Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Okresní krasavec (George Švehla)
 
18.3.
Ze života venkovních koček II. (Jiří Doležal)
14.3.
Ze života venkovních koček I. (Jiří Doležal)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Ze života venkovních koček II.

Rezavý kocourek - z veeeliké dálky - jenom abyste věřili, že existu (5 kB) Pro úplnost připojím ke čtvrtečnímu vyprávění, čím se naše kočičky živí. No, nic zajímavého, venkovní kočky si moc vybírat nemohou, do soupisu pamlsků na Dumce bych to ani neuváděl. S výjimkou mléka uznávají výhradně masité pokrmy. Takže zbytky lidských jídel, pokud to není vysloveně maso, jsou na nic.

Jednou prý sice snědly rizoto, ale neviděl jsem to a nechce se mi to věřit. Lidé jim ovšem dávají občas mléko. U venkovních koček se dá těžko zjistit, jestli jim to prospívá nebo ne. Doufám, že ano. Zajímavé je, že kočky se některý den mléka ani nedotknou, zatímco jindy se odstrkují u misky a vylížou ji až do dna.
Suché granule mají tu výhodu, že pořádná dávka, kterou panička nasype ráno, vydrží skoro celý den a kočky kdykoli ujídají. Pokud jim to někdo nesebere a nevyhodí - někteří lidi jsou zlí. Uzeniny se kupodivu nesetkávají s velkým nadšením, ale nakonec se zkonzumují taky. Záleží asi na druhu - některé salámy jsou moc slané i pro člověka. Před lety jsem slyšel o jedné kočce, která prý bezpečně poznala výrobky jistého velkého masokombinátu, kterých se ani nedotkla.
Nejlepší jsou asi párky. Když ovšem některá paní vytáhne z nákupní tašky plátek šunky, tak to se papá z ruky, ve stoje na zadních nohách... Kočičí konzervy jsou velice oblíbené, i ty nejlevnější (Koruna, Tesco). Zvlášť když se podávají ve správnou dobu a správně ohřáté. A takové vařené hovězí z polévky, pečlivě nakrájené, to je ovšem pochoutka...
Šedá dnes 3 aneb kočka v šerosvitu (12 kB)
Nakonec přece jenom zvláštnost: jednou se u nás stalo při přípravě španělských ptáčků, jak bych to řekl, takové technologicko-hygienické nedopatření, které se tu stydím popsat. (Ne, nespadlo to všechno na zem, něco úplně jiného...) I bylo rozhodnuto věnovat nedělní oběd kočkám. Takový úspěch jsem tedy nečekal! Bylo toho na několik dní, ale kočky to přímo hltaly, snědly všechno i s náplní, včetně vajíček a okurek!

Loni jsem se tady ptal, s určitou pochybností, jestli jsou kočky hlučné. Nedávno jsem se přesvědčil, že na tom přece jen něco bude. Zřejmě se ale jedná především, ne-li výhradně, o kocoury! Kočičí koncerty se prý odehrávají v únoru. A opravdu, jednoho teplého únorového večera jsem zaslechl (kde jinde, než na tajemné Ženíškově ulici!) podivné zvuky.

Napřed jako pláč dítěte, a to už jsem věděl z vyprávění i z předchozí zkušenosti, že to dovedou kočky. Seděli tam dva kocouři, starý známý kocour bandita s maskou přes oči a cizí bílo-mourovatý kocour. Pak začali zpívat dvojhlasně. Opravdu to vypadalo jako lidské hlasy a chvílemi se drželi slušně v paralelních terciích! Jenom ta melodie neměla s evropskou hudbou mnoho společného.
Lékař Konrad Gesner v 16. století prý soudil, že kočičí píseň je s to dohnat člověka k šílenství. No, kdyby to trvalo celou noc, tak by to asi nebylo nic příjemného. Ovšem psí štěkot má přece jenom víc decibelů. A co teprve, když nastane řetězová psí reakce na ulici rodinných domků, kde má každý svého hlídače... Tenhle koncert netrval dlouho. Najednou se na sebe kocouři vrhli a váleli se po zemi tak divoce, že se vířil prach a odletovaly kamínky. Vůbec nevnímali, že stojím tak blízko, že bych je mohl nakopnout a že vedle startující automobil je osvětluje svými reflektory. Vlastně se ani nekousali a neškrábali.
Vypadalo to, jakoby se chtěli předními prackami navzájem uškrtit. To ovšem jde snadno a rychle jedině v kriminálních filmech. Po chvilce toho měli dost a zalezli tiše pod vedlejší auto. Černý kocour pak důstojně odkráčel. Netuším, jestli některý vyhrál a který z nich to mohl být.
Bohužel nepatřím mezi lidi, kteří s sebou nosí na procházky nahrávací zařízení. Tak jsem si řekl, že pro čtenáře Dumky najdu podobný zvuk na Internetu. Vyhledávač http://www.findsounds.com vám sice dá po zadání hesla "cats" 200 zvuků (některé odkazy, ale jen některé, vedou i na kočičí stránky), ale byl jsem velice zklamán: ani jediný kočičí dvojhlas! Proto jsem vytvořil ukázku (7 kB - hlasový soubor MP3 - cca 3 vteřiny) smícháním dvou různých kočičích hlasů. Samozřejmě, není to ani zdaleka ono, naši kocouři neměli takové mňoukavé hlasy, ale hlasy opravdu velice podobné lidským!
Třecí kočka s ocáskem do šroubovice (10 kB)
Krátce po této příhodě se Rezavá dva dny nedostavila ke krmení. Už jsem si dělal starosti, když jsem večer zaslechl z nedalekého dvora kočičí zpěv. Rezavá tam dlela ve společnosti tří nebo čtyř kocourů.
Představte si, že i v této situaci mě poznala, zamňoukala na pozdrav a běžela se otřít, ale hned se zase vrátila, aby se věnovala své společnosti. Vždycky jsem si říkal, že každá kočka je krásná, ale tohle byli opravdoví kocouří otrapové! Známý černý kocour s maskou byl jakoby olezlý na uších a celý nějaký neupravený, další kocour byl kulhavý a třetí dokonce bez ocasu! Neměl ani kousíček ocasu! (Ale jako Manx, čili bezocasá kočka z ostrova Man, podle postavy nevypadal.)
Zezadu to vypadalo hrozně - jako vystrčený holý lidský zadek (i když chlupatý, ale to máme někteří lidé taky...). Pak se odebrali k našemu domu a tam se v okamžiku hemžilo asi devět nebo deset koček. Ale kocouři neměli o žrádlo vůbec zájem a všechno se to hnalo zase dál, někam pryč, do tmy. Za dva dni byla kočka zase zpátky, jako by se nic nestalo, po kocourech ani stopa.
Tedy, my jsme se loni shodli s několika sousedy, že by se kočky měly vykastrovat, ale věc není až zas tak jednoduchá a nikdo pochopitelně nic nepodnikl, jak už to bývá. Takže budou zase koťata :-(.
Šedá je opět první na řadě. V únoru byla už pěkně tlustá, 8. března se celý den neukázala a nazítří, když vylezla z díry, už byla zase štíhlá. Takže si to musela pořídit někdy kolem Nového roku, za největších mrazů, úplně potichu, bez parády.
Připadala mi po Silvestru nějaká divná, dokonce jsem si myslel, že ji vyvedly z míry ty rachejtle a petardy. I když ostatní kočky a hlavně koťata to nechalo v naprostém klidu.
V noci ještě bývá pořádná zima, chudáci koťata. Uvidíme někdy za měsíc, jestli začnou vylézat z díry.

Jiří Doležal          


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela a sedmým Veronika Gybasová. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 19.února 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Ztracená kočička v Praze 10
Přibližně před 14-ti dny se zaběhla kočička - tmavší mourek se světlejším pruhem (od hlavy k ocasu), slyší na jméno GATA. Je jí 16 let a byla zvyklá v bytě, proto má tendenci se ukrývat před lidmi pod auta, v domech u sklepa apod. Vyběhla z domu ve Vajdově ul. v Praze 10, ale určitě bude dezorientovaná a může se tak pohybovat dál od bydliště. Majitelka je velice nešťastná a proto bude vděčná za každou informaci. Odměna. Tel.: 02/24412027, mobil 0723/075961.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Prosba o pomoc s osleplou kočičkou
Naša 5 ročná mačička Mojsa stratila úplne zrak. Prosím o akúkoľvek radu a nápad, ktorý by našej Mojse uľahčil život. Napíše prosím Dumce. Ďakujem Eva
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci