Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PAVOUCI: Pavouci a jejich sítě (Marie Crossette)
 
24.10.
Starosti s venkovními kočkami... / ...a kocoury (Jiří Doležal)
23.10.
Noční trable (Vendula)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Starosti s venkovními kočkami...

Rozhodl jsem se, že musím o našich kočkách přece jenom něco napsat, i když to nejsou takové zprávy, jaké bych si přál :-(. Nemám bohužel žádné lepší obrázky - černý kocour se vyskytuje výhradně v noci, dvě kočky vypadají pořád stejně, jen velice tlusté kotě by si zasloužilo fotku, ale nemám.

V rychlosti jsem přece jenom nafotil pár snímků mourovatého kotěte a přidal jsem ještě půl roku starý odrázek černého kocourka...

Ještě než jsem stačil odeslat minulý článek, ztratil se i druhý černý kocourek (tehdy označený jako "A"), a když se neobjevil víc jak měsíc, tak se zdálo, že už ho nikdy neuvidím.
Kotě už není hubené (12 kB)

Pak někdy kolem svaté Anny se stala divná věc: kočky přestaly zalézat do své díry. Přímo se toho bály, opustily i celý prostor s křovím před domem a přesunuly své aktivity na opačnou stranu domu pod zaparkované automobily. Snad se ve spáře prováděla dezinfekce proti blechám? Ale nikdo o ničem nevěděl.
Když jsem se posledního července vracel k večeru domů, byly všechny vstupy do spáry zazděné! Zase nikdo o ničem nevěděl, nikdo nic neviděl :-(. Naštěstí kočky tam už několik dní nebyly.
Prvních pár dní přežívaly skutečně jenom pod auty. Dokonce se jim tam muselo dávat i krmení. Koťata se pod auty a na přilehlém kousku trávníku honila celé dny, vypadalo to, že ani nespí. Ale kočky přece musí mít nějaký úkryt, kde by mohly v klidu spát a schovat se před deštěm a zimou (to v srpnu naštěstí ještě nebylo aktuální). Rezavá si navíc ještě zlomila nebo nějak pohmoždila nohu, chodila po třech, naštěstí po několika dnech byla zase fit.
Miniaturní tygr v buši (13 kB)
Postupně začaly kočky na delší a delší dobu mizet. Měl jsem strach, jestli se prostě neschovávají v autech. Že tam kočky zespoda zalézají, to je jisté, to jsem viděl. Ale dělají to jenom na malou chvilku, nebo tam i spí? Stačily by vystoupit, když auto startuje? Mám zkušenost, že když kočka někam vleze, tak se žádným boucháním nedá vyhnat, naopak zalézá tím hlouběji. A mohly by přežít ve zdraví jízdu někde u motoru? Nevypadly by pod kola? A jak by se pak vrátily, třeba z cizího města? Pravda, na parkovišti stála jedna odřená škodovka s pavučinou od výfuku k zemi, v té by mohly kočky klidně bydlet. Ale téhle popelnici se kočky zdaleka vyhýbaly, dávajíce přednost co nejnovějším a nejdražším vozům :-).
Jednou jsem z dálky uviděl bílo-mourovaté kotě za sklem uvnitř auta. Lekl jsem se, jak se mohlo dostat až dovnitř a jak ho dostat ven? Ale než jsem přišel, tak už auto odjíždělo; nějací lidé si kotě odváželi. Snad budou mít na spokojený život pro kočičku, když mají na drahý vůz. Kotě sedělo za předním sklem jako nějaká plyšová hračka - není to něco proti bezpečnosti silničního provozu? :-/
Kotě se tváří jako šelma... (12 kB)
Pak jsem slyšel, z druhé ruky, že někde auto přejelo kočku. No, to bylo za daného stavu jenom otázkou času. Velké stříbro-mourovaté kotě se od toho dne přestalo objevovat, takže to asi byla pravda :-(.
Malé mourovaté kotě zůstalo samo, mohlo si už hrát jenom s maminkou. Kotě bylo hubeňoučké, kostřička na dlouhých nožkách, ocásek jako provázek. Když trochu předběhnu: teď je tomu právě naopak - kotě je takřka obézní :-). Jenom ocásek má tenký a krátký, navzdory tradici našich koček, které mají přiměřeně silné a dlouhé ocasy.
Jak už jsem řekl, měl jsem starost, kde budou kočky přebývat? Zvlášť když letos nastalo brzy studené a deštivé počasí. Vhodné úkryty jsou buď daleko nebo jsou obsazeny cizími kočkami. Dokonce jsem se pokoušel na procházkách s kočkami zavést je k různým objektům, kde by se mohly (podle mého, zřejmě nekompetentního názoru) schovat, ale nic se jim nelíbilo :-(.
No, nějak si asi musely pomoci samy, někdy jsou celé dny pryč a přicházejí se jen občas najíst, většinou až v noci. Kdyby se ale někdo ze čtenářů (hlavně ze severní Moravy a Slezska) chtěl některé kočičky ujmout, poskytnu veškeré informace! Napřed jsem si říkal, že nemám právo o kočkách psát, když ani nevím, kde se skrývají, ale že se to přece musí dát snadno zjistit. Času na to mám dost, třeba celých 24 hodin denně, ale nemám trpělivost a ani schopnosti lovce nebo detektiva, takže jsem od této myšlenky zase upustil :-/.
Rezavou jsem považoval za světem protřelou, o kterou není třeba mít strach. ...a ukazuje nebezpečnou pracku (15 kB) Přece ale, když se přiblížil čas dalšího porodu, tak viditelně znervózněla a snažila se proniknout dveřmi do domu, což je pro naše kočky normálně tabu, které se nesnaží překročit. To se ví, že mi jí bylo líto :-(.
Koťata se narodila někdy kolem 17. září a kočku nebylo skoro týden vidět. Nakonec se přece jenom přišla v rychlosti najíst a dnes už tu tráví zase více času, břicho vytahané, ale není hubená jako při minulých koťatech. Podařilo se mi vysledovat, že mizí přes nedalekou ulici do průjezdu, který vede do dlouhého dvora, odborně řečeno vnitrobloku. (Prý tam bydlí kočky, které se živí odpadky z restaurace, ale v okolí jsem nikdy žádnou neviděl a uvnitř ? - děkuji, nechci, připomíná to tam skládku.) No, doufejme, že tam jsou někde koťata v teple a bezpečí.

...a kocoury

Když se ztratil kocourek "A", říkal jsem si že kocourek "B" sice u nás není, ale že vím kde je - pohybuje se v oblasti, kde dvě paní krmí kočky. Jednou jsme se zase potkali a kocourek radostně mňoukal a vyskakoval. (K tomu vyskakování: minule jsem napsal, zjednodušeně, že vyskakuje jako pes. To samozřejmě není ani zdaleka přesné. Pes se o člověka opírá tlapkami, což je obzvlášť milé když je mokro a bláto :-/. Naproti tomu kočka vyskakuje bokem, tlapkami člověka chytí nanejvýš za ruku. Aspoň to tak dělají ty vyskakovací kočky, které já znám.)

Ale stala se divná věc. Kocourek se mnou šel jenom k sousední ulici. Potom jakoby narazil na neviditelnou čáru, kterou nemohl překročit. Totéž na souběžné ulici na opačné straně. Byl uvězněný na malém teritoriu, které si vymezili dva zlí kocouři na obou stranách, v zemi nikoho, a byl zjevně hladový.
Ten večer jsem získal krmení od nedaleké paní, co krmí kočky, a následujících 14 dní jsem donášel pro kocourka krmení z domova každý večer, asi půl kilometru daleko. Kocourek pokaždé čekal pod stejným autem na rohu a žral přímo hltavě. Nejenže snědl tolik, co ostatní tři kočky dohromady, ale jak jsme jednou vyzkoušeli, i trojnásobnou porci - prostě jedl neustále, dokud něco bylo.
Kocourek a stín (3 kB)
Při tom nevypadal na pohled nijak špatně. Jen když sklonil hlavu, byla vidět na krku šedá lysinka. Jizva nebo (ó hrůzo) nějaká kožní choroba? Asi za tři týdny naštěstí tato vada na kráse zmizela, navíc má kocourek krásně lesklou srst. Alespoň při pouličním osvětlení tak vypadá - na denním světle už jsem ho neviděl několik měsíců.
Potom kocourovi trochu otrnulo, odvažoval se dál a dál, až jsem ho přilákal k nám. Tady ovšem zase nastaly potíže s kočkami - kocourek se jich bál a kočky hned přiběhly, když dostal krmení, ačkoliv měly dost svého :-/. Zvlášť měl kocourek hrůzu z mourovatého kotěte. Bylo tehdy ještě docela malé, ale když nahrbilo hřbet, tak kocourek prchal!
Jednou nepřišel a šel jsem ho hledat na jeho bývalé stanoviště. Kocourek přišel, ale zdál se trošičku jiný. Po chvilce jsem nabyl jistoty, že je to jeho bratříček. Bůhví kde se těch sedm týdnů toulal, ale vypadal dobře živený a budil dojem, že se umí o sebe postarat (i když strach ze zlého mourovatého kocoura nemohl zapřít). Černí kocourci si na pár dní vyměnili místa a potom se mnou několikrát šli oba svorně na procházku. Když byli dva, tak se "B" nijak nepletl pod nohy (několikrát se předtím stalo, že jsem mu šlápl na packu :-(), ale taky se nijak nemazlil. Potom kocour "A" zase zmizel. Je to opravdu asi "toulavá kočka".
Zbývající kocourek přichází (s občasnými přestávkami) najíst se a pomazlit, vždycky jen v noci. Koček se už nebojí, naopak, nepustí je k misce, takže se zase musí krmit zvlášť. Jenom kotě mu dokáže částečně vzdorovat. Kde bydlí je mi záhadou, na známých místech jsem ho v poslední době už nikdy nepotkal. Vysledovat kočku není snadné: pokud jste blízko, sleduje kočka vás, pokud daleko, rychle zmizí z dohledu.
Taky jste pozorovali, že všechna koťata, kromě těch, která se lidem zdaleka vyhýbají, dospějí v určitém věku do stádia, kdy zatínají drápky do nohou a snaží se šplhat po nohavicích?
Naštěstí z toho zase brzy vyrostou. Jako to mourovaté.
Když si sednu na lavičku, kotě mi teď vyleze na klín a přede.
Jak se to mohlo samo naučit?
To ještě nikdy žádná kočka neudělala!

Jiří Doležal          


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté od Jitky se jmenuje Dieta podle Kočky - doporučuji!!!, třicáté šesté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Kočka Aja (10 kB)
Ztratila se Aja
Dne 11.10.2002 se nám ztratila v oblasti Hanspaulky (Praha 6 - Dejvice) naše kočka AJA. Britská modrá asi 1 rok stará, kastrovaná, velmi přítulná. Děkuji za pomoc Mikoláš Buleca tel. 602106688
Kocour Seymour coby kotě (7 kB)
Ztracený Seymour
Posílám obrázek zatoulaného kocoura Seymoura (Símor), když byl ještě malé kotě, teď je mu půl roku. Zítra (16.10.2002) to budou 4 týdny, co se ztratil v Praze 4, v ulici Na Veselí. Jestli ho někdo v okolí viděl, pěkně prosím, ať se ozve! Děkuji Irena 604 287 239.
Našla se černá kočka
V úterý 9.7. se našla v lokalitě Novodvorská (Praha) ČERNÁ KOČIČKA. Běhala pouze po třech nohách, protože jednu měla složitě zamotanou do obojku, čímž si roztrhla podpaží. Kočička je mladá, milá a přítulná, byla očividně zvyklá v bytě (čistotná). Po delším pobytu venku není v dobrém stavu (otevřená rána v podpaží, lysiny), prosíme majitele, kterým se ztratila, aby se ozvali na tel. 0603/363315, připadně na email podbrdsko@kocky-online.cz. Na serveru Kočky-online by už měly být její fotografie...
16 koček z Měcholup hledá nové bydlení - zn. spěchá!
Měcholupský útulek přechází pod správu magistrátu, ošetřovatelky se bojí, že obtížně umístitelná (stará, handicapovaná) zvířata čeká utracení. Pomozte najít domov pro 16 očkovaných, odčervených a kastrovaných koček! Fotografie a popisky koček přináší server Kočky-online, v rubrice SOS.
Hledá se Pufík z Ostravy-Muglinova,
která se ztratil 20.dubna 2002. Prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh. Za pomoc děkují Alena a Denisa Fialovy
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku (ideálně někam, kde bude mít potřebný výběh), o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci