Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Návštěva (Ivana Jirková)
 
20.2.
Úvaha nad prosbou o radu slečny Renaty (Gabriela)
19.2.
Pozor na zmrzlinu! (B. Čapek) / Zmrzlina a měření Wilsona (Eva Vinšová) / Fotky Čertíka (Veronika Gybasová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Úvaha nad prosbou o radu slečny Renaty

Poměrně dlouho jsem váhala, zda mám na problémy s kočičkou Mourinkou reagovat nebo ne. Dokonce jsme se o celé situaci bavila i s mými rodiči, kteří jsou u nás hlavními "páníčky" našich koček Micinky a Micánka. Ti "páníčci" jsou samozřejmě v uvozovkách, protože nejsme to my, kteří kočku vlastníme, ale ONA s námi dobrovolně žije, při tom si zachovává značnou nezávislost.

Já se pak cítím trochu méně kompetentní k radám, protože jsem v naší rodině ta, kterou kočky znají, vyžadují ode mě drbání (velmi vehementně), pokoušejí se mě ukecat, abych jim dala něco k papáníčku, nicméně jejich chování se dramaticky mění, když rodiče někam odjedou. Rozhodně se ke mně nelísají více! Naopak, spíše někam zalezou a snaží se přečkat dobu než se ty JEJICH VELKÉ KOČKY vrátí. Až tak za den, dva jsou ochotny se se mnou opět bavit. Kočka má totiž své "vztahové osoby", jak já říkám VELKÉ KOČKY, i když si dává záležet na tom, aby nás tím nerozmazlovala, ale trápí se, když s ní nejsou.
V našem případě jsou kočičky fixovány na mé rodiče a já jsem ta třetí v pořadí.
Zívající Moura (12 kB)
U Mourinky slečny Renaty je hlavní "vztahovou osobou", neboli VELKOU KOČKOU právě ona. Je to ona, na kterou se Mourinka upíná a možná i trochu žárlí na jejího přítele, i když si asi dává velmi záležet, aby dělala, že to tak vlastně vůbec není. Renata si stěžuje, že je Mourinka příliš divoká, a ani po kastraci se nezklidnila, přitom má problémy se svým přítelem, který to naprosto není ochoten chápat.
Myslím si, že Renata napsala do Dumky celá nešťastná po konfliktu se svým přítelem, jehož tématem byla právě Mourinka. Mám dojem, že Renata očekává zázraky a problémy v tomto případě spíše vytváří její přítel než kočka. Píše, že Mourince je v současné době asi osm nebo devět měsíců. Jak Renata jistě ví, LIDSKÁ VELKÁ KOČKA pohlavně dospívá průměrně někdy ve třinácti letech. Pokládala by ale třináctiletou teneegerku za DOSPĚLOU, KLIDNOU a ROZUMNOU?! Domnívám se, že ne, ale přesně toto očekává od své puberťačky Mourinky. I přes to, že je Mourinka po kastraci, je velmi mladá, plná energie mládí, které se prostě musí vybouřit.
Navíc nějakou dobu trvá, než se z těla vyplaví zbytky hormonů. Kromě toho u našich koček jsem po kastraci pozorovala částečný návrat ke kotěcí hravosti. Jsem přesvědčena, že se Mourinka časem poněkud zklidní (ať to proboha Renata nebere tak, že je to záležitost několika dní), také proto, že asi poněkud přibere na váze. Renata ale potřebuje, aby se Mourinka zklidnila ihned. To prostě nejde, nepořídila si plyšáka, ale kočku!!!!!!!
Chce to trpělivost, a to včetně Renatina přítele, lásku a TRPĚLIVÉ USMĚRŇOVÁNÍ. Kočka totiž není hloupá a chápe, co se po ní chce. Otázka je ale, jestli to uzná za rozumné a jestli se podle toho zařídí.
Takže skákání do výšky se dá časem poněkud zkorigovat (tím ovšem nemyslím dny, ale měsíce a roky), jestli se jí, přirozeně bez násilí, bude dávat najevo, že ji tam nechceme vidět a vždy ji z takových míst ihned vykážeme. Jde to vše bez křiku, alespoň podle našich zkušeností. Kočky velmi dobře pochopí určitá slova, zvláště, když jsou spojena s nějakou určitou reakcí.
Náš Micánek například velmi dobře ví, co znamená slovo DOLŮ. Ví naprosto přesně, kde ho nechceme vidět, ale nebyl by to on, aby to někdy neudělal naschvál, jen tak, aby nás trochu nadzvedl. Legrace je, že na slovo poslechne mého otce a já se můžu rozčilovat a pak se trapně šplhat někam do výšek, načež Micánek s posměšně se lesknoucíma očima nad tou nemotorou, lehce seskočí a dál se mi směje na zemi. Pak přijde, svalí se mi u nohou a říká drbej mě, no nesnědli byste ho láskou?
Lítání po bytě, to je také kapitola pro sebe. Kočka, když má správnou "bojovou" náladu prostě lítat bude a nikdo jí v tom nezabrání. Na venkově je situace trochu jiná, tak se kočka může vybouřit venku a domů si přijde hlavně odpočinout, najíst se a nabrat nové síly, takže zdaleka tak neřádí. V bytě ale tuto možnost nemá, tak ho prostě použije také jako tělocvičnu, s tím se skutečně nedá mnoho dělat. Jen to brát s humorem a uklidit všechny věci, na kterých nám obzvlášť záleží, do bezpečí.
Mourinka se protahuje na stole (10 kB)
Naše kočky, obě kastrované, pokládám za velmi klidná zvířata, takzvaná drbací a hladící, ale zrovna předevčírem obě předvedly asi dvouhodinovou honičku, až se celý byt třásl, mimochodem i teď tu Micánek pobíhá jako splašený. Micince přitom bude na jaře sedm let a Micánkovi je pět a půl. Navíc mám až dojem, že Mourinka chce na sebe také upozornit, třeba má pocit, že Renata věnuje svému příteli příliš mnoho času, který by podle jejího názoru měla věnovat jí (kdo je víc než kočka, že?), tak se prostě předvádí po svém kočičím způsobu. Kromě toho, Mourinka asi hodně času, který Renata tráví v práci, prospí, a pak po dobrém papáníčku má prostě potřebu řádit a nashromážděnou energii ze sebe vybít a tak ukázat těm svým VELKÝM KOČKÁM, jak je obratná a šikovná.
Kočky mají také tendenci takto řádit, když se pěkně vykakají, to mají také dobrou náladu. U nás doma, čím aktivnější jsme my, tím aktivnější jsou také kočky, protože za námi neustále chodí, asistují u všeho. Když se odpočívá, často odpočívají také ony, protože se neděje nic pro ně zajímavého. Bohužel kočky obecně za výtečnou dobu ke svým hrátkám považují noc a to je, uznávám, někdy těžko snesitelné, nicméně to jsou prostě kočky. Jako do určité míry povzbudivou zprávu bych ale mohla říci, že naše kočičky letos, když tráví zimu v Praze, snad prvně nechávají mé rodiče v klidu dospat a s papáním čekají, až se probudí, to je ale malý zázrak. Spousta ostatních koček je ale přesvědčena, že nejlepší doba ke snídani je ve čtyři ráno.
Drápání věcí je také kapitola sama pro sebe, je to kočičí instinkt, aby si ostřily drápky, proto v bytě MUSÍ mít možnost něco drápat. Chápu, že záclony nebo čerstvě potažená křesla nejsou ten správný objekt, ale kočka si to zaručeně nemyslí. Za vynikající na drápání kočky považují také koberce, případně na nich kočka může, jak říká paní Jirková, jezdit vláčky. Tedy se vleže posunovat za pomoci předních tlapek, přirozeně zatínaných do koberce. Nechci ani moc popisovat, jak to u nás doma vypadá, křesla to ale bohužel dost odnesla. Samozřejmě poškozování nábytku netolerujeme, ani ty "vláčky", ale na sto procent se to zvládat nedá.
Moura se protahuje na stole (10 kB)
Kočka totiž drápe mimochodem také tehdy, když na sebe chce upozornit. To je pak zásadně to křeslo! Ta její VELKÁ KOČKA totiž spolehlivě vyletí, a to je přesně to, co kočka po nás chce, pak už dá jen najevo, o co má zájem a člověče starej se, pusť mě ven (za pět minut chci zase ale dovnitř!), doplň mi misky …atd. Prostě nás vždy nakonec dostanou, kde nás chtějí mít. Zjistili jsme, že jedno prkno naše kočičky rády drápou, tak ho mají k dispozici v předsíni. Takové ty stojany ze sisálů nemáme, protože vše, co jsme udělali speciálně pro kočky, ignorují, tak využíváme toho, čemu dají dobrovolně přednost, pokud je to pro nás přijatelná varianta. Je to také mnohem levnější.
Kobercem je obitý jeden roh v předsíni, po kterém hlavně naše Micinka šplhá. Ve všech ostatních případech, varovně vyslovujeme slovo DRÁPKY, případně to doprovodíme náležitým pohybem směrem ke kočce. U Micánka často bezpečně funguje i jen pouhé slovo, Micinka dnes něco jiného než prkno drápe zřídkakdy. Za drápání prkna následuje vždy, když je vidíme, pochvala a hlazení. Myslím, že to celkem funguje. Nepopisuji vůbec situaci na venkově, tam je toto mnohem jednodušší, vše mohou kočky dělat venku.
Přesvědčili jsme naše kočičky, že existují místa, kam se prostě nesmí. Mezi nejdůležitější patří kuchyňská linka. Také v tomto případě byly kočky ihned, když se na ni pokusily skákat, sice klidně, ale přísně a důrazně vykazovány. Dnes je to tak, že náš vrchní jídlonoš, můj tatínek, kočkám připravuje masíčko, a ony mu oddaně leží u nohou a nesnaží se ani trochu vyskočit. Vědí, že prostě nesmí a to papáníčko nakonec dostanou. Někdy, když mám zástup, zkusí (masíčko tak voní!) zda nepovolím, ale pak je to víceméně stejné. Samozřejmě vím, že v naší nepřítomnosti se občas nějaká recidiva přihodí, takže vše, co se kočkám nemá dostat do drápků a do tlamičky musí být jednoduše schováno.
Skoro nakonec jsem si nechala zavírání Mourinky do kuchyně. Tady se opět projevuje nepochopení kočičí dušičky. V Mourince, když je zavřená do kuchyně se střetávají nejméně dva nebo tři pocity. Je jí smutno a chtěla by být s Renatou. Nezáleží na tom, že se pak nenechá pochovat, ale určitě by jí chtěla být nablízku. Kočce totiž stačí tu její VELKOU KOČKU pozorovat a vědět, co dělá, pak je spokojená. Chování v náručí a vůbec fyzické omezování mnoho koček prostě nesnáší. Další věc je, že má pocit, že zavřená v kuchyni, když ty její VELKÉ KOČKY jsou hned vedle, zrovna přichází o nějakou velkou legraci, které by určitě měla být přítomna.
Kočky jsou strašně zvědavé a chtějí u všeho být. Kromě toho pocit, že je zavřená v nějakém prostoru, odkud není úniku, ji také stresuje a dohání k tomu, aby se pokoušela hlavně utéci cestami, o kterých ví, že se za určitých okolností projít dají, a tak prostě skáče na dveře. Nemůže chápat, že ty její Velké kočky - Renata a její přítel - mají jejích alotrií dost a chtějí být spolu sami, proto se snaží si otevřít. Sama vím, že to hlavně v noci jsou rány, kterými by vzbudil mrtvého.
Mourinka si hraje (13 kB)
Mourinka totiž sama neví, že by prováděla nějaké neplechy, chová se jako normální zdravá mladá kočka a jestli něco opravdu nechápe je, že jí její Renata, z jí neznámého důvodu, zavírá někam, kde zůstává sama, kde je jí smutno a přichází také o veškerou legraci, kterou by si se svými Velkými kočkami mohla užít. Náš Micánek, například, když má někam zavřené dveře jimi dokáže lomcovat tak, že dospodu pod dveře prostrčí tlapku, chytí si je zespoda drápky... dveře jsou prosklené, takže je to slušný rachot. Někdy to dělá i tak, že se rozeběhne a plnou silou svého více než šestikilového těla do dveří narazí... taky bezvadná věc!!
Vlastně vůbec nemá rád, když je někde zavřeno, hned se dožaduje vstoupit, třeba i do koupelny, když se koupu, ale pak za dvě minuty chce pryč, protože dveře jsou opět zavřeny. Je pravda, že když byl Micánek mladší a v noci řádil tak, že se spát nedalo, byl občas vyhazován z pokoje, někdy to zapůsobilo dokonce i výchovně, že se trochu zklidnil, jindy ale řádil dál. Dnes už to prakticky není nutné. Myslím ale, že nemusím vysvětlovat, že u nás vlastně mají kočky neustále přístup téměř kamkoliv, a hlavně k jejich VELKÝM KOČKÁM je otevřeno téměř vždy. Dnes je už skutečně celkem klid.
Závěrem bych chtěla říci asi toto, Mourinka se chová jako normální mladá kočička, je to zdravé živé zvíře, což je dobře. Myslím, že úplně nejvíce by se Renata měla zamyslet sama nad sebou, co od Mourinky vlastně očekává, na chování v náručí může mít skutečně plyšáka, kočka v tomto případě příliš vhodná není. Spíše by se měla pokusit více porozumět kočičí povaze, protože kočka se opravdu vycvičit nenechá, na to je to příliš nezávislá povaha, a vzniknou z toho jen nedorozumění. Dále by se měla pokusit svému příteli postupně odhalit některé taje kočičí duše.
Renata by mohla svému příteli například věnovat pár příruček o kočkách (vhodná četba je v tomto případě i Dumka :-)), pokusit se ho více se zapojit do péče o kočičku, například by ji mohl krmit. Ona totiž zvířecí láska také prochází žaludkem a krmení Mourinka jistě po svém kočičím způsobu časem odmění a zkuste odolat kočičce, která se vám otírá o nohy a přede :-). Navíc to posiluje autoritu, u nás se vrchní jídlonoš skutečně respektuje, i když těm našim potvůrkám vidíme až do žaludku. Věřím, že přítel má Renatu rád, proto by jí neměl dávat ultimáta, ale měl by se pokusit být hodně trpělivý a hlavně se s Mourinkou a její kočičí povahou smířit.
Ona totiž za nic nemůže! Chová se pouze podle svých kočičích pudů a jestli někdo dělá skutečně chybu, je to Renata a její přítel, protože po ní vyžadují věci, které ona splnit nemůže. Výchova kočky je samozřejmě do určité míry možná, v určitých situacích je možné navodit jistý stereotyp spojený s použitím určitých slov a gest na zcela určité a identifikovatelné chování, tlesknutím, v závažnějších případech třepnutí novinami přes zadek, podle našich zkušeností ani u divočejšího Micánka (a že to s ním jako s mládencem nebylo vždy jednoduché) není nutný křik a zloba, ale hlavně velké pochvaly, když například z té skříně (stěny, poličky s broušeným sklem nebo cibulákem doplňte si podle sebe) skutečně seskočí!! Kočka časem pochopí, co se po ní chce, což ale nikdy nezaručí, že se podle toho skutečně pokaždé zařídí. Je to záležitost dlouhodobá, která vlastně nikdy neskončí.
Mourinka se časem jistě uklidní, ale není možné to po ní chtít okamžitě, je ještě příliš mladá. Přes koleno se to stejně nezlomí. Přimlouvala bych se za to, aby Mourinka pokud možno nebyla do kuchyně zavírána, je to věc kterou nemůže stejně nikdy pochopit. Možná, že se časem u svých VELKÝCH KOČEK stočí někde v jejich blízkosti do klubíčka a místo skákání na dveře bude klid. Pravda, za místo k odpočinku je jistě schopna si vybrat postel svých lidí. nedělá to ale každá kočka.
Za takové dva roky může mít při správném přístupu doma velkého, i když trochu svéhlavého mazlíčka. Jestli se přítel s Mourinkou opravdu nesmíří a nepokusí se jí porozumět, pak Renatě vůbec nezávidím, protože kočku zásadně proměnit nikdy nemůže, pouze časem usměrnit a její zklidnění určitě nenastane okamžitě a v časovém horizontu, který určil Renatě její přítel. Jinak bych chtěla říci, že si velmi vážím Renaty za to, že si vzala kotě z útulku a poskytla mu domov, držím jí palce a jejímu příteli přeji hodně trpělivosti a ochoty proniknout do kočičí duše.

Gabriela          
P.S.: Dnešní povídání doplnila svými obrázky Mourinka Jany Müllerové.


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová a šestým Gabriela. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 19.února 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prosba o pomoc s osleplou kočičkou
Naša 5 ročná mačička Mojsa stratila úplne zrak. Prosím o akúkoľvek radu a nápad, ktorý by našej Mojse uľahčil život. Napíše prosím Dumce. Ďakujem Eva
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Jak zabránit kočce kadit do postele?
Mám tříletou kočku, která postupně stále častěji dělá hromádky do načich postelí než do svého (má výběr ze 2) kočičího záchoda. Kočka je zdravá, v rodině vše funguje, žádné převratné změny se neudály, doma vetšinou někdo je. Poraďte, co s tím. Klasické trestání přistrčením k hromádce a vyčiněním, koupelí, vyhoštěním na balkón vedou jen k většímu uzavírání kočky do kočičího světa, ale k odstranění nedorozumění nevedou. Spíše naopak.
Pište prosím Dumce. Děkuji
Blanka
Zlobivá Mourinka
O zlobivé Mourince psala koncem ledna Renata M. - Veverka. Jestli chcete poradit, jak naložit s velkým rarachem, jakým je Mourinka, napište Dumce. Detaily problému najdete v tomto povídání.
Výstava
Nevíte jestli se připravuje nějaká výstava nečistokrevných koček v Českých Budějovicích? Odpověď prosím na lubostom@quick.cz. Děkuji Toman
Prosba o pomoc při pozorování koček
Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci