| |
Kočky v zimě
|
V Praze na Vinohradech
ve vnitrobloku Polská, U Kanálky, Mánesova a nám. J. z Poděbrad se našel černý asi pětiměsíční kocourek. Je mazlivý, čistotný a majitelé mohou volat na 602 627 705 |
Protože už je to dost dávno, co jsem naposledy psal o venkovních kočkách, bude snad dobré zopakovat, o které kočky se jedná.
1. Bílo-mourovatá kočka, v mých textech byla vždycky označovaná jako "Šedá". (Lidé jí říkají Klára nebo Bára).
2. Mourovatý kocourek, kotě šedé kočky. U mně je to "Kocourek" nebo "Kotě". (Někteří ho nazývají Filípek, ale to asi nevědí, že u nás v domě už jeden kocour Filip bydlí.)
3. Trojbarevná kočka, "Rezavá" (Matylda). Od posledních koťat, která měla v září, vlastně už u nás nebydlí, ale chodí se najíst a pobavit.
Oba černí kocourci, o kterých jsem psal minule, se už od nás definitivně odstěhovali. Jednoho, "vyskakovacího", jsem několikrát potkal. Hlásí se ke mně, ale dává najevo, že už se k nám nevrátí. Je z něho překrásný kocour, pružný jako panter, s dlouhým silným ocasem. Prý bydlí někde daleko u parku, ale viděl jsem ho jednou vylézat ze sklepa nedaleké restaurace. Od té doby, co zmizel kocour-bandita s maskou přes oči, se snad přestal bát. (Po policejním odchytu, který se v té oblasti konal na podzim, se bandita, na rozdíl od ostatních koček, na své místo už nevrátil - nevím co s ním udělali :-(.)
Minule jsem taky psal, že nevím, kde se ty dvě kočky, které zůstaly věrné našemu domu, vlastně skrývají. Bohužel, dospěl jsem k názoru, že jediným jejich "obydlím" je křoví před domem. Je sice hodně husté, zdá se, že půda pokrytá jehličím zůstává suchá i při středně silném dešti, ale v letošní tuhé zimě - brrr! (Kdo to pořád mluví o globálním oteplování? Takové mrazy snad nepamatuju!)
Když začala být v prosinci opravdu zima, dal jsem jim pod keře aspoň lepenkovou krabici od vysavače (tedy krabici pečlivě obalenou igelitem, zatíženou kameny, s malou dírou jako vchod - opravdovou kočičí boudu). Do nejhustšího, neviditelného, skoro nepřístupného místa - doufám, že tam zůstala a že ji využívají. I když nevím, jestli se ty dvě kočky snesou vedle sebe, skoro to vypadá, že ne...
Šedá sedí ráda u domovních dveří, proto jí tam lidé dávali koberečky, rohožky, krabice, ale vždycky to během několika hodin až dnů někdo "uklidil". Poslední krabice tam vydržela kupodivu už pár týdnů a kočka ji má moc ráda. Bohužel tam není v bezpečí před psy :-(.
Obě kočky ovšem mají husté zimní kožíšky. Kocourek na začátku zimy až neuvěřitelně ztloustl. S krátkýma nožičkama a krátkým ocáskem (teď má ocásek silný a huňatý, ale pořád krátký) vypadal opravdu jako malé prasátko :-). Bál jsem se, že ani nedokáže vylézt na strom, až ho bude honit pes, ale tyto obavy se naštěstí nepotvrdily a na stromě vypadá kocourek moc roztomile, jako malý huňatý medvídek :-))).
Večer 10. prosince dováděly všechny tři kočky obzvlášť vesele před domem, přestože byl už pořádný mráz. Kolem šel nějaký mladík, a že by si kocourka rád vzal. Že měl stejnou kočku, která se mu ztratila. Byl jsem rád, že se kocourek dostane do tepla (předpověď hlásila na noc -15 stupňů) a ani mě nenapadlo, že se koťata mají dávat jenom známým, spolehlivým lidem. Mladý muž nevypadal, aspoň potmě, nijak podezřele. Řekl mi jméno i adresu, a tak jsem mu kocourka dal.
No to se ví, že mi to přišlo už za chvilku líto!! Koho teď budu chovat na klíně? Hned druhý den jsem se na danou adresu vypravil, abych zkontroloval, jak se kocourkovi vede.
Ale to byl šok! Dům vypadal, že už má demoliční výměr a po nájemníkovi toho jména ani stopy! Dveře otevřené, chodba bez osvětlení, sklep zaplavený, dům z větší části prázdný, zčásti obydlený tmavším etnikem...
Zaplavený sklep je ovšem dost běžná situace i v "lepších" domech a čtvrtích. V 80. letech jsme měli pracoviště v (kdysi) honosném secesním domě. I stalo se kterési zimy, že zamrzlo odpadové potrubí a v přízemí se začaly jedné nájemnici hrnout splašky do bytu. Opraváři prostě rozbili ve sklepě potrubí kladivem a prohlásili celý sklep za žumpu. Naštěstí taky prorazili přepad ze sklepa do pouliční kanalizace, takže hladina nemohla příliš stoupat. Kromě toho rozbité potrubí ústilo do místnosti, která fungovala do jisté míry jako septik, takže voda ve sklepě nebyla až tak špinavá. (Ale jsou domy, kde to dopadá hůř.) Do sklepa jsem chodil každý měsíc zapisovat údaj plynoměru. Ani jsem nepotřeboval holínky, byly tam položeny fošny jako chodníčky, využívané zejména místními potkany :-/.
Už si nevzpomínám za jak dlouhou dobu, ale nakonec potrubí přece jen opravili. Dnes je v onom suterénu restaurace a herna. Mám dojem, že docela prosperuje...
Ale zpět k hledání darovaného kocourka. Dotazem jsem zjistil, že tam dotyčný opravdu bydlí - za vstupními dveřmi bytu bez kliky a zámku se to ovšem dalo těžko předpokládat. Včera si prý přinesl kočku, proto si k nim přišel pro párek, aby ji měl čím nakrmit. Domů prý přichází až večer.
Večer se majitel opravdu objevil. Byt byl veliký a prakticky úplně prázdný. Jen jedna zadní místnost se dala zamknout, ostatní, pokud vůbec měly dveře, neměly zámky ani kliky. Žádná elektřina, ani plyn, ani voda (odpojena včetně demontáže kusu potrubí), ani topení. Nemyslete si, že se jednalo o squat! Řádný nájem, jenom už měsíce (roky?) bez placení. Majitel zřejmě všechno rozprodal, včetně klik u dveří. Drogy? Nevím.
Pro kočky by to ale nemuselo být marné. Do rozlehlých pokojů by se vešel celý kočičí útulek, kočky by mohly volně ven, na dvorek, na půdu, možná i na střechu :-), osvětlení nepotřebují, byly by v suchu a v bezpečí, i když ne zrovna v teple. Nicméně kocourek měl na věc jiný názor. Prý tam přenocoval a hned ráno utekl :-(.
Bylo mi hned jasné, že kocourek sám zpátky netrefí :-(. Existují podivuhodné historky o kočkách, které našly cestu domů z veliké dálky, ale náš kocourek k nim určitě nepatří - vždyť je tak nezkušený!
Dům, o kterém je řeč, je od našeho domu vzdálen vzdušnou čarou ani ne 500 m, ale to okolí! V sousedství několika renovovaných domů, ve kterých sídlí (snad) seriózní firmy, se nalézají demolice, zarostlé parcely, obskurní sklady, dílny a provozovny, spleť dvorků a ohrad nejasného účelu. Celé je to jen malý zbytek oblasti, jejíž plošnou asanaci zastavila Velká Sametová. Na vybourané části stačilo vyrůst v 80. letech několik výškových i menších paneláků toho horšího druhu. (Vyhýbám se předponě nej.) Spousta úkrytů pro zatoulanou kočku, až na to, že některé objekty střeží ostří psi. Uvnitř je sice mrtvo, ale na hranicích oblasti vedou dvě nebezpečně frekventované ulice.
Všechno jsem několikrát obešel, ale samozřejmě nic. Požádal jsem o pomoc i cikánské nájemníky, ať mi zavolají, kdyby kočku jenom zahlédli (naštěstí to nevypadalo, že by měli kočku k obědu :-)). Po celou dobu panovalo sucho a třeskutý mráz.
Po pěti dnech jsem to už vzdával, ale přece jsem se do oblasti ještě naposledy vypravil. Kocourek mi běžel naproti a hlasitě mňoukal! Vypadalo to, že vyběhl z polorozbořených garáží, které jsou naplněny odpadem, většinou papírovým, místy až do poloviny výšky. Tak jsem ho kousek cesty vedl, kousek nesl až domů. Ani nevypadal, že by nějak nápadně zhubnul.
Znovu se ptám, jak dlouho vydrží kočka bez jídla a pití? Nebo ho někdo krmil? Něco si našel nebo ulovil? Mám dojem, že naše kočky ani nevědí, že jsou myši nebo ptáci k jídlu...
Po této příhodě jsem si řekl, že asi budu muset vzít kocourka domů, jinak přijdu o nervy, až se zase ztratí. Jistě při čtení mých článků kroutíte hlavou, jak si vůbec mohu dovolit psát o kočkách, když žádnou doma nemám - a já si to říkám taky. (Je ovšem několik pádných důvodů proti, ale nebudeme tady rozebírat rodinné poměry.)
Preventivně jsem se vybavil přípravky na odčervení a odblešení, jakož i dobrými radami od veterináře, a jedné mrazivé noci, když se jeden pán z našeho domu taky nabízel, že by si kocourka vzal, jsme to zkusili. Ale ukázalo se, že kocourek do domu nechce. Hned za domovními dveřmi se mi vytrhl a pobíhal, jako by se z toho měl zbláznit. Tak jsme ho zase vypustili ven a ten den už kocourek se mnou za trest nemluvil... Zřejmě se v domě strašně bojí.
Třeba se to ještě někdy změní? Jenomže už je asi pozdě, kocourek už je v pubertě, vlastně by už mohl být dospělý, má asi 8 měsíců. Cizí velcí kocouři ho ale asi ještě považují za kotě, zatím ho nenapadli. V těchto dnech se právě s mňoukáním stahují za šedou kočkou, která zatoužila po dalších koťatech :-/.
A mourovatý kocourek asi zase dříve nebo později zmizí, jako se to stalo se všemi kocoury, kteří se u nás narodili :-(. Zatím mi sedává na klíně, přede, někdy i usne. Anebo spolu chodíme na procházku...
Když je řeč o koťatech: jednou, ale opravdu jen jednou, asi před dvěma měsíci, se zde v noci objevila tři koťata, bezpochyby od rezavé kočky Matyldy. Jedno se odvážilo až ke dveřím, ale když jsem mu chtěl přistrčit misku, dalo se na zběsilý útěk a nezastavilo se ani za dvěma rohy. Ostatní se daly spíš jen tušit než vidět ve křoví. Je to zvláštní, ale všechna koťata téhle kočky byla vždy extrémě plachá a pokud jsou naživu, tak ne u nás.
Teď se tu ale začíná občas v noci objevovat kotě, zřejmě jedno z nich, už tedy má asi 4 měsíce, bílo-mourovaté, bázlivé, ale když člověk není nablízku, tak se odváží k misce. A kocourek si má s kým hrát.
Ještě příspěvek ke skokům koček.
Napsal jsem tu kdysi, že asi jen zřídka něco nutí kočky, aby skákaly do dálky. Šedá kočka (Klára) si ráda vyskočí na betonový patník, který vidíte na obrázku. Nedávno mě ale překvapila, když přeskočila z jednoho patníku na ten druhý. Tedy čistý skok do dálky, jenom tak, z bujnosti. Délka 144 cm.
Jiří Doležal
Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...
Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.
Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.
Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.
|
Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dusana
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
|
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50
opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace
nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na
ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
|
 Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
|
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
|
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
|
|
|
