Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KONĚ: Jízda v koňském sedle - část druhá (Marie Crossette)
 
27.2.
Co nového u mých kočičček v únoru (Ivana Jirková)
26.2.
Vzpomínka na Kissinku - kočky na chatě mé sestry (M. Šmídová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Co nového u mých kočičček v únoru

Máme doma maroda. Já vím, že při více zvířatech je i více možností, že na některé přijde nemoc, ale i tak to mrzí. Tentokrát je to Markétka. Minulý týden jsem přišla jednou z práce domů a mladí mi oznámili, že na druhý den vyjednali Markétce kastraci.

Musím říct, že jsem to přijala se značně smíšenými pocity. Věděla jsem, že to nejspíš jedou přijde (koťat je všude jako máku i bez naší "malé"), ale stejně se mi do toho moc nechtělo. Markétka je takový drobeček (ve svých deseti měsících má 2,60 kg a je i jinak drobná), a tak jsem to odkládala, jak se dalo.
Mladé už přešla trpělivost, protože Pepíček roste, a je velice čilý, takže hrozilo nebezpečí, že, než bychom se nadáli, Majka by mohla zabřeznout. A co pak s koťaty. Je sice jasné, že by to (jak také jinak) byla ta nejkrásnější koťata ve Střední Evropě (a přilehlých zemích), ale i tak...
Majka v igelitové tašce (8 kB)
A tak jsem byla postavena před hotovou věc. No brblala jsem, že je Majka malá, že jsem svéprávná a dovedu si to zajistit sama, že je to moje kočička... atd. atd., ale nebylo mi to nic platné.
A tak nastal den D. Já jsem, pamětliva rad odborníků, připravila Markétce pelíšek na zemi, aby nemohla nikam spadnout a mladí ji odnesli na veterinu. Pelíšek se setkal s úspěchem. Šimonovi se moc líbil :-), a tak ho hned obsadil :-).
Markétka se, celá vyplašená, vrátila domů, oblečená ve slušivé košilce, ze které koukala vyjukaná hlavička, čtyři packy, a ocásek, na ramínku měla ležérní mašli. Vypadala jako takový hubený váleček na nožičkách, ještě notně vratkých.
No, musím přiznat, že jí to na kráse opravdu nepřidalo.
Šimon byl vypuzen z uchváceného pelíšku a Markétka do něj byla umístěna. Jenže se rozhodla, že spinkat nebude, kdo ví, co by s ní zas provedli. S Irenou, která byla na veterině s ní, okázale nemluvila.
Teď už je sice všechno v pořádku, malá nám to - zdá se - odpustila, už zase skáče jako koník.
Nebo spíš skákala.
Najednou začala pšíkat, z nosánku jí teklo, celá se schoulila a začala špatně jíst. Šli jsme na veterinu, aby jí sundali košilku, případně odstranili stehy, které si ale vytahala sama.
Spolu s ní šel Kvído na očkování. On se vždycky hrozně bojí, hrdina u doktora tedy není :-).
Vyšel z toho ale bez očkování, protože pan doktor zjistil, že má Markétka rozsáhlý nález na průduškách, takže pro jistotu Kvído očkování ušel.
O den později měl jít na očkování Šimon. Ani on nedostane svojí "včeličku".
Markéta dvakrát (7 kB)
Zato malá dostávala antibiotika. Prý to asi měla v sobě a po té operaci se jí snížily protilátky, a tak si choroba zařádila. Takže se nám naše rekonvalescentka plouží po bytě, nejí a užívá si mojí postele - to se jí líbí :-). Lehne si na peřinu, já jí pěkně zachumlám, takže jí koukají jen oči a ouška, a za chvilku má půlnoc...
Ostatní zvířata jsou, zdá se, zatím v pořádku. Doufám, že se malá brzo uzdraví, ostatní v pořádku zůstanou a Šimona s Kvídem jejich očkování nemine :-).
Abych ale nemluvila jen o Markétce.
Malý Pepíček roste jako z vody (vždyť také jí za dva), už je skoro tak veliký jako Majka, která je o pět měsíců starší než on. Rošťák je to k pohledání. Celý den je v pohybu a nutí k tomu i ostatní zvířata :-/.
Pepík má legrační nosánek. Na rozdíl od ostatních koček ho má široký s rovnými nozdrami, ne šikmými jako ostatní kočky. Vypadá tak veliký na jeho hlavičku.
Pepíno je takový pokušitel. Nikoho nenechá v klidu. Je vidět, že je zdravý a spokojený, ze své těžké nemoci se vykřesal naprosto perfektně.

Moje pouliční kočičky jsou v docela slušné kondici. Pravda, mourka, který chodíval čekat hned u nás na rohu, jsem zahlédla jen jednou, když se na chvíli oteplilo a černého od vysoké školy vůbec ne, ale jídlo bývá snědené. V čím bříšku ale končí, nevím. A ani vědět nechci.

Líza, Čumák a Sášenka jsou ale pravidelně na svých místech. Čumáček občas na den zmizí, ale druhý den je zas na svém místě, je s ním ale problém. Prohání Sášenku a Lízu, která se ho bojí.
Spojila se se mnou paní Marie M., která také píše do Dumky, setkaly jsme se a ona mi přinesla balík odřezků masa pro kočičky. A také nějaké misky, což jsem uvítala, protože mi je vyhazují téměř každý den :-/. V létě to vozí ven a přilepšuje venkovským kočičím bezdomovcům, ale v zimě ne, tak přilepšila mým strávníkům.
Spící klubíčko Markéty (10 kB)
A že si Líza a oba kocouři dávali! Ne, že bych je šidila, ale bylo to zas něco jiného, prostě změna jídelníčku. I na moje nemocniční čičky se dostalo. I ty si daly s gustem. Je pravda, že nejlepší kousky vždycky dostane Lízinka. Vždyť si je také zaslouží. Je na té ulici už pomalu osm let. To je na bezprizornou kočku hodně. Však je také mazaná jako čert :-). Hned tak si na ní někdo nepřijde.
Teď jí ale trápí zima. Dokonce šla za mnou až k našemu domu, jednou dokonce si troufla i do haly, rozhlédla se, ale hned utekla. Škoda, že se nedala přesvědčit dřív, byla bych si jí vzala domů. Dnes už by si nezvykla, jak se ukázalo, když byla krátký čas v útulku. To byla nejnešťastnější kočička široko daleko :-(.
Takže se po kastraci vrátila zpět. Škoda, že se pro ní nenašlo umístění. Ona by ale potřebovala domek se zahradou, kde by si mohla žít trochu polodivoce.
To Čumák, to je něco jiného. Ochotně se mazlí, dokonce se ode mne nechá i pochovat. Jenže Čumák je jasně dominantní kocour, takže by se s naší smečkou doma nezžil. Ale jako solitér by svému člověku přinesl spoustu radosti. Navíc je to kočičí krasavec, takže by byl i ozdobou bytu :-).
I Sášenka je krasavec. Srst má hustou a lesklou jako sklo. A mazel je to k pohledání. Tak se mi otírá o nohy a plete se mi pod ně, že na něj každý den nejmíň pětkrát šlápnu. Ale to mu nevadí, jen když si vyslouží nějaké to pohlazení.
Na chování zatím není, ale i to je jen otázkou času. Když mladí začali vykřikovat, že chtějí černého kocoura, myslela jsem na Sášu.
Jenže člověk míní..., přinesli si Pepíčka a byla jsem nahraná. Ale zas jsme zachránili jeden kotěcí život. Chodím za svými pouličními kočindami denně, jen jeden den jsem vynechala. To, když bylo to hrozné náledí, a já jsem se bála, že upadnu. Někdy se ni nechce z vyhřátého bytu, ale vzpomenu si na jejich hladová bříška, a už vyrážím :-).

Ivana Jirková          


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Praze na Vinohradech
ve vnitrobloku Polská, U Kanálky, Mánesova a nám. J. z Poděbrad se našel černý asi pětiměsíční kocourek. Je mazlivý, čistotný a majitelé mohou volat na 602 627 705
Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dušana          
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci