Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Zvířata v Bohnicích (Ivana Jirková)

26.9.
Kočičí cestopis (Daniela Swartová)

25.9.
Usínání s Filípkem (Vlasta)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001

Kočičí cestopis

Tak úžasný dumčí příspěvek to mohl být - fotografie různobarevných kočiček na pozadí exotických venkovních zákoutí, cestovní deníček, podávající informace o obzvláště hodnotných lokalitách, denní statistiku o počtu spatřených koček a veselé historky o těch, se kterými se mi podařilo spřátelit - zkrátka hodnotná reportáž z cestování po kočičí zemi - Řecku. Jak už asi tušíte, nic z toho nebude. Kočičího materiálu byl, pravda, dostatek, až mi v uších neustále zněl citát z oblíbeného večerníčku: "Milión koček říkáte? No proč nééé!" Vinna je nedostatečná systematičnost a roztříštěnost zájmů reportéra :-).

Tak tedy alespoň stručně: Koček je v Řecku na každém rohu spousta. Spějí, vyhřívají se na sluníčku, ladně pózují, hrají si spolu. Většinou jsou mladé, hubené a ochotny sníst v podstatě cokoliv. Nejvyšší hustota byla zjištěna v centrech starých měst. Kupodivu to vypadá tak, že každá kočka alespoň symbolicky někomu patří. A protože Řekové jsou národem veskrze přátelským a komunikativním, občas se nám stalo, že po návázání přátelství s některou pouliční číčou se hned zpoza rohu nebo v okně objevil její majitel a po úvodním výslechu jsme byli i pozváni na kafe :-). To už by ale bylo z jiného soudku...

Turista se nejčastěji setká s kočkou restaurační. Tyhle kočky patří k obvyklé výbavě předzahrádek a živí se tím, co jim kdo hodí. Ale pozor - je v tom určitý řád. Majitel restaurace žebrání toleruje jen těm kočkám, které považuje za svoje. Vedlejší restaurace už zase patří do revíru nějaké jiné číčy.

Jednou nás zcela uchvátilo restaurační kotě, sotva půlroční. Byl to štíhlý mourek, který se mezi stoly protahoval s velkou grácií a hlavičku měl protáhlou jako egyptská princezna. V téže restauraci sídlili ještě dva středně velcí psíci, takže jsem si myslela, že kotě přijde asi pěkně zkrátka. Kdepak! Hodila jsem na zem kousek kosti se zbytkem masa.

Psi se samozřejmě honem přihnali, jenže v tom okamžiku už bylo na místě také naježené kotě a tak milí psíci stáhli ocasy a čekali uctivě na ulici, až co nechá. Nevím, jestli si ostatní hosté také objednávají podle toho, čím by kočkám udělali největší radost. Mě to připadalo obligátní.

Hotelové kočky jsou oproti tomu spíše výjimkou. Na cestách jsme narazili jenom na jednu. Většinou oddaně dřímala vedle svého páníčka v recepci. Byl to černý mazlivý tlusťoch. Recepční vyrobil na dveře hotelu velkou ceduli "Psům vstup zakázán" s názorně přeškrtnutým psem.

Na jednom místě, kde jsme strávili celých 5 dní, si nás adoptoval kempingový kocour. Dostal dočasné jméno Alládin, protože se zjevoval současně se zažehnutím plynového vařiče. Alládinek byl nadšený kuchař! :-) Napjatě sledoval celý proces vaření, pečlivě zkoumal všechny přísady a v optimistické důvěře, že z toho určitě vznikne velká dobrota, se mi třel o nohy.

To zklamání, když z toho nakonec byl třeba jenom čaj! Musela jsem hned odněkud vyštrachat kousek sýra nebo mlíčko. Protože Alládin měl velké srdce (no, cynik by řekl žaludek), velkoryse adoptoval i několik dalších stanových domácností. Musí to být pro kocoura terno, mít v rajónu kompletní autokemp.

Zatímco my jsme tedy díky všudypřítomné hojnosti příliš nestrádali odloučením, naše kočička Hamíra odjela na rozmazlovací pobyt k mým rodičům. Rozmazlovací hlavně proto, že moje máma neuznává kočičí konzervy ani keksy a návštěva naší Hamíry je pro ní podnětem k vyplenění nejbližšího řeznictví :-).

Přičemž je neustále dohlíženo na to, aby kočka netrpěla "hladem" (za hlad je považována jakákoli nevyužitá kapacita trávicího ústrojí). Nevím, jestli to bylo srovnáním se štíhlými kočičími Řekyněmi, nebo jestli Hamíra skutečně tolik přibrala, každopádně se mi po návratu zdálo, že nemáme kočku, ale chlupatou kouli :-/.

Očividně se jí po nás stýskalo. Nechala se bez obvyklých protestů naložit do přenosky a odvézt domů. S velkým uspokojením si proběhla byt, hned jsem s ní taky musela na schodiště očuchat rohožky sousedům.

A opět se projevil starý dovolenkový efekt - od té doby, co se ukázalo, že je její staré teritorium v pořádku, máme doma místo náladového zlobidla tu nejhodnější a nejvzornější kočičku.

Pokud jsme doma, ani se od nás nehne a místo číhání v chodbě na kotníky k zakousnutí využívá každé příležitosti k vrnění na klíně.

Je mi, můj kočičí miláčku, moc líto, že jsme Ti způsobili takové trauma a tím Tě dotlačili do nedůstojné pozice hodné kočičky. Dobrovolně se přiznávám k tomu, že jsem si hned první den po návratu běžela do knihovny vypůjčit další průvodce, abych se měla pro příště na co těšit.

Vždyť Tobě zase brzo otrne.

Známe se :-).

Daniela Swartová

Nechybí někomu z Prahy kocour? Z Prahy 3 - Jarova, odvezen 12.9.2001. Černobílý, velký, kastrovaný, mladý, s čeníškem obzvláště špičatým a ocáskem obzvláště dlouhým, mohutný, ale s drobnou hlavičkou, jako "líznutý" orientálkou nebo hodně brzy kastrovaný, nemá "kocouří tváře".
Je přítulný, mazlivý, vypadá, že žil v bytě, ale teď už chvíli chodil venku (podle pacek atd.) Nastěhoval se známé na balkon a tvářil se, že nutně musí bydlet v bytě, spal tam několik dnů (venku) a žral hladově i máčené sušenky. Ona má vlastní kočky, ale kocour je kastrovaný, na námluvy nepřišel. Je smutný a poněkud "ukecaný". Nevyskočil někomu z okna?
P.S. Bydlí u mě, ale ze spousty koťat okolo je poněkud "nenaložený". Dle původní teorie měl být Šárka, nyní tedy čeká pod pseudonymem Šaryk.
Bára, tel. 0603/363315, email: utulek-pod-brdy@email.cz
Hledám hodné lidi, kteří poskytnou nový domov několika kocourkům a kočičkám (i jednotlivě). Vzhledem ke svému věku se nemohu o všechny dále starat. Bližší informace na tel. 02/81-97-23-57.

PSOZ Vás zve na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 4.10.2001 od 15:00 do 19:00 v Útulku pro zvířata v krajní nouzi - Radlická 108, Praha 5.
Akce bude trvat od středy 3.10.2001 vždy v pondělí, středu a sobotu (od 17:00) do konce října. Bližší informace na stránkách PSOZ nebo u jednatelky Petry Ondráčkové. PSOZ Váz také zve na
13. umisťovací výstavu opuštěných koček, která se koná v neděli 14.10.2001 od 10:00 do 17:00 na Pankráci, Pujmanové 1219, Praha 4. Vstupné: 1 kočičí konzerva.
Bližší informace na stránkách PSOZ nebo u jednatelky Petry Ondráčkové.

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko.

Upozornění: Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 18.září 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky