Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI Asistenční pes - samouk (Pavel Doktor)
 
14.5.
Naše kočky - tři vlastní a jedna nevlastní / Pufík / Ztratil se kocourek Pufík (Alena a Denisa Fialovy)
13.5.
Kasička Diktátor a spol. / Kasička splnila plán (Eva)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Naše kočky - tři vlastní a jedna nevlastní

Nevím, jak začít, nejspíš od úplného začátku. Máme rády zvířata, ale kočičky nějak vedou, proto máme (měly jsme doma čtyři), teď už 14 dní jen tři :-(.

Z legrace říkáme: tři vlastní a jednu nevlastní (k tomu se dostanu později). Dva kocourky (Amiga a Pufíka) a dvě kočičky (Micku a Mindu). Kocourky máme od maličkých koťátek, kočičky byly bezdomovkyně, které jsme si vzaly domů.
Ale úplně prvního jsme měly černého kocourka Šimiho (bohužel zemřel 17.12.1997 na ztrátu imunity - kočičí aids, když mu byl 1 rok a 8 měsíců). K Šimimu (aby mu nebylo samému smutno) jsme tehdy vzaly v zimě roku 96 kočičku Micku (klasický mourek), která se potulovala kolem popelnic a spávala v kotelně naproti v sídlišti (údajně ji zemřel její pán). Odhadem má Micka nyní 7 let.
Jako další se k nám dostal Amigo nar. 8.9.1998 (celý rezavý s malou bílou náprsenkou a bílou špičkou na ocásku), toho nám dovezla sestra, když mu byly tři týdny. Narodil se u jejích sousedů a zřejmě by ho čekal osud bezdomovce. Na podzim budou Amigovi 4 roky.
Teď by se dalo říci dvě kočky do městského bytu úplně stačí, ale osud tomu chtěl jinak.
Maličký Pufík (7 kB)
Na jaře roku 2000 jsem začala přikrmovat kočku bezdomovkyni, která se svým koťátkem přespávala opět u popelnic naproti na sídlišti. Denně jsem na ně viděla a bylo mi jich líto. Tak aby nespaly venku v blízkosti parkoviště, pomalu jsem jim jídlo, které jsem jim nosila, posunovala k našemu sklepnímu okénku, kde jsou namontovány kočičí dvířka na magnet (ještě po Šimim, který byl naučen, že když nestihne přijít domů včas, než odejdu do práce a dcera do školy, může se tam schovat).
Teď jsem tento pelíšek chtěla nabídnout těmto dvěma kočičkám a až se mne nebudou tolik bát, že kočičku chytím a nechám ji vykastrovat, aby ubyla koťátka, která potom nikdo nechce. Stalo se ovšem to, že koťátko na parkovišti přece jen někdo přejel, a tak kočička zůstala sama :-((( (několik dní chodila okolo a žalostně mňoukala), nicméně přes kočičí klapku se naučila chodit a přespávala v pelíšku ve sklepě, kde jsem jí nosila jídlo.

Pufík
Naše kočky na balkóně (9 kB) Nic jí nescházelo, svobodu měla kdykoliv se vzpomněla, teplo taky a jídlo pravidelně. Jenom se mi nepodařilo natolik v ní vzbudit důvěru (byla pořad hrozně nedůvěřivá), abych ji mohla chytit a nechat vykastrovat. A tak se dalo čekat to, co muselo následovat, na podzim v pátek 27.9.2000 se jí narodily u nás ve sklepě tři koťátka.

Zapomněla jsem se zmínit, že kočičce jsme začaly říkat Minda a je černobílá. Koťátka byla všechna po ní. Objevila jsem je večer, když jsem nesla Mindě do sklepa jídlo. Byly samy bez matky celé prokřehlé (bylo studené září a ještě se netopilo).
Dala jsem je k sobě, aby se zahřála alespoň od sebe navzájem a přikryla jsem je. Ten večer jsem tam byla ještě třikrát, vždy jsem je dala k sobě a přikryla, ale Minda se neukázala.
V sobotu ráno ve 4 hodiny jsem se běžela podívat do sklepa, co je nového. Koťátka byla pořád sama úplně studená a hladová. Nezbylo mi nic jiného než je honem vzít domů a něco udělat.
Dcera ještě spala, tak jsem ji vzbudila, aby si je vzala do vyhřáté postele a třením se je snažila zahřát. Já sháněla a vymýšlela, jak je nakrmit. Teplé mléko po kapkách do pootevřených tlamiček nebylo to pravé.
Volala jsem naší paní veterinářce. Vysvětlila jsem jí situaci a ona mi poradila, abych zředila na polovinu kondenzované mléko a heřmánkový čaj a podávala to přes stříkačku. Ale nevěřila, že přežijí, že byla příliš dlouho sama a jsou dehydrovaná a prochladlá.
Měla pravdu jen částečně, první kotě zemřelo kolem 9 hodiny dopoledne :-(, druhé asi v 5 odpoledne :-(.
Maličký Pufík s Amígem - adoptivním tátou/mámou (10 kB)
Přežil jen Pufík. Největší zásluhu má na tom dcera a dvě její kamarádky. Dcera byla shodou okolností zrovna nemocná a tak byla doma a ležela, kotě leželo na její hrudi a tak slyšelo pravidelný tlukot jejího srdce a bylo pořád v teple a krmeno bylo nejprve každou hodinu, později co dvě hodiny a potom co tři hodiny.
Později, když už byla zdravá a musela chodit do školy, spával Pufík na nahřátém gelovém polštářku zabaleném do pleny a přikrytý lehkou teplou přikrývkou v krabici. V ledničce měl nachystáno zředěné mlíčko a dcera s kamarádkami (které měly klíče od našeho bytu) se střídaly v krmení. Vždy ta, která měla pauzu mezi přednáškami, přiběhla a Pufíka nakrmila.
Tak to šlo skoro tři měsíce.
Potíže byly ve vyprazdňování, močení ještě šlo, nahřátý gelový polštářek a tření bříška udělalo své. Se stolicí to bylo horší, musely jsme každý druhý den na veterinu, kde mu paní doktorka vstříkla do tlamičky něco na uvolnění...
V půl roce vypadal Pufík, jako by mu byly tři měsíce a tak jsme mu na doporučení začaly do jídla přidávat hroznový cukr, ale jinak byl šikovný. Amigo mu začal dělat mámu i tátu dohromady. Byli pořád spolu a vypadali tak trochu jako Tom a Jerry. Protože Pufík byl takové naše s láskou vypiplané dítě, měl vše dovoleno.
Teď se na chvíli vrátím zase k jeho mámě Mindě, která se mezitím neukázala několik dní (jídlo ve sklepě zůstávalo netknuté) a my si myslely, že se ji něco stalo. Nestalo, za nějaký čas se ukázala, ale do sklepa už nešla. Nechápeme její jednání, zřejmě usoudila svým instinktem, že by nebyla schopna se postarat o své potomstvo a proto je opustila.
Každopádně Pufík jí to nikdy neodpustil.
Minda se nenápadně vecpala do naší domácnosti, zpočátku na jídlo, později vyspat. Podařilo se nám ji dát vykastrovat, ale pořád je to venkovní kočka, plachá, která nemá ráda, když si ji chce někdo pohladit. Když jde ale o jídlo, nenechá se odradit a u misky je vždycky první. Nikdy se nespřátelila s ostatníma kočkama. Žárlí na Micku, která je zrovna ze všech koček nejustrašenější, takže před Mindou prchá, co ji nohy stačí, Amigovi se vyhne (ten ji ignoruje) a Pufík? Ten ji pronásledoval, jak se jen dalo a vracel jí, co mu udělala.
Proto říkáme, že máme čtyři kočky - tři vlastní a jednu nevlastní, neboť Minda je a není naše, pořád je to venkovní kočka (bezdomovkyně), která ví, že u nás má jistotu jídla, tepla, veterinárního ošetření (o to sice nestojí - ale musí to být), a na straně druhé si chce zachovat svou nezávislost.

Ztratil se kocourek Pufík
Tak šlo vše podle zajetých kolejí do 20. dubna 2002. Zrovna u nás byla na návštěvě starší dcera s vnukem. Večer kolem 8 hodiny jsem kočkám nachystala krmení a každý si šel dělat, co právě uznal za důležité, my jsme se šly dívat na televizi, kočky šly ven.
Pufík na monitoru (7 kB)

Na vysvětlenou - bydlíme ve zvýšeném přízemí a za domem je zahrada. Tu považují naše kočky za jejich teritorium a tam se nejvíce zdržují. My jsme v klidu, že jim nehrozí nebezpečí aut, psů apod... Takže není pro ně problém kdykoliv jít ven nebo zpět domů přes pootevřené okno (které je nastaveno jen tak, aby se jim protáhly), na balkón a po plotě. Když je venku teplo, je okno pootevřené pořád, když je chladno je zavřeno a kočky se domáhají ven nebo dovnitř mňoukáním (to aby jeden dělal vrátného).
Pufík a ostatní kočky šly ven (musely se trochu proběhnout, byly celý den zavřené doma).
To jsme Pufíka viděly naposledy. Po půl hodině jsem zjistila, že venku prší. Šla jsem zkontrolovat, zda jsou kočky doma a jestli je vše v pořádku. Do půl noci jsem ho z balkónu volala několikrát, ostatní kočky už dávno spaly na svých místech, jenom Pufík nepřišel :-(.
Už větší Pufík s Amígem - adoptivním tátou/mámou (10 kB)
Pršelo až do rána a ještě více se ochladilo. Hned ráno jsme se oblékly a šly ho hledat. Prochodily jsem s dcerou několikrát zahradu, protější sídliště a blízké okolí. Vylepily a roznesly do schránek rodinných domků v okolí 70 plakátků. Za 14 dní byly jen dva ohlasy, jedna paní nám nabízela kotě, které se narodilo jejich kočičce - té jsme vysvětlily, že nám jde právě jen o toho našeho Pufíka.
Druhý byl nějaký pán, kterého zajímalo, zda se už kocourek našel. Popovídali jsme si o kočkách a když jsem mu vylíčila příběh Pufíka, řekl mi o Dumčiných webových stránkách na Internetu a ať zkusím poprosit o pomoc, že třeba ještě není pozdě. (Poznámka F.Š.: Myslím si, že oním pánem byl pan Jiří Doležal - je to tak, MAILem potvrzeno :-).)
Takže prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh.
Zdravíme všechny čtenáře Dumky a milovníky koček a děkujeme za případné informace o Pufíkovi.

Alena a Denisa Fialovy, 8. května 2002          


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Našla se mourovatá dospělá kočička,
která byla zavřena 14 dní ve sklepě. Nyní je na veterině, je velice pohublá, velice plachá, potřebuje milou a laskavou péči. Ujme se jí někdo? Telefon p.Kuprová do práce 02/83018335, domů 02/86580996.
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci