Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Australský podzim (George Švehla)
 
27.5.
Kočky odjakživa I - Mucín, Lízinka, Matýsek I, Lucina (Vlasta Hübschová)
23.5.
Dovolená (M.Šmídová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Kočky odjakživa I
Mucín, Lízinka, Matýsek I, Lucina

Lízinka (10 kB) Usedám k pokusu popsat trochu "kočičí historii" v naší rodině. Moje paměť, týkající se rodinných kočičáků, sahá do doby, kdy mi byly asi 4 roky, což je rok 1950 - už dost pamatuji (bohužel nebo bohudík?).

Máma se vracela v noci z koncertu, bylo deštivé, možná jarní, možná podzimní počasí a když míjela sloupek k jedné z předzahrádek v ulici, viděla na něm černé odrostlé kotě, které uvítalo projev maminčina zájmu a skočilo jí na rameno. Tak ho odnesla domů. Tou dobou jsme žádné zvíře neměli. Kotě se ukázalo jako kocourek, dostal jméno MUCÍN, potěšeně rostl a měl se velice k světu. Temperament mu rozhodně nechyběl.
Bála jsem se ho, protože všude číhal na nohy a kousal do nich. Jednou, když jsem se ho pokoušela pochovat, mě i podrápal obličej. Samozřejmě jsem dostala vyčiněno já :-/ (i když jsem byla celkem malé dítě) "proč ho držím, když on nechce".
První kočičí počinek u nás doma vyrostl v pořádného, pěkného kocoura. Před 50 lety vypadalo okolí našeho činžáku docela jinak než teď, bylo to skoro jako na venku, a tak přestože byt máme ve 3.patře, pouštěli jsme milého MUCÍNA na procházky ven.
Jednoho dne se vrátil, nebylo mu dobře a zakrátko umřel :-(. Nejspíš někde snědl otrávenou návnadu :-(.
Lízinka s koťaty (11 kB)
V sousedství našeho domu bylo v provozu kamenictví, kde byly velké prostory různých dílen, kůlen a přístřešků a tam se vždycky zdržovaly nějaké kočky. (Ostatně až donedávna, kdy po letech ukončeného provozu byly budovy kamenictví zbourány). Byly prakticky jako ve volné přírodě s tím, že přece jen je přikrmovalo osazenstvo firmy a my obratným házením potravy z okna. Ovšem pravá "hra" nastávala s pravidelnými přírůstky koťat. Moji "měkkosrdcatí" rodičové se domluvili s vedoucím onoho kamenického provozu, ten vyrobil důmyslnou odchytávací bedýnku, jejíž záklopku jsme obsluhovali pomocí lanka (špagátu?) od nás z bytu.
Nepamatuji, kolik koťat jsme takhle chytili, ale pravda je, že v tomto období si na sebe můj táta přibral další "úvazek" v Národním divadle (v jehož orchestru byl koncertním mistrem skupiny violoncell, tedy i kolegou a kamarádem pana Maryska - otcem paní MAXI MARYSKO) a umísťoval rozmilým kolegům a kolegyním naše úlovky, které jsme nejprve patřičně vypiplali.
Matýsek I si hraje s ocáskem Lízinky (8 kB)
Když už vešlo dostatečně ve známost, že jsme praštěná kočkomilná rodina, tak na oplátku jednoho dne táta kotě z divadla PŘINESL. Byla to siamská kočka nějakého vzácného rodu a jména, která svému páníčkovi (sólista opery) dělala doma "psí" kusy a nevěděl si s ní rady :-).
My jsme jí doma začali říkat LÍZINKA a žádných kousků nevhodného chování jsme se od ní nedočkali. Předvedla jenom takovou raritu, a to na prázdninách na statku. Dokázala udělat svou malou potřebu na normální lidský nočník.
Na zmíněný statek jsme také někdy odváželi různé kočičí přírůstky (jezdili jsme tam na prázdniny asi 30 let), které se nepodařilo umístit v našem pražském teritoriu. Mimo jiné jsme tam odvezli bílomourovatého MATÝSKA I. Prožil tam hodně let, ale ty první roky jsem ho vždy na konci prázdnin ke zděšení rodičů chytila a vezla zpět domů, prostě jsem bez něho nechtěla být :-/.
Na venkově se toulal, asi jako každý správný kocour, ale když hospodyně zadělala a napekla lívance, vždy byl zpět. Až jednou ani lívance nepomohly a nepřivolaly ho domů :-(.
Lucina v plné kráse (14 kB)
S Lízinkou jsem si, na rozdíl od Mucína, již hrála bez bázně, zřejmě jsem jí spíš pěkně otravovala, protože se jevila poněkud trpělivější, ale jednou se mi to také nevyplatilo... Na gauči jsem ji obestoupila koleny, hlavou a z boku rukama (byla jsem jakoby na všech čtyřech), že jí nepustím pryč. Samozřejmě si způsob svého osvobození našla - jak jsem měla skloněnou hlavu, tak se mi zakousla do horního rtu, vlastně ho špičáky celkem snadno prokousla, a měla vystaráno...
Já jsem se raději moc neozývala, protože tentokrát by se to asi u rodičů neobešlo nějakým konstatováním, ale byla bych umravněna důraznějším způsobem. Co se týká stravy, měla Líza zcela jasno. Jedla "chatku", kdysi levná záležitost, krevetky v konzervě. Během svého života povila několikero koťat, jednou měla i vrh siamátek, která měla všechna deformované ocásky, podle kterých jsme je měli pojmenované, vzpomínám si pouze na Háčka, ten měl konec ocásku otočený zpět o 180 stupňů.
Sama Lízinka měla jenom takový asi deseticentimetrový pahýl. Teď už jsou siamské kočky, myslím, bez podobných deformací. Ostatní Lízina koťata byla "obyčejná", protože se vždycky o letních prázdninách asi tak na tři dny "ztratila" a potom na podzim nám doma v Praze "vyklopila" rodinku.
Matýsek I pózuje (10 kB)
Jedno z jejích koťat zůstalo "na ocet", a tak jsme se dopracovali k LUCINĚ. Byla mourovatá, krásně lesklá a pěkný drak.
Vzpomínám si na příhodu, kdy se stala ochránkyní mého táty. Protože jsme chtěli dopřát siamce Líze zase ta "patřičná" koťata, přinesli jsme domů krásného, obrovského kocoura siamáka s přiléhavým jménem MAX, kterého vlastnila přítelkyně mých rodičů. Jedné noci přišel táta domů z představení (tedy z práce) a nic netuše vstoupil do kuchyně. (My ostatní jsme už spali v ložnici.) Max v cizím prostředí byl zřejmě kapánek nervózní a bál se, což vyvolalo jeho agresivitu a zakousl se tátovi do achilovky...
Až sem to známe z vyprávění. Pak se ozval řev, který nás zbylé vymrštil z postele. Další jsme viděli na vlastní oči. Lucina, která byla velikostí asi třetinová oproti Maxovi, se na něho vrhla s takovou zuřivostí, že nejen tátu pustil, ale zaletěl pod kredenc a vylovili jsme ho až druhý den :-).
Hned putoval do svého domova a bylo po námluvách. My jsme pak trpěli mohutným opakovaným "" Lízy, jejíž touhy nebyly uspokojeny. Postupem doby se k ní s "" připojila i Luca a jejich uspokojení se odehrávalo vždy jako prázdninové povyražení.
Na prázdninách na statku Lucina opět ukázala svoji neohroženost. To když v úzké chodbě potkala místního psa, který byl asi velikosti středního knírače. Stala se z ní rázem chlupatá nepříčetná koule, která přistála nebohému psovi bleskurychle za krkem, fackovala ho a vydávala velmi výhrůžné zvuky. Nebožák se dal na útěk, až ji cestou ztratil...
Lucina měla řadu koťat, z nichž jedno mělo zbarvení siamky. Umřela na rakovinu mléčné žlázy, stará rozhodně nebyla, Líza umřela na rakovinu střev v 11 letech.

Vlasta Hübschová          

Pokračování příště.


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté od Jitky se jmenuje Dieta podle Kočky - doporučuji!!!, třicáté šesté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se Pufík z Ostravy-Muglinova,
která se ztratil 20.dubna 2002. Prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh. Za pomoc děkují Alena a Denisa Fialovy
Našla se mourovatá dospělá kočička,
která byla zavřena 14 dní ve sklepě. Nyní je na veterině, je velice pohublá, velice plachá, potřebuje milou a laskavou péči. Ujme se jí někdo? Telefon p.Kuprová do práce 02/83018335, domů 02/86580996.
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci