Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PTÁCI: Jak to bylo s Rozárkou II. (Lumír Hanuš)
 
5.3.
Kočka to zařídí (Ivana Jirková)
4.3.
Kočka 'na Lva' :-( (Marie Crossette, Ferda)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Kočka to zařídí

Dumka nad základní deskou (17 kB)

Tenhle příběh je starý přes dvacet let. Nedaleko nás bydlela moje spolužačka, říkejme jí třeba Marcela. Vlastně to nebyla spolužačka, chodila do vedlejší třídy. Už od školky měla kamaráda na život a na smrt, Dušana. Kamarádili se i ve škole, i na vysoké.

Po Marcelině promoci byla svatba. Dušanovi rodiče bydleli o jednu ulici dál ve vile, jen o málo menší než Karlštejn. Mladí dostali po svatbě celé patro a začali se zařizovat. Marcelini rodiče nechtěli zůstat pozadu, tak jim k svatbě dali auto. Takže neuplynulo moc času a měli všechno, na co si vzpomněli, jen dítě nepřicházelo.
Napřed na něj nebyl čas, a pak už to nějak nešlo. Já jsem v té době už čekala druhé a Marcela mi tvrdě záviděla. (Někdy si přišla "půjčit" našeho Honzíka.) A tak se pomalu začala vytrácet láska a přišla nuda a už si nějak neměli co říct.
Dušan chodil domů stále později, vždycky se našla nějaká "pracovní schůzka". A Marcela se nudila ještě víc. A tak si pořídili psa. Vila měla obrovskou zahradu, mohl tam být pes veliký, ale tehdy zrovna "letěli" Pekinčíci, takže to byl Pekinčík Bruno.
Dumka pozoruje mé počínání (18 kB)
Bylo to opravdu roztomilé štěně s tmavým čumáčkem, taková plyšová hračka. Marcela byla projektantka, i vyprojektovala pro něj boudičku. Nebo spíš domek. Dušan jako stavař byl pověřen stavbou. Takže měl Bruno zděný domeček, dokonce vytápěný, s okýnkem a pohyblivými dvířky. Brunovi se jeho rezidence moc zamlouvala.
A tím by mohl náš příběh začít.
Jednou večer byla Marcela v celém domě sama. Dušan měl zas nějakou pracovní poradu, jeho rodiče byli někde na návštěvě. Marcela se dívala na televizi a najednou slyší, že Bruno štěká a štěká. Vzala tedy baterku a šla se podívat, co ten pes vyvádí. Nikde nic neviděla, odvedla ho tedy do jeho domku, uklidnila ho a šla pokračovat v načatém večeru.
Uplynulo pár minut a Bruno spustil znovu. Vyšla tedy zase ven, a našla ho na stejném místě. Pořádně se rozhlédla a zjistila že Bruno štěká na něco v koutě u plotu. Byl tam košík, nahoře zavázaný utěrkou. Nahlédla tedy do košíku a tam na ní jukly čtyři vykulené oči. V košíku byla dvě malá koťata, černé a mourované. Byli to opravdu ještě mrňousové, celí vyplašení štěkáním psa.
Vzala je domů a zjistila, že jsou to dvě malé kočičí slečny. Tehdy ještě nebylo tolik útulků, vlastně nevím, jestli vůbec v Praze nějaký byl, a tak se koťat někdo zbavil takhle :-/ (pravda ale je, že těch bezprizorných koček a psů také nebylo tolik).
Marcela s Dušanem se rozhodli, že si koťata nechají. Černá byla Madlenka, mouratá Rozárka. Koťata rostla jako z vody, za chvíli jich byl plný dům :-). Ať se člověk podíval, kam se podíval, všude holčičky byly. Marcela se měla o co starat a Dušan se začal těšit domů...
Dumka se plně soustředila na práci (15 kB)
Najednou ubylo pracovních schůzek, a celá rodina se bavila nad tím, co malé zas vyvedly. Bruno měl co dělat, aby ubránil svou rezidenci, která se kočičkám moc líbila :-). Když nebyly k nalezení, byly určitě tam :-). Jak tak utíkal čas, zjistili mladí, že si zas mají o čem povídat a že je jim spolu a s jejich zvířátky, vlastně docela fajn.
Když bylo kočičkám asi rok, zmizela Rozárka. Hledali jí, ptali se po sousedech, vyvěsili po okolí cedulky, ale marně. Po Rozárce, jako by se zem slehla :-(. O to víc se báli o Madlenku.
Neuplynulo moc času, a zmizela i Madlenka :-(. Ani po Madlence ani stopa. Po týdnu slyšeli večer nadšené Brunovo ňafání. Vyběhli ven a viděli, jak vesele poskakuje kolem Madlenky :-), která se najednou objevila. Byla celá rozcuchaná, hubená a hladová.
Marcela jí nadšeně uvítala, umyla, učesala, a naložila jí plnou mističku dobrot. A Madlenka si dávala. Když se jí začalo kulatit bříško, všichni to přičítali jejímu apetitu. Pak ale pochopili, že se Madlenka nevrátila sama...
Po nějaké době se jí narodila tři krásná koťata. Černý kocourek dostal jméno Miki, mourovatý kocourek s jednou bílou tlapkou a bílým ocáskem byl Péťa a krásná mouratá kočička, nejmenší ze všech, jak jinak než Rozárka. To bylo radosti a práce, než se ta drobotina trochu vypiplala.
Oba kocourci šli "do světa", malá Rozárka zůstala.
Dumka kouká 'po ptákách' (7 kB)
Jenže Marcela při tom běhání kolem koťat přišla na to, že jí je strašně líto, že sama nemá děcko. A protože dětské domovy tehdy byly, jeden hned za rohem, neuplynulo moc času a ve vile přibyla malá holčička, shodou okolností také Madlenka.
A tak se vlastně kočičce Madlence povedlo nejen zachránit rodinu, ale i pomoct jednomu lidskému mláděti. Dneska už je z Madlenky krásná dospělá ženská, sama má rodinu a bydlí v té vile.
S nimi bydlí dva psíci (Bruno už spí pod jabloní, vedle něho Madlenka i Rozárka). Ale vila je pořád plná dětí, psů, a koček. A to všechno jen proto, že jednou kdosi hodil do zahrady košík se dvěma nechtěnýma koťatama...

Ivana Jirková          

P.S.: Dnešní povídání jsem doplnil obrázky Dumky spolupracující se mnou na výrobě počítače pro kamaráda Miliho. Ferda

Dumku práce zcela vyčerpala (14 kB)


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Praze na Vinohradech
ve vnitrobloku Polská, U Kanálky, Mánesova a nám. J. z Poděbrad se našel černý asi pětiměsíční kocourek. Je mazlivý, čistotný a majitelé mohou volat na 602 627 705
Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dušana          
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci