Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Výšlap do údolí potoka Glenbrook (George Švehla)
 
14.1.
O kocourkovi, který je a není náš (Jana Šnebergrová)
9.1.
Kulíšek (A.Hammerová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

O kocourkovi, který je a není náš

Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ve své prvotině o naší
kočičí rodince, jsem psala o dvou kočičkách (Nikince a Kikince) a panu kocourovi Čárlím a také o naší Sallince, která ale už bohužel zemřela.

No a už je zase všechno jinak. Já asi ty chlupaté tvorečky nějak přitahuju nebo co. Vždy, když se oběví nějaké kotě v okolí, zcela automaticky se hodlá zabydlet u nás :-). Snad abych si zas tak moc nefandila, spíš je to asi kvůli tomu, že malý tuláček cítí naši kočičí rodinku a chce se připojit, aby nebyl sám.
Kiki se nechává fotit na lavici (10 kB)
Já bych proti tomu nijak usilovně nebojovala, ale faktem je, že to nejde. Ačkoliv mám kočičky velmi ráda, nemohu se ujmout všech. Zatím se vždy našel někdo, kdo se zbloudilého, nebo taky možná vyhozeného koťátka ujmul. Naposledy jsem ale životnímu osudu jednoho malého zrzavého koťátka "trošku" pomohla.
Je tomu asi čtyři měsíce, večer okolo desáté hodiny, slyším pod okny naříkat kotě. Vlivem svého ochranářského pudu, jsem startovala k záchraně zoufalého tvorečka...
Jakmile jsem otevřela dveře, letělo mi naproti malinké koťátko. Okamžitě se sápalo do náruče. Bylo zrzavo bílé a moc hezké. Jeho pohled jasně říkal "nech si mě", ale já věděla, že to není moc dobrý nápad.
Niki sedíci na vnitřním parapetu (10 kB)
Holčičky by to velmi těžce nesly, hlavně Kikinka (jsem jenom její dvojnožec, jinak se příšerně uráží a odchází z domu i na několik dnů :-/) a Čárlínek zase uplatňuje svojí sílu a sparťansky se snaží vychovávat :-/.
No upřímně řečeno, bylo mi líto všech dohromady. Co teď s koťátkem? A tak jsem vymyslela něco, co vypluje na povrch právě teď.
Náš kamarád Pavel, měl zrzavého kocourka Garfilda a ten se mu po roce bohužel neznámo kam ztratil. Moc ho to mrzelo. I napadlo mne, že bych mu to mrně podstrčila, aby nevěděl. Myslím si totiž, že kdybych mu ho přinesla oficiálně, asi by ho nechtěl. Bál by se, aby se opět kotě neztratilo...
Odpočívající Čárlí s knírkem (10 kB)
Tak jsem milého kocourka popadla a už jsem s ním pelášila. Pavel má vedle vchodu do domu tzv. kočičí couračku (průchod) ještě po Garfíldovi. Strčila jsem tedy milého zrzečka dovnitř a rychle zmizela...
Čekala jsem, že vyběhne za mnou ven, ale ne. Zato začal opět úpěnlivě volat o pomoc a to už se celý dům rozsvítil. Dál jsem na nic nečekala jen doufala, že to dopadne dobře.
Dopadlo.
Druhý den přišel Pavel k nám a v náručí držel Zrzečka (teď už je to jeho jméno) a jal se nám vyprávět, jak se u něho najednou objevilo tohle krásné koťátko. Měl z něj radost a to hlavně netušil jakou radost mám já :-).
Zrzek odpočívá na gauči (9 kB)
Mlčela jsem abych mu nekazila radost z toho, jak si ho kocourek našel. Další vývoj Zrzečkova života se utvářel přesně tak, jak jsem předpokládala. On se sice u Pavla zabydlel, ale chodí k nám velmi často, vlastně denně. Pokouší a prohání holčičky a trénuje výdrž našeho Čárlího.
Ten ho sice dost mordoval, ale kocourek vyrostl a teď se přestal bát.
Čárlínek už chudák nakonec rezignoval :-/. Uznal že mu to nevycválané mládě nestojí za to vztekání a jal se ho důstojně přehlížet. Občas na něj řádně zasyčí a taky jednu vrazí, to jako aby mu neupadlo z erbu, ale protože ví že se mu ho stejně nepodaří vystrnadit, vzal to přes tu důstojnost.
Není u nás teď nouze o vysloveně zábavné vystoupení kočičáků a tak příště zase něco o jejich hrátkách.

Jana Šnebergrová          

P.S.: Přikládám minule slíbené fotky naší smečky :-).


Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002).

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci