Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Háčkovaný pudl (Marie Crossette)
 
23.11.
Šimon dělá mašínku / Pouliční - nemocniční kočky / Chutě koček - doplnění (Ivana Jirková)
22.11.
Mlsná Runy (Helena Minaříková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001


Šimon dělá mašínku

Musím dneska vylíčit, jak Šimon "dělá mašinku". Naši broučkové mají zakázán přístup do "klučičího" pokoje. Je to kvůli Micince, protože tak zůstává alespoň jedna místnost, kde nenapáchá škody. O to víc se ale Micinka i Šimon snaží do toho pokoje proniknout. Oběma se to pochopitelně občas podaří a jsou mnou bedlivě sledováni. Každý ale z jiného důvodu. Micinka, aby něco nevyvedla, a Šimulu sleduji s velkým potěšením. Jen mě mrzí, že nemám kameru. Stálo by to za natočení :-).

Dostala jsem od kamarádky koberec plyšák, jako peršan (já taky, co nedostanu, nemám), který jí doma ležel nevyužitý. Koberec je pěkný a měkký. Šimon, kdykoli se mu podaří se do pokoje dostat, plácne sebou doprostřed koberce na bok, udělá "mrtvou kočičku", a mašinka je připravena. Natáhne obě přední packy za hlavu a u té nahoře zatne drápky do koberce a přitáhne se. Tohle opakuje tak pětkrát, pak se s blaženým zakňouráním převalí na druhý bok a pokračuje.
Vypadá to pak, jako když po tom koberci jezdí sem tam dětský vláček. No, pohled je to k popukání :-))).
A jemu se to hrozně líbí, vydrží to dělat dost dlouho, takže jezdí po celém koberci do osmiček, jak po každém převalení se změní poněkud směr. Vzhledem k tomu, že má tak 5,56 kilo, je to celkem výkon. Taky, když "dojede", zůstane chvilku jen tak ležet a odpočívá...
Jinak, protože se našemu miláčkovi poněkud zkrátily nožičky :-/, takže se pod knihovnu nebo skříň apod., už jaksi nevejde :-), vybral si jiný únikový prostor. Mám teď kocoura skříňového :-).
Cvrček balancuje na velkém květináči (10 kB)
Jak se něco nebo někdo mihne a Šimon se cítí ohrožen, šup a je v mé skříni :-). Vlastními packami si tam vyrobil pelíšek, to znamená, že tam stáhl moje už nenošené kalhoty, přidal rozpletený svetr, který už nikdy nedopletu, celé to vytvaroval do tvaru misky, a teď tam má kryt a trucovnu. Musím jen dávat pozor, abych omylem skříň nezamkla...
To jsem kdysi udělala jen jednou, ještě s naší Astarte. Z dlouhého flaušového kabátu mi vyrobila tříčtvťák :-(. Nutno podotknout, že po doplnění plyšem z toho byl přímo model :-). Ale kočky už od té doby do skříně raději nezamykám :-/. A tak, když Šimon není k nalezení, je jasné, že spinká ve skříni.
Jinak si Šimon zvykl honit Micku, jak se dá. Především, když "něco" vyvede. V té chvíli se odněkud vyřítí a trestající packou jí uštědří výchovný pohlavek. Když ho okřiknu, zvedne ocásek a uraženě odkráčí do skříně :-). Pričemž si něco brblá pod vousy...
Micinka, jako správná ženská, zabrala pračku, na které nejraději spí :-). Dostala tam starou cíchu, aby jí to nestudilo, a chodí tam spinkat. On taky tam Šimon nevidí nic zajímavého, takže tam má Miculka klid. Pokud si ovšem panička nevymyslí takový podraz, jako je praní :-).
To pak Micinka znechuceně odejde a významně si lehne v obýváku. Rozplácne se na koberci na zádech, roztáhne všechny čtyři, takže vypadá tak trochu jako plyšová předložka, a nasadí nesouhlasný výraz. Jasně říká: ty lidi mají nápady, takhle mi rachotit a klepat s postelí! Pokud je ale doba jídla (tedy lidského, Micinčího je dvacet čtyři hodin denně, když na to přijde), lehne si Micinka na práh obýváku a pozorně sleduje, kdy budu dojídat, aby se mohla ujmout své části z mého menu...
V neděli byla k večeři houbová smaženice. Musím říct, že do Micinky padala rychleji, než do mě. To na obvyklou "úlitbu" raději nečekala a hlásila se hned. Co kdybych ty houbičky snědla sama, to by byla tragedie. A tak se ládovala houbami s vajíčky ještě horkými.
Šimon k houbám čichl, pak nasadil výraz uraženého gurmána, tohle že on tedy nemusí, a odkráčel. Micinka snědla vrchovatou lžíci smaženice a odešla se posadit ke své misce, aby mi dala najevo, že by se tam mohlo něco urodit, že už dlouho nejedla a ty houby byl jen jakýsi předkrm. Ta Micka musí mít bříško děravé. Co ta dokáže sníst, to bych nesnědla snad ani já.

Pouliční - nemocniční kočky

Když už jsem v tom psaní, tak se musím krátce zmínit také o mých kočičkách pouličních a nemocničních. Lízinka mi chodí každý den (nebo spíš noc) naproti a vrací se se mnou zpět ke svému sídlu. Pochopitelně, ve chvíli, kdy se vrátila Líza, začal opětný boj kdo z koho, a neustále mi vyhazují misky :-(((.
Šmudla s rodinkou (10 kB)

V tom komplexu budov je z jedné strany sídlo Uniceffu a dalších firem, z druhé - o kterou jde - Institut informatiky hlavního města Prahy. Lízince dávám misku k železným vratům vedle té budovy. Za nimi je značný nepořádek, občas i před nimi. Různí ovíněnci a opivněnci ten výklenek používají jako přirozené WC, sem tam tam spí nějaký ten bezdomovec, případně si tam někdo schová svůj vzatek, kousek vedle je oblíbené místo narkomanů, poseté stříkačkami apod. To nikomu nevadí, ale miska pro kočku (a to se snažím jí dávat do rohu a co možná nejméně nápadnou) je tam někomu trnem v oku a pravidelně jí vyhazuje :-(((.
Když tam měli nezvanou návštěvu, která jim vyrazila vstupní skleněné dveře, já jsem volala policii. To bylo v pořádku, ale nechat tam jednu, nota bene vykastrovanou kočičku se v klidu najíst, to ne :-(((.
Musím říct, že mě to strašně štve, navíc mě to taky stojí nějaký ten peníz, protože ty misky musím koupit, když chci, aby nebyly moc nápadné, případně "neurážely vkus", prostě vadily co nejméně. No, ale moje Lízinka i tak dostane najíst, pochopitelně včetně nějakého toho mlsu navic. Stejně tak kocour Světluška, který si přijde pro svůj kousek večeře, nají se a způsobně zas odejde. Další kočičky tam nebudou, protože teď už Líza žádná koťata mít nebude. A celá její rodinka byla přemístěna do útulku a podle možností umístěna u hodných lidí.
A ještě moji noví strávníci - mourovatý kocour a černý kocourek nebo kočička. To černé sice běží za mnou ale tak, abych ho jako neviděla, nepřiblíží se na víc, než tak pět deset metrů. Mourek už si na mne začíná zvykat, dokonce jsem mu o víkendu přinesla večeři a on mě pozdravil. Prostě na mne mňouknul. Kdo čte moje kočičí povídání, možná si vzpomene, že jsem psala o dvou kocourcích, mouratém Kubovi a černém Špuntovi. Kuba se tehdy ztratil a už se neukázal. Nevím, ale moc bych za to nedala, že ten mourek je Kuba... Když se objevil, namířil si to rovnou k místu, kde ti dva bydleli a měli svou jídelnu. Třeba se mi podaří časem zjistit, jestli je to opravdu on. Byla bych moc ráda, byli to moji miláčkové. Uvidíme. Držte nám palce.
Nemocniční kočičky jsou všechny v pořádku. Jen ti dva u nás na dvoře - Pusinka s Mourkem - mají teď stále častěji nezvaného hosta...
Kuna - a to veliká - se objevuje na dvoře, což se naprosto nelíbí ptákům, kteří halasně protestují. Nedávno jsem jí (nebo spíš jeho, řekla bych, že je to kluk, proti Pepině je to veliké) viděla běžet po stromě za doprovodu strak, které velice hlasitě projevovaly svou nelibost. Kuna dělala jako by nic, prostě si jich nevšímala. Ale mám pocit, že si z kočíčích misek také poslouží. Nakonec, proč ne?
Mína, Pepík a ostatní "Fausťákové" kočky si žijí dál po svém. Mína a Pepík si přijdou pro pohlazení a nějaký ten kousek něčeho na zub. Přitom Mína mě každý (nebo skoro každý) den jde kousek doprovodit. Ještě, že nejsem pověrčivá, zahajovat den tím, že přede mnou přebíhá černá kočka :-))).

Chutě koček - doplnění

Ještě bych se na chvilku chtěla zastavit u mlsnosti našich kočičích miláčků, ketré jsem minule nepopsala. Když jsme měli Astarte

, tak ta miloval sýr. Ale hlavně sýr se šunkou. Ten vyměnila za cokoli, včetně syrového masa :-). Je to už drahně let, tehdy nebyly kočičí konzervy téměř k dostání, natož pak v takovém množství, jako dnes, takže to bylo většinou syrové (nebo vařené) hovězí maso.
Fakt ovšem je, že bylo tehdy značně levnější, než dneska. Taky vaječný koňak jí neodolatelně přitahoval. Postavit láhev na stůl, byla tam první, a už olizovala špunt :-).
Když měla Astinka koťata, dostávali drobci pribináky, bílý jogurt a strouhaný sýr. Někdy smíchané dohromady. A moc jim to jelo. A nejen jim. Přišla k nám kdysi návštěva s malým klukem, který byl přistižen, jak se láduje plnou pusou právě touhle kotěcí lahůdkou :-))).
Tedy k jejich i Astinčině značné nelibosti :-/.
Kocourek Onyx byl hlavně na hovězí maso, ale takový špenát, to lezl až do kastrolu na sporák :-). A meruňkový kompot a čerstvé pomeranče. To si taky dal s chutí. Jinak byl dost vybíravý.
Takové polévky by se třeba (na rozdíl od Micky, která miluje kulajdu a držkovou) ani nedotkl. Pokud tu polévku neměla sousedka dole v přízemí. To jí skočil do okna a pustil se do polévky, jako by týden nejedl :-))). Když tam bylo na vychlazení jiné jídlo, taky si dal říct. A nebylo-li jídlo, okousal jí alespoň kytky :-).
Často jsme se jí musely chodit za jeho nájezdy omlouvat. Nevím, proč si vybral zrovna tuhle sousedku. Vedle nás bydlel řezník, u něj bylo vždycky masa dost, ale tam nevnikal. Asi se mu soused nelíbil. Kočička Papunda, kocourek Čertík a Julinka, neměli žádné vyjímečné chutě. Ti nebyli vybíraví. Vlastně ani Zuzanka. Ale ta měla přece jen něco. Cigarety - Startky. K těm když se dostala, tak je s gustem snědla. Ale jen ty Startky. Jenže moje maminka, která kouřila, kouřila jinou značku. Já jsem tehdy byla ještě dost mladší ročník. Takže Zuzka, která si přinesla do pokoje Startku, a s chutí se do ní pustila, na mne vlastně nepřímo žalovala... :-/
Mimochodem, v pondělí jsem vařila guláš. I vyndala jsem si potřebné propriety, včetně řádného kusu předního hovězího. Moje kočičky, které do té chvíle spokojeně spinkaly - Šimon na mé posteli, Micka v koupelně na pračce - byly v té chvíli jako jedno tělo u mne :-))).
A že by tedy jako ochutnali, jestli je to maso poživatelné (asi abych neutrpěla újmu na zdraví). Dostali na ochutnání a zjistili, to že můžou, což mi oba dávali hlasitě najevo. Dostali ještě a pak jsem dělala, že už je neslyším a nevidím (mha za mnou, mha přede mnou). V té chvíli Šimon, který tohle ještě neudělal, vyskočil na linku, kde jsem krájela maso, popadl řádný (tak pěti i více dekový) kus a byl pryč.
Po chvíli se vrátil a dělal, jako by si jen tak na chvilku někam odskočil. Lotr jeden :-).
Micka mu jen tiše záviděla, tak dostala pak alespoň kousek už uvařeného guláše. Což kvitovala s povděkem, kořeněná jídla ona ráda. Od té chvíle mi ale Šimon začal dělat na lince pravidelné kontroly, jestli vařím vhodnou stravu :o).
Tak teď nevím, mám já kočky, nebo mají kočky mne. Co myslíte?

Ivana Jirková          


Upozornění: Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete
posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 20.listopadu 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledáme nový domov
pro dva siamské kocourky seal point (hnědé odznaky, modré oči) 4 měsíce staré, přítulné, čistotné, dále pro bílou, krémovou a želvovinovou perskou (dlouhosrstou) kočku, čistokrevné, bez PP kastrované a staršího modrého perského kocoura. Tel.: 0603/22 59 48 nebo e-mail psoz@kocici-utulek.cz, www.kocici-utulek.cz.
Ztratilo se koťátko v Trutnově
Dne 4.112001 se mi ztratilo nádherné černé koťátko. Ztratilo se v Trutnově, v ulici Za Úpou u garáží. Mohli byste mi pomoci v hledání? Třeba ho někdo našel a chtěl by ho vrátit a já bych byla moc šťastná. Chybí mi hrozně moc! Telefonní číslo, na které by se mohl případný nálezce mého koťátka ozvat: 0606/436383. Děkuji Diana
V Janských Lázních
jsem našla zřejmě omylem ztracenou černobílou kočičku. Týden přebývala před školou a uháněla ke každému člověku, který šel okolo a sháněla svého pána. Určitě po ní truchlí rodina, protože je zvyklá přebývat v bytě a je moc přítulná. Je zvyklá jezdit v autě. Způsobně leží na zadním sedadla a vystupuje až po vypnutí motoru a odevření zadních dveří.
Má nádhernou udržovanou strst, zelené obrovské oči. Nechce chodit ven, má strach, že zase přijde o lidskou společnost. Rádi bychom ji vrátili původním majitelům, které tak úporně v Janských Lázních hledala. Kontant na telefonu 0737 306 605
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci