ chodila až příliš často učit ke kamarádce ani ne tak v zájmu dobrého prospěchu, jako proto, že oni tehdy měli doma tři koťata :-))). V mém dětství se podle soudu rodičů do pražského bytu vešla nanejvýš jedna kočka, v manželství jsme zase často měnili bydliště a i ta jedna kočka v naší domácnosti si užila své...

Řízením osudu se ale počet koček u nás nakonec přeci jen zvýšil. "Obložená" jimi rozhodně nejsem, přesto ale teď mohu hrdě mluvit o "našich kočkách" (Dixie a Smoky), místo jen o "naší kočce".

Musím si ale sebekriticky přiznat, že mi soužití našich dvou fešand dává pěkně zabrat a moje vysněné představy by se snad daly realizovat jen kočkami plyšovými s předením na klíček :-(. Docílit totiž toho, aby si dvě kočky svorně lehly vedle sebe je pěkná fuška, natož pak třeba koček deset! To snad je možné jen tehdy, když se jedná o sourozence nebo "příbuzné" - o kočky, které spolu vyrůstaly od malička, nebo o ty, které se k sobě hodí temperamentem.

Ani jedno z toho totiž neplatí pro ty naše dvě.

Tento snad poněkud pesimistický začátek ale neznamená, že vztah Dixie a Smoky je stále na bodu mrazu - tedy co se týče Dixie. Řekla bych, že ledy povolily, domácí ovzduší se prohřálo a už jen občas se strhne bouřka s hromy a blesky. Smoky už bychom ale nikomu ani za nic nedali a s dojetím se někdy na ní dívám, jaká je z ní teď šťastná kočička.

Mojí největší starostí a snahou bylo to, aby si obě kočky během těžkých začátků a přes vytrvalý Dixin odpor zachovaly své milé a přítulné povahy a co nejhlavnější, aby zůstaly čistotné. Největší zásluhu na tom, že se tak stalo má určitě Smoky a pak také vrozená nadměrná čistotnost obou koček.
Kočky spí na horké verandě (11 kB)

Přestože se v domě dělí o bedýnku, za celou dobu ani jedna z nich nezanesla svoji potřebu jinam, než kam patří, za což jim vytrvale blahořečím a patřičně je chválím. Dixie si občas odskočí na zahradě, Smoky jsem venku dosud hrabat neviděla. Od té doby, co si v garáži zvykla na bedýnku, kterou tam stále má, doběhne si na ni nebo si to schová až pro tu společnou v domě.

Smokyna zásluha na tom, že jí Dixie nakonec "přijala do rodiny" by se dala přirovnat k divadelní hře "Everybody loves Opal" (od Johna Patricka), kterou jsme v zimě viděli. Opal je žena, která žije sama ve velkém domě jen se starým kocourem, obklopená množstvím veteše, kterou chodí denně sbírat do ulic. Jejím životním mottem je přesvědčení, že všichni lidé jsou v jádru dobří a nikdo nikomu nechce úmyslně ublížit. Proto bez váhání nabídne přístřeší třem bezdomovcům (zločincům), kteří se jí "za odměnu" naopak snaží zabít, aby získali její životní pojistku...

Opal ale svojí neutuchající důvěrou v dobro lidí nakonec přemůže i je. Opakované, ale nezdařené nástrahy povedené trojice, ze kterých jí pak musí zase dosud živou tahat, si Opal vysvětluje jako záchranu svého života a nešetří vděkem. Jak to nakonec dopadne vám neprozradím, kdybyste náhodou měli možnost tuto veselou a nadmíru optimistickou hru vidět (je prý to i film, který ale neznám).

Naše kočička Smoky je také taková Opal. Odmítala věřit, že by jí Dixie vedle sebe nechtěla, byla přesvědčená, že se na ní zlobí jen tak naoko a že je to jen otázka času, než jí Dixie bude mít tak ráda jako ona jí. Smoky, která vytrvale ignorovala Dixino mručení, vrčení, prskání a fackování, nakonec dokázala Dixie "uondat" a zlomit její nenávist.

Jednoho dne jsme si prostě všimli, že Dixie přestává na Smoky vrčet a syčet. Žádné otevřené přátelství z toho přes noc nevzniklo, byl to ale nadějný začátek. Dixie pak vrčívala na Smoky hlavně tehdy, když do ní chtěla mít konečně chvilku pokoj a malá tomu nechtěla rozumět.
Dixie si vlezla do Smokyna košíku a pozoruje jak Smoky vylizuje zbytek těsta (9 kB)

Dixie si vlezla do Smokyna košíku a pozoruje jak Smoky vylizuje zbytek těsta (9 kB)

Dixie vždycky hned vycítila, když byla v domě sama, protože Smoky zůstala buď venku, nebo sama od sebe dala na několik hodin přednost garáži. V té době jsem se pak Dixie obzvláště věnovala a šeptala jí do ouška, že vždycky bude moje milovaná kočička.

V prvních začátcích byla Dixie tak žárlivá, že reagovala i na jméno své sokyně. Jednou jsem venku vzala Dixie do náruče s tím, že jí odnesu domů. Na zahradě byla i Smoky, o které jsem sice věděla, že se mi jí chytit nepodaří, přesto jsem na ní zavolala. Dixie, jakmile uslyšela to "odporné" jméno, zle zavrčela a já měla co dělat, aby mi nevyskočila z náruče.

Pak jsme ale slyšeli její protesty čím dál tím méně, i když její žárlivost trvá dodnes. Když byla Smoky delší dobu v garáži a pak vyběhla na zahradu, kde zahlédla Dixie, rozeběhla se k ní s ocasem nahoru a obě kočky se spolu krásně očumáčkovaly. Toto důvěrné uvítání ale používaly pouze venku, kde kupodivu Dixie nežárlí.

Když se o něco podobného Smoky pokusila uvnitř, Dixie na ní sice nevyjela, ale také její něžnost neopětovala. Dovolila Smoky, aby si k ní "čichla", ale pak si odfrkla a rychle odešla jinam.

My jsme tyto ptačí poskoky k lepšímu sledovali s velkým potěšením a radovali se z každého sebemenšího projevu jejich vzájemného kamarádství. Za velkou změnu jsme např. považovali to, že si Dixie docela spokojeně začala lehat do Smokyna proutěného košíku, na který dříve jen zle vrčívala. Obě kočky jsme co nejčastěji ujišťovali, že je máme stejně rádi a zahrnovali je veškerou láskou. Dixie proto, aby měla co nejméně důvodu k žárlivosti a Smoky proto, aby věděla, že od lidí se žádného mručení a syčení rozhodně obávat nemusí.

Jenže potom... ale o tom až zase jindy.

Marie Crossette, USA

Útulek na Mělníku nabízí chlupaté kamarády Maminka naší Felinky, která byla v útulku na Mělníku získala nové páníčky. Pokud by měl někdo zájem o kočičku nebo kocourka kontakt je: pí. Lukášová 0602/935744.
Nové přírůstky teď útulek nepřijímá, jde opravdu pouze jen o prozatímní prostory. Tak zas máme koťata! - nemáte niekto zájem? ač nemáme kočku, která by je mít mohla ... no ale ona se vždycky nejaká najde :), ale pěkne po pořátku. Zhruba dva měsíce je tomu kdy se u nás v kanceláři začala stavovat jedna číča moc podobna tobě Dumko.
A protože sama mám takové dvě doma vždycky dostala něco dobrého na zub, pak chodila častejc (i po klavesnici) tak sme ji pojmenovali NO A (?) a začla se kulatit a kulatila se a kulatila a dneska už byla širší jak delší ... kotata sme čekali samozřejme každym dnem už 14 dnu.
A dneska to prišlo. nejdřiv začala pobihat po policích co tu máme až ke stropu, pak se mínila naclat do krabice od A4 papíru... Pak dostala bedínku od ovoce, která predtím sloužila jak papírový "archiv" a na spod ručník s koupelny. A kupodivu se uklidnila. Vysvětlila sem ji že to je odteď jeji :).
Asi za dvě hodinky se narodilo prvni kotě. po nem další ....a další..... a další tak ted máme celkem 4 koťata a jednu mámu.
Bidlí prozatím v koupelně. Co s nima bude dál nevím...... budou bydlet v bedínce :). NOA už má nový dum zamluvený, i jedno kotě (všechny jsou černobílé) ale co ostatní?? nemáte niekto zájem?
Odpovědi adresujte prosím Dumce, která mi je přepošle. Děkuji Stana P.S.: Píšem z Bratislavy...

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 14.června 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky