Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI Zakázané ovoce... (Pavel Doktor)
 
31.1.
Kočka umělecká (Jana Oščádalová) / Zamyšlení nad skoky koček (Jiří Doležal) / Zlobivá Mourinka - prosba o pomoc a radu (Renata M. - Veverka)
30.1.
Mafie skokan (Apolena) / Čiko má kamaráda (Bebitka) / Čurání po kastraci kočiček (Irena)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002


Kočka umělecká

Noe - portrét do alba (7 kB) Nedávno jsem v jedné knize četla tuto otázku: "Lze naučit kočky nějakým kouskům, tak jako psy?" Odpověď byla zhruba taková: "Ano, ale jen pokud se tím kočka baví. Zato všeobecně platí, že každá kočka naučí spoustu všelijakých kousků svého pána, a to i tehdy, když on se tím nebaví vůbec."

Autor odpovědi žije s pěti kočkami, z nichž dvě se jmenují Mulder a Scullyová.
Nám také někdy připadá, že Tači vstoupila do našeho života přímo ze seriálu Akta X. To tehdy, když se tváří tajuplně, možná mírně ublíženě, a přestože se jí snažíme zalichotit, chladně a s odstupem nás pozoruje a obvykle v nás vzbudí pocit, že ví něco, co my ne. Tuhle náladu spraví pouze nějaký ten mlsek.
Dalším oblíbeným filmovým dílem naší Tači je Batman.
Když dostane rvavou náladu, našpicuje ušiska jako zmíněný hrdina a stejně jako on se vrhne – ovšem nikoli ze střechy mrakodrapu, leč na nás. Vycení zuby jako australský krokodýl na turisty a následuje urputný boj, neboť jsme v té chvíli nebezpeční padouši, které je třeba nekompromisně zlikvidovat.
Tuleň na židli (9 kB)
Tu a tam nás však olízne a zavrní, abychom my natvrdlíci pochopili, že je to jen jako :-).
Z kreslených seriálů pak jednoznačně vede Tom a Jerry, ovšem u nás samozřejmě vždy vítězí Tom-Tači a svého plyšového Jerryho bezpečně "zažene" pod ledničku, pod pračku, případně za plynový sporák. Pak přijde za námi a žaluje, že ona za nic nemůže, ale ta potměšilá myš se jí naprosto sama zase už někam schovala :-), abychom popadli bambusový proutek, za tímto účelem opřený o ledničku, a toho zbabělce jí vyšťourali ven :-))).
Kromě filmového umění se naše Tači zajímá také od hudbu. Občas se zvedne, odkráčí do vedlejší místnosti a za chvíli se ozve: "Ňááúú-ááúú-mňááúú!" Když se to stalo poprvé, běžela jsem se podívat, co tak strašného se jí stalo, ale setkala jsem se s nevinným pohledem ("Co je? Tys něco zaslechla? Já jsem neslyšela vůbec nic.").
Dnes už zůstáváme v klidu, neboť víme, že si jen odskočila zazpívat. Vzhledem k tomu, že tyto produkce se odehrávají nezávisle na denní či roční době, na stavu napapanosti či vykakanosti, je nepochybné, že se jedná o ryze uměleckou záležitost :-).
Zcela ukontrolován (6 kB)
Tačinka skutečně má hudební sluch, neboť pokaždé, když si manžel pustí jazz, zvedne ocas a uraženě odejde z pokoje ("Mňoukat tady můžu jenom já!"), ale když si já pustím bigbít, uvelebí se před reproduktorem, nastraží uši a poslouchá. Že má také svůj vlastní vkus jsme zjistili, když s ní šel manžel na běžnou prohlídku k doktorovi.
Seděli v čekárně a z rádia tam vyzpěvovala Enya. Tači se ani nepohnula a blaženě vyslechla píseň až do konce. Možná se chtěla inspirovat, protože Tači si své písně také skládá sama :-).
Řekli jsme si – když máme my svou oblíbenou hudbu, proč ne naše kočka? A tak u nás mezi jazzem a bigbítem občas zazpívá i Enya, přestože zdaleka nemá tak krásný hlas jako naše Tači.

Jana Oščádalová          


Zamyšlení nad skoky koček

Články paní Marie Crossette o skokanských výkonech koček byly, jako vždy, moc hezké, ale měl bych k němu několik poznámek do diskuse :-), snad se paní Crossete mými poznámkami neurazí...

Paní Marie píše o kočkách, které proskakují kruhem. Ne že bych byl zrovna rusofil, ale před pár lety proběhla médii zpráva, že v Rusku (snad v Moskvě?) existuje celý kočičí cirkus. Mám dojem, že jsem viděl i nějaký šot v televizi. Ví o tom někdo něco bližšího? Nebo to snad už Dumce bylo?
Není regulérní srovnávat délku skoku s délkou těla u různých živočichů, kteří se podstatně liší svými rozměry. Podstata problému je v tom, že plocha, tedy průřez svalu a jeho síla, narůstá s druhou mocninou, zatímco objem a tedy i váha s třetí mocninou. Kdybychom tedy zvíře zvětšili dvakrát (při zachování všech proporcí), zvětší se jeho váha 8 krát, ale svalová síla jen 4 krát. Proto blecha překonává ve skoku délku svého těla stonásobně, ale slon neskáče vůbec :-).
Noe dělá z paciček vánočku (7 kB)
Kdybychom zvětšili blechu do velikosti slona, nebyla by vůbec schopna pohybu - tělesné proporce u velkých zvířat musí být jiné než u malých. (Z těchto zákonitostí také vyplývá, že suchozemská zvířata nemohou dosahovat neomezených rozměrů. Ve vodě je tomu jinak a mořští živočichové by mohli dorůstat skoro neomezené velikosti.)
Když vezmeme tyto věci v úvahu, tak vidíme na první pohled, že nejsou nikterak pozoruhodné skoky blech, žab nebo myší, ale obdiv zasluhují výkony koní a ovšem velkých koček (lvi, tygři, pumy...). Jak jsou na tom ve zvířecí říši malé kočky, to si netroufám posoudit, k tomu by se museli vyjádřit odborníci...
Mám dojem, a prozatímní vývoj na Dumce to naznačuje, že hodnocení skokanských výkonů koček bude obtížnější než předchozí akce. Pokud jde o skok daleký, tak málokdy asi je kočka nucena skákat do dálky skutečně "nadoraz". Do výšky, to skáče jistě často, ale ne přes laťku :-) ! Takže by musel člověk bedlivě sledovat, jestli překonala výšku skutečně jedním skokem, nebo už v Dumce zmiňovaným dvojskokem, anebo "během po zdi". Poslední způsob je, myslím, docela obvyklý - takto přece běhají kočky po mírně šikmém, ale někdy i po úplně svislém kmeni na strom, alespoň do omezené výšky, docela vzpřímeně, jako po zemi, jenomže nahoru.
Zajímalo by mě, jak vysoko se mohou tímto stylem dostat - nějakých 2 - 2,5 m určitě!
Noe coby tuleň (10 kB)
Tak se mi hned vybavila úplně malá koťata loni v létě, jak na jedné blízké ulici doslova lezla po zdi do svého sklepního okénka, bez problému. Omítka typu břizolit, výšku jsem si teď šel schválně změřit - 78 cm!
Ještě bych uvedl jeden kočičí výkon, který mi připadal jako v cirkuse. Před mnoha lety jsem viděl kočku, jak "vybírá popelnice". V amerických kreslených filmech přece pouliční kočky vždycky vybírají popelnice, že? Ta kočka vyskočila na okraj otevřeného kontejneru - no nic moc, 110 cm, a to ještě možná použila postranní madla jako pohodlný žebřík. Jenomže po okraji se pak nenuceně procházela, dokud neuviděla uvnitř něco zajímavého.
Pozor, to nebyl kontejner z umělé hmoty, který má široký plochý okraj, ale kontejner plechový, s hladkým kovovým zaobleným okrajem. Podívejte se, až budete vyhazovat odpadky: ten poloměr zaoblení je srovnatelný se silnějším ocelovým lanem, takže kdyby se to natáhlo ve výši, bylo by to provazolezecké číslo do kočičího cirkusu.
Možná, že to není pro kočky vůbec žádný problém, ale už jsem nikdy od té doby takový výkon neviděl. Pravda, dnes lidé tolik potravin do kontejnerů nevyhazují, většinou je odpad zabalený v pytlích a co hlavního, doufám, že dnes ani venkovní kočky nemají zapotřebí, aby se živily odpadky!
Ovšem krmení venkovních koček v nedávné tuhé zimě, když jde blizard s vichřicí a všechno mrzne na kost po několika minutách - že to kočky venku mohly vůbec přežít, to by chtělo samostatný článek...

Jiří Doležal          


Zlobivá Mourinka
(prosba o pomoc a radu)

Naše kočička Mourinka, o které jsem už asi dvakrát psala (a ještě bych ráda v psaní pokračovala), mi přerůstá přes hlavu. Ne velikostí :o)), ale starostmi...
Krásné sny... (9 kB)

Chtěli jsme s přítelem domů milé chlupaté mňoukací stvoření pro radost, pro hraní, mazlení, pro společnost. Brali jsme si ji jako kotě (2 až 2,5 měsíce staré) z útulku. Teď je jí skoro osm měsíců. Nejsem dítě, počítala jsem i se zodpovědností a starostmi. Jenže po prvních dnech se z kočičky vyklubal pořádný rarach. Čím je starší, je to horší.
Už jsem tu psala o jejích skákacích touhách, které neustávají žádný den. Miláček na mazlení a hraní to teda moc není. Protože se o ni starám nejvíc já, mám k ní nejbližší vztah a i ona ke mě. A trošku mě i respektuje, v rámci možností její tvrdohlavé kočičí povahy.
Takže aspoň já mám šanci se s ní dvakrát denně pět minut pomazlit - ráno, když ji po noci vypustím z kuchyně a odpoledne když přijdu z práce. Nepřeháním, víc jak 5 minut to nikdy není.
A pak už celou dobu jen skáče, běhá, kouše, hraje si. Několikrát denně jí "přeskočí" v hlavičce a začne běhat a lítat jak splašená z jednoho konce bytu na druhý. V takovém fofru kdekam vrazí, a rozhodí všechno, co někde leželo.
Když by člověk chtěl být v pohodě třeba v obyváku, povídat si, kočka neustále vymýšlí lotroviny. Skáče na všechny poličky, na obývací stěnu, na stoly, musíme být neustále ve střehu, aby někde něco neprovedla, neshodila, nerozbila...
Ani mě, ale hlavně mého přítele nebaví se neustále ohlížet po kočce, jestli neleze někam kam nemá. Abychom si aspoň chvíli odpočinuli, nebo se v noci vyspali, zavřeme ji do kuchyně nebo se před ní zavřeme do pokoje. Jenže to se jí nelíbí. Mňouká, a skáče po klikách. Stlačovaná a rychle pouštěná klika nadělá dost rámusu.
Když potřebujeme ráno odejít do práce na autobus, často nemá žádný lepší nápad, než naschvál zalézt pod postele a nenechat se v době největšího spěchu vylákat ani vyhnat ven :-/.
Někdy je to s ní už o nervy. V takových cvílích nám radost rozhodně nedělá.
Noe zase jednou bdělý a sledující okolí (6 kB)
Před dvěma měsíci se začala "mrouskat". Na svůj věk dost předčasně. Vydrželi jsme to její toužebné hlasité mňoukání a podbízení třikrát po třech týdnech za sebou a objednali jsme ji na kastraci. Jednak kvůli říji, jednak doufajíce že ji kastrace zklidní, jako to často bývá u jiných koček.
Jsme týden a půl po operaci. Tři dny byla krotká, hodná, klidná - protože ji ještě bolelo zašité bříško. Jak se zotavila, v chování je to úplně ta samá divokočka jako předtím.
Můj přítel tyhle její naschvály a lumpárny už snáší jen dost těžce.
Musela jsem mu slíbit, že jestli se po kastraci nezklidní, dáme ji na léto k mým rodičům na venkov, aby se tam vyřádila a trochu převychovala. Po kastraci se nezměnila, a když nedávno ve čtyři hodiny ráno začala zavřená v kuchyni zase skákat po klice a tím mého přítele vzbudila, jeho trpělivost už dochází ke konci.
Naši Mourinku mám moc ráda, je to pro mě důležitý člen rodiny, ale přítel je pro mě samozřejmě taky důležitý a víc. Nechci dávat svoji kočičku z domu. Co když na venkově vběhne pod auto (jako její předchůdce), nebo se ztratí, nebo se jí tam něco stane? Nechci o ni přijít.
Ale faktem je, že tahle situace u nás doma už je neúnosná. Poraďte mi někdo prosím, jestli vůbec někdo nějak poradit může - co mám s tím naším poděsem udělat? Jak ji zklidnit? Jak ji převychovat? Jí vůbec nedochází, jak se proti jiným kočičkám má dobře, co všechno má k dispozici. Přece ji nevrátím do útulku?!
Pomozte, prosím, jestli nějak můžete - aspoň nějakou radou. Budu vám všem moc a moc vděčná. Své rady a připomínky posílejte prosím Dumce, která mi je přepošle a posléze také otiskne.
Děkuji.

Renata M. - Veverka          

P.S. Poněkud delší čtvrteční Dumku doplnují obrázky kocoura Noa, které na objednávku Dumky nafotili jako test nového digitálu Jan a Jasna Grillovi :-). Ferda


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 29.ledna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci