Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI Belli z Belize (Marie Crossette)
 
28.1.
Jak to dopadlo s koťaty / Poslední kočičí holčička (Jitka)
24.1.
Společnost pro záchranu Lízy s.r.o. (Ivana Jirková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002


Jak to dopadlo s koťaty

Poslední kočička (7 kB) Už jsem psala, že dvě koťátka, kočičí kluk a holčička, které jsme začali říkat Žofinka, odcestovali s jednou slečnou společně do nového domova. Holčička, ta byla kamarádka už první den a za maminkou té slečny prý chodí jako pejsek a nechce se od ní ani hnout. Chlapeček po prvním dnu plném nedůvěry také neodolal hladící dlani a šťastně se přitulil k nové paní.

Shledání druhého mourovatého chlapečka s novou paní bylo pak přímo dojemné. Při odchytávání se dost bál a pořád kličkoval, jen aby nemusel od svých sourozenců. Jen ale co se ocitnul v náručí nové paní, přichytil se jí drápky jako malý upírek a odmítal se jí pustit :-). Při pokusu ho dát do přepravky začal žalostně mňoukat a teprve když ho vzala zpátky do náručí, zase se uklidnil. Bylo to prostě láska na první pohled.
Druhá černá holka se dostala až do Prahy a celou cestu i v novém domově se chovala jako hrdinka a pravá dáma, která ví jak se v nové společnosti chovat.
To bylo těsně před vánocemi. Zůstávaly dvě bíločerné holčičky. Ta jedna droboulinká a s nemocným očkem, které jsme začali léčit. Očičko se za dva dny dalo skoro do pořádku a na Štědrý den se ozvala jedna moc hodná starší paní, ochotná dát domov jednomu z těhle opuštěných drobečků. Vzala si právě tu nemocnou, že si ji vypiplá a dá do pořádku. V novém domově na ni čekaly už také i kamarádi. Jeden pejsek, se kterým byla kamarádka hned a kočička, která po počátečním prskání ji vzala pod svou ochranu.
Zůstával ta poslední černobílá holčička. Už jsme se spolu spřátelili a je z ní velký mazel, který si rád hraje s mašličkou, balónkem a je vděčná za každé pohlazení a podrbání pod krčkem. Asi se ptáte, proč si ji nenechám sama. Ale v panelákovém bytě s dvěma dětmi, manželem, dvěma kocoury a želvákem už opravdu není moc místa. Navíc mám obavu, že naše sehraná kočičí dvojka by ji dost potrápila, zvlášť náš sedmikilový Didoušek by jí dal asi pořádně zabrat.
Doporučuji proto všem majitelům kočičích mazlíků, kteří jsou doma přes den samy, pokud to jen trochu jde, dejte jim kamarádku nebo kamaráda. Zjistíte, že už není problém odjet na víkend, protože samotná kočka je vždycky uražená, když jsou dvě, docela dobře si vystačí samy. Navíc podle naší zkušenosti, takovýhle nalezenec je velice vděčný za každou trochu pozornosti a domovská kočka má zábavu a společníka.
Já sama mám jen tu nejlepší zkušenost. Když jsme si pořizovali prvního kocoura, nevěděli jsme jakou rasu si pořídit a rozhodování bylo dlouhé, protože tyhle ušlechtilé dámy jsou opravdu krásné a nevíte kterou vlastně dřív. Matýska jsme si pak vzali na výzvu útulku, který byl přeplněný, tak jako vlastně vždy a po počátečních rozpacích a vztekání z příchodu nového člena rodiny Didouškem, nelitujeme ani minutu, tohoto rozhodnutí. Už bylo jedno jakou bude mít barvu a jestli je to kluk nebo holka, zda bude mít průkaz původu nebo podobné náležitosti. Chtěli jsme dát domov a dostali jsme za to spoustu jeho lásky.
Poslední kočičí holčička na mém rameni (11 kB)

Poslední kočičí holčička

Jak jsem už psala v předchozím povídání, skoro všechna koťátka se podařilo umístit ještě do Štědrého dne. Zůstala jen největší holčička.

Zpočátku se mě bála ale tím, že sourozenci ke společným hrám jí scházeli, byla jí pak dobrá i má společnost. Každý den jsem za ní chodila a hrály jsme si spolu. Nezajímala ji miska s jídlem, ale především hraní s mašličkou a házení balónku.Už když jsem otevřela dveře, čekala netrpělivě na můj příchod a mňoukáním mě zdravila. Teprve když jsem odcházela, odešla si nadlábnout bříško.
Po týdnu takových hrátek se sama vždycky přitulila a chtěla se mazlit. Nastavovala hlavičku, abych ji mohla podrbat pod krčkem a v náruči se tulila a spokojeně předla. V té době jsem poslala svou další povídání, aby mi pomohli čtenáři Dumky najít pro ni domov, bylo mi jí moc líto a na mé inzeráty na Bazaru, Atlasu a dalších inzertních rubrikách nikdo neodpovídal...
Pak druhý den, když jsem poslala povídání na Dumku (viz výše) se ozval telefon a beznaděj se změnila v radost. Našel se domov i pro tu poslední kočičku. Rodina přišla o kočku a jejich kocourovi který zůstal, kočičí kamarádka scházela a tak se rozhodli dát domov nějakému opuštěnému kotěti. Den před tím byli dokonce v Brněnském útulku a tam jim řekli, že kočky žádné nemají. Však nakonec není divu, protože o ty naše neměli vůbec zájem. Rodina se ozvala se na inzerát, který dala do Anonce slečna, která mi pomohla jak radou tak těmi inzeráty.
Právě Dumka mi v mé situaci pomohla najít lidi, kteří ochotně poradili co dál. Hledali spolu se mnou koťatům domov. Slečně Hance a Zuzce, které se ozvaly na mou prosbu, tímto musím moc poděkovat. Obě jsou to takové kočičí mámy, které neúnavně pomáhají všem kočičkám v nouzi. Piplají ty nemocné, chrání opuštěné a hledají jim hodné lidičky, kteří je budou mít rádi, díky jim oběma mají teď koťátka domov.
Když jsem se pokoušela najít radu a pomoc tady v Brně u ochránců zvířat v útulku, nikdo mi nebyl schopen poradit co dál. Nezájem jak lidí znalých, tak lidí v okolí, to byla jediná reakce na koťátka v nouzi. Spousta lidí má své mazlíčky za dveřmi svých domovů, ale že někde venku jsou opuštěná zvířata ať kočky, psy to většinu lidí nezajímá. Někde jsem četla, že vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se dovede postarat o své bezmocné členy, děti, staré, nemocné lidi i ta zvířata. Po téhle zkušenosti mám dojem, že máme moc a moc co dohánět.
Nakonec když se poohlédneme kolem sebe, uvidíme lhostejnost každý den a na každém kroku. Nejsme ochotni tolerovat a chápat se mezi sebou navzájem, natož pak tolerovat zvířata. Když se toulavá kočka rozhodne porodit koťata někde kde to lidem nevyhovuje, nikdo nepřemýšlí o příčinách. Že se stala toulavou hlavně díky nezodpovědnosti jiného člověka.
To, že ji nikdo nenechal kastrovat sebou nese pak ta koťata na nevhodných místech. Prostě je má, je to máma a stará se o ně jak nejlíp umí, jedná jen podle svých instinktů, tohle nějak většině lidí vůbec nedochází. Člověk přece dostal do vínku rozum, aby domýšlel co se stane, když bude nezodpovědný k živým tvorům. Problémy se nevyřeší tím, že budeme brblat, ale musíme všichni začít právě ve svých domech, za těmi svými dveřmi ale směrem ven, tam kde někdo potřebuje pomoct. Předcházejme následkům a buďme zodpovědní ke všem a všemu kolem sebe.
Je krátkozraké přemýšlet o tom, že by kastrace byla nějaké trauma pro kočky i kocoury. Když se náhodou ztratí, kastrovaná kočka nepřivede na svět opuštěná koťata a nakonec kastrované kočky mají i menší sklony se toulat a tím pádem i ztratit, kastrovaná kočka nebude dál zvyšovat počty těch toulavých a nešťastných micek.
Já se teď budu pokoušet o odchyt kočičí maminy a pak její následnou kastraci. Domov se už pro ni asi podaří těžko najít, ale její další život bez koťat bude určitě jednoduší.

Jitka          

P.S. Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala ve čtvrtek nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji Ferda


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 11.prosince 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Ztratil se kocourek
V pátek 28.12. se v ranních hodinách ztratil 8mi měsíční kocourek, slyšící na jméno Felix. Je černobílý, na bílém bříšku má černou skvrnu, na hlavě má černou skvrnu přes levé oko, další černé zbarvení je nad pravým okem. Ztratil se v okolí proseckého gymnázia v Českolipské ulici v Praze.
Pokud můžete pomoci, volejte prosím kdykoliv na pevnou linku 02/86880045 Nebo na mobil paegas: 0604/264412, eurotel: 0607/958706. Děkujeme.
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci