Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PTÁCI: Za bělohlavým orlem I. (Lumír O.Hanuš)
 
20.5.
Dubnové kočičí novinky (Ivana Jirková)
16.5.
I kočky mají rády něco nového (Marie Crossette)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Dubnové kočičí novinky

Dlouho už jsem se nedostala k sepsání, co nového u "mých kočiček".

Začnu kočkami nemocničními.
Je jaro, kočky si užívají tepla a sluníčka. Člověk je vidí se sladce rozvalovat na sluníčku a hovět si. Ne, že bych jim tak trochu nezáviděla.

Kočky fausťákové opět prořídly. Chlupatý mouratý Pepík je "v nemocnici". Kdekdo se na něj ptá, každý se těší, že se vrátí zpět, už prý je mu lépe. Černá Mína a její dvě černobílé dcery, Pepíkovy starší sestry, si ale užívají jara dosyta. Všechny tři každé ráno sedí a čekají, co že pro ně dvounožci ulovili a donesou do mističek. A že mívají výběr.
Mašličku 'uklízí' Šimon (13 kB)
Jedna panička nosí konzervičky, druhá kousky syrového hovězího, další syrová srdíčka. Občas někdo přidá kostičky od grilovaného kuřete, nebo nějakou další lahůdku, i z kuchyně občas něco "upadne". A tak si naše kočulky mohou dovolit pozvat k jídlu i kočky odvedle, případně nechat nějakého toho kosa, aby se trochu přiživil, nemocniční sojky na pozvání nečekají a poslouží si samy.
Když jdu do práce, nebo z práce a Mína mě zahlédne, běží mi naproti, plácne sebou na zídku, a chce se mazlit. A mazlí se s takovým zaujetím, že zapomíná schovat špičku jazyka, vypadá tak trochu, jako by ho na mne vyplazovala. Nastavuje bříško, záda i hlavičku, otírá se bokem, prostě si užívá hlazení, to ona moc ráda. Ráno mě navíc ještě běží kousek vyprovodit, snad proto, abych nezabloudila.
Prostě kočičí pohoda :-). Občas je přijde navštívit sousední černý kocour, ale není moc vítaný. Nevím proč. Jenže jaro má i své stinné stránky. Budou koťata :-(. U kočiček fausťákových ne, ale obvykle se stává, že prostě někdo přijde, přinese v tašce kotě nebo i několik, vyhodí je tam a odejde :-(((.
A to se pak fausťákové kočičky zlobí. Cizince nechtějí.
Kočky Na Hrádku zůstávají na dvoře sami dva. Mourek a černobílá Pusinka. Pravda, krmičů nemají tolik, jako fausťákové kočičky, ale ani oni dva hlady netrpí. Občas se u nich na dvoře objeví jiná kočka, většinou "přespolní" (naposled to byla krásná bílá číča se zrzavými skvrnami), ale té velice rychle vysvětlí, že si vystačí sami a na neohlášené návštěvy nejsou zvědaví. Někdy jim na jídlo chodí kuna nebo holubi. Holubům ale dovedou dát co proto.
Pusinka je plachá, Mourek naopak je mazel. Ale už i Pusinka se ode mne pomalu nechává pohladit. Je legrační její vybarvení. Je to bílá kočka s černými skvrnami na hlavičce a packách, černým ocáskem, a pěti velkými černými skvrnami na boku a zádech, které vypadají přesně jako velký otisk kočičí tlapky.
Ti dva se mají moc rádi. Kde je jeden, je jistě i druhý. Když dostanou najíst, hned se shání jeden po druhém, aby šli na jídlo spolu. Je legrační pozorovat, jak se k sobě mají. Otírají se o sebe, jeden druhému myje hlavičku, chodí s propletenými ocásky.
Kouzelný je pohled, když běží k jídlu ze schodů, oba ve stejném tempu, se stejnými pohyby, i stejnou packou. Nedovedu si představit, co se stane, až jedou jeden nebude. To bude ta největší kočičí tragedie :-/.

A kde spí Micka - zajímá se Šimon (11 kB)

Na řadě jsou kočky pouliční.
Jak jsem už několikrát psala, jsou v součané době čtyři. Když vyjdu večer s kočičí večeří z domu, je první na řadě kocourek mourek. Protože se mě nebojí a nechává mě k sobě přiblížit cca na metr, a dokonce reagoval na jméno Kubíček, domnívám se, že je to můj,
dávno ztracený, kocourek Kuba, který se po delší době vrátil zpátky, nebo spíš tam dochází.

Fakt je, že se často vyskytuje v blízkosti sklepa, kde Kubíček kdysi vyrostl. Teď už několik dní čeká pod autem kousek od vchodu našeho domu. Takže mourek dostane najíst, chvilku si s ním povídám, a jdu dál.
Další v pořadí je kočička (nebo kocourek) černá jako uhel. Nejdříve se čas od času objevila, dostala najíst, a zmizela. Později zjistila, že je výhodnější si na jídlo počkat, a obsadila sklep, z jehož okénka se po předložení večeře a zavolání, do dvou minut vynoří. A tak je tomu každý den.
Je to hrozně plaché zvíře, takže se mi do této chvíle nepodařilo se přiblížit natolik, abych zjistila, jestli je to kočička, nebo kocourek. A tak mi nezbývá, než se pomaloučku přibližovat. Zatím nejbližší vzdálenost byla před několika dny, kdy utekla až, když jsem od ní byla tak tři metry. Zatím poctivě sleduji, jestli se nápadně nekulatí, ale nevypadá to.
Další v pořadí je moje Lízinka. Denně mi běží naproti, chvilku chce hladit, ale hlavně ochutnává přímo od zdroje z misky, ve které jim nosím jídlo. Říkám tomu, že si vybírá zálohu. Prostě ty nejlepší kousky (nadstandart) si vybírá hned. Pak teprve se se mnou vrací k místu, kde má svou jídelnu. Tam dostane do mističky zbytek masíčka a mlíčko. Tedy, pokud mističku zas někdo nevyhodí :-/, což se stává tak dva až pětkrát do týdne :-(.
Trpělivě chodím s mističkami po kapsách, případně je ukrývám do různých skrýší, aby bylo Lízince (a kocourovi Světluškovi) na co dát jídlo. Bohužel v poslední době mi už objevili i některé skrýše a poklady z nich došly k likvidaci :-(. Když se Lízinka pustí do jídla, už nechce většinou hladit, dokonce i uteče, aby se vzápětí vrátila zpátky.
Někdy ještě při mém odchodu likviduje obsah misky, jindy všeho nechá a jde mě doprovodit až před dům. Je zajímavé, že tam jde vedle mne, zpátky za mnou, jakoby tajně.
Když dám vcečeři Lízince, jdu tak 10 metrů dál pod keř, kde už čeká kocour Světluška (jméno dostal podle svítících očí ze stínu ještě v době, kdy jsem nevěděla, je-li to kočka, nebo kocour) na svůj díl. I jeho misky jsou tvrdě likvidovány, ať je schovám, jak je schovám. Světluška je s Lízou velký kamarád a je asi otcem většiny jejích koťat. Jinak je stále plachý. Je černý jako noc, že je u jídla poznám kolikrát jen podle dvou svítících očí. Když je zavře, kocour zmizí.
Posledních několik dní jsem poblíž na trávníku zahlédla ježka, brzy tedy nastane boj o jídlo. On vždycky nabyde dojmu, že je to tam pro něj, a odhání kočky. Já zas odháním jeho, tak se tak honíme sem tam a kočky mají večeři na několikrát...
Včera jsem při návratu domů viděla z dálky na chodníku cosi tmavého ležet. Lekla jsem se, že se něco stalo některé ze dvou prvně jmenovaných kočiček a namířila jsem si to tam. Když jsem došla tak na deset metrů, zvedlo se to.
Kuna Pepina, moje další kamarádka, která se občas přiživí s kočkami. Postavila se na zadní a čekala uprostřed chodníku, až k ní dojdu na bezpečnou vzdálenost. Před týdnem jsme se takhle potkaly a hrály jsme si dost spolu dlouho. Pepina vždycky vykoukla zpod auta, já jsem popošla k ní, ona se schovala, já jsem se vrátila na výchozí místo (asi tři metry od ní) a celá hra se opakovala.
Včera ale k tomu nedošlo, protože se z druhé strany objevil jakýsi, silně podroušený muž, Pepina mrskla ocáskem a rozplynula se. Ještě chvíli jsem čekala, ale už jsem jí nezahlédla :-(.

Zase spící Micka pozorovaná Šimonem (8 kB)

Nejdůležitější součástí mé kočičí smečky jsou ale moje kočky domácí, Micinka a Šimon. Micinka má teď zrovna období kočičích zpěvů. Chodí po bytě a prospěvuje. Člověk by řekl, že si ve třinácti letech už dá pokoj, ale kdepak Micka. Pěje a pěje. Má to ale i svoje výhody, je mnohem přítulnější, než obvykle.

Jenže Micinku zvednout do náruče by zvládlo i nemluvně. Ta kočka už snad nic neváží. Někdy mám takový pocit, že to, co sní, váží víc, než celá Micka. Ale chuť k jídlu jí tedy neopouští.
Před několika lety jsem v době jejích zpěvánků sehnala velmi pohledného mouratého kocoura, kterého jsem přilákala až bytu. Micka vyběhla ven, zarazila se, vyjekla něco jako: "pomóct, mužskej!" a utekla. Kocour se jejího zaječení tak lekl, že utekl také, a bylo po námluvách :-/.
Micinka je kočička mlsná. Někdy mě udiví tím, že tvrdě spí v pokoji, nebo na chodbě, já otevřu ledničku a vyndám maso, v té chvíli se jako duch zjeví u mých nohou, udělá prosebné oči... a nedejte jí. Nikdy nepochopím, jak pozná, že jsem z lednice vyndala právě maso a ne třeba vajíčka, to se totiž neobtěžuje.
Šimon je podobný případ. To jsme si z umisťovací výstavy přinesli drobného, už dospělého, kocourka. Dneska máme kus kocoura - mohutného a krásného mourka. Šimon je dvakrát takový, jako Micka, ale sní polovinu toho, co Micka. Zdaleka není tak mlsný, i když i on se pěkně zmlsal (to by mě zajímalo, kdo mi ty moje kočičky rozmazlil. Ale, nakonec, kočky jsou od toho, aby byly rozmazlovány).
Lidské jídlo, které Micince moc chutná, Šimon nemusí. Ještě tak kousíček masa, aby neurazil. Ale Šimon je na sladké. Taková Tatranka, to je něco jiného, než nějaký guláš! To by mohl. Ještě dlouho po tom, co jsme si Šimona přinesli, nevyskočil ani na židli. Prostě jakákoli výška pro něj nebyla. Dnes už ani tohle neplatí a Šimon jedním skokem vyskočí na stůl, na linku, na lednici, prostě, kam se mu zachce. Jen Micčina oblíbená místa nechává bez povšimnutí. Ta jsou jen její.
V poslední době se jejich hádky značně omezily, ale teď si většinou začíná Šimon. Lotr jeden! Zajímalo by mě, jak se k sobě chovají, když nikdo není doma. V současné době mají společného nepřítele, synova bígla Kvída, vlastně ještě štěně (je mu sedm měsíců). Ten když přijde, Šimon se po chvilce rozplyne a Micka, která je mnohem zvědavější, mizí do výšek, kam na ní nemůže.
On by si chtěl hrát, jenže Micinka si s nějakým psem převce hrát nebude :-). Jenže zvědavost jí nedá, tak je tam za chvilku zas a situace se opakuje.
Při poslední Kvídově návštěvě ale zabodoval Šimon. Opět se rozplynul a nebyl. Hledala jsem ho, kde se dalo, a nic. Nakonec jsem ho našla ve skříni, ale zavřené. Nebyla sice zamčená, ale dveře byly úplně zavřené. Přitom jsme v ní nikdo nebyli, tak nevím, jak to dokázal. Jak se zdá, Šimon dokáže leccos :-). Prostě šikovný a mazaný kocour.

Ivana Jirková          

P.S.: Fotky mých domácích koček jsou ještě z loňských vánoc, ale už mám novější (venkovních také), pro které se snad Ferda časem zastaví...

Z očí do očí - Šimon a Micka (12 kB)


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se Pufík z Ostravy-Muglinova,
která se ztratil 20.dubna 2002. Prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh. Za pomoc děkují Alena a Denisa Fialovy
Našla se mourovatá dospělá kočička,
která byla zavřena 14 dní ve sklepě. Nyní je na veterině, je velice pohublá, velice plachá, potřebuje milou a laskavou péči. Ujme se jí někdo? Telefon p.Kuprová do práce 02/83018335, domů 02/86580996.
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci