Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PTÁCI: Pelikáni na Floridě (Marie Crossette)

16.10.
Jezinčina koťata (Veronika Gybasová)

15.10.
Není kočka jako kočka - podruhé (Marie Crossette)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001

Jezinčina koťata

Kuk! (3 kB) Omlouvám se za svůj minulý smutný příspěvek, ale říká se, že sdělená starost (a smutek) je poloviční a tak jsem se o tento příběh musela s vámi podělit.

Abych vám spravila náladu, přikládám povídání o narození koťátek.

Než jsme si v zimě roku 1999 přinesli domů Čertíka s Jezinkou, zůstávali jsme vůči některým aspektům kočičího života hluší. Po příchodu těchto dvou kočičáčků se ale mnohé změnilo. Už od jejich příchodu jsme diskutovali o tom, že je necháme kastrovat.
Jezinka se čtyřdeními koťátky (9 kB)

Zatím jsme nikdy kočky nekastrovali, ale protože jsme nechtěli být zavaleni množstvím koťat od Jezinky a kocouřím značkováním od Čertíka, byli jsme rozhodnuti tento zákrok s kočkama podstoupit. Nikomu z nás se do toho ale moc nechtělo a tak jsme to neustále odkládali, až se stalo, co se stát muselo a Jezince se začalo zakulacovat bříško...

Na koťátka jsme se samozřejmě těšili, pouze jsme měli obavy o to, komu je dáme, protože náš domeček 1 + 1 by čtyři kočky neunesl. (Což v kontextu dnešní situace zní opravdu legračně, protože např. v posteli jsou kočky v početní převaze - 2 lidé na 4 kočky :-)))).

Protože u nás na venkově lidé ke zvířátkům nechovají nějaké silné city, běžnou praxí je, že kočka se nekastruje a po narození se nechá žít pouze jediné kotě. Protože jsme věděli, že se sourozencem se bude kotěti vyrůstat spokojeněji, byli jsme rozhodnutí, nechat koťata dvě.

Jezinka už tahala bříško skoro po zemi a koťátkům se na svět příliš nechtělo. "Kdy to asi bude?", říkala jsem si v sobotu večer, když jsem usínala s kulaťoučkou Jezinkou v posteli. Touto myšlenkou jsem to zřejmě vyvolala a tak jsem v neděli v pět hodin ráno nahmatala v posteli mokrý flek. Plodová voda už praskla a naše prvorodička byla byla pěkně nervózní.
Mlékárna přišla! (9 kB)

Odnesla jsem ji tedy do kuchyně do připraveného pelíšku, kde během nedělního rána přišla na svět čtyři krásná koťátka. Jezinka se jako správná máma z pelíšku téměř nehla a tvářila se moc spokojeně. Já jsem si nad tímto krásným rodinným obrázkem lámala hlavu, nad kterými dvěma koťaty vyslovím rozsudek smrti...

Jak správně tušíte, srdce kočkomila bylo samozřejmě silnější než obava z toho, že čtyři koťata si nikdo nevezme a tak rodinná idylka nakonec nebyla ničím narušena.

I když: U nás nikdy nic nemůže probíhat normálně a tak spokojená máma dostala asi desátý den po porodu zánět mléčných žláz. V horečce jsme ji odvezli k panu veterináři a jak nám bylo řečeno, stihli jsme to v hodině dvanácté.

Pan veterinář nás ale postavil před mnohem horší morální dilema, než jaké jsem musela řešit 10 dní předtím. Jezinku mohla zachránit pouze antibiotika, která jsou ovšem velmi nevhodná pro koťata. Pokud by koťata pila mléko s těmito antibiotiky, jejich klouby by v dospělosti byly ohroženy.
Válečná porada skončena, jde se objevovat! (12 kB)

Válečná porada skončena, jde se objevovat! (12 kB)

Válečná porada při prozkoumávání zahrady (9 kB)

Pokusili jsme se tedy o kompromis, a protože pánbůh má asi kočky rád, povedlo se to.

Jezinka dostala antibiotika a koťata jsme začali "kojit" ručně. Nejdříve kapátkem, poté injekční stříkačkou, co tři hodiny asi 25 ml speciální koťecí výživy. V této době se naplno projevilo, jaká jsem "kočičí máma" - v práci jsem si vzala volno a doslova ve dne v noci jsem seděla u kočičího pelíšku a snažila jsem se do těch malých tvorečků dostat potřebnou dávku "mléka".

Jezinka byla zcela apatická a ani zoufalé mňoukání koťat ji nepřimělo k žádné aktivitě.

Proto jsme také koťátka umývali navlhčeným hadříkem (byla pěkně upatlaná od toho mlíka) a masírovali jsme jim bříško, abychom podpořili jejich trávení. Do pelíšku jsme jim místo mámy zkusili šoupnout plyšového psa, ale ačkoliv byla ještě téměř slepá, obelstít se nenechala. Byly to tvrdé tři dny.

Naštěstí se Jezinka z nejhoršího vyhrabala a její mateřské pudy se opět začaly projevovat. Přešli jsme tedy na jiná antibiotika a Jezinka mohla opět kojit.

Po této, téměř tragické mezihře, se vše v dobré obrátilo a koťátka brzy dohnala vše, oč je tři dny máminy nemoci připravily. Bylo s nimi opravdu veselo, zejména když povyrostla. Všechna čtyři spávala u nás v posteli (tzn. 6 koček a 2 lidé) a dělala tam, zejména ve 3 hodiny ráno, ukrutný bordel.

Tou dobou jsme se opravdu těšili na to, až vyrostou a půjdou z domu. Jejich růst nám však zatím přinášel pouze "problémy". Jezinka je totiž učila lovit.
Koťata objevují svět (12 kB)

To znamenalo, že v noci z venku přinesla myš (zpočátku mrtvou, později nosila i živé), skočila s ní do postele a jala se koťátkům předvádět, co že se s takovou myší má dělat. Během velmi krátké doby se u nás vytvořil reflex - když jsme v noci zaslechli myší písknutí, v polospánku jsme popadli myš a koťata a odstěhovali je do kuchyně. (Po ránu jsme na dlažbě nacházeli pouze krvavé fleky a občas nějaký ten ocásek.)

Protože štěstí už koťátka neopustilo, podařilo se nám je také dobře umístit v nových rodinách. A protože jsme věděli, že ve dvou se to lépe táhne, obcházely od nás v páru. Připadali jsme si jako rodiče, vdávající dceru - koťátkům jsme na cestu přidali výbavu v podobě granulí, pár konzerv a záchůdku. A stejně jako rodičům se nám po nich strašně stýskalo (osobně jsem to obrečela).

Protože po této zkušenosti jsme věděli, že příště už bychom koťata z domu nedali a také kvůli Jezinčině těžkému mateřství, jsme se konečně rozhoupali a prvně v životě jsme nechali kočičku kastrovat.

Od té doby jsme vášnivými zastánci kastrace, protože jsme zjistili, že pro kočičku to až takové trauma není a všem nám to ulehčí život.

Veronika Gybasová

P.S.: Omlouvám se za rozmazané fotky, ale asi víte, jak se fotí banda neposedných koťat :-))).

Upozornění: Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 15.října 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

PSOZ Vás zve na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 4.10.2001 od 15:00 do 19:00 v Útulku pro zvířata v krajní nouzi - Radlická 108, Praha 5.
Akce bude trvat od středy 3.10.2001 vždy v pondělí, středu a sobotu (od 17:00) do konce října. Bližší informace na stránkách PSOZ nebo u jednatelky Petry Ondráčkové.

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky