Ještě než se pustím do vyprávění o našich koťatech, musím se zmínit o tom, proč už v nadpisu není podtitul "Kočičí povídání". Léta už odebíráme časopis Naše kočky a v posledních třech číslech vypráví paní Michaela Pospíšilová o svých kočkách pod stejným titulkem. Určitě si název pro své vyprávění nevybrala tak, že by si přečetla Dumku a prostě si název opsala. Ono při takovém vyprávění o kočkách člověka jednoduše takový název napadne. Považuji proto za rozumné jí název přenechat a dál ho nepoužívat, taky z toho důvodu, že ona svá vyprávění otiskuje pravidelně, což já už v poslední době velmi málokdy. Samozřejmě ne proto, že by nebylo o čem psát, ale proto, že při současném počtu našich koček mi nějak ubývá času...

Vrátím se ještě k době před půlrokem, kdy naše koťátka vyrůstala. Sisinka byla vzorná máma a starala se o ně velmi dlouho, tak dlouho, že to pravděpodobně až přehnala. Nechtěli jsme ji dát vykastrovat dřív, než budou kocourci dospělí, protože jsme jim chtěli dopřát před jejich kastrací, aby si trošku užili s kočkami. Kočky byly sice jen dvě (Sisi - jejich máma a Cilka - jejich sestřička) na tři kocourky, ale mysleli jsme si, že se nějak dohodnou a v případě, že kočky zabřeznou, dáme je hned vykastrovat. Při tomto pokusu jsme ale získali zcela novou zkušenost.

Sisinku a Cecilku jsme tedy dali vykastrovat, když bylo koťatům 11 měsíců. Všechno proběhlo v pohodě, obě měly je po dvou stehách, které jsem jim vytáhla sama, a po několika málo dnech byly obě holky v pořádku, co se týkalo kastrace. Ale Sisinka dál svolávala koťata ke kojení a krmila je. To, že pravděpodobně mléko má, jsem zjistila po jejich kastraci. Samozřejmě kočky měly mít kvůli narkóze hladovku a u nás to znamená vždycky to, že hladovku musí solidárně s postiženými držet všichni (včetně nás). Když ale kočky hned ráno zjistily, že žádné jídlo nebude, dokonce nenašly ani sušenky a vodu, Sisinka svolala svá koťata a alespoň je nakojila. Usmívali jsme se tomu s manželem jen do té doby, než při probírání se z narkózy vyblinkala Cecilka sražené mléko. Dobře, říkali jsme si, teď se tou kastrací všechny tyhle projevy přeruší a Sisi bude mít pokoj. Byl to ale velký omyl a nakonec došlo k tomu, co jsem ještě nedávno popisovala v polemice s paní Crossette. Kastrací se bohužel takové rozjeté procesy vůbec nepřeruší, ale funkci vykastrovaných orgánů převezmou jiné žlázy - nadledvinky a všechno pokračuje. Když jsme viděli, že Sisi nepřestává koťata kojit ani po dalším měsíci, kdy jsme nechali vykastrovat i všechny tři kocourky, jeli jsme s ní na veterinu, kde dostala injekci na zastavení laktace. Ale ani to nebyl zdaleka konec jejímu i našemu trápení.