Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PŘÍRODA: Procházka parkem (Marie Crossette)
 
9.1.
Kulíšek (A.Hammerová)
8.1.
Za Kissinkou / Poslední koťátka Ajdičky (M.Šmídová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kulíšek

Na konci předloňského a začátkem loňského roku, mi postupně umřely tři z mých deseti kočiček Kvítek, Macínka a Kulíšek :-(.

A právě o Kulíškovi chci dnes vyprávět. Stejně jako k většině ostatních, jsem i ke Kulíškovi přišla ne vlastní vinou.
Dceřina kamarádka, celá nešťastná telefonovala, že v parčíku na nábřeží (u mostu z Revoluční ulice k tunelu pod Letnou v Praze), blízko silně frekventovaných oblastí, sedí kočička. Seděla tam ráno, seděla odpoledne, když se kamarádka vracela ze školy, seděla navečer. Když tam byla ještě kolem 23 hodiny v noci - uvěřila jsem, že skutečně neví kam jít a povolila, aby ji tedy k nám donesla s tím, že zítra ji umístí v útulku.
Sama si ji vzít nemohla, její maminka se zvířat, specielně koček, bojí :-/.
Kočičku tedy sebrala tak, jak se sbírají hříbky. Sedící hříbek vidíme, sehneme se a zvedneme jej. Pak pokračujeme v chůzi. Kočička nejevila žádný náznak vlastní vůle. Kamarádka donesla kočku k nám, postavila na zem v hale a odešla. Pak jsem ji neviděla nejmíň měsíc. Po dohodě s útulkem ani stopy :-/.
Zvířátko vypadalo jak hadr na podlahu - šedohnědé střapaté. Nejevilo tendenci se někam schovávat, bojovat, syčet a prát se, dokonce ani hladové nebylo. Choulila se tam, kam jsme ji posadili a evidentně byla šoku. A taková zůstala více méně do konce svého života.
Stojící Kulíšek v plné kráse (11 kB)
Kdykoliv jsme se k ní sklonili či k ní usedli - zanaříkala a překulila se na bok. Nebránila se hlazení a pomalu se uklidňovala když jsem na ni jemně promlouvala. I příst začala, ale kdykoliv jsem se dotkla některé z jejích paciček opět vykřikla a ucukla. Marně jsme přemýšleli co vlastně mohla prožít, kde se vzala na tom nábřeží a co jí kdo dělal s packami.
Neměla nic poškozeného, pacičky byly v pořádku, pohybovala se normálně, uši čisté, zuby taky, průjem neměla - u veterináře později bylo konstatováno, že je v pořádku.
Protože se pořád tak choulila do klubíčka, dostala jméno Kulíšek. Když jsme ji pak vyčesávali, vznikla ještě celá jedna kočka ze špinavých chlupů. Kulíšek se objevil v plné kráse - byla to bílá kočička s několika šedými flíčky na zádech ve tvaru sněhuláčka a se šedým ocáskem. Měla nádherné světle akvamarínové oči, jaké jsem ještě u kočky neviděla. Mohly jí být tak tři až šest let.
Mezi ostatní kočky se nepletla, sedávala celé dny na jednom místě - nejdříve na pohovce v kuchyni.
Na záchůdek od počátku chodila, přesto se ale na kuchyňském kanapi začaly objevovat loužičky. Kulíšek seděla těsně vedle nich, jako by se nechumelilo. Nechtělo se mi věřit, že by je dělala ona, podezírala jsem ostatní kočky ze žárlivosti a protestů, ale nakonec jsem ji přistihla - čůrala přímo pod sebe bez typického postoje a bez zahrabávání - zcela jednoznačně tak, aby to nikdo nepozoroval :-/.
Pohovku jsme nakonec museli vyhodit, podobně dopadl koberec, který si vybrala jako další útočiště. Takové zvířátko ovšem do útulku dát nelze. Zničila ještě slamníček z dětské postýlky (nějak ji kárat či trestat, nebo alespoň křiknout na ni nešlo, protože i tak se stále chovala velmi bázlivě a vše jistě vyplývalo z jejího duševního stavu).
Sedící Kulíšek v plné kráse (10 kB)
Řešila jsem to proto jen laskavým a zklidňujícím přístupem, ale už jsem skutečně ztrácela víru - pak nás napadla kastrace - nevěděli jsme sice, zda už kastrovaná není, protože za celou dobu jejího pobytu u nás nemrouskala, ale nakonec jsem to zkusili - a dobře jsem udělali (pooperační stav sice prožívala těžce a hodně naříkala) po uzdravení už s loužičkami přestala.
Začala být veselejší, dokonce si někdy i sama hrála s nějakou kočičí hračkou či papírkem, nebála se vyskočit si na křeslo či okno a podívat se ven. Přesto, že většinu času trávila stále v hale, tam, kam jsme ji posadili při jejím příchodu, zabrala si i pár slušnějších, svých vlastních, míst ke spaní.
Ráno mě začala vítat a strkat do mě hlavičkou tak, jak to milující kočičky dělají - i pochovat se nechala.
Jen na chatu s ostatními jsem ji v létě nebrala, při její stálé vyděšenosti jsem předpokládala, že by ihned v úleku někam zalítla a ztratila se. Teprve předloni, když už u nás byla třetím rokem, jsem se k této dobrodružné akci odhodlala. A samozřejmě mě jako každé mé zvířátko překvapila - chovala se tam úžasně (na rozdíl od Mauglího).
Držela se u domu, udělala si pelíšek na zápraží a zde se vyhřívala, v domě spala v kočičí cestovní tašce - prostě byla výstavní. Jen na noc, jsem ji za jejího hlasitého protestování odnášela dovnitř, protože jsem nevěřila, že by se tak, jako ostatní kočky, uměla vrátit k ránu skokem do otevřeného okna kuchyně.
Jeden večer ale plakala tak silně a byla skutečně tak nešťastná, že ona jediná nesmí být v noci venku, že jsem povolila. "Buď si tedy tady, ale musíš se tímto oknem ráno vrátit." - a přinesla jsem ji k zmíněnému oknu, ale drala se mi tak radostně z náručí, že jsem pochybovala, že vnímá, co jí ukazuji.
A ráno?
Sladce spala ve své kočičí tašce v domě.
Pak jsem ji už s ostatními nechávala venku i přes noc a když jsem ji viděla jak pod hvězdami hopká v trávě za nějakou noční můrkou a jak si krásně užívá, měla jsem pocit intenzivního štěstí. Byla to její poslední příležitost jak si užít trochu radosti ve svém krátkém kočičím životě.
Před vánoci přestala jíst a paní doktorka konstatovala selhání jater...
Protože při postupujícím onemocnění přijdou bolesti, nic jsem neriskovala a už jsem ji tam nechala uspat. Ona už trpěla dost.
Doufám, ale, že jsem jí v posledních několika letech jejího života, alespoň trochu vynahradila předchozí strádání.

A. Hammerová          


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002).

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci