Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: KAŠNY: Zvířena olomouckých kašen a jejich chrličů (Lumír Hanuš)

16.1.
Kočka u zubaře (Marie Crossette)

15.1.
Prosba o radu - kočky se perou (Ivo & Dusana, Ferda) / Tramvajová Mánička (Jitka Složilová)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kočka u zubaře

Název je to možná poněkud nepřesný, protože Dixie nebyla u zubaře, ale u veterináře, jenže právě tam jí zuby čistili...

Ještě, když byla Dixie malá, psala jsem o tom, že jsem pro ni vynalezla novou hru s kartáčkem na zuby. Tehdy jsem byla ráda, že hra ji baví, protože se mi zdálo, že si kočka okusováním kartáčku zároveň čistila i zuby.

Její předchůdkyni Kotěti poměrně brzy vypadl jeden tesák a druhý jí musel být o několik let později pod narkózou vytržen ze zanícené dásně. Veterinář jí s tesákem vytrhl i jednu stoličku, která byla také zkažená a celý zbylý chrup jí vyčistil.
Dixie ve větvích stromů - cesmíny (10 kB)

Dixie ve větvích stromů - cesmíny (10 kB)

Samozřejmě jsem se o Kotě třásla strachy, ale ona byla přeci jen otrlejší kočka než je Dixie. Ta je taková křehotinka, která snadno dostane horečku a už párkrát musela užívat antibiotika. Proto jsem tehdy doufala, že okusováním starého zubního kartáčku se Dixie čištění zubů vyhne.

Jenže když jsem se ujali Smoky, přestala si Dixie s kartáčkem hrát a na zubech se jí začal usazovat zubní kámen. A to i přesto, že obě naše kočky jedí převážně suchou chroupavou a tudíž dásním prospěšnou - stravu.

Zubního kamene si všiml i náš veterinář, když jsme byli loni s Dixie na přeočkování. Sice pochyboval o nevyhnutelnosti pozdějšího odborného zákroku (kočkám se prý zubní kámen tvoří rychle), přesto mi ale ukázal, jak mohu Dixie alespoň trochu zuby čistit.

Vsunutým prstem jsem jí měla masírovat dásně a nehtem se pokoušet odškrabávat zubní kámen. Ach jak snadno se to předvede na strachy se třesoucí kočce, přimačknuté na lékařově stole !!!

Jelikož odborné čištění zubů se kočkám provádí pod celkovou narkózou, což je vždycky o strach, měla jsem velkou snahu o to předvedené čištění se alespoň pokusit. Dixie jsem vysvětlila, proč to musí být, jaká je její alternativa a aby se proto snažila se mnou spolupracovat.

Kočka si ale domluvu vůbec nevzala k srdci, rozhodla se sabotovat a moje snaha o vylepšení jejího chrupu zcela ztroskotala :-(. Viděla jsem sice prodávat v katalozích různé zvířecí zubní pomůcky, ale když mi Dixie nedovolila, abych jí dáseň masírovala prstem, kupovat nějaký speciální kočičí kartáček nebo pastu by byly jen vyhozené peníze.

Kdo se někdy pokoušel kočce čistit zuby, jistě ví o čem mluvím!
Dixie odpočívá venku na židli (10 kB)

Dixie můj vsunutý malíček otráveně kousala, žvýkala, plivala, uhýbala hlavou a vůbec vehementně protestovala. Tak jsem to vzdala a znepokojeně se dívala, jak se její zadní zuby čím dál tím více potahují nežádoucím, hnědým zubním kamenem.

S manželem jsme si při představě, co na chudinku Dixie čeká říkali, že kočkám "na vlastní noze" také nikdo zuby nečistí a žijí dál a že ten odborný zákrok snad ani není tak nutný. Když tedy na letošním přeočkování doktor řekl, že Dixin nános kamene je zralý na odstranění, přednesli jsme mu náš názor. Doktor nás samozřejmě nemohl do ničeho nutit, rozhodnutí bylo pouze na nás.

Když nám ale vysvětlil, že čisté zuby prodlouží kočce život a jak snadno mohou špatné zuby tedy hlavně silný nános kamene - způsobit kočce různé nemoce a infekci, nechali jsme se přesvědčit. Domluvili jsme termín a Dixie dostala anitbiotika, která jsem jí začala dávat čtyři dny dopředu jako prevenci infekce.

Dixie svoji přenosku nenávidí a jakmile jen zaslechne zvuk železných dvířek klece, prchá se schovat. Proto jsme v to ráno nechali klec v garáži a až teprve když jsem kočku držela v náručí, manžel přinesl již otevřenou klec a vší silou se vzpírající Dixie jsme do ní doslova nacpali...

Chudinka okamžitě spustila pláč při představě, že už zase někam musí jet. V autě se sice ztišila, ale sotva jsme vešli do čekárny, spustila nanovo. Dixie byla to ráno první "pacient" a pan doktor už na ní čekal. Když přebral klec a Dixie viděla, že se jí vzdalujeme, spustila tak žalostný pláč, až to rvalo srdce...

Bylo to teprve podruhé během jejích čtyř let, co zůstala na veterině sama (poprvé to bylo při její kastraci). Určitě byla přesvědčená, že se jí zbavujeme navždy ! Pan doktor řekl, že mi během dopoledne zavolá a já si pak pro Dixie mohu přijet.

Ty dvě hodiny, od 8 do 10 jsem měla nervy našponované jako struna, nebyla jsem schopná na nic se soustředit a netrpělivě jsem čekala, až zazvoní telefon. Když konečně volala lékařova asistentka se zprávou, že Dixie je vzhůru, určitě musela v telefonu zaslechnout mé hluboké oddechnutí. Dixie se prý z narkózy probrala rychle a bez problémů a nános zubního kamene byl hodně silný a opravdu už potřeboval sundat.
Dixie si nechává od Smoky mýt krk (11 kB)

Dixie si nechává od Smoky mýt krk (11 kB)

Řekla mi, že kočka je stále dost malátná a proto bude lepší, když si jí tam ještě nechají a mám si pro ní přijet až kolem druhé odpoledne. Okamžitě jsem zavolala manželovi do práce, aby i on si mohl oddechnout a pak jsem už jen netrpělivě čekala na určenou dobu.

Když jsem tam přijela, pan doktor právě končil prohlídku jedné kočičí pacientky a jeho asistentka odešla pro Dixie. Její žalostné, ale pro mně v tu chvíli líbezné, mňoukání (proboha, kam mě to zase nese !!!), které se během chvilky rozlehlo chodbou, jsem okamžitě a bezpečně poznala :-).

Dixie pak seděla celou cestu v autě jako puťka, asi si nebyla zcela jistá, co dalšího na ní čeká.

Když jsem ale v předsíni otevřela její klec a ona poznala, že je zpět doma, radost nebrala konce. Místo, aby se běžela schovat za postel, jako to dělává při návratu z přeočkování, začala se mi otírat o nohy a příst blahem. Chovala se přesně jako znovunalezená kočička Amálka paní Matičkové.

Pan doktor mně upozornil, že Dixie měla při narkóze v krku kanilu a bude možná nějakou dobu pokašlávat. To se sice nestalo, ale její vyschlý a možná i trochu podrážděný krk teď umocňoval její předení. Kočka se ode mne pomalu ani nehnula, otírala se mi o nohy, chtěla se chovat a její kožíšek se téměř chvěl silou jejího předení. Sedla jsem si proto na postel s knížkou, abych Dixie dopřála být co nejvíce blízko mne.

Jen jsem dosedla, kočka byla u mne a blahem se až zajíkala :-).

Její nezvyklé a skoro dunivé předení ale mátlo Smoky, která si také vyskočila na postel. Nejprve si raději lehla o kus dál od Dixie a napjatě jí pozorovala, jakoby tušila, že s ní není něco v pořádku. Když pak Dixie přeci jen občas zakašlala, Smoky k ní přišla a "chlácholivě" jí začala olizovat hlavu.

Jejich vzájemné olizování je naštěstí už poměrně běžný úkaz, ale většinou Dixie omrzí dříve než Smoky. Dixie pak buď uteče, nebo na Smoky zasyčí, aby ji naznačila, že toho má nechat. Tentokrát ale Dixie držela, nechala si od Smoky olízat nejen hlavu, ale skoro celý kožíšek a její předení nepolevovalo :-).
Dixina bílá náprsenka září do šera (7 kB)

Dixina bílá náprsenka září do šera (7 kB)

Když Smoky usoudila, že už Dixie "hladila" dostatečně dlouho, zase si lehla o kus vedle a spokojeně usnula.

Dixie trvalo ještě asi čtyři dny, než se plně nabažila svého štěstí z návratu domů a kdy se její předení skoro podobalo vrčení psa. Myslela jsem, že možná její dásně i krk budou po zákroku podrážděné a kočce jsem víc než jindy nabízela její oblíbené masové kašičky. Sice jimi nepohrdla, ale bez problémů chroupala i svoje suché granule v misce.

Do kašiček jsem také míchala prášek z rozdrcených tabletek antibiotik, které jsem jí začala dávat před čištěním a které Dixie musela dobrat. Skoro týden jsem se jí raději na zuby nedívala, abych v ní nevyvolala nějaký zbytečný stres. Když jsem jí později nakoukla do pusy, jak její chrup vypadá, byla jsem mile překvapená.

Všechny její zuby zářily čistotou a i dásně vypadaly zdravě, bez zduření nebo zanícení. Dixie tedy potřebovala prvně vyčistit zuby ve čtvrtém roce svého života a pevně doufám, že nejméně další čtyři roky potrvá, než bude třeba čištění opakovat.

Smoky je teď asi dva a půl let a její zuby se zatím zdají čisté. Navíc má moc ráda, když jí drbu celou hlavu, včetně tvářiček, které si klidně, ba s rozkoší, nechá silně masírovat. Je to tedy jakási vnější masáž zubů, která sice není to pravé, ale lepší, než masáž žádná. A protože ani Smoky mi nedovolí, abych jí strkala prst do pusy, dělám si naději, že tahle masáž tváří co možná nejvíce oddálí také její návštěvu u zubaře :-/.

Marie Crossette, USA

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002).

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prosba o radu - kočky se perou Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dusana
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.

Pomoc pro zaplavené Černošice První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová Ajda (4 kB) Měcholupské harcovnice k umístění V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.

Virtuální adopce je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi. Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky