Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi. 
    V PET si dnes přečtete:  PET: Díváte se nahoru? - 3a.díl (Lumír O.Hanuš)
 
29.10.
Když se panička vrátí (Marie Crossette)
26.10.
O pamlscích kocoura Jofoura (Helena Heissigerová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001


Když se panička vrátí

Dixie láká sousedčina zahrada (11 kB) Jak už jsem psala, byla jsem v září na návštěvě v Praze (viz pět dnešních fotek z návštěvy u Šediváků, které pořídil Ferda) a manžel se 14 dnů staral o moji zvířenu - tj. dvě kočky, želvy, ryby, ptačí krmítka, čerstvý nektar pro kolibříky a navíc ještě o zeleninu na záhoně. Vše zvládl na výbornou a byl za to patřičně pochválen :-).

Přiznal se ale, že největší práci mu daly kočky, protože jim chtěl dopřát stejnou svobodu venku, jako to dělám já a po návratu z práce už mu tolik času před soumrakem nezbývalo. Dříve manžel už několikrát sám delší dobu hlídal naši bývalou kočku Kotě, s těmito dvěma současnými kočkami dosud zkušenost neměl.
Před svým odletem jsem právě kvůli tomu nastavila asi půl metrovým pletivem pro králíky naše drátěné ploty a branky v místech, kde by je kočky mohly přelézt. Všechny kmeny a nejnižší větve stromů byly navíc obaleny nebo oděny do slušivých pletivových sukének. Po několikadenním bedlivém sledování jsem se pak ujistila, že jsou kočky na zahradě opravdu "uvězněny".
I když se Dixie dvakrát podařilo vyšplhat do výše pevného plotu, poměrně volně upevněná nástavba pletiva už se pod ní prohýbala a kácela, kočka ztrácela rovnováhu a raději seskočila dolu. Navíc jsou otvory pletiva příliš malé pro zachycení kočičích tlapek.
Dříve by manžel proti takovémuto "zadrátování si parcely" určitě protestoval, i když ta nástavba plotu není vlastně ani vidět. Ovšem představa, že mu během mé nepřítomnosti některá kočka uteče a se ztratí ho natolik děsila, že s tímto mým vylepšením souhlasil a jak se ukázalo, nakonec si ho nemohl vynachválit...
Dixie nakukuje k sousedce (14 kB)
Kočky tak získaly úplnou svobodu výběhu, ze které se těší stále. Mohou teď být během dne venku jak dlouho chtějí, aniž bych tam s nimi musela být i já, třebaže mi to stejně nedá a jdu je občas zkontrolovat. Dixie dokonce nějak vycítila, že ze zahrady není úniku a kupodivu se o to i přestala pokoušet.
Toto dokonalé oplocení navíc brání i cizím kočkám k nočním návštěvám.
Manžel se tedy nemusel bát, že mu kočky utečou, ale psal mi, že má co dělat, aby je spravedlivě podělil svojí přízní a těšil se, až se toho zase ujmu. Ve stejný den, jako jsem se domů vracela já, přiletěli do Atlanty z Londýna i naši přátelé, kteří k nám v tuto roční dobu létají na 14 dnů pravidelně každý rok.
Když jsme všichni dojeli domů, jako první jsem vešla do domu a hned volala kočky, po kterých už se mi stýskalo. Obě se na můj hlas radostně přiřítily, ale pak se každá zachovala zcela jinak, protože hned za mnou vcházeli i naši přátelé...
Smoky to natolik vyděsilo, že bleskově zmizela jako smrádek a zbytek večera už se neukázala.
Dixie se také zarazila a kus poodběhla pryč. Pak si ale uvědomila, že tyto lidi už zná a rychle se vrátila. Ve vítacím ceremoniálu jsem ale dostala přednost já !
Dixie se natáhla na podlahu, převalila se na záda, nechala si drbat bříško a předla o sto péro. Když jsem jí po chvilce vzala do náruče, blahem téměř škytala a hlavičkou se mi otírala o tvář :-).
První důvěrný kontakt paní Crossette s Dumkou (10 kB)
Nechala se pomuchlat i od našich přátel, ale zbytek večera se mi pak stále držela v patách, předla, otírala se mi o nohy, zvedala ke mne hlavičku a já se naopak skláněla a hladila jí :-). Nebýt toho, že se manžel "hostitelsky" věnoval návštěvě, měl by býval plné právo na tento Dixie projev radosti žárlit.
Smoky se celý večer neukázala, ani se nepřišla do kuchyně najíst.
Když jsem alespoň nakoukla za postel, kde byla schovaná, dívala se na mne, zatínala "pěstičky" (takže určitě předla), ale ven nevylezla. Až teprve, když přátelé odešli do jejich ložnice a i my jsme se chystali spát, Smoky vylezla z úkrytu a hupsla si na postel. Potom mi také ona dala najevo radost se shledání - předla na plné obrátky, nosem mi vrtala do tváře a byla celá blažená :-).
Ráno sice obě kočky vyběhly ven, ale jakmile Smoky zahlédla "ty cizí lidi", zase prchala do úkrytu a vylézala jen tehdy, když nebyli uvnitř domu. Byla z nich tak nervózní, že se ani ode mne nenechala vzít do náruče, nebo jen na malý moment...
Marička, Dumka a Bára (13 kB)
Trvalo jí skoro celý týden, než se zase uklidnila a před návštěvou přestala utíkat. Ale pohladit se od nich dala až téměř ke konci jejich pobytu u nás, vzít do náruče se nenechala vůbec. Není tedy divu, že jim chudinka "splašená Smoky" moc k srdci nepřirostla, zato Dixie byla jejich mazlíček, nad kterou prostě není.
Teď mají kočky doma opět klid a všechno by mělo být zase v pořádku.
Ale není.
Myslela jsem, že 14-denní nucené soužití obou koček - kdy manžel byl celý den v práci - pomůže Dixie, aby se opravdově spřátelila se Smoky. Ale zdá se, že právě ta celodenní přítomnost Smoky v domě šla Dixie tolik na nery, že na ni zase často vrčí a syčí. Z neznámého důvodu se kočky úplně přestaly prát a Smoky hodně polevila ve svém "dolézání" za Dixie.
Současná situace mezi nimi teď vypadá jako v rozhádaném manželství, kdy se jeden partner snaží udobřit, ten druhý o to nestojí a kočky někdy kolem sebe chodí, jakoby se ani neviděly. Jindy třeba chvíli leží blízko sebe, pak se ale Dixie najednou zvedne, zavrčí nebo si odfrkne a jde pryč.
Odchycená a překvapená Dumka v náručí Marie Crossette (12 kB)
Tato její nevraživost se naštěstí projevuje hlavně uvnitř domu, kde asi stále považuje Smoky za vetřelkyni. Venku jí už tolik nevadí - naopak se kočky spolu často honí po trávě, skáčou proti sobě jako kůzlata a když pozorují veverku nebo ptáky, dokáží svorně sedět vedle sebe...
Tohle jejich počínání ale mohu sledovat pouze z okna. Jakmile vyjdu ven, Dixie, která až do té doby klidně seděla vedle Smoky, najednou na ní prskne a uteče. Jakoby se styděla za to, že jsem jí "načapala", jak se přátelí se Smoky a honem to chce napravit :-/.
S Dumkou v náručí - pro fotografa (13 kB)
Dumka není chovací a má brzy zaječí úmysly (14 kB)
A já se stavím hned na stranu Dixie, hned zase na stranu Smoky, podle toho, která kočka mi zrovna připadá více ublížená. Když si např. Smoky chce jen přátelsky lehnout poblíž Dixie, snaží se jí vyprovokovat ke hře nebo se jí chce otřít o kožíšek, nevidím důvod, proč by na ni Dixie za to musela vrčet - a je mi líto chudinky Smoky.
Když ale naopak Dixie blahoskloně dovolí, aby si tedy Smoky vedle ní lehla a dokonce si od ní nechá olíznout hlavu, nechápu, proč se jí Smoky odvděčí kousancem do krku - a je mi líto pro změnu ubohé Dixie.
Smoky se na kamarádství jen třese a přes Dixin odmítavý postoj, na ní sama dosud zázrakem ani jednou nezavrčela. Jak jí ale odnaučit tomu kousání do krku, to už opravdu nevím - zkoušela jsem to po dobrém i po zlém, ale nic nepomáhá. Myslím si, že je to hlavní důvod Dixina mručení.
Už má toho rafání do krku dost, nikdy neví, kdy bude znovu napadena a raději se Smoky vyhýbá, nebo na ní alespoň varovně murčí, ať jí nechá na pokoji.
Naštěstí se zdá, že si to Smoky zase tak moc nebere. Sice by se hrozně ráda muchlala s Dixie, ale když ta jí to nedopřeje, muchlá se alespoň co nejvíce se mnou. Její přítulnost se v posledních dnech nejméně zdvojnásobila. Přesidluje se za mnou z místnosti do místnosti, jakmile si sednu, už se uvelebuje někde blízko, hlasitě přede a když se k ní skloním, její mazlení nezná konce.
Buď jsem pro ní taková náplast na ukřivděnou dušičku, nebo se jí po mně opravdu stýskalo a je ráda, že se panička zase vrátila.

Marie Crossette, USA          

P.S.: Kdyby tak Smoky a Dixie věděli, jak jim byla jejich panička nevěrná :-))) - ještě že neprohlížejí taky Internet :-). Ferda :o)

Zátiší s kočkami - a kmen stromu obtočený pletivem (20 kB)

Upozornění: Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 15.října 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Janských Lázních
jsem našla zřejmě omylem ztracenou černobílou kočičku. Týden přebývala před školou a uháněla ke každému člověku, který šel okolo a sháněla svého pána. Určitě po ní truchlí rodina, protože je zvyklá přebývat v bytě a je moc přítulná. Je zvyklá jezdit v autě. Způsobně leží na zadním sedadla a vystupuje až po vypnutí motoru a odevření zadních dveří.
Má nádhernou udržovanou strst, zelené obrovské oči. Nechce chodit ven, má strach, že zase přijde o lidskou společnost. Rádi bychom ji vrátili původním majitelům, které tak úporně v Janských Lázních hledala. Kontant na telefonu 0737 306 605
PSOZ Vás zve na DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
4.10.2001 od 15:00 do 19:00 v Útulku pro zvířata v krajní nouzi - Radlická 108, Praha 5.
Akce bude trvat od středy 3.10.2001 vždy v pondělí, středu a sobotu (od 17:00) do konce října. Bližší informace na stránkách PSOZ nebo u jednatelky Petry Ondráčkové.
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

  
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci