Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PTÁCI: Třasořitky (Ivana Jirková)
 
13.2.
Vzpomínka na kočičky z Djerby - Tunis (Jana Šnebergrová)
12.2.
Šmídovi kluci u nás v hotelu (Lucie Herejková)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Vzpomínka na kočičky z Djerby - Tunis

Na naší letní dovolené na ostrově Djerba v Tunisu, jsem si užila tolik kočiček, jako ještě nikdy. Hned první setkání s překrásnou kočičkou, bylo na letišti. To jsem jí jen na chvilku zahlédla a byla jsem unešená. Ale k ní až později.

Po příjezdu na náš hotel, jsem se s manželem šla ubytovat, a přitom jsem zahlédla několik kočiček. Byla to malá koťata a mne ještě ani omylem nenapadlo, co mne čeká. Jen jsem si v duchu řekla, asi tady mají nějakou kočičí mamču.
Ovšem, když jsme potom šli na první naše jídlo, tedy oběd, nestačila jsem se divit. Před jídelnou, která měla tzv. francouzská okna, sedělo snad třicet kočiček. Byly rozdílně veliké, od maličkých koťátek po veliké kocoury. Celé smečce výrazně dominoval překrásný mourovato bílý kocourek.
Kočky se sbíhají na snídani (10 kB)
Byl opravdu nádherný. Měl překrásné oči. Ještě jsem u kočky nikdy takové neviděla.
Kočičky byly mourovaté, zrzavé, černé, bílé a taky pochopitelně směsky těchto barev. Všechny čekaly, co jim kdo dá. Mnoho lidí otevíralo okna a dávalo kočkám sousta. Ty odvážnější kočičky se ihned vetřely do jídelny procházely se mezi stoly a čekaly jestli dostanou něco dobrého. Mnohé se ovšem sousta velice hlasitě dožadovaly.
Většímu počtu hostů to moc nevadilo, ale někteří se tvářili, jako když polykají šváby. No nevím, asi v té jídelně přeci jen být neměly, ale zabraňte hladovému zvířátku (navíc kočce) aby nešlo za lákavou vůní jídla :-).
Já osobně a se mnou i můj manžel, jsme tedy krmili o sto šest. Jen bylo třeba dávat pozor na obsluhující personál, měl ke krmení výhrady. Dost mi to vadilo. Nebylo mi jasné, proč tam tedy tolik koček nechávají, když musí vědět, že chtějí všechny jíst.
No já to řešila jednoduše. V jídelně jsem jim toho moc nedala, ale zato venku. Když jsme šli z jakéhokoliv jídla, měla jsem vždycky plnou kabelku. Ráno na snídani jsem šla s úplně placatou a ze snídaně s naditou k prasknutí.
Kočičky s povděkem braly vše. Vajíčka natvrdo, salám, sýr, jogurty atd. Jakmile jsem vyšla z jídelny (už mne znaly jako svojí velikou příznivkyni a dodavatelku bašty) už se zbíhaly a já jsem nestačila házet.
Krmím 'svoje' kočky (10 kB)
Bylo třeba hlídat, která už dostala a která ještě nic. Nebylo to vůbec snadné. Příšerně se hemžily a taky dost praly. Nejhůř na tom byly malá koťata. Byla tam asi tři, která měla vyškrábnuté očičko. Byl na ně smutný pohled. Ale o své sousto se uměla poprat i tak.
Já jsem je pochopitelně upřednostňovala. Někdy se mi to nepovedlo, ale když ano, muselo si to kotě odnést někam dál, jinak mělo smůlu. Jakmile skončila snídaně, všechny kočičky někam zmizely. Objevily se zase až u večeře a vše se opakovalo.
Vzpomínám si na jednoho kocourka, který vypadal jako maličký pes s kočičí hlavičkou. Byl černobílý a měl krátké křivé nožky do O a legrační krátký zakroucený ocásek. Vlastně vypadal jako buldoček. Byl strašně přítulný a chytrý.
Bylo tam také několik želvovinových kočiček. Jedna hezčí než druhá. Když si tak teď vzpomínám, jak jsem kvůli těm tvorečkům "kradla" jídlo, tak se musím smát. Nevím ale jak bych to dělala, kdybychom neměly švédské stoly :-/. To bych asi měla celou dovolenou hlad, protože všechno by mi snědly micky.
Jídla bylo opravdu dost a dost a tak jsem honila manžela aby si šel přidat a už jsem to nenápadně cpala do pytlíku a do kabelky. Sama jsem si také nandávala talíře jak pro zápasníka.
Možná se někdo divil, když si toho všimnul, ale to mi bylo úplně jedno.
Zrzek pije chlorovanou vodu z bazénu (6 kB)
Pak mi taky došlo, že se musí po jídle taky napít. Všimla jsem si, že chodí pít chlorovanou vodu v bazénech. To mi bylo líto. Asi na to už byly zvyklé. Pak jsem jednou pustila vodu ve sprše a jak foukal vítr, hnal vodu mimo odtok a utvořila se louže. Kočičky s chutí pily.
Tak jsem to potom dělala často. Když se blížil konec naší dovolené, byla jsem čím dál smutnější, při představě co se všemi kočkami bude, až skončí sezóna. Manžel mne utěšoval, že to určitě zvládnou. Přeci už musely, když jich je tam tolik. No asi má pravdu. Ale moc mne to neuklidňuje.
Často si na ně vzpomenu a v duchu jím přeji, hodně takových "kradoucích" hostů jako jsem byla já s manželem.
Při cestě zpět, jsem na letišti opět uviděla ono nádherné kotě, které jsem zmínila na začátku. Seděli jsme již po odbavení v letištním prostoru a v tom jsem uviděla nějaký pohyb. Nádherné černobílé stvořeníčko na mne koukalo z pod sedačky. Všechny kočičky jsou krásné, ale tohle bylo opravdu něco.
Vypadalo jako plyšová hračka. Černá hlavička s bílými fousky a obočím, černý hřbítek a ocásek na konci bílý. Bílé bříško a černé nožky s ponožkami. Byla jsem u vytržení.
Bohužel bylo velmi plaché.
Jakmile jsem ho chtěla pohladit, uteklo. Ale zase se vrátilo. Věřte mi, že kdyby se dalo chytit, tak jsem ho snad nacpala do tašky a unesla :-).
Otázka je, jestli by bylo ochotné to snášet, ale skoro si myslím, že bych ho ukecala. Snad. Často si na něj vzpomenu. Bylo by ještě určitě co psát, ale zase někdy příště.

Jana Šnebergrová          

Tuniské kočky před hotelem (12 kB)


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Praze na Vinohradech
ve vnitrobloku Polská, U Kanálky, Mánesova a nám. J. z Poděbrad se našel černý asi pětiměsíční kocourek. Je mazlivý, čistotný a majitelé mohou volat na 602 627 705
Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dušana          
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci