Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KAŠNY: Orlice a sedmihlavá saň aneb Herkulova kašna (Lumír Hanuš)
 
22.1.
Rozloučení s Flíčkem (Eva Vinšová) / Kocour na hlídání / Mé pouliční kočičky (Ivana Jirková)
21.1.
Televizní Mafie (Apolena)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Rozloučení s Flíčkem

Na Nový rok nás opustil náš milovaný venkovní kocourek Flíček (bráška našeho domácího Wilsona a nejlepší kamarád našeho otce). Krátce po Štědrém dnu zmizel a vrátil se až na nový rok umřít tam, kde to měl rád a kde se cítil bezpečně.
Bylo mu teprve 5 let a bohužel netušíme, jak k tomu došlo. Byl to přece jenom venkovní kocourek a k veterináři zásadně odmítal chodit :-). Ještě před svou smrtí se skamarádil s úplně černým koťátkem - Sazinkou, která teď dochází na jeho místo a svou milou povahou částečně Flíčka zastupuje...
Doufám, že je mu v kočičím nebi moc dobře.
Eva Vinšová  


Kocour na hlídání

Zpod skříně se tahající Markéta (6 kB) Už delší dobu mi mladí vyhrožovali, že dostaneme na hlídání kocoura Ireniny kolegyně. Má dvě kočky. Kocourka (prý čtyři a půl měsíce) a kočičku, něco málo přes rok. A ta šla na kastraci.

Protože jsme známí kočkomilové, dostalo se nám té cti, hlídat kocourka Artura. Je prý divoký, tak aby kočičce neublížil...
No, nakonec byl kocour přece jen donesen a nám nastalo asi třídenní hlídání, které se pak protáhlo na víc, než týden. První si Artura všimla Máša. Velice důrazně mu dala znát, co si myslí o další kočce v bytě, a aby si nemyslel, že tam snad bude pánem domu :-).
Kocour se na ní vyplašeně díval a naprosto nejevil snahu opustit přenosku. Mezitím ho vzala na vědomí i Markétka. I ona mu sdělila, že může jít ke všem kočičím čertům a - aby to bylo dost důrazné - přirazila mu otevřená dvířka přenosky před nosem, a tak jediný, kdo na něj nevrčel a nesyčel, byl dobrák Šimon :-). Ten ho vzal jako fakt a nijak se nerozčiloval.
Pes byl nadšen další "hračkou na honění". Artur psem už méně :-).
Nakonec, po dost dlouhé době vylezl ven. Byl o dva měsíce mladší než Markétka, ale dvakrát tak velký, Markétka je pořád drobounká. Trvalo několik dní, než si Artur zvykl, ale pak začal řádit, stejně jako malá, se kterou se velice rychle zpřátelili. Až se mi zdálo, že moc :-/.
Od té chvíle tedy na ty lumpárny byli dva a Šimon - poněkud odstrčený - měl chvíli klid. Nezdálo se ale, že by z toho měl velkou radost, od Majky se stejně nehnul a hlídal jí.
Jen jednou z těch dvou byl celý tumpachový.
Máša pozorující dění ze skříně (10 kB)
To hned na začátku. Seděl u mladých na stolku a pozoroval Artura, který je černobílý a dost podobný Markétce. Markétka si vyskočila na stolek vedle Šimona. Ten se podíval na Artura, pak na malou, znovu na Artura, zas na malou a pak na mne s výrazem, který jasně říkal: "zdá se mi to, nebo jsou dva?"
Byl z toho, chudák, celý popletený :-))).
Nakonec se moje kočičky a Artur docela zkamarádily. Jen Máša si pořád udržovala odstup. Ona je přece dáma a nebude se zahazovat s nějakým cizím klukem :-).
Když pak Artur odešel zpátky ke své paničce, všem nám chyběl. Tedy, kromě Máši. Ale Šimon z toho byl stejně vykolejený a přestal spát v noci u mne v posteli. Až teď se tam zas vrátil, po dvou týdnech!
Ten den, co Artur odešel, začal Šimon kýchat a dostal pěknou rýmu. Po něm jí dostala malá Majka, jenže mnohem horší. Ještě teď jí trochu teče z nosánku, oči měla celé rudé, strašně jí slzely. Dalo mi docela dost práce jí z toho dostat. Teď už jsou očička skoro normální a nosánek už taky přestává být "tecí", jak říkala moje teta.
Nevím, jestli to přinesl Artur, nebo to byla náhoda, a ani to nezjistím, ale jedno je mi jasné. Snad v lednu, nebo tak nějak, máne dostat asi na měsíc na hlídání oba, Artura i jeho kamarádku.
Jenže Markétce je už sedm měsíců. Je sice malinká a drobounká, ale co naplat, začíná dospívat. Nekastrovaný kocour by mohl být riziko, a tak malou čeká kastrace. Nechci riskovat, ona je opravdu drobek a nevím, co by s ní udělala koťata.
Jinak je z Markétky skokan, který skáče o stošest. A zlobí nejmíň o dvěstěšest :-). Chudák Šimon dostává pěkně zabrat, jenže on je takový dobrák, že si od ní nechá skoro všechno líbit.
Oni se mají moc rádi :-).
Markéta spí v 'meziokně' za Šimonem (10 kB)

U mých pouličních kočiček také nastala změna.

Zmizel mi Čumák. Prostě najednou nepřišel. Marně jsem volala, marně číčala, ani stopa. Vnutila jsem se i na stavbu, kde byla loni chycená Líza, tentokrát k malé radosti už českých dělníků, ale ani tam nic :-(.
Líza na chodníku (8 kB)
Jako by se do země propadl. První dva dny se mi zdálo, že odněkud slyším slabé mňouknutí, jenže nevím, jestli nebylo přání otcem myšlenky. Ono taky, jsme ve středu města, pořád kolem jezdí tramvaje, auta, autobusy, chodí spousta lidí, v noci je slyšet sušička od Metra, něco zaslechnout je opravdu těžké. Už je to skoro dva týdny, co Čumák nepřišel.
Stejně ho každý den, když přinesu Líze a černému (snad) kocourovi jídlo, marně volám. Potkala jsem také jeho bývalou paničku. Pozdravila a prchala ode mne pryč. Kdyby se stal zázrak a ona si ho vzala domů, snad by mi to alespoň řekla. A tak mi nezbývá, než doufat, že se vydal někam za slečnama a vrátí se, nebo ho někdo odlovil a vzal si ho domů.
On je to opravdu nejkrásnější kocour, jakého jsem kdy viděla, a neviděla jsem jich málo.
Po zmizení Čumáka se ke mně najednou hrozně má ten černý kocour (nebo kočka, já nevím, ono je to v noci dost těžko poznat). Otírá se mi o nohy, nechá se hladit, běhá za mnou.
Druhá černá kočka, která si zvykla chodit také pravidelně, si vždycky sedne opodál, je plachá, ale svoje jídlo sní vždycky. Mourek před domem, a černý kocour o blok dál také.
A tak mám na té ulici stejně pět koček, kterým ovšem kraluje Líza. Ta vždycky dostane nějakou tu laskominu navíc. Však mi také poctivě běhá naproti, někdy až před dům. Naučila se pěkně si brát masíčko přímo ze lžíce.
Mám z těch koček opravdu radost a naše noční setkání by mi moc chybělo.

Ivana Jirková, 5.11.2002          

P.S.: Moc se omlouvám, ale mám u povídání paní Jirkové trochu zpoždění :-/. Pokusíme se ho s Dumkou příští týden dohnat... Abych Vás uklidnil, přečtete si, že to s Čumákem dopadlo dobře :-). Ferda


Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002).

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dusana          
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci