Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: KAŠNY: Orel a hlavy vodních mužů aneb Jupiterova kašna (Lumír Hanuš)

29.1.
Kočičí Vánoce - nemocniční, pouliční, domácí / Nejkrásnější dárek (Ivana Jirková)

28.1.
Přišla zima / Kočičí vymyšlenosti (Ivana Jirková)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kočičí Vánoce

Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody. Tedy, jak pro koho. Většina ženských má pocit, že se potkává ve dveřích. Ani zvířata nemají vždycky ten pravý klid, jaký by si zasloužila.

Moje nemocniční kočičky dostaly den před Štědrým dnem pořádnou menáž, aby ty tři dny vydržely. Bylo totiž jasné, že nemám šanci jim doplnit zásoby, naše budova je zavřená :-(.
Noční strávník - Mourek (7 kB)

Vydržely, ale v pátek ráno mě vítaly obzvlášť nadšeně :-). Donesené masíčko zmizelo, jen se po něm zaprášilo. Dostaly tedy další náklad, aby vydržely přes sobotu a neděli.

Dnes ráno (tedy 30.12.2002) měly v misce slovy dva kousky suchého krmiva.

Ale příjemně se oteplilo a tak si užívají počasí.

Něco jiného byly kočičky pouliční. Mourek jídlo bojkotoval a celé svátky se neukázal. Kdo ví, možná má někde svého páníčka a ke mně se chodí jen dojídat :-). Ani černého kocourka u vysoké školy jsem nezahlédla, ale všechno bylo snědeno, takže se asi objevil.

Lízinka a černý Sáša si užívali. Hned dvaadvacátého jsem, cestou k nim, našla otevřenou krabici, ve které byly ozdobičky. Takové ty jako dárečky, zabalené v barevných papírech. Někdo to tam odložil, nejspíš aby si to někdo jiný vzal. Nacpala jsem si je tedy do kapes bundy, a šla jsem dát kočulkám jejich večeři.

Mají tam natažený kus ostnatého drátu, tak jsem na ty ostny ty ozdobičky navěsila. Vypadalo to docela hezky, navíc to je - byť opravdu nechtěná - symbolika života pouličních koček. K mému překvapení tam ty ozdobičky zůstaly až do Silvestra.

Štědrý den jsme tedy absolvovali dobře, kočičky dostaly i kuřecí řízeček, takže se špatně neměly. Ani druhý den se nedělo nic mimořádného. Až 26. přišel liják, a všechno se pokrylo souvislou vrstvou ledu.

Vydala jsem se za kočkami, ale došla jsem jen do poloviny bloku a musela to vzdát. Při mém, už 6x vykloubeném koleně, jsem neměla šanci dojít ani na jeho konec, natož přes ulici. A tak kočičky - prvně v celém roce - nedostaly svou večeři :-(.
Kamarádi - Šimon a Markéta (8 kB)

Na kousek nezamrzlého chodníku jsem sice dala část jídla, ale to bylo tak maximálně pro Lízu, která mi chodí naproti, a byla naděje, že to najde, kocourek nedostal nic. Druhý den už to neklouzalo tolik, takže jsem to riskla, a vydala se s jídlem k nim.

Líza mi z dálky běžela naproti. Po Sášenkovi ale nebyla ani stopa. Marně jsem ho volala. Nepřišel ani další dva dny, tak mám strach, že dopadl jako Čumák, a už ho neuvidím :-(.

Říkal mi bezdomovec, který v jejich jídelně občas spával, takový docela sympatický starší chlap, že Čumáka zabil jeden z hlídačů z druhé strany budovy. Nevím, jestli je to pravda, on má na toho hlídače pifku. Ani se mu nedivím, ten chlap mu vyhrožuje, že ho, když ho tam uvidí, poleje benzínem a zapálí :-(((. Pokud Čumáček opravdu takhle dopadl, bojím se, aby černý kocourek nebyl další na řadě.

Mám trochu výčitky svědomí.

Udělala jsem z nich mazlíky. Je sice pravda, že takhle přítulní byli jen ke mně, a u cizích lidí si dávali pozor, ale možná ne dost. A tak mi nezbývá, než doufat, že se Sášenka ještě objeví... Třeba se někam schoval a teď je tam lapený, tři dny ještě nejsou tak moc.

Líza je ale spokojená. Má všechno jídlo pro sebe, nikdo se jí neplete pod packy :-). To bylo legrační, kdykoli se se mnou vracela ke svému "krmítlku" a Sáša nám běžel naproti, Líza k němu přiběhla, očichala ho, a pak mu vlepila pár pohlavků. Ten kocour je tak hodný, že jí to nikdy nevrátil. Přece jen, kavalír se nezapře :-).

Potom už spolu klidně jedli z jedné misky, to už jí nevadilo. Ale ukázat mu, kdo je tam pánem, musela.

U nás doma to bylo poněkud složitější. Z výstavy v Bohnicích jsme si přinesli (vlastně Irena přinesla) tříměsíční kotě, černého kocourka Pepíčka. Trochu mě tím převezla, protože jsem měla jiné plány, ale kocourek byl doma a bylo to.

Za čtyři dny přestal jíst, začal být "hadrový", nemohl ani stát, byl horký. Nezbylo, než vzít malého, a jít na veterinu.

Doktorka zjistila, že má 40° horečku a je silně vyčerpaný. Jinak ale na něm nic neviděla. Dostal tedy antibiotika a umělou výživu, s tím, že druhý den kontrola. A že by to mohla být nekróza.

Druhý den už to bylo jasné. Dostal kanylu do packy, další antibiotika, další výživu a my okamžitý zákaz jeho styku s ostatními kočkami. Horečku měl stejnou, nemohl jíst, celou tlamičku měl zhnisanou, vypadaly mu zoubky.

Chudinka kotě na tom bylo opravdu moc zle, takže začal boj o život. Ale vyhrál ho, už za tři dny se kanyla vyndala, brouček začal jíst sám a od té doby se stále lepšil. Začaly mu růst nové zoubky. Měl štěstí, ty, co mu vypadaly, byly "dětské".

Dva dny po Štědrém dnu jsme ho pustili mezi ostatní čičky. A od té doby zlobí a řádí :-) jako malý čertík. Markétka se ochotně nechá zlákat ke hře, tak řádí doma dva :-). A že jim to jde. Pan doktor, když byl Pepíček na kontrole, se vyjádřil, že už dlouho nezažil, aby takhle malé kotě tohle přežilo. I tlamička se už hojí, tak snad je to za námi.

A zdá se, že to nepostihlo žádnou další kočiččku. Kéž by! Ale Vánoce byly tou starostí přece jen trochu poznamenané. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Pepíno dlabe jako o závod, žádné jídlo před ním není bezpečné :-), což odnese zase hlavně Šimon, jehož misku Pepíček s gustem vyplení.

Z čeho je Šimona takový kus, to mi není jasné :-/. Suché mu bere fretka, maso mu sní Kvído, Markétka, nebo to mrně. Jen Máša nechává jeho misky v klidu, ale to jen proto, že ze Šimona má respekt. On jí občas prožene a Máša se ho bojí.

Včera jsem byla nakoupit. Když jsem se vrátila domů, nebyl tam Kvído. Jen jsem otevřela dveře, už byla Majka na chodbě domu. Pepíček nelenil a vyřítil se za ní. Položila jsem tedy tašky a šla Markétku ulovit. Máša, která seděla na skříni, využila příležitosti a jako blesk vyběhla ven. Takže se mi na chodbě domu hemžily tři, různě velké a barevné, kočky, každá jiným směrem :-/.
Zprava Kvído, Majka a Šimon (10 kB)

Mrně si to namířilo po schodech nahoru. Vyběhla jsem za ním o patro výš, ulovila ho a nesla dolů. Cestou jsem zahnala domů Mášu, odložila Pepíčka vedle tašky s nákupem a šla chytit Markétu. Chytila jsem Markétu, načež mi utekl malý, a už si to hnal nahoru. Vyběhla jsem za ním dvě patra, ulovila ho, popadla a nesla dolů. Cestou jsem zahnala Mášu, takže mi zbyla jen Markéta...

Zavřela jsem tedy dveře, aby mi neutekli Máša a malý, ulovila Majku a odnesla jsem jí domů. Přitom jsem v poslední chvíli zahnala prchajícícho Pepíčka. Mezitím už se pokoušela znovu uniknout Markéta, ale byla jsem rychlejší, a zabouchla jsem dveře. Pak jsem se zničeně posadila na lavici a chvilku nabírala dech...

Celý tenhle mumraj pozoroval Šimon, který stál ve dveřích a - jako jediný - neutekl. Pěkně se na mne ty kočky domluvily, jen co je pravda. Oni za těmi dveřmi přímo číhali :-).

Ještě štěstí, že to neviděl nikdo ze sousedů, jinak by se chechtal snad ještě teď :-))).

Nejkrásnější dárek

Musím dodat ještě něco super ke svému povídání. Uznejte, že si to zaslouží zapsat. Musím všechny informovat o tom, co se mi včera (tedy vlastně dnes, poslední den v roce, protože už bylo dost po půlnoci) stalo.

Byla jsem krmit Lízu a spol. Kocourek Sášenka nikde, marně jsem volala, marně číčala, nic. Nějaký dobrák "odstrojil" ten kus ostnatého drátu, což by tak nevadilo, ale on ty ozdobičky jen tak poházel kolem. Dala jsem tedy najíst Lízince a sezbírala do pytlíku ozdobičky, abych je odklidila.

Pak jsem znovu naposled začíčala. Co kdyby se stal zázrak.

A stal se!

Zahlédla jsem ve tmě se blížící kočku. Řekla jsem si, že se Sášenka přece jen vrací a čekala až dorazí. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zahlédla blýsknout se bílou náprsenku. Ani jsem v první chvíli nechtěla věřit, že je to opravdu Čumáček. Po asi dvou měsících!

Vyrostl, nebo se mi to alespoň zdálo, jedno očičko trochu přivřené, poškozené (ale jen malinko) ucho, trochu kulhal, srst hustá, ale umolousaná. Byl vystrašený tak, že si netroufl se přiblížit, musela jsem mu dát jídlo kousek stranou.

Pak ale obrovský hlad zvítězil a Čumák vymetl svou misku, Lízinu misku a pustil se do suchého, které jsem jim přinesla. Už dlouho jsem neviděla tak hladovou kočku. Ale je živý!!!

To byl ten nejkrásnější vánoční, nebo spíš Novoroční dárek, jaký jsem mohla dostat. Bál se přiblížit, ale nakonec se nechal jemně pohladit. Při jídle, a i tak vypadal, že uteče, jen se pohnu. Začala jsem si s ním povídat, měla jsem strašnou radost, že ho vidím. Musím se přiznat, že mi bylo do breku. Opatrně jsem ho znovu pohladila.

Trochu se odtáhl, očichal mi ruku, a pak mě jemně kousl do špičky prstu, abych viděla, že ví, která já jsem. Zdá se, že - pokud znovu přijde - budeme muset začít znovu od začátku se zvykáním na člověka, který mu nechce ublížit. Nevím, co má to zvíře za sebou, ale asi to nebylo nic hezkého. A přece ho něco přitáhlo tam, kde mu asi bylo dobře, a já mám snad svého milovaného kocourka zpátky.

A také naději, že se vrátí i Sášenka. A bude boj, ti dva se neměli zrovna v lásce. No, uvidíme, třeba to bude lepší, Čumák dostal asi pořádně za vyučenou a Sášenka se mezitím víc osmělil.

Jen aby se vrátil i on.

P.S.: Malý byl na kontrole, tak už je z nejhoršího venku, ale antibiotika bere ještě teď a má problémy se zoubkem. Nějak se mu posunul v té čelisti, takže mu ho budou asi muset vytrhnout :-(. Snad je to ještě mlíčňák. Jinak to není Pepíček, ale drak, a s Majkou vyvádějí jednu lumpárnu za druhou. To jim jde nejlíp :-/.

Ivana Jirková, 30. a 31.12.2002

Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002).

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Prosba o radu - kočky se perou Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dusana
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.

Pomoc pro zaplavené Černošice První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová Ajda (4 kB) Měcholupské harcovnice k umístění V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.

Virtuální adopce je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi. Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky