Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: RYBY: Vánoční kapr (Marie Crossette)

21.12.
Vánoční přání (Ferda) / Jak jsme pekli cukroví - úplně předvánoční povídání / Předvánoční Lízinka (Ivana Jirková)

20.12.
Stravování našich koček (Marie M.)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001

Vánoční přání

Mávající kotě (41 kB) Dnes naposledy před vánočními svátky vychází Dumka. Dnes pro Vás mám vánoční povídání od paní Jirkové a od Marie Crossette obrázek mávající kočičky.

Přeji proto, tak jako každý rok, všem čtenářům a čtenářkám Dumky prožití klidných vánoc a bohatého Ježíška.

Děkuji také i s Dumkou alesoň touto cestou všem, kteří nám (mi) poslali Vánoční přání MAILem. Doufám jen, že mi nezahltí E-MAILovou schránu :-).

Přeji Vám hlavně hodně radosti, kterou vám budou dávat vaše kočky, psy i jiní "mazlíčci" a jim zase přeji přívětitvé a chápající majitele...

Ferda

Jak jsme pekli cukroví (úplně předvánoční povídání)

Když to začalo vypadat, že se vánoce blíží mílovými kroky, začala jsem hlasem silným vykřikovat, že nepeču, nepeču, nepeču! V té chvíli se oba mí synové jako jeden muž vzbouřili. Ten starší, který je slaďák, dokonce vyhlásil, že si vezme dovolenou a pomůže mi.

Což taky učinil, takže vypuklo předvánoční šílenství.

A začali jsme s cukrovím. Honza ráno dorazil v plné polní, a že jdeme na to. To bylo signálem pro moje kočičky, že se kuchyň stává nebezpečnou zónou, a je lepší vyklidit pozice.

Šimon je vyklidil tak dokonale, že jsem ho prostě nenašla, Micka se odklidila na pračku. Pravda, Micinka je poněkud zvědavá, takže po chvíli nevydržela a přišla na exkurzi. Čichla si k mouce, ukradla jednu mandli, kterou ale neshledala jako příliš poživatelnou, a - kýchajíc - uraženě odešla, aby se po chvíli zas přišla podívat, jestli už náhodou nebude hotovo :-).

Nebylo, ale Honza, který jinak tvrdí, že kočky přecpávám, se nad ní smiloval a uštědřil jí nějakou tu krmi. Že prý vypadá hladově. Jinak Micinka opravdu není skřítek pomocníček. Ona si to hezky nechá až budu dělat řízky a salát. To je okamžitě v pozoru a už "pomáhá".

Ono taky je to pochopitelné. Tu "upadne" kousek masa, tam salámu, tu nějaký ten hrášek, nebo vařená mrkvička. No, a to je třeba uklidit, aby nebyl nepořádek :-). Nejlépe se to uklidí do bříška, to ví přece každý :-))). Nebo alespoň každá kočka. Navíc Vánoce ona už zná, to už za svůj - téměř třináctiletý - život zažila mockrát.

Šimon je něco jiného. Loňské Vánoce trávil zalezlý v pokojíku, takže z nich nic neměl. Jsem zvědavá, jak je prožije letos. No, ale Honza odešel a mne nechal svému osudu. Tedy péct cukroví, narovnané na plechách. A to byl okamžik pro našeho pomocníčka. Vál, pěkně pokrytý tenkou vrstvou cukru, se během okamžiku změnil ťapkami v jemné krajkoví...

Zaječela jsem a dobečka zahnala. Sedl si na lavici a uraženě začal packy olizovat. Když zjistil, že je to sladké, usoudil, že to tam bylo asi pro něho. On přece sladké rád. Pokusil se se projít po válu znovu, jenže to dobré bílé už bylo smetené na hromádku. Tak si na to alespoň sedl, aby to schoval...
Micka - zabalený dáreček pod stromček (9 kB)

Micka - zabalený dáreček pod stromček (9 kB)

Ani to se ale nesetkalo s mým pochopením, tak si jen lehl vedle mne a dělal mi při pečení společnost. Chvílemi prohodil nějaké to mňau, chvílemi si zdříml, prostě pohoda.

Jen panička ho rušila neustálým pobíháním.

Druhý den byl Šimon moudřejší, půjčil si jednu formičku a šel si do pokoje trénovat, jak se vykrajuje pečivo. Asi ho to moc nebavilo, protože jí někam pečlivě uložil. Doteď jsem jí nenašla...

Micinka nás bojkotovala naprosto s přehledem. Nějak neměla náladu. Třetí den Micinka neomylně poznala, že se věci berou k závěru. Navíc koření, například mletý hřebíček, krásně voní. A panička koupila šlehačku se spreji, což je velice, ale velice, poživatelné.

A tak se Micinka často hlásila, že ona je tam taky.

Šimon tradičně počkal, až syn odkráčí. Přece jen je to mužský a k těm on zas tak velkou důvěru nemá. A tak se objevil až po Honzově odchodu. Já jsem si připravila poslední těsto, rozválela ho na vál a šla dát to připravené do trouby. A to byla Šimonova příležitost.

Teď mi ukáže, že to s tou pomocí myslí vážně. A taky mi to ukázal. Když jsem se otočila ke stolu, bylo rozválené těsto ozdobené řádkou kočičích ťapiček...
Micka jazykem 'mýje' nádobí (7 kB)

Pečlivě jsem takto ozdobené kousky vykrájela a opatrně upekla. Mám tedy naprosto netradičních pár kousků cukroví :-))).

No vidíte, a to by se bez kocouří pomoci nikdy nepovedlo. Jen jsem zvědavá, jak to bude s jeich pomocí, až se bude namáčet cukroví do čokolády, nebo strojit stromek, ale už teď se "moc těším" na, zajisté kvalitní, Šimonovu pomoc.

Dodatek:
Chci jen doplnit předvánoční povídání. Můj brouček Šimulda je opravdu velice pracovitý kocourek. Že pomáhal s výrobou cukroví, to už jste mohli číst výše, ale on pomáhal i s jeho konečnou úpravou!

Tak se mu podařilo například šlápnout do kastrolku s čokoládou. (Chybička se vloudila.) Na štěstí už ta čokoláda byla jen vlažná, ale i tak mu pěkně ozdobila packu, což on iniciativně přenesl na ubrus v obýváku. Pak si sedl pod stůl a pečlivě pacinku očistil.

Nezdálo se, že by mu ta čokoláda byla "proti srsti". Já jsem mezitím polila čokoládou příslušná cukroví a jala se je dozdobovat. A takové cukrové kuličky jsou opravdu prima. Báječně se smetají ocáskem na zem. A jak to hezky chrastí! No Šimon pomáhal opravdu intenzivně.

Taky balení dárků (alespoň těch, co se balily dřív) bylo fajn. Pravda, musela jsem zkracovat mašličky, jejichž konce byly mírně ožvýkané, ale dělat uzlíky mu šlo skvěle, jsou opravdu "na úrovni". Už se těším, až budu balit ostatní dárky, jak mi bude miláček pomáhat.
Pro fotku pózuje Šimon (12 kB)

Micinka se toho neúčastní, Šimon jí k takové, ryze kocouří, činnosti nepustí. Ale Micinka raději pomáhá dárky rozbalovat. To se zabalí do papíru, že je z ní jen rulička. Letos budou pod sromkem dva (za předpokladu, že syn nepřivede psíka), tak myslím, že bude co fotit a o čem psát.

Jinak ovšem čekám, že Micinka bude asi významným pomocníkem při přípravě štědrovečerní tabule. Včera jsem pekla vepřové. To se mým drobečkům vždycky moc líbí, protože syrové vepřové, to oni můžou (já vím, že by neměli, ale když jim to tak chutná!). Oba decentně ochutnali a šli si po svých.

Šimon se oddával sladkému spinkání, Micka jedním očkem hlídala, kdy bude upečeno, aby si vyžádala nějakou tu ochutnávku. Když jsem dopekla, vybrala jsem ten nejlibovější kousek, nakrájela a rozdělila svým kočičkám. Micinka se do něj s chutí pustila, i když před chvilkou vymetla mističku.

Šimon spinkal. Přistrčila jsem mu tedy kousek upečeného masa pod nosánek. Bylo legrační ho pozorovat. Chvilinku se nedělo nic, pak se nosánek nakrčil, zastříhaly ouška, nosánek nasál libou vůni a otevřelo se jedno oko. Jen tak, aby vidělo, kde je přesně umístěn kousek masa.

Pak Šimon vyplázl jazyk, že ho měl jak chameleon, a maso slízl, aniž by se jinak pohnul. Když zjistil, že je to opravdu to, co si myslí, posadil se, aby se mu snadněji zapracovalo na zbylém masíčku. Dojedl, umyl tlamičku a plácl sebou. V okamžiku zas sladce spinkal...

Předvánoční Lízinka

Ještě bych se ráda zmínila o Lízince, už jsem o ní dlouho nic nepsala. Lízinka je naprosto spokojená ve svém starém prostředí. (Ona opravdu potřebuje volnost - dům se zahradou, to by asi byla šťastná.)

Pravda, vyhazují jí téměř denně misky, ale panička s tím počítá a dodá nové. Navíc někoho napadl něšťastný nápad uklidit ten nepořádek za vraty. Nic proti tomu, ale Lízinka tam měla svoje skrývačky. Do toho uhodily mrazy, takže si velice rychle vzpoměla, kde se jí narodila poslední koťata, a tam si zalezla.

A to byl kámen úrazu.
Lízinka ve starém prostředí (10 kB)

Lízinka mi denně chodí naproti, dostane zálohu na večeři, a vrací se se mnou ke své jídelně. Minulý čtvrtek ale nepřišla. Marně jsem jí volala. Byla pořádná zima, tak jsem si řekla, že se jí třeba nechtělo mi běžet naproti a že na mne počká "u sebe".

Ale nebyla tam.

Dlouho jsem volala, pak i mne napadlo, kde by asi mohla být, a vydala jsem se tam. Po kratším volání a číčání se ozval zoufalý nářek. Lízinka tam byla, ale nemohla ven, protože tam udělali izolaci z pytlů, a ona neprolezla. Plakala opravdu moc, tak jsem se alespoň pokusila jí naházet asi pěticentimetrovou škvírkou trochu jídla.

Ráno jsem hned šla, odchytila chlapíka, co tam pracuje, vylíčila mu situaci a požádala ho, aby tam nechali Líze únikovou škvíru. Slíbil, tak jsem doufala, že mi moje kočička zas přijde minulý pátek naproti.

Jinak už alespoň vím, kde je, a že se jí nic zlého nestalo. Jídlo už tam snad nějak dostanu, bude-li nejhůř. Hlavní je, že je moje kočička v pořádku.

Dodatek:
V pátek jsem sice řekla pánovi z bramborárny, aby jí nechal škvírku, on to slíbil, ale u toho to skončilo. Lízinka zůstala lapená. Náhodou mě napadlo, že by se to mohlo stát, tak jsem jí koupila takovou tu čtvercovou konzervu Darling. Poslala jsem jí tedy tou pěticentimetrovou škvírou po zdi a za chvilku jsem slyšela jak dopadla a zachrastění, takže bylo jasné, že dorazila k cíli.

Stejným způsobem jsem pak Lízu krmila i v sobotu a v něděli. Přitom jsme si povídaly. Já jsem na Lízinku mluvila a ona mi odpovídala. Vidět jí nebylo.

V pondělí mi ale s velkým mazlením zas přiběhla naproti, tak doufám, že bude všechno v pořádku. Snad si dá pozor a já nebudu muset přes Vánoce posílat škvírou další konzervy.

Ivana Jirková

Upozornění: Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích) a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 11.prosince 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Kočka Jirka (5 kB) Kočky, kocoury i koťata Milá Dumko,
mohla bys prosím Tě sdělit všem hodným lidem, kteří by se chtěli postarat o kočičku nebo kocourka, že mohou volat na pražská tel.č. 692 25 88 nebo 0602 106 178 nebo 22 21 18 04.
Dospělé kočky a kocouři jsou vykastrováni, očkováni a odčerveni. Koťátka jsou naočkovaná a odčervená.
Chtěla bych Ti říct, že já jsem měla to štěstí, že jedna hodná rodina se takto o mě stará a já bych přála dalším kočkám k Vánocům, aby si je někdo hodný vzal.
Tobě a Tvojí rodině taky přeju hezké a klidné svátky a děkujeme, za reprezentaci našeho celého rodu.
Mourovatá kočička ze Sázavy

Šest koťat ve sklepě... Náš sklep v panelovém domě si vybrala jedna polodivoká kočička jako místo vhodné pro výchovu koťátek a má jich tu hned šest. Tohle nadělení jsme objevili čirou náhodou a koťátka tu dost strádají. Přestože se snažíme jim zajistit přísun vody i krmení, potřebovala by najít svého člověka.
Máme doma už dva kocoury a právě ten, který je nalezenec je tím nejvděčnějším mazlem. Asi před dvěma roky jsem o sžívání Matesa a Didouška psala i do Dumky. Další kotě si ale už opravdu vzít nemůžeme.
Je jim asi kolem dvou měsíců, jsou buď úplně černá, bíločerná a mourované. Jestli chcete těmhle drobečkům pomoct nebo víte o někom, kdo by chtěl kotě v Brně a nebo blízkém okolí, ozvěte se na email: didous@atlas.cz nebo na telefon 0604/266766. Děkuji Jitka Prosím o pomoc při hledání V úterý 27.11.2001 se v Olomouci - Chválkovicích ztratil velký zrzavý kocour. Je kastrovaný, důvěřivý, zvyklý na lidi a pobyt v bytě.
Protože je to už pár dnů co se ztratil, může se pohybovat i ve vzdálenější lokalitě. Za jakoukoliv informaci o našem kocourkovi Kubovi budu moc vděčná. Telefon: 068/5315450 nebo 0607/519351, e-mail: marta@sasprg.cz. Děkuji Marta Holpuchová

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky